166 - 180 - Markomanské války

Markoman Wars (166-180 AD)


These so-called "Markoman wars" should rather be called German-Sarmatian wars, as the Romans led them not only from Markoman, but also others Germanic tribes (Kvád, Hermundur, Narist) and also non-Germanic tribes - with the Sarmatians (Iazyg, Roxolani, Alani). (However, the name as such is common and commonly used).


These wars took place during the reign of the Roman emperor Marcus Aurelius (161-180 AD). It was a serious intervention in the economy and administrative system of the Roman Empire and practically heralded the beginning of the crisis of the Roman Empire. In terms of the periodization of Barbarika, these events are taken as a milestone between older and younger Roman times.


We are informed about the Marcomanni Wars (apart from archaeological, numismatic and epigraphic finds) by depictions on a 30 m high column Mark Aurelius in Rome. The main written monuments include the biographies of the emperors Marka Aurelia and Commoda from the cycle of biographies of Roman emperors (Scriptores historiae augustae).


We divide these war events into two main stages:
1) Germanic invasions (166-171 AD)
2) Roman counteroffensive (172-180 AD)


And what led the Germans to these initially small outbursts, which then escalated into a real hard war? The Germans would generally like to come under Roman rule at this time - ie it would mean, among other things, the creation of another province and the subsequent Romanization of the population and environment (it would have many advantages for them - including better knowledge of technology, better economy, etc.), moreover, they needed more space than just the territory they occupied. However, this did not suit the Romans themselves - because it would not pay off for them at all - and what's more - they would still be economically and financially loss-making. It must also be said that even before the Marcomanni wars, many tribes were in a so-called client relationship with the Romans - that is, when for certain services (providing soldiers to auxiliary units, defending a certain territory outside the Roman Empire in the interests of the empire, etc.) other material means, such as ceramics and many other things, after which there was a lot among the Germans, either because they could not make them themselves in sufficient quality, quantity or at all. These things were usually given to the monarch or rather to the tribal chief, who then eventually redistributed them further (with the proviso that, of course, he kept the best for himself, almost certainly for himself).


Since the Romans did not intend to back down from their positions, the Germanic tribes had no choice but to act, although these processes are difficult to directly document and were certainly not of a mass nature.



1) DROBERJAR, Eduard. Encyclopedia of Roman and Germanic Archeology: In Bohemia and Moravia. Prague: Libri, 2002. 456 pp. ISBN 80-7277-106-X
2) Lectures - Roman times and SN - lecturer dr. Ondrej Šedo
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#180340 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Markomanské války - germánské nájezdy (166-171 n.l.)


Již v roce 165 n.l. asi šest tisíc germánských bojovníků (uvádí se, že se jednalo o Langobardy a Obiery) překročilo řeku Dunaj a pronikly až na půdu Horní Panonie. Jednalo se o první (a zatím neúspěšný) pokus o přechod římského limitu.


Markomané si byli vědomi své viny a tak po té co vybrali finance a jiné cennosti na odškodné se vydalo 11 jednatelů spolu s markomanským králem Ballomariem (Ballomarem), který stanul v čele této družiny, vyjednávat o mír s hornopanonským legátem M. Ialliem Bassem. I přesto, že byl mír sjednán, neměl dlouhého trvání, jelikož již v roce následujícím (166 n.l.) protrhly germánské a sarmatské kmeny římskou hranici na Dunaji a pronikly do Panonie, převalily se i přes Alpy až do Itálie a na Balkán. V roce 167 n.l. se Římanům podařilo dosáhnout jistého dílčího úspěchu, ale jen na krátkou dobu. Římské legie vracející se z tažení na východě navíc s sebou zavlekli na západ epidemii (není jasné jakou konkrétní, předpokládá se ale že to byl mor).



Následujícího roku (168 n.l.) se vydali oba římští spolucísařové Marcus Aurelius a Lucius Verus spolu s vojskem do Aquileie. Tímto si získali alespoň dočasný respekt zvláště u Kvádů. Kvádům Římané dokonce dosadili nového krále - snad Furtia a potvrdili tak současně jejich závislost na Římské říši.


Jak Marcus Aurelius tak i Lucius Verus se obávali možných germánských vzpour a nevypočitatelných protiúderů a proto se rozhodli v tažení pokračovat. Poté co překročili Alpy, dosáhli v těžké bitvě markantního úspěchu. Z písemných pramenů, které nám zanechali můžeme vyčíst, že na straně Germánů bojovaly i jejich ženy, jelikož se našla i těla žen ve vojenské zbroji. Po této bitvě se Římané stáhli do Auquileie.


