Kawasaki Ki 61 Hien [Tony]

Kawasaki Ki 61 Hien - přehled verzí

Kawasaki Ki-61 - version overview


キ 崎 キ 61 三 式 戦 闘 機 「飛燕」


-式 戦 闘 機 - San-shiki sentōki - Army Fighter Type 3


Japanese name: 飛燕 - Hien - Swallow


Allied reporting name: "Tony"



Designation Aircraft design - description
Kawasaki Ki-61 prototype winning aircraft compared to the previously favored fighter Kawasaki Ki-60, was made a total of 13 prototypes.
Kawasaki Ki-61-Ia [col ] first production series
Kawasaki Ki-61-Ib [col ] parallel production with the previous version, differs only in armament and thus higher weight. A total of 1,380 aircraft of these two versions were produced.
awasaki Ki-61-IKAIc [col ] improved version with a removable rear fuselage, which allowed easier maintenance, further weight gain, made 400 aircraft.
Kawasaki Ki-61-KAId [col ] essentially a new type, the front of the fuselage was extended so that it was possible to mount Ho-5 cannons above the engine. In the wings were machine guns Ho-103, built 874 tuners.
Kawasaki Ki-61-IIKAI [col ] kite of the previous version and the new Ha-140 engine, 30 prototypes and 374 serial aircraft were produced, but most of the kites did not get the engines.
Kawasaki Ki-61-III [col ] extensive modification of the rear of the fuselage, on the lowered fuselage was installed teardrop-shaped cabin, 1-2 prototypes.
Kawasaki Ki-100-Ia [col ] temporary modification of the airframe, thanks to which it was possible to mount a two-star engine Ha-112, a total of 272 aircraft were modified.
Kawasaki Ki-100-Ib [col ] a new type of aircraft with a lowered rear fuselage. 118 aircraft were produced on a large scale.
Kawasaki Ki-100-II [col ] a turbocharged engine was mounted in this kite, the aircraft was manufactured in only three copies.



Made a total of 2,750 - 3,153 aircraft of this type (the most common are 3,078 aircraft) + 376 Ki-100 aircraft.
Production took place at: as 崎 航空 工 機 業 株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara, near Gifu [img_6 comment = Japan (JPN)] https://vcdns.valka.cz/images/flags/jp.gif[/img_6]



Sources used:
René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, London, Putnam & Company Ltd., 1979, ISBN 0-370-30251-6.
William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Three: Fighters, 7th impression, London, Macdonald & Co., Ltd., reprinted 1973, ISBN 0-356-01447-9.
Richard M. Bueschel, Kawasaki Ki-61/Ki-100 Hien in Japanese Army Air Force Service, Aircam Aviation Series No.21, Canterbury, Kent, UK, Osprey Publications Ltd., 1971, ISBN 0-85045-026-8.
Tadeusz Januszewski and Adam Jarski, Kawasaki Ki-61 Hien, Monografie Lotnicze 5, Gdańsk, Poland, AJ-Press, 1992. ISSN 0867-7867.
http://www.airvectors.net/avhien.html
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki100.html
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-61-Hien-Tony-t28798#101426 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Historie:


Japonské letectvo, jako celek, bylo orientováno v oblasti leteckých motorů především na motory hvězdicové vzduchem chlazené, které byly v boji méně zranitelné a také méně náročné na údržbu. Bylo to dáno také skutečností, že do Japonska byla dodávána letecká technika zejména z USA a také zde bylo použití hvězdicových motoru častější než v předválečné Evropě, tam byly používány více motory řadové, které umožňovaly jemnější aerodynamiku.


Výjimkou v Japonsku byla společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále v textu pouze Kawasaki), ve které dlouho působil Dr. Voght a také zde byla dobrá spolupráce s německými motorářskými firmami. Firma Kawasaki se snažila již dlouho před válkou přesvědčit představitele armádního letectva o výhodách řadových motorů, někdy úspěšně a jindy se úspěch zase nedostavil, (např. Ki-3, Ki-5, Ki-12, Ki-28 a úspěšný Ki-32). Nakonec firma Kawasaki začala v dubnu 1940 jednat s německou továrnou Daimler-Benz o licenční výrobě řadového motoru DB 601A. Jednání proběhla úspěšně a v červenci roku 1941 mohl být sestaven první motor Kawasaki Ha-40, státní zkoušky byly zahájeny v říjnu 1941.


