5,45 mm útočná puška Nikonova vzor 1994 (AN-94 Abakan)

In the 1960s and 1970s, the nature of close combat changed significantly, and the ability to hit the enemy with a short and accurate burst became an important condition for achieving victory, according to military experts. Moreover, firing short, accurate bursts saves ammunition and allows soldiers to fight for longer periods of time without the distraction of ammunition resupply. This, of course, places greater demands on armament,


In 1978, the Soviet Main Rocket and Artillery Administration (GRAU) formulated a requirement to increase the firing efficiency of the assault rifle by 1.5-2 times compared to AK-74. In August 1981, the Commission on Military-Industrial Issues of the USSR Council of Ministers approved a competition for a new design of small arms under the name Abakan. The main requirement was to increase the effectiveness of shooting, even from unstable positions: in motion, from a kneeling position, without support.


10 development groups from Tula, Izhevsk, Kovrov and Klimovsk presented 12 projects. The prototypes were tested at the end of 1984. Weapons designed by Stetkin, Korobov and Nikonov successfully passed the field tests. The last one looked the most promising and was approved for further development.


In 1985, a modified Nikonov assault rifle was introduced under the designation ASM (Automatic Shifted Momentum, modernized). In 1989, the ASM was recommended for military trials. These took place in 1991 with the Taman Division. Compared to the AK-74, the ASM demonstrated a significant increase in short burst accuracy even from unstable positions. Finally, in 1997, it was adopted into service as the Nikon 5.45 mm Model 1994 (AN-94) submachine gun. It was nicknamed "Abakan" after the competition in which it won.


From 1998, the AN-94 was produced in OAO Izmash in Izhevsk in small batches. Production was stopped in 2008.


Although the original plans from the 1980s envisaged a complete rearmament of the army with new assault rifles, the AK-74 and its variants remained in service. Both the AN-94's structural complexity and economic reasons played a role. Moreover, the further development of a promising design was greatly complicated by the sudden death of its author, G. N. Nikonov. In the end, the Abakan remained only in the arsenal of special units of the army and the Ministry of the Interior.

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D0%9D-94
modernfirearms.net
bezpekavip.com
dfnc.ru
http://oruzhie.info/avtomaty/349-an-94-abakan

Abakan s podvěšeným granátometem

S příslušenstvím včetně nočního zaměřovače

A takhle vypadá když se provede rozborka

The bankruptcy ABAKAN getting designer Nikonov with the "machines" in two variants with a movable and a fixed magazine. Version with movable storage tank was abandoned already after the first tests.

The exact principle of the function is a closely guarded secret, for the Russian-speaking candidate is but since 1998 available to eurasian patent application /see annex/ in which are also decent descriptions of the miraculous úsťového attachments and sights. From the same sources it is also possible to receive an electronic copy of the army manual describing the function and disassembly/strip an assault rifle weapons.

Strands - server - russianarms.ru
Eurasian patent no. 199700173.

The path of this weapon to the user is very long and complex. Audition ABAKAN on the new gun replacing AK 74 with the requirement to improve the dispersion while shooting 2-3 ranovými doses was declared in 1981, the first round of comparative tests, held in 1984, the second in 1986. The decision on the introduction into the armament was made in 1988 to finally serial product bears the AN-94.
Gun arouses conflicting reactions, from enthusiastic over the shooting dvojranovými volleys over fears of increased complexity of repair and maintenance along with the complete incompatibility of spare parts and products with AK/RPK to the dismay of the instructors, who should, when printed introduction to teach soldiers basic services - povolance. Gun for cleaning discusses the 13 parts, and it is possible to easily pass as a non-functional !!!, or disable some features of improper handling - as, for example, opětovnným drawing the conclusion or control of the state of rounds in the magazine during the shooting. What is on the slides REMOVa clearly see, is the body of the gun from the odolnéjo plastic zastříknutými metal parts and can withstand almost anything, on the other hand, any crack is not repairable.

Source:

5,45 mm Avtomat Nikonova, Tech opisanije and istrukcija after ekspl., Izhevsk ?, 1994 ?.

