This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1740 - 1819)
Narodil se v roce 1740 v rodině švédsko-finské nižší šlechty. V mládí vstoupil do švédské armády a stal se důstojníkem. Zúčastnil se sedmileté války proti Prusku a dosáhl hodnosti kapitána.
Po převzetí moci králem Gustavem III. v roce 1772, kterého se spolu s bratrem Jacobem zúčastnil, dostal za úkol potlačit rolnického povstání ve Finsku, jež tehdy vypuklo. V roce 1775 byl povýšen z plukovníka na brigádního generála a stal se velitelem posádky na východě Finska. Protože se cítil nedoceněný, začal v roce 1785 jednat s ruským dvorem o případném zřízení finského vévodství pod ruskou protekcí. Jeho vyjednávání však bylo prozrazeno a generál Sprengporten uprchnul roku 1786 do Ruska. Kateřina II. ho přijala do ruské armády, ale jeho plán na zřízení finského vévodství odmítla.
Za rusko-švédské války 1788 – 90 velel ruskému armádnímu sboru a byl poražen a zraněn v bitvě u Parosalmi. Ve Švédsku byl za to odsouzen jako zrádce a Kateřina II. ho zase obvinila z neschopnosti. Proto se rozhodl opustit Rusko a v letech 1793 – 98 žil v Čechách poblíž lázní Teplic, než ho nový car Pavel I. roku 1800 povolal zpět. Stal se hlavním vyjednavačem Ruska s Napoleonem v tzv. maltské dohodě o výměně zajatců.
Když byl car Pavel I. v roce 1801 zavražděn, jeho nástupce Sprengportena ze svých služeb propustil. Nazpět ho car Alexandr I. povolal až roku 1808, v předvečer rusko-švédské války, aby se téhož roku stal prvním generálním guvernérem Finska pod ruskou nadvládou. Kvůli své všeobecné nepopulárnosti však musel o rok později ze své funkce odstoupit. Poté odešel do výslužby a žil v ústranní až do své smrti v roce 1819.