Bell UH-1 Iroquois (Huey)

Bell UH-1 Iroquois

Version Overview:

Bell XH-40
- prototype of Bell 204 (3 built)

Bell YH-40
- preproduction machines ordered for testing (6 built)

Bell HU-1A / Bell UH-1A
- initial production model of Bell 204 (182 built)

Bell TH-1A
- dual-control version of UH-1A equipped for instrument flight (14 conversions from UH-1A)

Bell XH-1A
- UH-1A modification for weapons system tests (1 conversion from UH-1A)

Bell HU-1B / Bell UH-1B
- upgraded version of the UH-1A (1014 built + prototypes designated as YUH-1B)

Bell NUH-1B
- test machine (serial number 64-18261)

Bell UH-1C
- version of the UH-1B modified as a "gunship", i.e. The UH-1B is a "Hueys" version, adapted to carry weapons and ammunition in support of Hueys. It was equipped with a modified engine, improved rotor blades, etc. (767 built)

Bell UH-1D
- the initial version of the Bell 205 with a longer fuselage (compared to the 204). Deployed as a transport to replace mainly Sikorsky CH-34 Choctaw machines (2008 units built + 7 preproduction YUH-1D prototypes), later converted to UH-1H standard

Bell HH-1D
- rescue version of the UH-1D with fire tank and sprinkler (30 conversions)

Bell UH-1E
- similar to the UH-1B and UH-1C for the US Marine Corps with different avionics and other equipment (209 built)

Bell NUH-1E
- UH-1E modified for testing

Bell TH-1E
- training version of the UH-1C modified for the US Marine Corps (20 built)

Bell UH-1F
- UH-1B and UH-1C versions for US Air Force (120 built)

Bell TH-1F
- UH-1F trainer version (26 built)

Bell UH-1G
- unofficial designation for a single armed machine of the Khmer National Air Force of Cambodia

Bell UH-1H
- an improved version of the UH-1D with a more powerful engine (5,435 built)
- designated CUH-1H in Canada, later referred to as CH-118 (10 built)
- a version of the EH-1H with the REB AN/ARQ-33 system installed as part of the Quick Fix project (22 machines modified)
- a rescue version of the HH-1H for the US Air Force (30 built)
- the JUH-1: Five UH-1Hs modified for battlefield surveillance with under-fuselage radar
- TH-1H: conversion for basic training with the USAF.

UH-1J
- Improved Japanese version of the UH-1H built under license by Fuji (with Allison T53-L-703 engine, an infrared jammer and a kickkit compatible with night vision goggles (NVGs)

HH-1K
- a purpose-built search and rescue variant based on the 204 (27 built)

TH-1L
- training helicopter based on the HH-1K for the US Navy (45 machines built)

UH-1L
- multi-purpose version derived from the TH-1L (8 machines built)

UH-1M
- 36? UH-1C modified into a "gunship" role, equipped with a Lycoming T53-L-13B engine

UH-1N
- initial military version of the 212, with 2 Pratt & Whitney Canada T400-CP-400 (288 built)

UH-1P
- USAF version of the UH-1F designed for the 20th Special Operations Squadron "Green Hornets" (20 conversions)

EH-1U
- probably only 2 machines (converted from the UH-1H) equipped with a multi-purpose REB system MULTEWS

UH-1V
- aerial evacuation helicopter, rescue version for the US Army (220 UH-1H conversions)

EH-1X
- 10 UH-1H conversions equipped for REB in the Quick Fix IIA

UH-1Y Venom
- naval digitized version with 2 engines (135+ units)

Bell UH-1 Huey, jeden z nejúspěšnějších vtrulníků v dějinách, byl vyroben ve více jak 16 tisicích exemplářích a je stále k vidění ve službě mnoha armád, stejně jako v první linii jednotek US Marines. Tento dokument obsahuje historii tohoto stroje.



MODEL 204: Armádní HU-1A (UH-1A), HU-1B (UH-1B), UH-1C


Prestože Bell nedosáhl od Modelu 47 žádných velkých úspěchů s vrtulníky s pístovými motory, nakonec společnost našla nového vítěze 23. února 1955, kdy Bell získal kontrakt na nový armádní zdravotnický a evakuační vrtulník (medevac), pod firemním označením Model 204 a původním vojenským označením XH-40. Byly objednány tři prototypy, první let se uskutečnil 22. října 1956.

