Mawhinney, Charles Benjamin

     
Příjmení:
Surname:
Mawhinney Mawhinney
Jméno:
Given Name:
Charles Benjamin Charles Benjamin
Jméno v originále:
Original Name:
Charles Benjamin „Chuck“ Mawhinney
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
seržant Sergeant
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
DD.MM.1949 Lakeview, Oregon /
DD.MM.1949 Lakeview, Oregon /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- odstřelovač 5. pluku námořní pěchoty - sniper of 5th Marines
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- nejúspěšnější odstřelovač v historii americké námořní pěchoty se 103 potvrzenými zásahy a 216 nepotvrzenými
- po odchodu z armády žil 20 let v ústraní a nikdo o jeho kariéře nevěděl dokud jiný odstřelovač, Joseph Ward se o něm nezmínil ve své knížce "Drahá mami: Odstřelovačův Vietnam"
- jeho M40 je dodnes v Národním muzeu Námořní pěchoty a Mawhinney v současnosti působí jako mluvčí firmy Strider Knives, která věnuje odstřelovačské škole v Camp Pendleton, kde také přednáší, nejlepšímu z ročníku nůž
- most successful USMC sniper of all time with 103 confirmed kills and 216 unconfirmed
- after retire from army was for 20 years unknown and nobody knew about his carrer, until other sniper Joseph Ward published the book "Dear Mom: A Sniper's Vietnam"
- in present day his M40 is in National Museum of the Marine Corps and Mawhinney works as speaker for Strider Knives, which awardes top sniper of each classe at Camp Pendleton, where he's giving a speach, with one of his knives
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chuck_Mawhinney
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Mawhinney
www.militarytimes.com
www.marinecorpstimes.com
www.lejeune.marines.mil
URL : https://www.valka.cz/Mawhinney-Charles-Benjamin-t243315#672247 Version : 0
     
Příjmení:
Surname:
Mawhinney Mawhinney
Jméno:
Given Name:
Charles Benjamin Charles Benjamin
Jméno v originále:
Original Name:
Charles Benjamin „Chuck“ Mawhinney
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.04.1968 Odstřelovačská škola, tábor Pendleton
DD.MM.RRRR-DD.04.1968 Scout Sniper School, Camp Pendleton
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.1967-DD.MM.RRRR Sbor námořní pěchoty Spojených států
DD.MM.1968-DD.MM.1968 rota L, 1. prapor, 5. pluk námořní pěchoty (střelec)
DD.MM.1968-DD.MM.RRRR velitelská odstřelovačská četa, 5. pluk námořní pěchoty
DD.MM.RRRR-DD.MM.1970 tábor Pendleton (střelecký instruktor)
DD.MM.1970-DD.MM.RRRR propuštěn
DD.MM.1967-DD.MM.RRRR United States Marine Corps
DD.MM.1968-DD.MM.1968 Lima Company, 1st Battalion, 5th Marines (rifleman)
DD.MM.1968-DD.MM.RRRR HQ Scout Sniper Platoon, 5th Marines
DD.MM.RRRR-DD.MM.1970 Camp Pendleton (marksmanship instructor)
DD.MM.1970-DD.MM.RRRR leaving
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chuck_Mawhinney
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Mawhinney
www.militarytimes.com
www.marinecorpstimes.com
www.lejeune.marines.mil
URL : https://www.valka.cz/Mawhinney-Charles-Benjamin-t243315#672249 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Rozhovor Chucka Mawhinneyho pro New York Times z 22. ledna 2000.


Odstřelovač smířený se svou službou
“Dělal sem, na co mě vycvičili." Řekl ani ne na svou obranu, ani ofenzivně. "Byl sem dlouho ve velmi horké oblasti. Nedělal sem nic speciálního."


Čísla ale hovoří jinak.


Dle všech odhadů, než jeho vlastního, byl Mawhinney mistrem jednoho z nejnebezpečnějších, nejvražednějších a nejkontroverznějších povolání, jaké ozbrojené síly nabízí.


Během 16 měsíců jako odstřelovač námořní pěchoty ve Vietnamu od roku 1968 do 1969, zabil 103 nepřátel. Dalších 216 je zapsáno jako pravděpodobných, vzhledem k velkému časovému riziku na prohledání těl kvůli zbraním a dokumentům.


Žádný jiný odstřelovač námořní pěchoty nemá víc potvrzených zabití členů Vietkongu a pěšáků NVA, než Mawhinney.