Armádní letectvo zájem projevilo a objednalo dva typy stíhacích letadel s řadovými motory již počátkem roku 1940. První z nich měl být rychlý a dobře stoupající přepadový stíhač označený Ki-60, o tento letoun mělo letectvo větší zájem než o stíhací letoun Ki-61, který měl být co do použití všestrannější. Oba letouny měly nést na japonské poměry solidní výzbroj, ale především bylo od začátku vývoje počítáno s ochranou palivových nádrží a pilota. Prací se ujali inženýři Takeo Doi a Shin Owada. Letouny měly podobné tvary, ale značně rozdílné letové vlastnosti.


Nejdříve byly postaveny prototypy více preferovaného přepadového stíhače Kawasaki Ki-60, vlastní motory nebyly k ještě dispozici a tak byly vestavěny německé motory DB 601A, první prototyp byl dokončen a zalétán v březnu 1941. Velké plošné zatížení a velká hmotnost, to byly příčiny velkého odporu pilotů, pro které byl takový letoun zcela nepřijatelný a protože navíc nedosáhl ani předpokládaných výkonů, byl jeho další vývoj zpomalen a později zcela zastaven.


Do popředí zájmu se dostal všestranněji pojatý prototyp Ki-61. Zde byl kladen důraz na rychlost, obratnost a dolet. Křídlo bylo štíhlé, ale s dostatečnou nosnou plochou. Konstruktéři, poučeni z neúspěchů Ki-60, šetřili hmotností, ale přitom nevynechali pasivní bezpečnostní prvky (ochrana pilota - 13 mm silné pancéřové desky a samosvorné obaly nádrží), což byla později u sériových strojů v Japonsku novinka. Výzbroj byla u prvních verzí Ki-61 sice slabší než u Ki-60, ale i tak byla proti tehdy zaváděné Nakajimě Ki-43-Ib Hayabuze dvojnásobná, skládala se ze dvou kulometů Ho-103 ráže 12,7 mm umístněných nad motorem a dvou kulometů Type 89 ráže 7,7 mm v křídlech. První prototyp byl zalétán v prosinci roku 1941 a do léta roku 1942 bylo ve stádiu zkoušek dalších jedenáct předsériových strojů. Výsledky byly uspokojivé, dobrá byla rychlost, obratnost i ovladatelnost. V růběhu armádních zkoušek byl nový letoun testován ve cvičných soubojích s Nakajimu Ki-43 a Nakajimou Ki-44, německým Me-109E-7 a s kořistnými letadly americkým Curtissem P-40E a sovětským LaGG-3, nový Kawasaki Ki-61 byl vždy hodnocen jako lepší.


Na přelomu roku 1942 a 1943 byl Ki-61 přijat do výzbroje jako "armádní stíhací letoun typ 3". Výroba souběžně dodávala dva modely jednak model Ki-61-Ia (Ko), s výše popsanou výzbrojí a zároveň byla vyráběna verze Ki-61-Ib (Otsu), kde byly všechny kulomety typu Ho-103 ráže 12,7 mm. Tento model měl o 160 kg vyšší hmotnost. Do boje se nový letoun dostal v dubnu roku 1943 nad Novou Guineí, kde je používaly 68. a 78. Sentai. Pro spojenecké piloty bylo jejich nasazení nepříliš příjemným překvapením. Stíhačka Hien, takové bodové jméno ji přidělili Japonci, tato stíhačka měla zcela odlišné letové vlastnosti než ostatní japonské stíhačky a taktika "Udeř - uteč", kterou Spojenci používaly na lehké a obratné Oscary, se zde míjela s účinkem. Podobné zkušenosti získávali spojenečtí piloti i nad Novou Británií a nad Novým Irskem. Spojenecká zpravodajská služba pojmenovala nové stíhačky kódovým jménem Tony. Zkušenosti z bojiště přinesly poznatek, že výzbroj složená pouze z kulometů není dostatečně účinná proti bombardérům, armádní letectvo začalo požadovat výzbroj kanónovou.


