Nakadžima Ki 115 Curudži

Nakajima Ki-115 - overview of versions
キ115特殊攻击机

Japanese name: 剣 / Tsurugi - saber

Allied name: not allocated

Nakajima Ki-115a Ko
produced a total of 104 aircraft of this version

Nakajima Ki-115b Otsu
only the project, one strand mentions the start of work on the prototype, completed surrender

Nakajima Toka
a modified Ki-115 Ko should be produced for the navy factory Showa Hikoki Kogyo Kabushiki Kaisha, which the factory Nakajima handed over the two sample pieces and documentation, start of production end of the surrender

Nakajima Ki-230
the project of suicide aircraft was based on the Ki-115, but should be powered by a jet engine

Manufacturer: Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha in the city of Ota

sources:
Rene J. Francillion PhD, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-10: 087021313X
David Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, Barnes & Nobles Books, 1997, ISBN-10: 0760705925
Vaclav Nemecek, Military aircraft 3 part, Our Troops, Prague 1992, ISBN 80-206-0117-1
AirMagazine Well.36, Paris, February/march 2007.
archives of the author.

Nakajima Ki-115
剑 / Tsurugi / -
キ115特殊攻击机


Historie:
Dne 20.2.1945 zadalo 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) letecké továrně 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) své zadání, kterým požadovalo co možno nejjednodušší jednoúčelový letoun. Letoun měl být postaven z nedeficitních surovin a jeho technologická jednoduchost měla zajistit výrobu i v dílnách s málo kvalifikovaným personálem. Úkolem takového letounu měla byt pouze doprava pumy střední ráže nad cíl. Puma neměla být svržena, pilot měl na cíl zaměřit celý letoun a dopadnout na něj i s letounem a podvěšenou pumou.


• Projekt vypracoval Výzkumný ústav v Mitace (Kenjuho Mitaka) ve spolupráci s Ota Seisakusho Kabushiki Kaisha v Otě, to byl jeden z podniků koncernu Nakajima. Protože se mělo jednat o „spotřební“ letoun, který měli vyrábět pouze zaškolení dělníci v mnoha malých dílnách, navrhl jej inženýr Kunihoro Aoki, jako co možno nejjednodušší konstrukci.

• Kostra trupu byla z ocelových tenkostěnných trubek, na kterou byly upevněny kovové krycí panely v přední části to byl duralový plech a od střední části potom plech ocelový. Kabina byla přibližně v polovině trupu a byla velice skromně vybavená a částečně zakrytá. Pod trupem před kabinou byl pevný závěs pro pumu BU-25, BU-50 nebo maximálně BU-80, poslední uvedená měla hmotnost 800 kg, puma byla pouze částečně zakrytá. Snad jedinou technickou zajímavostí bylo univerzální motorové lože, toto lože pomocí čtyř šroubů umožňovalo namontovat většinu z dostupných hvězdicových motorů, které by momentálně byly k dispozici. Podvozek byl odhoditelný po startu a pro dosažení co možno nejvyšší jednoduchosti neměl žádné odpružení, to však přineslo velké problémy při záletu letounu. Při vzletu se do draku letounu přenášely všechny nárazy a přistání bylo mnohem horší. Čistě pro po dobu zkoušek byl podvozek nahrazen podvozkem odpruženým. Pro sériovou výrobu však s podobným luxusem počítáno nebylo. Křídlo bylo celokovové, zcela bez vztlakových klapek a to společně s jeho malým rozpětím nepříznivě ovlivnilo letové vlastnosti. Ocasní plochy byly celodřevěné s překližkovým potahem, ovládací plochy byly potaženy plátnem.


• První prototyp byl dokončen velice rychle a to již v březnu 1945! V systému Kitai byl označen jako Ki-115.01 a ihned začaly také letové zkoušky. První výsledky byly dosti žalostné, díky křídlu bez klapek a neodpruženému podvozku nebylo možno letoun dostat do vzduchu, proto bylo křídlo rychle upraveno a dovybaveno jednoduchými klapkami a podvozek byl "testovací" odpružený. Potom byl již nový leteoun Tsurugi prohlášen za letuschopný a byl přijat do výzbroje jako Nakajima Ki-115a Ko, zároveň se rozeběhla jeho sériová výroba, která do konce války dala celkem 104 letadel tohoto typu, japonské plány počítaly s masovou výrobou 8 000 letadel měsíčně!!! Žádné z vyrobených letadel nebylo operačně nasazeno, alespoň se o tom nenašel žádný záznam. Podvozek pro sériové letouny byl opět neodpružený a odhazovací. Také pevné vztlakové klapky měly být použity pouze pro výcvik, pro bojový let měly být demontovány.

• Existoval ještě projekt na jeho další verzi Nakajima Ki-115b Otsu, zde bylo počítáno s křídly se vztlakovými klapkami, rozpětí bylo vetší a konce křídel měly být celodřevěné. Kabina pilota byla posunuta více dopředu a tak by se zlepšil dosti podstatně i jeho výhled. Bylo plánováno i zavěšení malých raketových motorů, které měly ulehčit start, ale pravděpodobněji mělo jejich zažehnutí proběhnout až v oblasti cíle, potom by jejich úkolem bylo zvýšení akcelerace při závěrečné zteči. Tyto motory byly zkoušeny i na několika Ki-115 Ko.


• Námořní letectvo zaznamenalo tento letoun a projevilo také svůj zájem. Mělo sice ve výzbroji mnohem moderněji pojaté raketové, později motokompresorové Ohky, ty však byly náročnější na pilotáž a také neporovnatelně výrobně náročnější. Jednoduchý a úsporný Ki-115 Ko proto prošel drobnými úpravami, dodávky námořnímu letectvu měla zajistit letecká firma S昭和飛行機工業 - Showa Hikōki Kōgyō Kabushiki Kaisha a z armádního Ki-115 se stal námořní útočný bombardér Toka. Pohon měl obstarat motor Mitsubishi Kinsei v různých verzích. Konec války, však již nedovolil ani náběh výroby a tak zůstalo pouze u předání kompletní dokumentace továrně Showa a snad také k předání dvou vzorových prototypů.


• Ve stadiu projektu již zůstal letoun Nakajima Ki-230, který technologicky vycházel z typu Nakajima Ki-115, ale jako s pohonnou jednotkou bylo počítáno s proudovým motorem Ishikawajima Ne-130 nebo Nakajima Ne-230. Konec války znamenal také zastavení prací na projektu.

Own photo, Pima Air and Space Museum 2019