Mehmed II.

Sultán, chalíf*1, král, chán*2 a císař římský*3 Mehmed II. Dobyvatel*4


(1432 - 1481)


*1 vládce všech muslimů
*2 vládce Turků
*3 Kayser-i-Rüm - vládce všech křesťanů; Mehmed však nebyl korunován papežem, titul si udělil sám
*4 v originále el-Fatih

Tento osmanský sultán se proslavil zejména dobytím Konstantinopole a vyvrácením byzantské říše, zároveň však patřil mezi nejvýznamnější turecké vládce, vynikající organizátory a mecenáše. Pocházel z osmanské dynastie a byl synem sultána Murada II. Již za otcova života se seznamoval se všemi úskalími vlády a v roce 1444 dočasně zastával panovnickou funkci během otcovy choroby.


Mehmed II. nastoupil na trůn v roce 1451 a okamžitě začal připravovat útok na Konstantinopol – nejprve dal vybudovat pevnost Rumeli Hisar, díky které ovládl úžiny, a v roce 1453, po dvouměsíčním obléhání dobyl hlavní město byzantské říše, které poté přejmenoval na Istanbul a učinil ho sídlem svého dvora. V následujících letech ovládl Srbsko, Bosnu, jižní Řecko a zbytek maloasijského poloostrova, za což obdržel označení Fatih (dobyvatel). Neúspěchem však skončilo jeho tažení na Bělehrad v roce 1456, kde byl poražen uherským gubernátorem Janem Hunyadym.


V důsledku vyvrácení byzantské říše se osmanské panství rozšířilo od Dunaje přes Malou Asii po Kurdistán a v roce 1473 také na Krym. Kromě válečných tažení věnoval Mehmed značnou pozornost správě rošiřující se říše, pro kterou vydal první osmanský zákoník. Zajímal se o byzantskou kulturu (sám četl i psal řecky) a snažil se o kulturní a společenskou návaznost na předchozí panství, což dokumentoval příkladnou náboženskou snášenlivostí a povolením působení řecko-katolické církve na území říše. Udržoval rozsáhlé styky s jihoevropskými vládci, obdržel dokonce nabídku papežské kurie na korunovaci byzantským císařem pod podmínkou přijetí křesťanství. Zavést křesťanství pro něj byl nemožné, tak se prohlásil za císaře sám a jako první z osmanských vládců dosáhl tohoto titulu. Jeho dvůr v Istanbulu se stal muslimským kulturním a vědeckým centrem, navíc se sultán shromáždit co nejvíce byzantských i starověkých písemných památek. Jeho cílem bylo vytvořit kompaktní říši v prostoru balkánském, černomořském a maloasijském. Těmito slovy vedl svou další expanzi do Valašska (proti Vladu III. Draculovi), do Albánie a na jadranské pobřeží.


Hlavním protivníkem Mehmeda II. se kromě uherského království staly Benátky, se kterými vedl řadu úspěšných válek. V roce 1473 odrazil také útok benátského spojence Persie a v oblasti Kurdistánu vytvořil základnu pro asijské výboje svých následovníků. Kromě valašského hospodara se Mehmedovými protivníky stali rytíři řádu sv. Jana, sídlící na ostrově Rhodos a ovládající svými galérami Egejské moře. K útoku proti Rhodu se sultán chystal několik let a účinnost svého loďstva ověřoval při útocích na italské pobřeží (na jaře 1480 dobyl Tarent). Neúspěšný pokus o dobytí Rhodu se mu stal osudným. Po několika měsíčním obléhání byl nucen se s těžkými ztrátami stáhnout, útrapy tažení však natolik podlomily jeho zdraví, že Mehmed zemřel uprostřed horečných příprav na nové tažení proti rhodským rytířům.

Obrazová příloha:


1. Memed II. na orientální miniatuře


2. Mehmed II. na benátském obraze


3. dobytí Konstantinopole - iluminace z 15. století