This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(9.X. 1860 - 9.VIII. 1927)
Leonard Wood se narodil roku 1860 ve Winchesteru (New Hampshire) v rodině lékaře. Krátce po vystudování Harvard Medical School se roku 1885 přihlásil do armády jako lékař. Jeho prvním působištěm byla Arizona, kde v té době probíhaly střety s Čirikavy. V létě 1886 se účastnil tažení proti Geronimovi pod velením kapitána Lawtona. Později, roku 1898, byl za své působení v těchto bojích vyznamenán Medailí Cti a jeho zápisky vyšly knižně. V leteh 1887-1989 působil v různých lékařských funkcích, od poloviny 90. let byl osobním lékařem amerických prezidentů. V této funkci získal politické kontakty a spřátelil se s Theodorem Rooseveltem.
Po vypuknutí americko-španělské války společně s Rooseveltem pomohl vytvořit 1. jízdní pluk dobrovolníků ("Rough Riders"). Byl povýšen z kapitána na plukovníka dobrovolníků a stanul v čele této jednotky, s Rooseveltem jako zástupcem velitele. Po vítězství u Las Guasimas se stal velitelem 2. jízdní brigády. Po válce byl guvernérem provincie Santiago a v letech 1900-1902 zastával funkci guvernéra Kuby. Zde postupoval poměrně autokraticky a prosadil řadu politických, sociálních a vzdělávacích reforem. Navíc byl postupně povyšován - přes dobrovolnické hodnosti (VII. 1899 brigádní generál, XII. 1899 generálmajor) na hodnosti pravidelné armády (1901 brigádní generál, 1903 generálmajor). V letech 1903-1906 byl guvernérem Morské provincie, kde zrušil v té době platné smlouvy s jednotlivými místními náčelníky a přešel k přímé koloniální správě. Za svůj účinný, ale často nepřiměřeně přísný přístup vůči Morům byl často kritizován, zvláště po bitvě u Bud Dajo.
V letech 1906-1908 byl vrchním velitelem na Filipínách. Roku 1910 byl jmenován do funkce náčelníka generálního štábu, kterou vykonával až do roku 1914. Za svého vedení posílil úlohu generálního štábu a stál u zrodu výcvikových táborů pro záložní důstojníky. První světové války se aktivně neúčastnil, v velel jednotkám cvičených v Camp Funston (89. a následně 10. divizi).
V roce 1920 se ucházel o kandidaturu na prezidenta, byl však v primárkách poražen Warrenem Hardingem. Z aktivní služby odešel roku 1921 a poté zastával až do roku 1927 funkci guvernéra na Filipínách. Jako guvernér se pokoušel zvrátit umírněnou politiku svých předchůdců a dostával se do ostrých střetů s filipínskými zákonodárci (během šesti let vetoval 126 zákonů). Z funkce odstoupil na jaře 1927 a zemřel téhož roku V Bostonu při operaci mozkového nádoru. Jeho tělo je pochováno na Arlington Cemetery.
