Zach, Anton von

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Zach, polní podmaršál Anton svobodný pán von
(* 14. června 1747 Pešť – † 22. listopadu 1826 Štýrský Hradec)


Anton Zach pocházel z nešlechtického rodu, jeho otec byl lékařem v pešťské invalidovně. Vojenského vzdělání se mu dostalo na elitní vídeňské vojenské technické akademii (Ingenieurakademie). V roce 1765 vstoupil do c. k. ženijního sboru a poté byl zařazen ke generálnímu štábu armády, kde dosáhl hodnosti kapitána v roce 1783. V červnu 1779 se oženil s Theresií svobodnou paní von Molcke, která mu porodila celkem tři syny a pět dcer. V roce 1789 při obležení Bělehradu měla jím umístěná dělostřelecká baterie významný podíl na tom, že se pevnost vzdala již po dvou hodinnách ostřelování. Jeho schopnosti mu vynesly povýšení na majora. V roce 1793 byl již podplukovníkem a zasloužil se o vznik c. k. zákopnického sboru (Pioniercorps). V témže roce se vyznamenal při boji u Famars a obležení Valenciennes. Od roku 1794 působil ve funkci náčelníka štábu c. k. Dolnorýnské armády polního podmaršála de Beaulieu. V roce 1795, nyní již v hodnosti plukovníka, se výraznou měrou podílel na úspěšné zteči francouzských linií u Mohuče (něm. Mainz). Když byl svobodný pán de Beaulieu jmenován vrchním velitele c. k. Italské armády, následoval jej i Zach ve stejné pozici. Tu si měl udržet i poté co byl de Beaulieu odvolán a nahrazen polním maršálem hrabětem Wurmserem, který si pro tento účel s sebou přivedl plukovníka Petera hraběte Duku. Hrabě Duka byl nakonec přidělen do štábu velitele 1. kolony polního podmaršála Quosdanoviche. Po porážce u Bassana (8. září 1796) byl i on nucen uchýlit se do pevnosti Mantova a aktivně se podílel na řízení její obrany. V průběhu roku 1798 vedl mapovací práce nově připojeného Benátska.


Během Druhé koaliční války působil opět jako náčelník štábu c. k. Italské armády, nyní pod velením polního podmaršála svobodného pána Kraye von Krayowa. Ten porazil Francouze v bitvě u Magnana (5. dubna 1799), poté převzal vrchní velení generál Suvorov. Plukovník Zach byl v červnu 1799 jmenován generálmajorem a v druhé části tohoto tažení, nyní již pod velením polního podmaršála svobodného pána von Melase, se podílel na porážkách francouzské armády u Novi (15. srpna) a Genoly (4. listopadu). Za vystoupení v bitvě u Novi byl dekorován Řádem Marie Terezie. V bitvě u Marenga (14. června 1800) mu polní podmaršál Melas, který již považoval bitvu oprávněně za vítěznou, předal velení a pověřil jej pronásledováním ustupujících Francouzů. Je však obecně známou skutečností, že náhlý útok Napoleonova oblíbence generála Desaixe (Louis Charles Antoine Desaix de Voygoux) výsledek bitvy naprosto zvrátil. Generálmajor Zach upadl do zajetí, ale bezprostředně po bitvě byl propuštěn výměnou za francouzského generála Soulta (Nicolas Jean de Dieu Soult). Během zimního tažení v letech 1800–1801 znovu řídil štáb c. k. Italské armády pod velením polního podmaršála hraběte de Bellegarde. V roce 1801 byl nobilizován s titulem svobodného pána a stal se majitelem pěšího pluku č. 15.


Během válečné kampaně roku 1805 ještě jednou zaujal post šéfa štábu c. k. armády v Itálii pod velením polního maršála arcivévody Karla (celým jménem Ludvík Jan Josef Vavřinec von Habsburg–Lothringen etc.). Poté působil ve funkci generálního guvernéra Terstu (it. Trieste) V roce 1809 nebyl aktivován a po vídeňském míru předsedal rozhraničovací komisi pro území v Ilýrii, odstoupená Francii. V říjnu 1810, ve věku 63 let, byl jmenován zástupcem velitele a později (1813) velitelem pevnosti Olomouc (něm. Olmütz). V březnu 1825 obdržel povýšení do hodnosti polního zbrojmistra a odešel do výslužby. Zemřel ve věku 79 let 22. listopadu 1826 ve Štýrském Hradci (něm. Graz).


Během své kariéry se věnoval i vojenské teorii a výsledkem jeho činnosti na tomto poli je několik tématických příruček, z nichž je nutné uvést především tyto:
    *Vorlesungen über die Feldbefestigung. Wien 1782; 3. vydání Wien 1810.
    *Elemente der Manövrirkunst. 3 svazky, Wien 1812–1814.

Literatura:
1. OTTOVA encyklopedie obecných vědomostí na CD – ROM, klíčové heslo Zach.
2. VOYKOWITSCH, Bernhard, Castiglione 1796. Napoleon repulses Wurmser’s first attack. Helmet Feldzug Series 1. Helmet Military Publications: Maria Enzersdorf 1998, s. 22.
URL : https://www.valka.cz/Zach-Anton-von-t17636#64804 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more