Kom - D

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

KOM - D



18.3.1943


Nad polským územím v prostoru Kamienczyk u Wyszkówa severovýchodně od Varšavy vysadila sovětská letadla s navigační chybou cca 300 km členy desantu KOM - D/I – velitele skupiny a bývalého oblastního instruktora I. ilegálního ÚV KSČ pro Moravu Rudolfa Vetišku (25.12.1895 – 3.6.1966) a bývalého vedoucího komunistické mládeže na Liberecku, radistu Františka Kleina – „Jaroslav Kubeš“. Se značnou dávkou štěstí a velikým úsilím se jim podařilo tuto vzdálenost překonat a zcela vyčerpáni dorazili na první záchytnou adresu v Cziernicích k včelaři Stachurskému. Odtud zaslali zprávu do Moskvy a 27.3. byli u Czarnowiece pod šifrou KOM - D/II vysazeni další dva parašutisté – bývalý poslanec NS Karel Procházka (18.2.1892) a příslušník odborového hnutí v Brně a člen Polského legionu Antonín Vohradník. Všichni parašutisté byli absolventy speciálního kurzu škol Komunistické internacionály. Úkolem skupiny bylo v politickém smyslu "om1adit" domácí ilegální vedení KSČ, o němž se v Moskvě proslýchalo, že příliš podléhá vlivu domácího okupačního prostředí a ztrácí revoluční perspektivu. Očekávalo se, že Vetiškova skupina získá komunistické struktury domácího odboje pro novou Gottwa1dovu politickou strategii, která vycházela z rozpoutání partyzánské války jako prostředku narušování německého zázemí, ale především jediné cesty k převzetí hegemonie v boji o politickou moc v létech poválečných. Pro tento účel měla za úkol zřídit i rádiové spojení s vedením KSČ v Moskvě. Všichni čtyři parašutisté patřili k předvá1ečným funkcionářům KSČ. Z té doby měli řadu známostí a zamýšleli jich konspirativně využívat. S Vetiškou se počítalo na vedoucí politickou funkci, Procházka se měl ujmout řízení bojových akcí, K1ein zastupoval německý národní živel, měl demonstrovat internacionální pojetí odboje, působit propagandisticky směrem k německé armádě a byl též vycvičen jako radista. Vohradník byl původním povoláním chemik, záložní důstojník a byl cvičen k výrobě a užití výbušnin z domácích zdrojů, tajných inkoustů a ve skupině byl instruktorem pro sabotáže. Stachurski skupině zajistil přepravu přes Warszawu a Krakow do Sosnowiec v Horním Slezsku a dále do Heřmanic a Rychvaldova. Cestou poznali řadu konspirativních bytů, osob, kurýrů a ve Warszawě se setkali s vedoucím celé organizace Pavlem Finderem, s nímž Vetiška sjednal dopisovou přepážku u jistého Radzymenka pro případ, že rádiové spojení se nepodaří navázat a bude nutno posílat zprávy touto zdlouhavou cestou. Parašutisté dorazili na Kladensko v květnu 1943 a s využitím dřívějších známostí se jim skutečně podařilo navázat spojení se III. garniturou ilegálního vedení KSČ a jejím vedoucím, Josefem Molákem. Tak se mohli 11. července 1943 v chatě Port Igarka v Březové na Berounsku zúčastnit zasedání ilegálního ústředního výboru KSČ, do něhož byli Vetiška s Procházkou kooptováni. Ale to již byli všichni pod kontrolou pražské služebny gestapa, resp. jejího protikomunistického referátu Heinze Jantura. Skupinu vyzradil vedoucí instruktor pro kraj Pardubice, Jaroslav Fiala, který od svého zatčení v roce 1942 pracoval pro gestapo jako konfident "Tonda" a předával mu zprávy o jednáních, úmyslech, činech a záměrech ilegálního vedení KSČ. Jeho zásluhou byly parašutistům gestapem vystaveny falešné doklady, takže mělo i fotografie a jejich činnost v podstatě kontrolovalo. Rádiové spojení skupina nenavázala, protože cestou přišla o obě rádiové stanice a pokoušela se bezvýsledně sestavit nouzovou vysílací stanici, na což ovšem možnosti ani schopnosti radisty Kleina nestačily. Z konspirativních důvodů bydleli parašutisté na různých místech. Jako první byl zatčen 14. října 1943 Vohradník v bytě Anny Mlejnkové v Praze. Vyzradil úkryt Kleina, kterého tak o dva dny později potkal stejný osud v Poděbradech. Při zatýkání se pokusil zastřelit, ale selhala mu pistole a ve vězení jej gestapo získalo pro spolupráci. Přijal roli konfidenta jen proto, aby mohl varovat svého velitele, což při prvním setkání učinil, ale Vetiška, neznalý úlohy konfidenta Fialy, nechtěně prozradil gestapu Kleinovu iniciativu, což vedlo k jeho dalšímu zatčení a pozdější popravě v Terezíně. Nakonec byli v červenci 1944 zatčeni i Procházka s Vetiškou. Kleinův osud nalezl pokračování i v případě Vohradníka, kterého též gestapo svými informacemi a nátlakem získalo pro roli konfidenta a používalo jej v provokačních akcích proti domácímu odboji. Postupem času se pokoušel z této činnosti vyvázat, jeho úmysly však byly prozrazeny, on sám zatčen a v Terezíně popraven. Vetiška byl z celé skupiny nejaktivnější. Jeho vliv byl však omezen především na politické ovládnutí III. ilegálního vedení KSČ prostřednictvím osobních jednání s jeho členy a článků v ilegálním tisku. Pokusy o partyzánskou aktivitu skončily katastrofou a potvrdily nadčasovost takového programu pro české země, když se gestapu podařilo vypátrat lesní úkryty partyzánské skupiny BRDY - NELIBA nedaleko obce Újezdy 11. ledna 1944. Konfidenty gestapa se nakonec stali i Vetiška a Procházka. Jejich poválečný osud byl ale rozdílný. Zatímco Vetiška po válce opět působil ve vedení KSČ, Procházka byl 15.4.1947 odsouzen na 20 let vězení.
URL : https://www.valka.cz/Kom-D-t46097#179804 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more