Guevara, Ernesto

Ernesto "Che" Guevara


Myslím si, že po bok té spousty více, či méně významných lidí, které jsou zde pospsány, tento člověk patří. Velký revolucionář, člověk bezmezně oddaný učení marxismu-leninismu, který V. I. Lenina považoval téměř za boha, se celý život úporně snažil rozšiřovat socialistickou revoluci po celém světě. Nekonečný dobrodruh a tak trochu i snílek, jehož sny se mu nakonec staly osudnými. Díky tomu však je i nyní považován za legendu a jeho tvář zdobí tisíce triček, loga restaurací a klubů, displaye mobilů, nebo i album kapely Rage Against The Machine. Je tomu ale tak? Byl to takový hrdina, jak si mnozí myslí?


Ernesto Guevara se narodil 14. června 1928 v Rosariu v Argentině, v početné a vcelku dobře zaopatřené rodině. V roce 1948 byl přijat na státní vysokou školu, vystudoval doktorát a stal se lékařem. V té době si také začal všímat extrémních rozdílů ve společnosti v zemích jižní ameriky, kde se v té době diktátorské režimy střídaly jako na běžícím páse. Guevara si je vzápětí zdůvodnil vlivem imperialistických mocností, především USA. Svým neustálým poukazováním se brzy stal trnem v oku vládní mašinerii a byl několikrát uvězněn jak v Argentině, tak i v Mexiku. Právě v Mexiku se v roce 1954 seznámil s bratry Fidelem a Raúlem Castrovými, se kterými začal plánovat invazi na Kubu, s cílem svrhnout diktátorský režim Fulgencia Batisty a roku 1956 na lodi Granma tam také připlouvají (Nejčtenější deník na Kube Granma má název podle této lodi). Roku 1959 se Castrovi daří státní převrat a Batista prchá ze země. Guevara, ač Argentinec, přijímá kubánské občanství a stává se guvernérem národní banky. Sice je to zarytý a zodpovědný člověk, ale o financování a rozpočtech státu neví téměř nic, proto přenáší stále větší podíl práce na své poradce a asistenty. Jeho revoluční nálady však úspěšným postupem na Kubě nebyly ukojeny a neustále se angažuje v revolučních náladách po celém světě. V roce 1964 mizí z kubánské veřejnosti a kapitalistická média si to hned vysvětlují, že byl Fidelem Castrem odstraněn. (V tzv. "Kubánské krizi" roku 1961 neměl téměř žádný podíl). V té době je již v Africe, v Kongu, kde se snaží o další revoluční činnost společně s hrstkou kubánských dobrovolníků a místních nadšenců. Po zásahu konžské armády musí v srpnu 1965 prchnout ze země a vrací se přes Moskvu a Prahu zpět na Kubu, ale již potají. V té době již nechce být veřejně opěvován a definitivně inklonuje k partyzánskému boji s cílem o převrat a pátrá po celém světě, kde by se mohl uplatnit. V té době je také v socialistickém světě brán jako odvážný bojovník za práva lidu (Ikdyž např. Castrovi, nebo Chruščovovi se jeho metody moc nezamlouvají), ve světě kapitalistickém je však brán jako krajně nebezpečný. V listopadu 1966 přijíždí do Bolívie, kde se ihned ujímá velení partyzánského odboje. Boj v nehostinných horách jej i celou jeho jednotku vysiluje a jeho boj se stává čím dál víc bez lesku a zbytečný. Guevara postupně slábne pod tíhou nemocí, nakonec je zajat a 9 října 1967 popraven. Fidelu Castrovi se poté podařilo získat jeho tělo a deník a převézt na Kubu.


Ernesto "Che" Guevara ("Che" byla přezdívka, kterou byl oslovován při kubánské revoluci a nikdy se jí nezbavil) byl v soukromí vemi skromný, pracovitý a neustále oddán svým myšlenkám a snům, čímž trpěla jeho rodina. V Mexiku poznal svou jedinou ženu, peruánskou marxistku Hildu Gadea, se kterou měl dceru Hilditu.


