This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
30.6.1944
V blízkosti Trenčína byli ze SSSR vysazeni Alexander Gerič – „Lores“ (30.1.1921) a Vincent Tkáčik - Čáp (20.5.1920), kteří 11.9.1943 jako příslušníci slovenské 13. polní letky přelétli k Rusům. Gerič patřil k dosud úspěšným stíhacím pilotům, nositelům německého Železného kříže. K přeletu na sovětskou stranu využil bojového letu volného stíhání. Tkáčik byl mechanikem - elektrotechnikem u téže letky. Slovenskou armádou byli oba vedeni jako nezvěstní.
Až do listopadu 1943 byli v zajateckých táborech v Krasnodaru, Georgijevsku a Krasnogorsku, kde je získala ke spolupráci sovětská zpravodajská služba GRU. Byli odesláni do ústřední školy vojenské rozvědky v obci Pionýrská (u Moskvy) a po proškolení vysazeni na Slovensku. Měli získávat a sovětské GRU předával vojenské a politické informace o situaci na Slovensku, především z okolí Bratislavy a Žiliny. Gerič byl rezidentem, Tkáčik radistou. Gerič se po vysazení pohyboval v okruhu slovenských letců v Piešťanech a rádiovou stanici ukryl u známých v Bratislavě.
Jeho pobyt byl odhalen, parašutista zatčen slovenskými bezpečnostními orgány a vězněn ve vojenské věznici v Bratislavě. Tkáčik se ukrýval u svých známých v Turzovce, odkud pocházel. Oba se stali středem zájmu zpravodajské služby slovenské armády v souvislosti s alibistickými pokusy generála Ferdinanda Čatloše o navázání kontaktů s Rudou armádou a prosazení jeho plánu na odpoutání Slovenska od Německa. Čatloš pověřil sjednáním tohoto kontaktu kpt. Jána Staneka, který se mimo spojení na ilegální vedení KSS pokoušel využít k tomuto účelu i zajatého Geriče. Jeden ze zpravodajských důstojníků (Vojtech Lisý), jednal s Geričem ve vězení a v noci z 1. na 2. srpna 1944 jej odvezl další zpravodajský důstojník (npor. Anton Tomeček) na Golianovo velitelství pozemního vojska do Banské Bystrice, kde se v podkroví budovy pokoušel Tkáčik v přítomnosti zpravodajských důstojníků navázat rádiové spojení s Moskvou. Neměl úspěch. Do záležitosti byl zasvěcen i npor. Korecký, od něhož se o neúspěšném Čatlošově a Stanekově pokusu dověděl i Ján Golian. Gerič se hned na počátku SNP stal znovu příslušníkem 13. letky.
Při pokusu o přelet fronty byl 30. září 1944 sestřelen protivzdušnou obranou a zahynul. Tkáčik se dostal na východní Slovensko a navázal styk s partyzánskou skupinou ŠČORSE. S ní potom 24. listopadu 1944 přešel u obce Habura k Rudé armádě, která jej předala partyzánskému štábu 1. UF v Rzeszowě, odtud byl odeslán k 1. československému sboru, následně předán GRU do Moskvy a 24. ledna 1945 se znovu ocitl v centrální škole sovětské rozvědky. Zde byl připravován k další operaci jako rezident dvoučlenné zpravodajské skupiny.
Tkáčik + Petruňová
17.3.1945
Byla mu přidělena radistka Marie Petruňová – Michálková (21.7.1922). S falešnými doklady na jména manželů Antona a Márie Rudinských, prchajících z Prešova před blížící se frontou, se měli uchytit na severozápadním Slovensku (Žilina, Čadca, Turzovka) a plnit v okolí Žiliny zpravodajské úkoly ve prospěch Rudé armády. Po ukončení příprav byli 6. února 1945 letecky přepraveni z Moskvy do Kyjeva, Charkova a Kalinovky a 5. března 1945 do městečka Melec. V noci z 16. na 17. března 1945 byli Tkáčik s Petruňovou vysazeni 0,5 km jihovýchodně od Mazury v okolí Žiliny. Tkáčik zemřel 7.5.1945 za nezjištěných okolností. Další podrobnosti o činnosti skupiny nejsou známy.