Maharero, Samuel

Samuel Maharero


žil:1856-1923


Samuel Maharero se narodil jako syn Kamaherera, velkého hererského válečníka a zloděje dobytka. Jako malý studoval v místních luteránských misijních školách, kde v něm jeho učitelé viděli možného budoucího kněze. Maharero udržoval zpočátku dobré vztahy s Němci, a to i když se po smrti svého otce stal náčelníkem oblasti Okahandjo a z tohoto titulu i nejvyšším vůdcem všech Hererů s titulem "kapitán".


Jeho vůdcovství nezůstalo mezi Herery bez opozice, proto Maharero - byť se skřípajícími zuby - požádal o pomoc tehdejšího guvernéra Německé jihozápadní Afriky Theodora Leutweina. Maharerovy obavy však byly neopodstatněné, protože Leutwein byl zastáncem mírového soužití a tak Maharerovi pomohl upevnit jeho pozici v hererském kmeni bez nároků na protislužby. Vztahy Maharera s Leutweinem tedy zůstaly přátelské, kdy Leutwein půdu od kmene Hererů vykupoval za slušné ceny a Hererové mu na oplátku vojensky pomáhali odrazit útoky svých poněkud méně civilizovaných "bratrů" z východu země.


Vztahy se poněkud pokazily na přelomu 19. a 20. století. Tehdy totiž Herery, živící se převážně pastevectvím, těžce postihl dobytčí mor, zavlečený z búrských kolonií. Také nebyli rádi, že jim pastevní plochu umenšuje německá železnice. Vzhledem k těmto okolnostem byli Hererové nuceni prodávat další části své půdy a následně se nechat najímat jako námezdní dělníci německými farmáři. Tam se ale Hererové stávali terčem útoků, některé hererské ženy byly dokonce znásilňovány. Tyto útoky však byly ignorovány soustavou koloniálních soudů, což vedlo jen k narůstání nespokojenosti Hererů. Navíc začali na začátku 20. století němečtí obchodníci vymáhat své pohledávky vůči Hererům tak, že za dluh kteréhokoliv člena kmene zabrali kus půdy jeho náčelníkovi (kapitánovi).


Tyto okolnosti vedly k tomu, že okolo roku 1902 začal Samuel Maharero plánovat revoltu proti německé koloniální správě. Pro tu se snažil získat i ostatní hererské náčelníky, mezi nimi i svého bývalého protivníka v boji o titul hlavního náčelníka, Hendrika Witbooie. Všichni hererští náčelníci však s ohledem na uzavřené smlouvy o ochraně s Němci Maharerovi pomoc odmítli a někteří se v následné válce přidali na stranu Němců. Maharerovi však přišla neočekávaná pomoc. Veterán revolty proti Němcům, Jacobus Morenga, právě v té době vedl kmen Bondelswart do revolty proti Němcům. Ta vázala velké síly Němců kolem města Warmbad, a tak mohly 12. 1. 1904 proběhnout první útoky hererské války. Ta však znamenala pro Maharera začátek konce. Po ztroskotání zoufalých jednání, které se snažil vést von Leutwein, vyslala německá vláda do Německé jihozápadní Afriky jako vojenského velitele generálporučíka Lothara von Trothu, který s sebou přivezl 15 000 vojáků německé Schutztruppe a vypsal na Maharerovu hlavu odměnu 5000 marek. To přivedlo německé jednotky do správné bojové nálady, což zapříčinilo zcela zničující porážku hererských vojsk v bitvě u Waterbergu dne 11. 8. 1904. To zlomilo Maharerovi vaz a byl donucen prchnout s patnácti sty muži přes poušť Omahake do britské kolonie Bečuánsko. Tam byl přijat jako uprchlík pod podmínkou, že nepovede žádnou revoltu proti britské nadvládě. V Bečuánsku také Maharero v roce 1923 zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do hererského centra Okahandja a tam 23. nebo 26. 8. 1923 slavnostně pohřbeno. Dnes je Samuel Maharero uctíván v Namibii jako hrdina boje za svobodu.


zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Samuel_Maharero
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Waterberg
http://de.wikipedia.org/wiki/Samuel_Maharero
http://de.wikipedia.org/wiki/Bondelswart
http://de.wikipedia.org/wiki/Jakobus_Morenga
http://de.wikipedia.org/wiki/Lothar_von_Trotha
http://de.wikipedia.org/wiki/Schlacht_am_Waterberg
Klíma, Jan: Pod německou vlajkou, Libri, Praha, 2005, ISBN 80-7277-282-1