Lida-Sidonia

(organizováno čs. armádou-H. Píka)


Členové : rt. Karol Čapliar, des. Filip Kopinec
Den výsadku: 26. 6. 1944
Místo výsadku : Kláštor pod Znievom (plánovaně: u Považskej Bystrice)
Úkol : navázat spojení s představiteli odboje
Prostor působení: Pováží



Osud členů výsadku:
Čapliar si při seskoku poranil nohu a byl nucen použít k přesunu vlak. V Žilině ho však zatkla četnická hlídka, protože něměl doklady, které před tím zakopal.
Radista Kopinec sice dorazil na místo setkání v Považskej Bystrici, ale když se nedočkal svého velitele, přidal se partyzánům.

LIDA – SIDONIA



26.6.1944


Ze SSSR byly vysazeny tři desanty, určené pro Slovensko. Všechny měly organizovat a provádět zpravodajskou činnost s důrazem na vojenské a politické zpravodajství, navázat kontakty s představiteli odboje na Slovensku a umožnit jejich rádiovou komunikaci s Československou vojenskou mísí v Moskvě a s Londýnem. Pro tento účel měly zřídit a udržovat pravidelné rádiové spojení s oběma zahraničními centry odboje. Každá z vysazených skupin měla však své poslání plnit v iiné oblasti Slovenska. Všichni parašutisté opírali svůj plán konspirativní činnosti o předpoklad spolupráce se svými příbuznými a známými z dob svého předválečného pobytu na Slovensku. Na západním Slovensku, v prostoru Pováží, měla operovat skupina LIDA – SIDONIA, kterou tvořili truhlář Karol Čapliar (28.12.1917 – 30.6.1996) a rolník Filip Kopinec (8.5.1920). Byla vysazena jako první se značnou navigační chybou. Místo v kopcích Velká a Malá Luka v Malé Fatře přistáli parašutisté u obce Príbovce, v okolí Kláštera nad Znievom (okres Turčanský Martin). Protože Čapliar si při přistání vymkl kotník, stal se nepohyblivým a parašutisté se nesešli. Ráno zakopal rádiovou stanici a s obtížemi došel na nejbližší železniční zastávku, kde si zakoupil lístek do Púchova, aby se dostavil na smluvenou adresu hajného Matúše Kopince v Prečíně u Považské Bystrice. Přestupoval ve Vrútkách a v Žilině, kde byl perlustrován policejní hlídkou. Pro ošumělý zjev a špatné doklady byl předveden na stanici, kde u něho při osobní prohlídce byla nalezena pistole. Následovalo zatčení a výslechy. 2. července 1944 jej převedli do vojenské věznice v Nitře, v době povstání do Bratislavy a v lednu 1945 do Leopoldova, odkud společně s Peterem Jágrikem uprchl do Brezové pod Bradlom, kde se dočkal osvobození. Kopinec po dva dny pátral v okolí seskoku po svém veliteli a nakonec se rozhodl k cestě na záchytnou adresu, kde se jej též nedočkal. Odešel poté ke svému bratru, Štefanu Kopincovi v Maríkové, kde se ukrýval. V době SNP se přidal v Kuneradském zámku k partyzánské brigádě ŠTEFÁNIK a působil v jednom z jejích oddílů v okolí Povážské Bystrice (Sulovské skály), s nímž se zúčastňoval pokusů o destrukce okolních železničních tratí. Jednotka v síle asi 50 osob byla nakonec rozprášená německou kárnou výpravou a Kopinec opět nalezl úkryt u svého bratra, kde se dočkal osvobození. Skupina původní úkol nesplnila.