Vlastní výroba nedokázala ještě dodat dostatečné množství leteckých kanónů Ho-5 a tak byla využita výpomoc v podobě německých kanónů MG 151/20. V srpnu 1943 přepravila ponorka z Německa 800 kusů kanónů MG 151/20 včetně munice. Tyto kanóny byly instalovány do křídel již vyrobených strojů u bojových jednotek, tuto práci prováděly vybrané skupiny mechaniků, vysílané firmou Kawasaki. Instalace si vyžádala zpevnění konstrukce a instalaci kapkovitých krytek závěrů na spodní straně křídla. Není jasné, kolik přesně vzniklo takto přezbrojených letounů a některé, zejména japonské prameny označují tyto letouny jako model Ki-61-Ic (Hei). Výroba byla ukončena v červenci 1944 (Ki-61-Ia) a v dubnu 1944 Ki-61-Ib. Celkem vzniklo 1 380 letadel těchto verzí. Zmíním se ještě o jediném Ki-61-Ia, který byl zkoušen s lyžovým podvozkem, ale do výroby se nedostal.


Na podzim roku 1943 se připravovala výroba nové verze označené Ki-61-I KAIc, změny se týkaly zejména konstrukce trupu. Továrna Kawasaki vyslyšela přání techniků a upravila trup tak, aby bylo možno zadní část trupu jednoduše oddělit, tím se zjednodušila údržba a opravy letadla. Zadní ostruhové kolečko nebylo již zatažitelné, tak byl odebrán další zdroj častých poruch. Výzbroj byla kombinovaná kulomety Ho-103 nad motorem a německé kanóny MG 151/20 v křídlech, hmotnost letounu byla opět vyšší a výkony se mírně zhoršily. Celkem bylo vyrobeno čtyři sta letadel této verze.


Následující verzi Ki-61-I KAId (Tei) označují někteří autoři jako zcela nový typ, předešlou verzi Ki-61-I KAIc potom označují jako úpravu starších verzí. Jisté je, že přední část letounu byla prodloužena a byla posunuta dělící stěna tak, aby bylo nad motor možno instalovat japonské dvacetimilimetrové kanóny Ho-5, které jsou často označovány jako nejlepší japonská letecká zbraň. V křídlech potom byly dva kulomety Ho-103 a pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy o hmotnosti 250 kilogramů nebo dvě dvousetlitrové nádrže. Za nepodložené považuji tvrzení o montáži kanónů ráže 30 mm do křídel, chybí jakákoliv fotografie, která by potvrdila takovou výzbroj. Výroba probíhala v období od ledna 1944 do ledna 1945 a dala 874 letadel této verze.


Zkušenosti z operačního nasazení:
Kawasaki Ki-61-Ia až Ki-61-I KAId ukázal, že je dobrým a účinným letadlem, jehož největší slabinou byl motor Ha-40, který provázela velká poruchovost a náchylnost na přehřívání v tropickém počasí. Ze špatných vlastností podědil po DB 601 netěsnost palivového i mazacího systému, dalším problémem bylo uložení klikového hřídele (docházelo k zadírání posledního ložiska) a později se ještě přidalo horší dílenské zpracování. Při operační činnosti na letištích s povrchem z rozdrceného korálu byl velký problém v tom že letoun neměl protiprachový čistič vzduchu u nasávacího otvoru kompresoru. Také výroba motorů nebyla plynulá a často musely hotové draky čekat na dodávky motorů. Pokud však motor normálně pracoval, byl Hien účinnou zbraní a u Spojenců si vysloužil respekt a uznání. Pro boj s B-29, pokud operovaly ve velké výšce se příliš neprosadil, ale proti ostatním bombardérům a to i proti B-29, poté co přešly na nálety ze středních výšek, byl účinnou zbraní. S nárůstem hmotnosti Hienů bylo nutno hledat výkonnější motor.