Přesto více než dvě desetiletí poté, co v roce 1970 opustil sbor námořní pěchoty, nikdo kromě několika mariňáků o jeho zařazení nevěděl.


Ostatní odstřelovači psali knihy, anebo o nich psali. Mawhinney vždy usoudil, že válečné historky jsou pro vejtahy a otravy. A tak ve svém domě v Oregonu, nikomu, ani nejbližším přátelům neřekl, co ve Vietnamu dělal.


Ale vševyslvětlující kniha od kamaráda a taktéž odstřelovače námořní pěchoty "Drahá mami: Odstřelovačův Vietnam" od Josepha Warda, ho konečně vynesla na světlo.


I v době několikamiliónových, počítačem řízených raket, tak schopnost jednoho člověka zabít kulkou za 20 centů, je velice ceněná dovednost v ozbrojených silách. V nechutné realitě války, je odstřelovač přidělován k zastrašování, zneklidňování a demoralizování nepřítele, donutíc ho se bát cokoliv dělat a znemožnit mu si odpočinout nebo přeskupit.


Mawhinney je nyní velice ohodlaný ve vojenských kruzích popsat své techniky, emoce, posouzení toho, co dokázal od obklíčení.


Zpočátku v rozpacích a naštvaní ze ztráty soukromí, Mawhinney se neochotně rozhodl vyprávět chladný příběh o zabíjení ve službě vlasti.


Ultimátní lovecká výprava


"Jakmile se mi Charlie (slang pro člena Vietkongu) dostal do zaměřovače, bylo mou prací ho zabít dřív, než by zabil mě." řekl Mawhinney, nyní 51 letý se vzdal práce za stolem u lesní služby. "Nikdy sem se jim nedíval do očí, nikdy sem nepřestal myslet na to, jestli ten chlap má ženu nebo děti."


Běžně střílel smrtící zásahy padají od 300 do 800 yardů, Mawhinney má potvrzené i na více jak 1000 yardů.


"Byla to ultimátní lovecká výprava: jeden chlap lovil druhého, který lovil mě." říkal. "Neříkejte mi o lovení lvů nebo slonů; ti nemají pušky s optikou, se kterou na vás střílí. Miloval sem to."


Byl velice přímočarý, jeho hluboký hlas voněl roky kouření cigaret.


Radši mluvil o sportu nebo lovu jelenů s přáteli. Ale dva roky po sobě byl hlavním řečníkem na mezinárodním sympóziu odstřelování, které se konalo ve Washingtonu, D. C.


Co tedy změnilo jeho názor na to, že o Vietnamu nikdy nebude mluvit?


Zaprvé, jelikož anonymita již nebyla řešením, rozhodl se, že pomůže společnosti změnit názor na odstřelovače, jenž jsou stereotypně chápáni jako krvežíznivý zabijáci. "Dobrý odstřelovač," říká Mawhinney "zachrání víc životů, než jich vezme, protože podrívá morálku nepřítele a jeho schopnost bojovat."


Zadruhé, zveřejnění mu nabídlo šanci říct něco, co by pomohlo ostatním veteránům, kteří byli ještě naživu.


Mawhinney byl čestným hostem na odstřelovačských soutěžích, pořádané vojáky a jednotkami SWAT po celé zemi. Odjel do České republiky, kde se setkal s vojáky a policisty z nově vznikajících demokratických států.


Minulý rok byl pozván do tábora námořní pěchoty Pendleton a armádního tábota Ft. Carson v Coloradu, kde vedl diskuze s odstřelovači.


"Dal sem jim tři pravdila Chucka Mawhinneyiho, jak se stát dobrým odstřelovačem: cvičit, cvičit a pořád cvičit." říkal.


Odstřelování bylo vojenskou taktikou po staletí. Legenda tvrdí, že před 500 lety byl Leonardo da Vinci pomocí zbraně svého vlastního designu ostřelovačem Florentinců, když odolávali útoku silami Svaté říše římské.


Někteří vojenští teoretici říkají, že odstřelování může mít v době po studené válce větší význam v malých, lokálních konfliktech. Armáda, mariňáci a námořnictvo účí odstřelovače ostrostřelectví, maskování a sledování malých skupinek elitních vojáků.


Na stěne školy pro odstřelovače Námořní pěchoty v táboře Pendleton je čínské pořekadlo: Zabij jednoho muže, terorizuj tisíc.


