Vilém I.

Vilém I. - pruský král a německý císař


(1797 - 1888)



Narodil se v Berlíně 22. března 1797 jako mladší syn Fridricha Viléma III. Sloužil v pruské armádě a jako mladý důstojník se zúčastnil války proti Napoleonovi v letech 1814 – 15. Po Vídeňském kongresu se stal u dvora stoupencem reakce, nastolené Svatou aliancí v celé Evropě.


Během revoluce se v březnu 1848 stal vojenským guvernérem se zvláštními pravomocemi v západním Prusku. Když vypuklo povstání v Berlíně, uprchl do Velké Británie. V květnu 1848 se na výzvu vlády vrátil do Pruska a zúčastnil se potlačení revoluce a obnovení absolutismu svého bratra Fridricha Viléma IV. Za brutální postup proti revoluci v Bádensku roku 1849 dostal přezdívku „kartáčový princ“.


V padesátých letech se zařadil mezi umírněné konzervativce, kteří se snažili uzavřít kompromis s liberály a přistoupit na omezené konstituční reformy. Za svého duševně nemocného bratra převzal v roce 1858 regentství a po jeho smrti v roce 1861 nastoupil na pruský trůn. V době ústavní krize, roku 1862, povolal do funkce kancléře Otto von Bismarcka. Ten poté určoval směr pruské politiky po celou dobu Vilémova vládnutí. Podařilo se mu cestou diplomacie a válek sjednotit Německo „shora“ pod vedením Pruska. Roku 1864 porazil ve spolku s rakouským císařem Františkem Josefem I. Dánsko, aby o dva roky později rozdrtil rakouská vojska v bitvě u Sadové. Tím císaře vyřadil z vedení Německého spolku, vzniklého roku 1815 na Vídeńském kongresu a vytvořil tzv. Severoněmecký spolek pod pruským vedením. To nutně vedlo ke konfliktu s Napoleonem III., který jako záminku k vyhlášení války Prusku využil snahu Viléma I. dosadit na uvolněný španělský trůn německého prince. V následné válce byla Francie během několika měsíců poražena a v lednu 1871 pak Vilém I. přijal v zrcadlové síni ve Versailles císařskou korunu. Tak vzniklo druhé německé císařství pod vedením pruského krále, nyní také německého císaře. 22 hlav německých států mu poté přísahalo věrnost jako panovníkovi sjednocené Německé říše.


V roce 1873 z podnětu svého kancléře Bismarcka Vilém I. podepsal s ruským carem Alexandrem II. a rakousko-uherským císařem Františkem Josefem I. dohodu o spojenectví, čímž vznikl tzv. Spolek tří císařů - první z řady mocenských paktů, které měly Německu zajistit pevné postavení v Evropě.


V červnu 1878 přežil císař Vilém I. pokus o atentát, při kterém byl zraněn. Poté se 81 letý císař stáhl do ústranní a politiku zcela přenechal svému kancléři Bismarckovi. Zůstal však císařem až do 9. března 1888 kdy jako devadesátiletý stařec v císařské rezidenci u Berlína zemřel.

Další obrázek




Zdroj:
www.globalsecurity.org