V 60. a 70. letech se ve světě zvedá vlna "svobody", kdy se mladá generace lidí snaží o kuturní revoluci, hippies bojují proti válce ve Vietnamu, mají Woodstock, LSD či marihuanu. Hledají své hrdiny a tam někde Ernesto Guevara umírá. Tam někde se také rodí jeho mýtus bojovníka za svobodu.

Asi nejslavnější fotka Ernesta "Che" Guevary byla pořízena zcela náhodně roku 1963 na Kubě. Na náměstí svobody se konalo výročí revoluce a Guevara byl v té době již hodně v ústraní. Jen na chvíli se mihnul na slavnostní tribuně a prakticky náhodou byl vyfotografován.

Další fota:

Ostatky Ernesta Che Guevary byly nalezeny v 90. letech v Bolívii při stavbě jakéhosi letiště, převezeny na Kubu a uloženy v prostorách Che Guevarova památníku (o rozloze asi poloviny Václaváku) ve středokubánském městě Santa Clara. Součástí památníku je i jeho socha vysoká, odhadem, bez soklu asi 7 metrů. Některé oděvní součásti (v paměti mi utkvěly ponožky), ve kterých byly ostatky nalezeny, i např. pramen jeho vlasů jsou vystaveny v Museo de la Revolución v Havaně.

Ano, to je přesně ono! Jenom doplním, že nápis na soklu zní HASTA LA VICTORIA SIEMPRE!, což znamená "až do konečného vítězství!" a na soklu vpravo od sochy je Che Guevarův dopis Fidelovi ve kterém říká, že "se jejich cesty musí rozejít".

na väčšine fotiek je vážny...

Doufám že ponožky si uchovaly i "pietní vůni" , přiznám se že tohle vystavování mrtvol tak oblíbené bolševickými režimy a primitivními kmeny mne trochu znechucuje. Vzhledem k asi 30 letům pobytu v zemi bych od zachovalosti moc nečekal.

Odér jsem neregistroval, protože byly ve vitrýně Ale děravý byly pěkně
Ještě bych chtěl dodat, že jestli na Kubě existuje něčí kult, tak to jsou dvě osoby: Ernesto Che Guevara a José Mártí.
CUBA SÍ COMO SIEMPRE!

Tak trochu mi tu chybi fakt, ze byl predsedajicim revolucniho soudu a z titulu sve funkce odsoudil k trestu smrti radove tisice lidi ... toliko asi o Che jako o bojovnikovi za svobodu, nebyl to nic jineho nez sprosty vrah, jeho vyskyt na trickach a plagatech moderni generace radoby bojovniku za mir povazuji za ohromny vysmech a totalni demenci tech, kteri jsou schopni neco takoveho pouzit, protoze totalne netusi, co byl clovek jmenem Che Gevara zac !

Che je z jeho rodné argentinské španělštiny kde to je taková vata ve větě neco jako české hele, Guevara ho používal hodně (někde píšou že tak začínal každou větu) a od toho ta přezdívka je jeho kubánským spolubojovníkům to muselo asi přijít zvláštní a tak mu tak začali říkat. To že byl v soukromí skromný se říkalo i o Hitlerovi a Stalinovi, to bych nebral jako zásluhu ani kdyby to byla pravda, což není jisté, je zajímavé že o každém známějším hrdinovi se dozvíme že byl v soukromí vzor ctností. Bohužel jeho sny a "pracovitostí" netrpěla jen jeho rodina ale i spousta lidí které pomáhal odsoudit k smrti. Osobně mi tenhle "komunistický svatý" moc k srdci nepřirostl, ale to žádný z těch kdo přesně ví co je pro lidi dobré a nejlepší ať jsou to komunisté nebo náckové.