Na další stěne je zarámovaná fotka Mawhinneyho jako náctiletého odstřelovače ve Vietnamu, svlečeného do půl těla v drsné póze se standardní odstřelovací puškou s otočným závěrem Remington 700, kterou považuje za "svoji holku".


"Je dobré pro mladé mariňáky potkat někoho jako Chuck, který má potřebnou nedotknutelnost, kterou má mít dobrý odstřelovač: Srdce, hrdost, odhodlání a kázeň." říká střelecký seržant William Skiles, který má v odstřelovačské škole pod sebou 30 studentů.


Většina bojů se uskutečnila s automatickými a poloautomatickými zbraněmi, které dokázaly zasypávat kulkama v něcem, čemu armáda ve Vietnamu říkala "šílená minuta."


Odstřelovači většinou vypálí jeden výstřel z opakovací pušky, která zajišťuje vyšší přesnost a donosnost, ale nechává je prakticky napospas automatické palbě na krátkou vzdálenost.


Ve Vietnamu vypisoval nepřítel na americké odstřelovače odměny. Mawhinney sebou nosil poboční zbraň, aby si v případě zajetí raději prohnal kulku hlavou.


I když se při srovnávání ošívá, Mawhinneyho číslo ho staví do stejné kategorie jako slavné odstřelovače minulosti: Ruské a Německé v bitvě o Stalingrad, Britské a Německé v zákopových bojích 1. světové války, mariňáky a jejich japonské nepřátele během divokých ostrovních kampaní ve 2. světové válce.


"Chuck byl extrémně agresivní," říká vrchní střelecký seržant ve výslužbě Mark Limpic, který byl velitelem oddílu Chucka Mawhinneyho. "Mohl uběhnout půl míle, postavit se a bez přípravy vypálit přesně na 700 yardů. Měl sem spoustu chlapu, kteří nedokázali nic jiného, než simulovat, ale Chuck si nikdy nestěžoval."


Jak se naučil lovit


Ačkoliv byl jeho otec veteráne námořní pěchoty z 2. světové války, chtěl se Mawhinney původně přihlásit k námořnictvu po ukončení střední školy v červnu 1967 v zapadlém městečku Lakeview v Oregonu.


Ale náborář námořní pěchoty mu učinil nabídku, kterou nemohl odmítnou: může nastoupit službu až po lovecké sezóně.


"Vcelku ironické, vzhledem k tomu kam sem šel a co sem tam dělal." řekl Mawhinney.


Mawhinney se naučil lovit už jako malej. "Když sem byl kluk, tak všechno, co se plazilo nebo lítalo, bylo pro mě snadnou kořistí."


Jako expertní ostrostřelec v pěším táboře, byl odeslán do odstřelovačské školy v táboře Pendleton. Po absolvování obdržel malou červenou knížku, která byla komplexním odstřelovačským manuálem. Uvnitř byla jedna věta: Zabiješ.


Přeplul do Vietnamu v době těžkých bojů, které následovali po ofenzívě Tet zpočátku roku 1968. Jako odstřelovač, Mawhinney měl neskutečné nadání ve spočítání vzdálenosti, vlhkosti, počasí a faktorů terénu, které ovlivňovaly pokles nebo vzestup kulky. Byl vytrvalý vyčkávat i několik hodin na svůj výstřel. Byl vyděšený, ale nadšený.


"Normálně bych vystřelil a utekl, ale když sem střílel na [velkou] vzdálenost, tak sem neměl obavy," řekl Mawhinney. "Vystřelil bych a potom ležel a čekal a čekal a čekal a krátce nato by někdo vylezl a šel k tělu. V ten moment bych vystřelil znova."


"Když střílíte, vaše smysly se zostří: zrak, sluch, pachy, všechno," řekl. "Vaše vidění se rozšíří, takže vidíte všechno a ucítíte i to, co byste normálně necítil. Moje pravidla střetnutí byla jednoduchá: Pokud měli zbraň, šli k zemi. Až na jednoho pokladníka NVA, kterého sem trefil na 900 yardů, jinak sem zabil každého, co měl zbraň."


