This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
(1872 - 1952)
Narodila se v březnu 1872 jako dcera vysoce postaveného generála ruské armády. V sedmnácti se odmítla stát ženou mladého generála – adjunkta cara Alexandra III. a v roce 1893 se provdala za inženýra Vladimíra Kollontaje. Porodila mu syna a po 4 letech se rozvedla.
V roce 1897 odjela do Švýcarska, kde vystudovala na univerzitě ekonomiku a statistiku, později odjela do Londýna, kde poznala socialistu Webba, a následně pak do Berlína, kde se seznámila s Kautským a Luxemburgovou. V té době se její bývalý manžel podruhé oženil a jeho nová žena přijala jejího syna za vlastního.
Alexandra se po vyřešení rodinných problémů začala plně věnovat práci v Sociálně demokratické dělnické straně Ruska a záhy se dostává do jejího vedení. Lavíruje mezi menševiky a bolševiky, ale Lenin jí přesvědčí a ona v roce 1915 trvale přechází k bolševikům. V červnu 1917 je po prvním pokusu bolševiků o převzetí moci zatčena a na krátko uvězněna. Ale po „Velkém Říjnu“ kterého se aktivně zúčastnila, se stává lidovou komisařkou (ministryní) sociálního zabezpečení.
Na stranických sjezdech prosazuje radikální feministické řešení „ženské otázky“, v roce 1920 zakládá oddělení žen při ÚV KSR(b). 4. října 1922 se stala první sovětskou a ruskou diplomatkou vůbec, když byla jmenována zplnomocněnou zástupkyní sovětské vlády v Norsku. V září 1926 byla vyslána jako diplomatka do Mexika, ale kvůli zdravotním potížím s tamním klimatem se téhož roku vrátila do Norska.
30. října 1930 se A. M. Kollontaj stala jako první žena v této funkci na světě, velvyslankyní Sovětského svazu ve Švédském království. Zde v diplomatických službách vykonala mnoho pro zachování neutrality Švédska v druhé světové válce. Měla rovněž významný podíl na zprostředkování příměří mezi Moskvou a Finskem v roce 1940 a také na vystoupení Finska z hitlerovské Osy v roce 1944.
Při neúnavné práci se těžce roznemohla na levou ruku i nohu a 18. března 1945 svou misi ve Stockholmu ukončila. Nadále však, jako konzultantka, pracovala pro ministerstvo zahraničí, a to prakticky až do své smrti 9. března 1952.
zdroj:
ru.wikipedia.org