Zikmund III.

Král polský a švédský Zikmund III. Vasa


* 1566 - † 1632


král švédský - 1592-1598 - jako Sigismund I. Vasa
král polský - 1587-1632 - jako Zygmunt III. Waza

Zikmund III.


20. června 1566 - 19. dubna 1632


král polský(18.9.1597 - 19.4.1632) a švédský(17.11.1592 - 24.7.1599)


Plný titul: Z boží milosti král polský, velkokníže litevský, ruský, pruský, mazovský, žmuďský, livonský, dědičný král švédů, gótů a vandalů


Královské motto: Pro spravedlnost a lid


Syn Jana III. Švédského a Kateřiny Jagellonské se narodil v Gripsholmu, když byli jeho rodiče vězněni králem Erikem XIV. Ačkoliv Švédsko bylo protestantskou zemí, Zikmund byl vychován jako katolík. Tento fakt se později spolu s problematickou personální unií s Polskem stal příčinou konce jeho vlády ve Švédsku.


Roku 1587 po smrti polského krále Štěpána Báthoryho byl Zikmund vybrán jako jeden z kandidátů na polský trůn. Jeho volba byla podporována kancléřem Janem Zamojským což byl jeden z nejmocnějších šlechticů tehdejšího Polska a vdovou po Báthorym Annou Jagellonskou. Mimo jiné i proto byl 18. září zvolen polským králem a uznán také polským primasem Stanislaven Karnkowsým, který zemi v době od úmrtí krále po volbu nového vládl.


Jeho volba však nebyla uznána příznivci jeho protikandidáta Maxmiliána III., kteří se svého kandidáta rozhodli prosadit silou. Válka o polské dědictví však skončila záhy. Zikmundovi loyální vojska pod velením Zamojského porazila Maxmiliána v bitvě u Byczyna. Maxmilián sám byl zajat a propuštěn až po intervenci papeže Sixta V.


V roce 1592 se Zikmund oženil s Annou Habsburskou a také zemřel jeho otec. Zikmund obdržel povolení Sejmu k vládě ve Švédsku. Předtím než ho Švédové přijali, musel slíbit, že bude uznávat luteránství jako oficiální náboženství Švédska. Ve Švédsku vládl prostřednictvím svého strýce Karla, který obdržel hodnost regenta. V roce 1596 přenesl hlavní město z Krakova do Varšavy. V roce 1598 jeho manželka Anna zemřela a Zikmund se oženil s její sestrou Konstancií.


Zikmund silně podporoval protireformaci. Díky tomu jeho podpora ve Švédsku brzy poklesla, čehož využil regent Karel a proti Zikmundovi se vzbouřil. Zikmund se pokusil vzpouru pacifikovat vojensky, ale po bitvě u Stångebro (Linköping) byl nucen se ze Švédska stáhnout. Švédským králem se stal Karel jako Karel IX., ačkoliv Zikmund titul švédského krále užíval až do své smrti a jeho následovníci též (až Jan Kazimír se titulu vzdal). Zikmund se s přestávkami snažil o znovudobytí Švédska až do roku 1629.


V roce 1605 se král pokusil posílit svou moc na úkor Sejmu což vedlo k revoltě (v Polsku známé jako Rokosz Zebrzidowskiego). Ačkoliv bylo povstání roku 1607 potlačeno, král byl nucen svých snah zanechat.


Aby upevnil své postavení a zaměstnal nespokojenou šlechtu, zúčastnil se vleklé polsko-ruské války. Rusko tehdy procházelo hlubokou vnitřní krizí po vymření moskevských Rurikovců. Polské vojsko tehdy podpořilo jednoho z kandidátů na cara-Lžidimitrije I. Poté co byl Lžidimitrij I. svržen bojarem Vasilijem Šujským, polská vojska překročila hranice a oblehla Smolensk. Po porážce ruské armády u Kluszyna pak polský vojevůdce Stanislav Žolkiewski prosadil za cara syna Zikmunda III. Vladislava. Polské jednotky okupovaly Moskvu. Vladislav vládl jako car pouze krátce-mezi lety 1612 a 1613. Poláci totiž v celém rusku agresivně zaváděli katolictví, což vedlo k povstání po kterém se Poláci stáhli. V roce 1618 byl konečně uzavřen mír v Dywilinu. Poláci získali Smolenské a Černigovské vojvodství.


Během své vlády Zikmund prosazoval agresivní válečnou politiku, která později po jeho smrti způsobila úpadek Polska v početných válkách proti Rusku, Švédsku a Osmanské říši.


Zikmund zemřel ve Varšavě ve věku 65 let