Poblíž základny An Hoa, u Da Nangu, odhalil četu severovietnamských pěšáků, jak překračují brod. Zasáhl jich 16 do hlavy se svojí M-14, kterou nosil jako záložní zbraň ke své opakovačce. (Tato událost se stala na Svatého Valentýna 1969, kdy v noci vyrazil se svým pozorovatelem a M-14, opatřenou nočním zaměřovačem. Na 16 výstřelů, vyřadil 16 pěšáků střelou do hlavy na vzdálenost od 50 do 100 metrů během 30 vteřin., pozn. překladatele)


Těchto 16 je zaznamenáno do jeho pravděpodobných zabití, jelikož nebyl přítomen žádný důstojní, který by to mohl dosvědčit a hledat těla, odplouvající po proudu řeky nemělo smysl.


Zachovává si důvěrné znalosti o tom, jak vypadají lidé v záchvatu smrti.


"Někdy záleží na tom, kam jsou zasaženi, padnou a nehýbou se," říká Mawhinney. "Nikdo neumírá stejně a všechno sem to viděl. Učinil sem mnoho ran z milosti. Nejdřív sem je zranil a potom sem do nich poslal další ránu. Nechtěl sem, aby se odplazili."


Z relativního bezpečí bojové základy, Mawhinney a jeho pozorovatel vyrazili na čtyři dny do džungle.


Sužováni vedrem a vlhkem, někdy pronásledovali nepřítele několik hodin, než se mohli dostat na střeleckou vzdálenost pro další výstřel. Jindy zase se usadili v oblasti, o které věděli, že jí nepřítel bude křižovat a zustali zde tiší a bez pohybu po několik hodin.


"Dostanete se do bodu, kdy začnete žít jako zvíře," řekl Mawhinney. "Chováte se jako zvíře, činíte jako zvíře, jste zvíře. Jediné, na co myslíte, je zabíjení."


Odstřelovačské týmy byly sestavovány ze zkušených střelců a nováčků, kteří se starali o dalekohled a automatické zbraně pro krycí palbu. Odstřelovač se rozhodl, kdy nechá nováčka učinit své první zabití.


Mawhinney vycvičil půl tuctu odstřelovačů a snažil se jim obstarat "jisté zabití" snadný cíl z 300 yardů. Všem po prvním zabití říkal to samé:


"To nebyl člověk, koho si teď zabil; to byl nepřítel. Tohle je naše práce. Tohle je to, o čem válka je. Posereš to, seš mrtvej."


To nebyla, ani zdaleka hra.


Když přemotivovaný velitel čety vystavil "tabuli zabití" pro odstřelovače, Mawhinney namítal.


"Začínáte z toho dělat soutěž," řekl. "Někteří z těch mladejch kluků budou kvůlí zabitím riskovali vlastní život. Mluvili jsme s velitelem oddílu, seržantem čety a [velícím důstojníkem] a řekli: 'To je pí...ina, shodtě to.'"


Začal být rozčarovaný z americké přítomnosti ve Vietnamu. I tak, protáhl svou túru na dvounásobnou délků, jen aby pomohl svým mariňákům přežít. (Operační tůra amerického vojáka ve Vietnamu, pokud nebyl vážně raněn, nezemřel nebo se nedostal do blázince, činila přesně 1 rok, pozn. překladatele.)


Ne každý mariňák si odstřelovačů vážil. Některé jednotky odstřelovače nenávidělo, protože přitahovali smrt. To jen přispělo k nezměrnému tlaku na Mawhinneyiho.


"Zvykl sem si na strach o něj, že se zhroutí." řekl velitel oddílu Limpic. "Někteří kluci se vraceli skoro v slzách. Chuck se smál, když popisoval svá zabití. Možná se snažil zakrýt své skutečné emoce."


Po 16 měsísích jako odstřelovač, kaplan dosvědčil, že trpí bojovým vyčerpáním. Jeho dny zabíjení byly u konce.


Byl následně přídělen jako střelecký instruktor v táboře pendleton, trpěl nočníma můrama, že byl zpátky ve Vietnamu, byl uvězněný v zákopu a nemohl ze své odstřelovačky opětovat palbu, jak se nepřítel přibližoval. "Cítil sem, jak mě zasahují kulky." řekl Mawhinney.


Poté, co se vrátil z boje, život ve výcvikovém praporu, s jeho starostmi, mu nevyhovoval. Odešel od sboru a vrátil se do rodného Oregonu, kde se rozhodl nechat válku za sebou.


Během tří dní po návratu si šel práci u lesní správy, kde pracoval jako údržbář silnic. Nikdy nemluvil o Vietnamu, noční můry časem odešly.