Model 204 byl první vrtulník s turbínou, vyrobený u Bellů. Byl poháněn turbínou Lycoming T53-L-1 s výkonem 700 koňských sil, používal tradiční konfiguraci hlavního rotoru a menšího ocasního rotoru, s typickou dvoulistým rotorem a byl vybaven lyžinami pro přistávání. V ocasní části byl vybaven horizontalní plochou pro zajištění stability při dopředném letu.


První tří prototypy XH-40 byly následovány šesti testovacími stroji YH-40. YH-40 obsahoval turbínu T-53-L1A s vyšším výkonem, celkem 770 koňských sil a s menší kabinou. YH-40 mohl nést pilota, druhého pilota a šest cestujících. První stroj byl US Army dodán 30. června 1959, spolu s dalšími devíti před-produkčními stroji HU-1 Iroquis (Irokéz). HU znamenalo Helicopter, Utility, tedy pomocný vrtulník, a označení Hu-1 tedy brzo vedlo k pojmenování Huey.


Armáda pokračovala v objednávkách HU-1A až do počtu 183 strojů, včetně 14 s dvojím ovládáním a přístroji pro "let poslepu" sloužící
pro výcvik. Dodávka byla dokončena v roce 1961.


Armáda používala HU-1 na Aljašce, v Evropě a Koreji. HU-1 byl později nasazen ve Vietnamu, jak se vojenský konflikt v této oblasti rozhořel naplno. Mnoho z těchto strojů bylo provizorně vybaveno kulometem Browning nebo M60 ráže .30 na pevných uchytech vedle obou bočních dveří a dvěma raketomety, každý na osm 70mm (2,5 palce) neřízených raket.


US Army tedy žádalo od firmy Bell změny modelu HU-1, které vyústili do verze HU-1B s první dodávkou v březnu 1961. HU-1B měl více protažený trup, který umožňoval pobrat sedm pasažérů, nebo 1360 kg nákladu. Tento typ byl poháněn T-53-L-5 turbínou s výkonem 1100 koňských sil. Certifikace tohoto stroje proběhla v dubnu 1963 a celkem bylo vyrobeno nejméně 1033 kusů HU-1B a Modelu 204B, jak se jmenovala komerčně prodávaná verze tohoto stroje.

V září 1962 přešla americká armáda na nový systém značení, takže HU-1A byl přejmenován na UH-1A, HU-1B potom na UH-1B. Původně vybaven zbraňovým systémem M-6E3, složených ze čtyř kulometů M60, montovaných po dvou na bok vrtulníku, které mohli být ovládány a zaměřovány pilotem, a raketometů, byl tento stroj nasazen do Vietnamu,


Transportní verze tohoto vrtulníku byly vybavené kulometem M60 na pohyblivém závěsu v prostoru bočních dveřích aby mohly poskytovat palebnou podporu převážené pěchotě.


Používání zvláštních vrtulníků vybavených kulomety a raketami (v anglickém jazyce Gunship, dále budu používat toto slovo) pro podporu "Slicks" (jak se říkalo transportním vrtulníkům UH-1) a "DustOffs" (jak se přezdívalo zdravotnickým strojům) vedlo k výraznému poklesu bojových poškození strojů celé skupiny. A tak přestože se někteří armádní činitelé domnívali, že vrtulníky jsou příliš citlivé pro bojové nasazení v přední linii, ztráty Hueyů byly překvapivě přijatelné.


Gunshipu UH-1B se nedostávalo výkonu, nutném pro přepravu zbraní a munice a pro doprovod rychlejších transpotních UH-1, a tak Bell vytvořil další variantu, označenou UH-1C, ktera byla výhradně určena pro roli Gunshipu. Obsahovala lepší turbínu, T-53-L-11, velké zásoby paliva a nový rotor Model 540, který měl delší listy, ale byl lehčí a poskytoval lepší manévrovací schopnosti.


UH-1C byl uveden v září 1965, ale bylo postaveno jen 750 kusů, protože Bell se již připravoval na uvedení optimalizované verze AH-1 HueyCobra, gunshipu postaveném na technologii UH-1C. AH-1 Cobra prokázal lepší manévrovací schopnosti a větší rychlost a tím se také stal složitějším cílem než vrtulníky Huey. Přesto gunshipy Huey se střelci v dveřích nákladového prostoru zůstaly ve Vientamu až do konce války, už jen pro schopnost střílet i do zadní polosféry a faktem, že střelec znamenal další pár očí pro sledování prostoru operace, ale také proto, že prostě nebyl dostatek vrtulníků AH-1, které by Hueye nahradily.

