This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1483-1530)
Bábur byl pravnukem Timura Lenka, nechvalně známého dobyvatele Tamerlána a z jeho dědictví vlastnil pouze Ferghánské knížectví. Jeho snem bylo dobýt Samarkand, hlavní město kdysi mocné říše jeho slavného předka, ale Uzbekové ho připravili nejen o tento sen, ale i o Ferghánu.
Bábur roku 1504 doby Kábul a založil si novou říši v Afgánistánu. Odtud pak podnikal výboje do okolních zemí, zejména do Indie, kterou se rozhodl dobýt. Od roku 1519 do roku 1524 podnikl tři válečné výpravy, aby se zmocnil Pandžábu, ale neúspěšně. Teprve na čtvrtém tažení v listopadu 1525, když ho sám vládce Pandžábu požádal o pomoc proti dillískému sultánovi, se Báburovi podařilo tuto zem ovládnout. S 12 tisíci muži pak v bitvě Panípatu severně od Dillí v dubnu 1526 sultánovo vojsko na hlavu porazil. Sám sultán Ibrahím Lódhí v bitvě zahynul a Bábur poté vítězně vstoupil do Dillí a zmocnil se jeho pokladů.
Proti Báburovi se ustavila konfederace rádžputských knížat, která shromáždila veliké vojsko, ale Bábur ho v bitvě roku 1527 rozprášil. Rok poté dobyl i sídlo vůdce konfederace Rány Sangha z Méváru a dal ho popravit. Odpor v Indii ustal a Bábur se mohl dát do budování své říše, jejíž sídlo přesunul z Kábulu do Ágry.
Bábur byl nábožensky tolerantní a nevynucoval si na porobených Indech konverzi k islámu, naopak si je snažil získat. Podporoval umění a literaturu. Chtěl Dillí a Ágru přebudovat podle timurovského Samarkandu. Rovněž psal básně a jako milovník přírody nechal v Ágře vybudovat nádherné zahrady.
Když v roce 1530 zemřel, zapustila již jeho dynastie v Indii své kořeny a jeho potomci zde vytvořili pomocí válek, diplomacie a reforem jeden z nejrozsáhlejších a nejlépe centralizovaných státních celků raného novověku, větší než byla Perská nebo Osmanská říše - říši Mughalů.
Na miniatuře z 16. století je zobrazena bitva u Pánípatu, 1526