"Konečně sem se cítil, že sem doma, ne jako když sem přijel z Vietnamu na dovolenou a věděl, že se musí vrátit do toho pekla." řekl. "Nejsem ten typ, který se ohlíží za minulostí. Vietnam byl něco, co sem musel udělat a byla to část mého života. Snažím se dělat všechno na 100%. Jako odstřelovač, to je jediný způsob, pokud chcete zůstat naživu."


Počet zabití byl neznámý


V uspěchané vojenské demobilizaci po Vietnamu, velitelství Námořní pěchoty si nebylo vědomo Mawhinneyiho skóre. Dokonce ani Mawhinney, který odešel jako seržant, nevěděl, jak vysoko je.


Všeobecně se věřilo, že nejúspěšnějším u mariňáků byl s 93 potvrzenými zásahy střelecký seržant Carlos Hathcock, legendární postava v odstřelování, jehož statečnost zachránila sedm mariňáků z hoříího vozidla a jehož úsilí pomohlo rozšířit odstřelovačský výcvik ve sboru.


Hathcock, který zemřel před rokem ve věku 57 let na roztroušenou sklerózu, byl glorifikován knize Charlese Hendersona z roku 1986 a vážilo si ho mnoho mladých mariňáků. Kniha tvrdila že Hathcockův rekord 93 "nebyl nikdy překonán."


Mezitím Ward, bez vědomí Mawhinneyiho, ho zmínil ve své vlastní knize. Zde se spoléhal na své vzpomínky, Ward napsal, že Mawhinney měl 101 potvrzených zabití.


Uctívači Hathcockovy legendy to přijali negativně. Tak se jeden novinář na volné noze začal hrabat v záznamech námořní pěchoty ve snaze toto číslo potvrdit.


Výzkum byl možný díky odstřelovačům, kterým bylo umožněno podávat psanná hlášení o svých akcích. Skutečný Mawhinneyiho počet se podařilo rozluštit, bylo to 103.


Zpráva se začala pomalu šířit světem válečných publikací, ale trvalo, než se dostala k Mawhinneyiho pracující třídě, bývalému zlatokopeckému městečku poblíž hranic s Idahem.


Nakonec se to ale dozvěděl, tak Mawhinney jedné noci shromáždil pár přátel a jednomu po druhém řekl něco o sobě, co jim nikdy předtím neřekl.


Nechal je, aby to řekli i ostatním.


V následujících měsících, Mawhinney a jeho žena Robin, mohli vejít na jedno ze svých oblíbených míst, třeba do restaurace, hospůdky nebo na školní sraz a jejich přátele utichli a začali se na něj podezřívavě a nepříjemně dívat.


"Lidé byli ohromění." řekl Mark Spurlock, podnikatel.


"Prostě to nešlo dohromady," řekla Debbie Jorgensenová, grafička a knihovnice. "Chuck byl takový tichý a milý chlap, lidé nedokázali uvěřit tomu, že by byl schopen něčeho takového."


Mawhinney přemýšlen nad přestěhováním své rodinny do lesů Wisconsinu.


Nicméně, časem se jeho přátelé vrátili a dnes je jeho skromný rodinný dům úlem sousedství, kam jste si mohli zajít popovídat o lovu, nechat si opravit auto a zeptat se co je nového. Mawhinneyiho parta na Super Bowlu je v okolí proslulá.


O dva roky později, odešel Mawhinney do důchodu. Vypracoval se na kancelářskou pozici, kdy dohlížel na flotilu strojů.


Jeho žena je jednatelkou v jednom speciálním výukovém programu na Bakerově střední škola a citelně se zapojuje do speciální olympiády pro hendikepované studenty. Vzali se poté, co odešel od mariňáků a vrátil se do Oregonu v roce 1970.


"Musíte si pamatovat, že Chuck tuto pozornost nikdy nestál," řekla Robin. "Našla si ho."


Život Mawhinneyiho rodiny, kdy dva kluci jsou doma a třetí se právě oženil, se skládá z rybaření v létě v řece Snake River, rybaření na ledu v horských říčkách v zimě a lovení všech druhů zveře. Rodina má i vlastní udírnu.


O tři dekády později, si stále vybavuje vůni střeleného prachu při přestřelce během přepadení ve Vietnamu.


Ten, co utekl


Mawhinneyiho nejjasnější vzpomínka je na toho, kterého nechal utéct.


Právě se vrátil z dovolené ke svému 5. pluku námořní pěchoty na bojovou základu An Hoa.