Jeden z mála dochovaných UH-1A.


Helikoptéra se nachází na palubě USS Intrepid.


Zdroj: vlastní foto, Intrepid - Sea, Air & Space Museum

Gunshipy Huey ve Vietnamu - Armádní UH-1M


UH-1B a UH-1C byly postpuně vybaveny vylepšenými zbraňovými systémy :


XM-3 měl na rozdíl od obvyklé sestavy M-6E3 (raketometů na 8 raket a 4 kulometů) raketomety s 24 raketami a žádné kulomety.


XM-16 byl podobný původní M-6E3, ale používal raketomety XM-158 na 7 raket a 4 kulomety


M-5 vybavil vrtulník M-75 40mm granátometem v nosu stroje, s kadencí kolem 220 ran za minutu.


M-21 nahrazoval XM-16. Zůstaly mu raketomety XM-158, ale obě dvojice kulometů M60 po stranách stroje byly nahrazeny dvěma šestihlavňovými kulomety GE M-134 typu Gatling, ráže 7,62mm. Tito "miniguny" měly kadenci až 2000 ran za minutu.


Gunshipy Huey vybavene systémem M-5 se nazývaly Frog, se systémy XM-3 potom Hog, a vrtulníky vybavené oběma systémy se nazývaly Heavy Hog. Některé stroje byly také přezdívány Cobra nebo Snake, hlavně na začátku války ve Vietnamu, ale toto se změnilo s příchodem "pravé" Cobry AH-1.


Dále existovalo samozřejmě i mnoho dalších variací, jako vybavení raketomety XM-159 s 19 raketami na místo XM-158 a další improvizované zbraňové úchyty. Některé stroje byly vybaveny zásobníky s minami do minometů, které svrhávali na nepřátelské pozice. Toto "Mortar Aerial Delivery - MAD" se ukázalo velmi účinné pro boj v džungli.


Některé UH-1B byly také vybaveny šesti francouzskými SS-11 drátem řízenými protitankovými raketami, Američany používanými pod označením AGM-22B, ale nikdy se z nich nestala oblíbená zbraň (jak by mohla, byla francouzská ... Pozn. Admina). SS-11 musela být řízena operátorem, sledujícím raketu a ovládajícím jí pomocí joystiku, jehož pokyny se přenášely do rakety po drátu, který mezi sebou a vrtulníkem za svého letu odvíjela. To vyžadovalo dobře trénovanou posádku a přesnost těchto raket byla velmi malá.


Na jaře 1972, ke konci americké účasti ve Vientamu, některé UH-1B byly vybaveny novou raketou BGM-71 Tow (tube-launched, opticaly-tracked, wire-guided), TOW, jak už název napovídá, je po drátě řízená raketa jako SS-11, ale obsahuje mnohem chytřejší řídící systém, operátorovi stačí neustále sledovat cíl, a řídící systém udělá ten zbytek.


81 TOW raket bylo odpáleno proti obrněné technice, s celkem 57 úspěšnými zásahy, na rozdíl od 20 SS-11 raket, které zaznamenaly jen 3 zásahy. Nasazení TOW ve Vientamu vydláždilo této zbrani cestu k širokému použítí ve vrtulnících v poválečné éře.


Poslední variantou Modelu 204 zakoupenou armádou byla varianta UH-1M, která obsahovala jak nové stroje, tak přestavby z UH-1C. UH-1M obsahoval novou turbínu T53-L-13 s 1400 koňskými silami, vybaven byl "Iroquois Night Fighter And Night Tracker (INFANT)", tedy systémem pro noční vidění, založeném na televizi při velmi nízkém stupni osvětlení a vyhledávacím světlometem a novým zbraňovým systémem M-21.


UH-1M byl nasazen do Vietnamu v roce 1969, některé zdroje uvádějí, že jich bylo vyrobeno jen několik k testování, jiné udávají, že jimy byly vybaveno několik čet.

V březnu 1962 získal Bell kontrakt pro námořní pěchotu (US Marine Corps) na dodávku útočného a podpůrného vrtulníku, což vedlo k verzi UH-1E. Mariňáci získali celkem 250 strojů UH-1E, které byly podobné UH-1B, ale byly vybaveny dalším zařízením, jako byl vnější vyprošťovací naviják, brzda rotoru pro upevnění během plavby a upravenou elektronikou.


