This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
RAF No.33319
* 31.05.1917, Kalkata, Indie
+ únor 1994, Devon
Kingcome se sice narodil v Indii, od mládí již žil v jižním Devonu.
V lednu 1936 vstoupil do letecké akademie RAF v Cranwellu, během studia se ale zranil při autonehodě a školu dokončil až v červenci 1938. Ihned poté byl poslán k 65. peruti, která v té době sídlila na letišti Hornchurch a měla ve výzbroji letouny Gladiator. Ty v březnu 1939 začaly nahrazovat nové Spitfiry Mk.I.
U 65. perutě Charlese zastihlo vypuknutí 2. světové války, do první větší akce se ale piloti jednotky dostali až během operace Dynamo, tedy evakuace britských pozemních sil z francouzského přístavu Dunkerque. Akce začala 26. května a do jejího ukončení 3. června bylo do Británie evakuováno přes 336000 vojáků.
Ovšem již druhý den probíhající operace byl Kingcome převelen k 92. peruti, kde se stal velitelem letky. U této jednotky si také připsal svá první vítězství. Stalo se tak ráno 2. června. Piloti perutě nad přístavem narazili na německou formaci bombardérů He 111, kterým poskytovala ochranu skupina stíhacích Bf 109 a Bf 110. Došlo k souboji po kterém si piloti „devadesátdvojky“ nárokovali 11 zničených bombardérů a jednu doprovodnou stodevítku, mnoho dalších letounů nahlásili jako poškozené. Vše bez vlastních ztrát. Německá bombardovací KG 55 z boje opravdu nevyšla lacino, přišla o šest svých strojů.
S 92. perutí zasáhl Kingcome i do nadcházející Bitvy o Británii, v některých fázích bojů zastávali post dočasného velitele jednotky. Své první vítězství ve slavně bitvě si připsal hned v její první oficiální den, tedy 10. července 1940, kdy se podílel na pravděpodobném zničení Ju 88, nejúspěšnější však pro něj byl až říjen, kdy sestřelil čtyři nebezpečné stodevítky.
Dne 15. října se nad ostrovním královstvím pohybovaly skupinky německých stíhacích bombardérů a 92. peruť vzlétla na několik patrol proti nim. Krátce před polednem hlídkovala nad ústím Temže, kde se stala terčem náhlého přepadu Messerschmittů, kterým se podařilo zasáhnout dva Spitfiry. Jedním z nich byl stroj X4418 F/Lt Kingcomeho, který ho, těžce zraněný na noze, opustil na padáku. To samé se podařilo i P/O Lundovi, pilotovi stroje R6642.
Kingcomeho letoun havaroval v 11.47 u Wybores Farm, High Halstow, zraněný pilot byl odvezen do nemocnice královského námořnictva v Chathamu, kde strávil následujícíh šest týdnů. Zde se také dozvěděl o udělení DFC.
Po vyléčení se Charles vrátil ke své peruti do Biggin Hillu. V novém roce 1941 se RAF více zaměřilo na ofenzívu a začalo s bombardováním cílů v okupované Evropě. Již v únoru 1941 se 92. peruť přezbrojila na nové Spitfiry Mk.VB, Kingcome byl však poprvé úspěšný až 16. června, kdy pravděpodobně zničil jeden Bf 109 F.
Další vítězství si připsal 24. července během operace Sunrise. Během ní mělo téměř sto bombardérů RAF zaútočit na německé lodě Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen, které kotvily v přístavu Brest. Těsně před startem akce přišla zpráva, že některé lodě se přesunuly do La Pallice, formace bombardérů se tak rozdělily na dvě části. Odlákat nepřátelské stíhače od hlavního cíle měly dvě formace Blenheimů, které útočily na Cherburg a Hazebrouck. A právě operace Circus No. 61 proti druhému z jmenovaných cílů se účastnilo Bigginhillské křídlo, jehož součástí 92. peruť byla. A tato formace se také stal cílem prudkého útoku Němců. Stíhači RAF po boji sice nahlásili 7-3-3 vítězství, dvě jistá, jedno z nich právě Kingcome, a tři poškození si připsala 92. peruť, přišli však o čtyři Spitfiry.
Hlavní formace dopadla ještě hůře, protože ztratila dva Hampdeny, pět Halifaxů, deset Wellingtonů a dva doprovodné Spitfiry. Německým lodím se samozřejmě nic nestalo…
V srpnu 1941 obdržel Kingcome sponu ke svému DFC a byl poslán jako instruktor k 61. OTU.
Do aktivní služby se vrátil v únoru 1942, kdy se ujal velení 72. perutě. U ní získal další dvě vítězství, nejprve 15. dubna poškodil Fw 190, 27. května pak pravděpodobně sestřelil Bf 109.
Dalšího povýšení se dočkal během června, kdy se stal velitelem křídla z Kenley. V jeho čele získal své poslední vítězství, již v kabině nového Spitfiru Mk.IX. Stalo se tak 27. srpna 1942 během akce Circus No. 209 proti letišti Abbeville/Drucat, kdy poškodil Fw 190.
Koncem roku 1942 byl Kingcome přeložen do Charmey Down, kde se začala formovat Škola stíhacích velitelů (Fighter Leadrs´School), která měla zkvalitňovat výcvik a schopnosti velitelů stíhacích jednotek RAF. Kingcome se stal jejím velitelem. Dne 15. prosince mu byl udělen řád DSO.
V květnu 1943 byl poslán severní Afriky, kde se stal velitelem 244. křídla Spitfirů, které vedl během invaze na Sicílii. Ačkoliv se účastnil mnoha akcí, včetně útoků proti pozemním cílům, žádné další vzdušné vítězství již nezískal. V září byl povýšen do hodnosti Group Captain a v říjnu byl poslán do Haify, kde navštěvoval štábní školu. Po jejím ukončení působil u 205. Skupiny RAF, která podnikala strategické bombardování v prostoru jižní a střední Evropy. Kincome se zúčastnil několika náletů jako ocasní střelec u perutí vyzbrojených Liberatory. Od počátku roku 1945 působil jako starší důstojník leteckého štábu této skupiny.
Po skončení války zůstal Kingcome v Itálii, od poloviny roku 1946 působil jako velitel 324. Křídla, které působilo z letiště Zeltweg v Rakousku. Následně se vrátil do Británie a dva roky vyučoval na štábní škole v Bracknellu. Poté působil na štábu plánovaní při Ministerstvu letectví. Zde však onemocněl tuberkulózou a od října 1950 pobýval v sanatoriu. Nemoc zanechala na jeho zdravý těžké stopy a v lednu 1954 byl propuštěn do invalidního důchodu.
Po odchodu z RAF se Kingcome dostal jako producent k filmu. Filmy a seriály, na kterých se podílel, se však nesetkaly s úspěchem a Charles se poté přestěhoval do jižního Londýna, kde založil firmu, která obchodovala s nábytkem. Tato firma se naopak stala velmi úspěšnou a Kingcome ji vedl až do roku 1989, kdy ji prodal a odebral se na zasloužený odpočinek.
Odstěhoval se od Devonu, kde také v roce 1994 zemřel.
Prameny:
Foreman J.: RAF Fighter Comand victory claims of WW2, Red Kite, Walton-on-Thames, 2003
Franks N.: RAF Fighter Comand Losses of the Second World War, volume 1, Midland Publishing, Leicester, 2000
Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 2, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 1998
Shores C. - Williams C.: Aces High, Grub Street, London, 1994
Shores C.: Aces High Vol. 2, Grub Street, London, 1999