Lucullus, Lucius Licinius

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Lucius Licinius Lucullus - římský vojevůdce a politik


(asi 117 př.n.l. - 56 př.n.l.)



Lucius Licinius Lucullus se narodil kolem roku 117 př.n.l. (některé prameny uvádějí i rok 106 př.n.l.) v aristokratické rodině. Otec Lucius Licinius Lucullus byl však stíhán za zpronevěru a matka Metella Calva nechvalně proslula svým skandálním sexuálním životem.


Lucius Licinius Lucullus patřil ke stoupencům prosenátní strany optimátů. Kariéru úspěšného vojevůdce začal v době války Říma se Spojenci (bellum sociale). V roce 88 př.n.l. sloužil jako questor v armádě vojevůdce a pozdějšího doživotního diktátora Lucia Cornelia Sully. Římané tehby bojovali proti vzbouřeným Řekům a jejich spojenci pontskému králi Mithridatovi VI.


Na podzim roku 87 př.n.l. byl L. Licinius Lucullus Sullou vyslán do Egypta, aby se pokusil získat finanční pomoc pro válku s Mithridatem. Se získáním financí sice příliš neuspěl, ale projevil se jako obratný diplomat. Během své cesty se zhostil úlohy rozhodčího soudce v Kyréně, cestoval po ostrovech Samos, Rhodos, Kos a Chios. Na Krétě se mu podařilo zorganizovat vytvoření autonomního prořímského městského svazu. V roce 86 př.n.l. se Lucullus vrací k Sullovi. V roce 85 př.n.l. ovládnul Lucullus ostrovy v Egejském moři. První válka s Mithridatem skončila vítězstvím Říma. Sulla získal v Řecku bohatou kořist a Lucullus je z pozice questora pověřen ražením mincí z uloupeného zlata.


V roce 80 př.n.l. se Lucullus vrací do Říma a je zvolen kurulským aedilem. Jako jeden z nejaktivnějších Sullových stoupencům si během proskripcí dopomůže k velkému majetku. Jeho kariéra úspěšně pokračuje. Přes úřad praetora na rok 78 př.n.l. se mu v roce 75 př.n.l. daří dosáhnout nejvyšší mety, úspěšně kandiduje na konzulský úřad na rok 74 př.n.l. (konzulskou magistraturu zastával v roce 151 př.n.l. už jeho děd L. Licinius Lucullus ). V roce 75 př.n.l. se opět vyhrocuje situace na Východě. Bithýnský král Nikomédés III. umírá a v závěti odkazuje své království Římu. Mithridatés VI. Bithýnii obsazuje. Lucullus míří do maloasijské Kilikie. V roce 73 př.n.l. je Lucullovi svěřeno imperium k válce s Mithridatem.


Mithridatés VI. Eupatórás Dionýsos nyní ovládá kromě Pontu i Arménii, kde vládne jeho zeť Tigranés I., Kolchidu, Bosporské království (kolem Azovského moře) a Taurský Chesonésos (Krym). Římany posilování Mithridatovy moci nemůže nechat v klidu. Lucullovi se padaří zablokovat Mithridata u Kyziku na maloasijském pobřeží Propontidy (Marmarského moře). Lucullův spolukonzul Marcus Aurelius Cotta je ale poražen u Chalkédónu a porážku utrpí i římská flotila. Lucullus vyráží do protiútoku. Obkličuje pontskou armádu v Lampsaku a v námořní bitvě u Neai u ostrova Lemnos ničí pontskou flotilu, která se pokoušela prorazit z obklíčeného Lampsaku.


V roce 72 př.n.l. zaútočí Lucullus se třemi legiemi (jedna byla jeho vlastní, dvě legie dříve patřily pod velení mariovského vojevůdce Lucia Valeria Flacca) na Bithýnii a obklíčí Amísos (Samsun v Turecku). Amísos blokuje Lucullův legát L. Licinius Murena. Lucullus postupuje na Eupatórii a poráží Mithridata v bitvě u Kabeiry. Mithridatés prchá do Arménie. V témže roce padne do Lucullových rukou i Amísos. Lucullus pak odvádí vojsko do maloasijského Efesu na přezimování.


Na bitevním poli slaví Lucullus úspěch, ale poté co prosadil odpuštění dluhů v Asii (Sulla původně vyměřil pokutu 20 000 talentů a tato částka se během deseti let vyšplhala na závratných 120 000 talentů), aby ulehčil místnímu obyvatelstvu, je v Římě napadán publikány, kteří mají od římského státu pronajatý výběr daní v provinciích. Ani u svých vojáků není Lucullus příliš oblíben. Sám dobyl obrovskou kořist, ale jeho vojáci příliš nezbohatli. Lucullus byl vynikajícím vojevůdcem, ale nebyl charizmatickou osobností a scházela mu schopnost soucítění se svými vojáky.


