This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1699 - 1782)
Narodil se 13. května 1699 v Soure nedaleko Coimbry. Byl do značné míry samoukem, vstoupil do diplomatických služeb a léta 1740 – 44 strávil jako vyslanec v Londýně. Zkušenosti získané v Anglii měly rozhodující vliv na jeho pozdější reformy, kterými se snažil přivést Portugalsko k prosperitě. V roce 1750 se stal ministrem zahraničí a o šest let později ho král Josef I. Emanuel jmenoval svým prvním ministrem poté, co prokázal své schopnosti při organizování obnovy Lisabonu po strašlivém zemětřesení s 1. listopadu 1755.
Pombal jako zastánce osvícenských názorů viděl hlavní příčinu zaostalosti Portugalska v přílišné moci katolické církve a hlavně jejího nejmocnějšího nástroje v zemi – jezuitů. V roce 1759 dosáhl jejich vyhoštění ze země i z kolonií poté, co odhalil spiknutí vysoké šlechty proti králi, jehož stopy vedly k jezuitům. Několik příslušníků předních aristokratických rodin skončilo svůj život v Belémské věži a hlava portugalských jezuitů – Malagrida, byl předán inkvizici. Tato instituce byla zcela podřízena královské moci a odsoudila Malagridu k smrti na hranici. Tak brutálními prostředky skoncoval první ministr s opozicí a stal se prakticky neomezeným vládcem, kterému již nestálo nic v cestě k provedení rozsáhlých reforem.
Pombal se snažil pozvednout obchod, proto obchodníkům udělil rozsáhlé výsady. Podporoval zakládání manufaktur na výrobu hedvábí, vlněného zboží, keramiky a skla a usiloval o rozkvět kolonií, zejména Brazílie. Zakázal v Portugalsku otroctví a snažil se přebudovat kvetoucí obchod s otroky mezi portugalskými koloniemi v Africe a Jižní Amerikou. V zájmu hospodářského rozvoje a v duchu osvícenstí zrušil Pombal zákonné rozlišování mezi katolíky a konvertity. Velký důraz kladl na vzdělání , založil v provinčních městech odborné školy, jejichž žáci měli přednost při přijímání na univerzitu v Coimbře. Ta prošla rovněž rozsáhlou reformou zavedením mnoha nových oborů, zejména v oblasti přírodních věd a dosáhla nejvyšší evropské úrovně.
V zahraniční politice se Pombal, kterého král roku 1770 povýšil na markýze, soustředil na sblížení se Španělskem jako protiváze převažujícího britského vlivu na portugalskou politiku. Během jeho vlády nevedlo Portugalsko žádnou válku, což byla zásluha jeho vyvážené diplomacie.
Po smrti krále Josefa I. Emanuela v roce 1777 byl markýz de Pombal odvolán královnou Marií I. ze svého úřadu a z vězení byli propuštěni všichni jeho odpůrci. Ti dosáhli toho, že markýz byl vypovězen z Lisabonu do své rodné vesnice, kde 13. května 1782 zemřel.