The pictures in the catalog of spare parts are generated from a drawing program, therefore, it is possible with a little diligence from the measured values to calculate the actual dimensions of the.

Source :
5,45 mm AVTOMAT NIKONOVA, Catalog detalej and sboročnych jedinic,
6P33.00.000 KDS.

Tato zbraň je od konštruktera G.N.Nikonova a ma oveľa zložitejšiu stavbu ako AK-47.Zbraň je vybavena jedinečnym zaklzovym systemom, ktory je pri streľbe pevne spojeny s hlavňou,pomocou pružin tlmy spetny raz zbrane a tym ma vpliv na presnosť zbrane (pozitivne). Streľať sa da aj davkou aj ranami. Zasobnik je šikmo vychyleny na pravu stranu a pri streľbe sa spolu s celym systemom pohybuje. Nie je zname v akom rozsahu je zaradeny do vyzbroje Ruskej armady.

Streľbu je možno okrem spomenutých režimov viesť aj definovanými salvami o dvoch ranách, v tom prípade je teoretická kadencia 1800 výstrelov za min, takže druhý náboj opustí hlaveň skôr ako dôjde k nadhodeniu zbrane.
Ešte si dovolím upresniť - zaklzuje len puzdro záveru, záver a hlaveň - zásobník ostáva stáť. Uvedená hmotnosť sa vzťahuje na zbraň bez zásobníka.

AN 94 Abakan je v současné době ve výzbroji vybraných jednotek SPECNAZ a ti si pušku nemohou vynachválit přesto, že je poměrně složitá na sborku a rozborku a jak říkají sami Rusové, zbraň má oproti AK 47/74 výrazně nižší "duračnyj koeficient". Složitost je dána především přítomností mechanismu, který mimo jiné umožňuje střelbu v dávkách v tak rychlém sledu, že druhá střela opus tí hlaveň dříve než začne na střelce působit zpětný ráz a efekt prvního výstřelu. Praxe ukazuje, že dobře vycvičený střelec v tomto režimu palby v 97-99%, každý cíl zasáhna dvěma výstřely, čímž se účinnost zbraně nesmírně zvyšuje.

Režim střelby dávkami zajišťuje jakési kladkové ústrojí uložené v levé části pouzdra a je samozřejmě také poháněno energií plynů odebraných z hlavně. Přesná funkce ústrojí a jeho části jsou pak největším tajemstvím AN 94 a veškeré informace o něm jsou stále přísně utajovány. Je pouze známo, že přítomnost ústrojí je důvodem mírného vyosení zásobníkové šachty poněkud na pravou stranu

Zbraň je poměrně přesná a vysoce účinná i při střelbě dlouhými dávkami. Na ústí hlavně je vybavena patentovaným zvláštním snímatelným dvoukomorovým kompenzátorem, který je však standartně dodáván se zbraní. Kompenzátor účinně eliminuje zdvih hlavně a částečně působí i jako tlumič hluku výstřelu. AN 94 může být dodáván se zásobníky na 30, 45 a 60 nábojů ráže 5,45 mm.

O přezbrojení armády RF na tyto zbraně bylo sice rozhodnuto již v polovině 90. let, avšak dosud se tak stalo jen u některých vybraných jednotek, jak bylo již shora uvedeno. Příčin tohoto stavu je hned několik, především jde o cenu, která je AN 94 logicky poměrně vysoká a armáda na to prostě nemá nyní peníze. Neméně závažnou okolností je i to, že rezervní sklady armády RF jsou doslova přecpány dosud nepoužitými zbraněmi typu AK a přirozený úbytek lze v současné krizi z těchto rezerv doplňovat další desítky let.

V zahraničí je hodně bohatých zájemců, kteří mají eminentní zájem a mohli by si to dovolit. Mezi takové vážné a dlouhodobé potencionální zájemce se v současné době řadí Venezuela a další země, především z Asie a oblasti Středního východu. Nicméně ruská vláda těmto tlakům zatím odolává zejména z toho důvodu, že těžce kontrolovatelným vývozem by si podobně jako v minulosti, v prvé řadě vyzbrojila své potencionální protivníky, navíc modernějšími zbraněmi, než má vlastní armáda k dispozici.