V roce 71 př.n.l. vrcholila v Římě vzpoura otroků vedených Spartakem. M. Licinius Crassus žádá senát o posily z provincií. Lucullovy jednotky se vylodí v Brundisiu (Brindisi), brání Spartakovi v odplutí z Itálie a nutí ho ustoupit a postavit se v rozhodné bitvě Crassovi. Otroci jsou poraženi a Lucullus se může dál věnovat válečným operacím proti Mithridatovi VI.


Poté co Tigranés I. odmítnul vydat Mithridata, čelí útoku Lucullových oddílů. Lucullus postupuje s třemi legiemi a spojeneckým vojskem kappadockého krále Ariobarzana I. Nyní velí nad asi 35 000 pěšáky a 2 500 jezdci. Na jaře 69 př.n.l. překračuje u Meliténé Eufrat a postupuje na Tigranokertu (Farkin v Turecku). V létě porazí obrovské, více než stotisícové vojsko, které postavili do pole Tigranés I. a Mithridatés VI. a oblehne Tigranokertu. Ve městě se vzbouří řečtí žoldnéři a Lucullus 6. října Tigranokertu snadno dobývá a zmocňuje se obrovské kořisti. Poté dochází k prnímu otevřenému konfliktu mezi Lucullem a jeho vojáky, kteří odmítají pokračovat v tažení.


Lucullus je nucen přezimovat v Gordyéně v severní Mezopotámii, kde naváže přátelské vztahy s parthským králem Fraatem III. Na jaře 68 př.n.l. Lucullus opět vyráží do Arménie. Na řece Arsaniás znovu vítězí nad svými protivníky, ale další postup na hlavní město Arménie Artaxatu (Artašat v Arménii) je zastaven. Vojáci, které vede Lucullův švagr P. Clodius Pulcher, opět odmítají Lucullovi poslušnost. Lucullus se pod jejich nátlakem stahuje z nehostinných hor na jih. Lucullovi se alespoň podaří dobýt Nisibis (Nusaybin v Turecku , ale je to jeho poslední vojenský úspěch. Lucullova armáda odmítá bojovat.


Tigranés I. a Mithridatés VI. využívají nečinnosti paralyzované Lucullovy armády a přebírají iniciativu. Mithridatés opět ovládne Pontus, Tigranés I. znovu dobude nejen ztracená arménská území, ale i území římského spojence Kappadocii. V roce 66 př.n.l. přebírá Lucullovy legie Gnaeus Pompeius.


Zatrpklý Lucullus se vrací do Říma. Nyní si alespoň může naplno užívat svého jmění. Staví krásné Lucullovy zahrady, věnuje se literatuře, umění a v neposlední řadě gurmánství. Jeho opulentní hostiny vejdou do historie jako "lukulské hody". Rozmařilý Lucullus dokáže za jednu hostinu utratit i 200 000 sesterciů. Lucullus staví i rybníky, ve kterých chová exotické ryby na hodovní stůl.


Když se v roce 61 př.n.l. vrací do Říma vítězný Pompeius, vystupuje Lucullus v senátu proti Pompeiovým žádostem o ratifikaci jeho rozhodnutí na Východě. Nemůže Pompeiovi zapomenout ponížení, které mu způsobil převzetím velení nad jeho vojskem. Lucullus se z politické scény brzy stahuje a dále se věnuje svým zálibám.


Ani v osobním životě se Lucullovi příliš nedaří. Po návratu do Říma se nechá rozvést s Clodií a žení se s Catonovou sestrou Servilií. I toto manželství chrakterizují skandální úlety jeho nové manželky. Podzim Lucullova života je neradostný. Rodinného majetku se musí ujmout Lucullův bratr Marcus Terentius Varro Lucullus. Mluví se o Lucullově duševní chorobě, spekuluje se i o jeho otrávení lektvarem, který mu měl podat správce jeho majetku propuštěnec Kallisthénés, aby si udržel Lucullovu náklonnost.


V roce 56 př.n.l. Lucius Licinius Lucullus umírá. Bohužel historie si více všímá jeho hostin a toho, že do Evropy přivezl třešně, než jeho vojevůdcovských schopností.
URL : https://www.valka.cz/Lucullus-Lucius-Licinius-t35439#130443 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more