Velká naděje byla vkládána do výkonnějšího typu Ki-61-II, který byl poháněn výkonnějším motorem Ha-140, tento motor vznikl vývojem motoru Ha-40. Vyššího výkonu bylo dosaženo zvýšením plnícího tlaku, vyšším stupněm komprese a vyššími otáčkami, maximální výkon nového motoru byl 1 500 koní při vzletu. Trup nového stíhače musel být prodloužen o 220 mm, protože delší byl motor samotný, motor Ha-140 měl o 80 kg vyšší hmotnost než Ha-40 (ten měl hmotnost 640 kg). Kvůli vyšším výkonům bylo na trup připevněno křídlo s velmi štíhlým profilem a menší nosnou plochou SOP byla větší. Drak byl hotov v srpnu 1943, problémy s motorem však odložily zkoušky až na prosinec 1943. Výsledkem bylo zklamání, letoun sice dosahoval maximální rychlosti 650 km/hod, ale za cenu nízké ovladatelnosti, ocasní plochy trpěly vibracemi a na křídle samém byly zjištěny deformace. Celkem bylo vyrobeno osm prototypů, potom došlo k zásadnímu přepracování. Na nový trup bylo připojeno křídlo verze Ki-61-I KAI a tento stroj byl označen jako Ki-61-II KAIa, maximální rychlost sice poklesla na 610 km/hod, ale na druhou stranu se celkově zlepšily vlastnosti letadla a především se zlepšila ovladatelnost.


V září 1944 byla zahájena výroba, nejdříve to bylo 30 předsériových letadel a do konce roku 1944 bylo vyrobeno dalších 208 draků, k nim ale bylo vyrobeno pouze 110 motorů Ha-140. Do konce výroby bylo dodáno 374 draků sériových Ki-61-II KAIa, ale motory dostalo jen 99 z nich, a jestliže motor Ha-40 byl považován jako nepříliš spolehlivý, tak motor Ha-140 byl takřka katastrofálně nespolehlivý. Těchto motorů byl trvalý nedostatek a každý dodaný motor byl doslova vzácností, přesto docházelo (a to poměrně často), k jejich vrácení do výrobní továrny v Akashi pro naprosto nedostatečnou kvalitu. Třetina z těchto kompletních strojů byla však ještě v závodě zničena při bombardování 19. 1. 1945. Následně byla bombardována také motorárna v Akashi, až byla výroba Ha-140 byla zastavena.


Několik málo posledních vyrobených kusů dostalo kapkovitou kabinu a je otázkou zda to byly Ki-61-II KAIb nebo Ki-61-III, existují však (zejména japonští autoři), kteří připouštějí existenci obou verzí, jiné zdroje nezmiňují buď první nebo druhou verzi. Jisté je, že bylo vyrobeno méně než deset Hienů s kapkovitou kabinou. Výzbroj byla shodná s typem Ki-61-II KAIa.


Naprostý nedostatek řadových motorů Ha-140 a již 274 vyrobených draků, nakonec vedly k přestavbě Ki-61-II KAIa na velmi úspěšné Ki-100-Ia a později k výrobě nových Ki-100-Ib, tyto stroje byly poháněny hvězdicovými motory Mitsubishi Ha-112-II oba motory poskytovaly shodný maximální výkon, ale Ha-112-II byl motor vyzrálý a spolehlivý. To je však již nový letoun.
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-61-Hien-Tony-t28798#134341 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Bokorysy Ki-61 pro rychlou a snadnou orientaci, typy jsou chronologicky seřazeny a jejich autorem je pan Tadeusz Januszewsk.i
Kawasaki Ki 61 Hien [Tony] -


URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-61-Hien-Tony-t28798#151994 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN: 0-87021-313-X
William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
William Green a Gordon Swanborough, Japanese Army Fighters, Part 2, Arco Publishing, 1.vydání, rok 1978, ISBN: 0-668-04427-6
R. Bueschel a M. Kawasaki, Ki.61/Ki.100 Hien in Japanese Army Air Force Service, Aircam Aviation Series No.21. Canterbury, UK, Osprey Publications Ltd, rok 1971, ISBN 0-85045-026-8.
Václav Němeček, Vojenská letadla 2 díl, Naše Vojsko, Praha 1987; ISBN 80-206-0117-1
Jaroslav Schmidt, Stíhací a bombardovací letouny Japonska, 1.díl, Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 1999, ISBN 80-7238-041-9
René J. Francillon Ph.D., Kawasaki Ki-61 Hien, Aircraft profile No.118, rok 1969.
Tadeusz Januszewski a Adam Jarski, Kawasaki Ki-61 Hien, Monografie Lotnicze 5, Gdańsk, AJ-Press Polsko, rok 1992, ISSN 0867-7867
L+K č. 19 / 1973, Monografie Kawasaki Ki-61 Hein, Václav Němeček
www.xs4all.nl
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki61.html
http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=261
www.aviastar.org
www.airpages.ru
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kawasaki-Ki-61-Hien-Tony-t28798#245082 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments


Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more