V následujícím roce 169 n.l. umírá adoptivní bratr Marka Aurelia a jeden ze spoluvladařů Lucius Verus. Rovněž V Aquileii propukla morová epidemie. Těchto skutečností využili bravurně Germáni. Markomani spolu s Kvády pronikli již podruhé přes Norikum a Panonii do hloubky Římské říše, kde se dostali až do severní Itálie. Aquileia byla obléhána, ale odolala. Toto štěstí ale nemělo nedaleko stojící město Opitergium, které bylo dobyto a vypleněno.


Řím se tak dostal do velmi nezáviděníhodné situace, kterou nezažil od dob druhé punské války. Do vojska byly povolávaní obyvatelé Itálie (kteří byli už dávno z odvodní povinnosti vyvázáni), místní pořádkové síly, germánští žoldnéři, gladiátoři a údajně i otroci. Lepších úspěchů dosáhli Římané až v letech následujících, zvláště pak v roce 171 n.l. Jelikož byly Germánské kmeny probíhající válkou natolik decimovány, že už nemohly udržet území předtím dobytá a obsazená.


Hlavní zásluhu na vytlačení barbarů z provincií Norika a Panonie měl v této době velitel I. Legie Adiutrix se sídlem v Brigetiu, Pertinax - budoucí císař Římské říše. Marcus Aurelius přenesl svů hlavní stan do hornopanonského Carnunta a připravoval se na protiofenzivu. Jako prvořadý cíl bylo určeno pokoření Kvádů, obývajících území jihomoravsko-západoslovenské, tj. prostor mezi Markomany a Iazygy. Začátek tažení byl určen na začátek roku 172 n.l. pod označením Expeditio Germanica prima (první germánská válka).


1) DROBERJAR, Eduard. Encyklopedie Římské a Germánské Archeologie : V Čechách a na Moravě. Praha : Libri, 2002. 456 s. ISBN 80-7277-106-X
2) PODBORSKÝ, Vladimír a kol. Vlastivěda Moravská země a lid : Pravěké dějiny Moravy. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, 1993. (ed. Nová řada, sv. 3). ISBN 80-85048-45-0
3) Přednášky - Doba Římská a SN - přednášející dr. Šedo
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#180344 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Markomanské války - Římská protiofenzíva (172-180 n.l.)


Počátkem roku 172 n.l. začalo tažení proti Kvádům oznažené expeditio Germanica prima (první germánská válka). Římská vojska překročila řeku Dunaj někde u Carnunta a směřovala dále do Kvádské země. Jelikož byly mezi Germány vnitřní rozpory a tlak římských legií na Kvády byl velký, uzavřeli mír. V této době byl zřejmě take dosazen Kvádům král Furtius.


Další boje vedli Římané s Markomany, přitom padl M. Macrinius Vindex, v pořadí druhý prefekt císařské gardy zabitý v této válce. Ovšem to nic nezměnilo na konečném vítězství Římských vojsk.


Po těchto výrazných úspěších razili Římané mince s alegorií podrobené Germánie s nápisy Germania subacta.


Ovšem již v roce 173 n.l. svrhli Kvádové dosazeného krále Furtia a zvolili si krále nového - Ariogaisa. Důsledkem bylo další tažení proti Kvádům, které bylo zahájeno ještě v témže roce zřejmě z Brigetia. K tomuto tažení se váže zpráva o tzv. "zázračném dešti". Podle W. Jobsta k této události ale mělo dojít již v roce 172 n.l. Během letního vedra měli Kvádové obklíčit Římské legie pod vedením Pertinaka nebo Pompeiana a čekat až je vedro zcela zničí (nedostatkem vody). Římany však zachránil nenadálý prudký příval deště doprovázený krupobitím a blesky. Tuto událost nám dokládají sestercie s nápisem Religio Augusti. Celková situace si i nadále vyžadovala císařovu přítomnost v Kvádské zemi.


Markus Aurelius plánoval zřízení nové Římské provincie Marcomannie, která měla sestávat z území osídleném Kvády a Markomany, tedy především z území Čech; římská říše by tím získala kratší hranici chráněnou horami.