Zbrojíř, voják, který dohlížel údržbu všech pušek jednotky přísahal, že se s Mawhinneyiho puškou nijak nemanipulovalo během jeho nepřítomnosti.


Bez zkoušky, Mawhinney a jeho pozorovatel vyrazili na pomoc pěšímu oddílu.


V kryté pozice, několikset yardů od místa, kde očekával přestřelku. Mawhinneyiho prací bylo vybírat si odpadlíky, posily nebo každého Vietkonga nebo pěšáka NVA, který by se v oblasti objevil.


Asi ve vzdálenosti 300 yardů, si Mawhinney všiml rolníka, jak prochází rýžovým polem. Podíval se blíže: Ten chlap měl na popruhu pušku.


"Zmáčkl sem spoušť, a minul sem." říká Mawhinney. "Když mluvíme o očích, otočil se a podíval se přímo na mě v naprostém rozčarování. Hlavou mi šlo: Jaktože je ten zku...syn stále naživu? Potom mi došlo, že si zbrojíř hrál s mým puškohledem, o tom nebylo pochyb."


Mawhinneyiho cíl začal utíkat. Odstřelovač to vzal jako výzvu. Měli motto: Neobtěžuj se během, umřel vyčerpáním.


"Vystřelil sem nalevo, napravo, nahoru, dolu, ale nakonec zmizel za rohem." Mawhinney říká ztěžka a s výčitkami. "Ani sem ho nelíznul. Nikdy nezapomenu na ten pohled v jeho očích. Je to jedna z mála věcí, která mě na Vietnamu stále trápí."


"Nemůžu si pomoct s pomyšlením, kolik lidí mohl později zabít, kolik mých přátel, kolik mariňáků. Podělal to a zasloužil si zemřít. To mě stále trápí."


Zdroje:
www.latimes.com
URL : https://www.valka.cz/Mawhinney-Charles-Benjamin-t243315#677086 Version : 0
https://en.wikipedia.org/wiki/Chuck_Mawhinney

Mawhinney, Charles Benjamin - Mawhinneyho M40. Jedná se o typ určený pro námořní pěchotu, vycházející z lovecké pušky Remington 700, pažba je z ořechu a je opatřená zaměřovačem Redfield s 3-9 násobným zvětšením. Puška je osazena 24 palcovou hlavní s pravotočivým drážkováním se stoupáním 1:12 palcům. Celá puška váží celkem 4,43 kila.
Tato puška sloužila více než 30 let u námořní pěchoty, než byla objevena u výcvikového praporu na základně námořní pěchoty Quantico. Puška byla následně zrekonstruována do své původní podoby a je k vidění v Národním muzeu Námořní pěchoty v Triangle, Virginii.

Mawhinneyho M40. Jedná se o typ určený pro námořní pěchotu, vycházející z lovecké pušky Remington 700, pažba je z ořechu a je opatřená zaměřovačem Redfield s 3-9 násobným zvětšením. Puška je osazena 24 palcovou hlavní s pravotočivým drážkováním se stoupáním 1:12 palcům. Celá puška váží celkem 4,43 kila.
Tato puška sloužila více než 30 let u námořní pěchoty, než byla objevena u výcvikového praporu na základně námořní pěchoty Quantico. Puška byla následně zrekonstruována do své původní podoby a je k vidění v Národním muzeu Námořní pěchoty v Triangle, Virginii.

Mawhinney, Charles Benjamin - obrazec zaměřovače Redfield.

obrazec zaměřovače Redfield.
URL : https://www.valka.cz/Mawhinney-Charles-Benjamin-t243315#672250 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Zde Chuck Mawhinney vypráví o své pušce, jak ji jako novou dostal, jak s ní bez jediné závady prošel 16 měsíců ve Vietnamu, jak se s ní poté rozloučil a po 30 letech zjistil, že je stále ve službě. Doporučuji si pustit.
URL : https://www.valka.cz/Mawhinney-Charles-Benjamin-t243315#677088 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

V prvním videu Chuck Mawhinney krátce vysvětlí o jakou fylosofií se ve vietnamu řídil.

Ve druhém videu pomocí pořadu V zaměřovači odstřelovače, Chuck Mawhinney rozebere svou nejslavnější přestřelku, kdy 16 výstřely, zasáhl 16 vojáků NVA do hlavy během 30 sekund.
URL : https://www.valka.cz/Mawhinney-Charles-Benjamin-t243315#677089 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more