V následujícím roce (174/175 n.l.) uzavřeli Římané s Kvády, Jazygy a Markomany opět mít, který trval až do roku následujícího. Zřejmě ještě před touto událostí byl král Ariogaisos zajat a internován v Alexandrii. Důvodem byla vzpoura Avidia Cassia, který se na východě prohlásil císařem. Marcus Aurelius se tak musel vydat k jejímu potlačení s poměry na Dunaji se snažil uspořádat tak, aby zde aspoň na čas zavládl relativní klid. Na východ odcestoval i přesto, že se dověděl, že Cassius byl zabit.


Roku 175 n.l. byl povolán na germánskou frontu Commodus. Následujícícho roku se Marcus Aurelius vrací do Říma a Commodus společně s ním oslavuje triumf. Senát odhlasoval stavbu vítězného oblouku k poctě Marca Aurelia.


Druhá germánská válka (expeditio Germanica secunda) vypukla v roce 177 n.l. a trvala až do roku 180 n.l. Bojiště byla na sever do Dunaje a take na Jižní Moravě. V tomto prvním roce Římané odolávali úspěšně tlaku Kvádů, ale padl již třetí velitel císařovy stráže M. Bassaeus Rufus (takováto ztráta velitele by se dala dnes přirovnat snad jen ke ztrátě náčelníka GŠ přímo v boji). Poté došlo ke změně římské taktiky. Marcus Aurelius se vydal spolu s Commodem roku 178 n.l. přímo na bojiště v doprovodu nového praefekta praetoria Tarruntenia Paterna spolu s celou řadou zkušených a významných bojovníků té doby. Toto způsobilo zásadní obrat ve válkách Markomanských. Během roku 179 n.l. se díky vítězství v jedné z nejtěžších bitev dostali Římané až hluboko do Barbarika. To nám dokládají jak nálezy Římských táborů na území Jižní Moravy, tak i nápis na skále v Trenčíně.


Tento nápis je svědectvím o přezimování pomocné jednotky (vexillatio) I. Legie Adiutrix v místech dnešního Trenčína. Jednotce o síle 855 mužů velel M. Valerius Maximianus.


V následujícím roce 180 n.l. zemřel Marcus Aurelius (snad na nemoc, jejíž epidemie stále zuříla) patrně ve Vindoboně (Vídeň) - nebo možná v Sirmiu. Tím bylo plánům na vybudování nové provincie učiněno za dost. Commodus nebyl schopen a ani nechtěl vest dál válku a dokončit tak dílo svého otce. Rovněž germánské kmeny se do dalších bojů nijak nehrnuly. To vedlo k definitivnímu míru a konci Markomanských válek.


1) DROBERJAR, Eduard. Encyklopedie Římské a Germánské Archeologie : V Čechách a na Moravě. Praha : Libri, 2002. 456 s. ISBN 80-7277-106-X
2) Přednášky - Doba Římská a SN - přednášející dr. Ondrej Šedo
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#180670 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Do textu jsem doplnil něco širších souvislostí.


Lepší srovnání než s druhou punskou válkou bych viděl se situací během germánských vpádů v letech 105 - 101 př.n.l. (ale to je detail)



Rozhodopádně díky za příspěvek do starověku, sekce která strádá nezájmem přispěvatelů Wink
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#183476 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Zdravím,
mně se článek líbí (i když by bylo lepší, kdybyste ho z Droberjarovy encyklopedie neopsal téměř doslova).


Je samozřejmě vynikající, že jste v souvislosti s markomanskými válkami zmínil slovenský nápis na skále u Trenčína. Bylo by také vhodné připomenout momentálně ještě o něco významnější vojenský tábor v Iži, a také skutečnost že i u nás máme velmi zajímavé svědectví bojů markomanských válek v podobě významného římského vojenského tábora na Mušově.


S pozdravem
Saša
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#183479 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

K vojenství starého Říma - hlavně Markomanských válek - doporučuji Vaší PT pozornosti články na Legiox GPF


Ještě doplním:
Legio X GPF - (tedy 10. legie, Gemina, Pia Fidelis) je jistě nejlepší spolek HŠ/LH zabývající se antickým Římem. Volba označení se váže k našemu území, kde se v dnes již zaniklé lokalitě Mušov (zatopeno Novými Mlýny na jižní Moravě) našlo rozsáhlé římské opevnění z Markomanských válek, v němž nyly nalezeny i cihly s kolkem X legie Gemina Pia Fidelis. Více už na jejich stránkách - včetně supr fotek v galerii - doporučuji ISARNO 2006 (ne všichni zúčastnění jsou příslušníci LEGIO X)
URL : https://www.valka.cz/166-180-Markomanske-valky-t37009#185102 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more