První let UH-1E se konal v únoru 1963, dodávky začaly v únoru 1964. Rotor Model 540, použitý u strojů UH-1C byl zaveden do produkce UH-1E v roce 1965. Mariňáci také získali 20 TH-1E strojů pro výcvik.


BELL MODEL 204 / UH-1E HUEY

délka rotoru 13.41 m
délka trupu včetně rotoru 16.15 m
délka trupu 12.98 m
výška 4.44 m


váha prázndého stroje 2 155 kg
max vzletová váha 3 855 kg


max rychlost 220 km/h
dostup 5 090 m
dolet 340 km



V červnu 1963 Bell získal další kontrakt, tentokrát od US Air Force, na vrtulník vybavený raketami, nová verze byla označena UH-1F, opět odnož UH-1B. UH-1F měl ještě šiřsí rotor, celkem 14.63m a turbínu T58-GE-3 s výkonem 1290 koňských sil. První UH-1F vzlétl 20. února 1964, dodávky začaly začátkem září 1964. Celkem bylo vyrobeno 164 kusů. Některé byly upraveny na UH-1P, vrtulník pro psychologický boj, nesoucí velké tlampače, tyto vrtulníky se pak proháněly nad džunglí a vyzývaly nepřítele, aby se vzdal. Několik TH-1F bylo vyrobeno pro výcvik.


Bell také vytvořil variantu UH-1B označenou HH-1K pro US Navy, které se vyrobilo celkem 27 kusů. Jejich cílem byly operace Search and Rescue (SAR). Tyto stroje byly vybaveny turbínou Lycoming T53-L-13 s výkonem 1400 koňských sil a zvláštní avionikou. První dodávky proběhly v roce 1970.


Dalších 90 strojů bylo postaveno jako výcvikové vrtulníky pod označením TH-1L Seawolf, a dalších 8 jako UH-1L, pomocný vrtulník.


US Navy také používalo některé armádní vrtulníky pro spolupráci s říčními hlídkami. Některé vrtulníky také používal "Air America", krycí společnost americké CIA.

MODEL 205: Armádní UH-1D a UH-1H


I když Bell pracoval na vylepšených verzích Modelu 204, společnost už vyvíjela novou sérii "protažených" Hueyů s označením Model 205. Bell prezentoval tento koncept armádě v roce 1960 a na základě toho získal kontrakt v červenci 1960 na sedm prototypů YUH-1D.


Model 205 poprvé vzlétl 16. srpna 1961 a byl zaveden do služby v srpnu 1963 pod označením UH-1D. Obsahoval turbínu Lycoming T53-L-11 s výkonem 1100 koňských sil, 14,63m dlouhý rotor, zvýšenou kapacitu palivových nádrží a zařízení pro přídavné nádrže a prostor pro 12-14 pasažérů nebo 1800kg nákladu. Snadno se rozpoznal oproti modelu 204 tím, že boční dveře měly 2 okna místo obvyklého jednoho.


Model 205 se stal hlavním armádním transportním a zdravotnickým vrtulníkem ve Vietnamu. Menší model 204 byl nadále používán jako gunship. Armáda celkem zakoupila 2008 vrtulníků UH-1D.


Modifikace UH-1D vedla k verzi UH-1H, která byla velmi podobná, ale byla vybavena silnější turbínou T53-L-13 s výkonem 1400 koňských sil a avionikou pro létání v noci a za špatného počasí a radionavigačním systémem Decca.


UH-1H byl poprvé vyroben v září 1967 a zůstal ve výrobě celých 20 let. US Army obdržela celkem 3573 UH-1H a mnoho z nich stále slouží, zejména v jednotkách Národní gardy a armádních rezerv. Byly samozřejmě modernizovány, vybaveny novou avionikou, vylepšenými kompozitními listy rotoru, obrannými světlicemi a klamnými terči (chaff-flare) a dalšími novinkami.


Tři UH-1H byly přestavěny na EH-1H pro elektronický průzkum, ale armáda se posléze rozhodla pro toto využít Sikorského EH-60C Black Hawk, takže z další přestavby sešlo. 220 strojů UH-1H bylo upraveno na zdravotnický medevac UH-1V a armáda také koupila 30 podobných HH-1H pro krátké mise typu search and rescue.


BELL MODEL 205 / UH-1H HUEY:


délka rotoru 14.63 m
délka trupu včetně rotoru 17.62 m
délka trupu 12.77 m
výška 4.41 m


váha prázndého stroje 2 365 kg
max vzletová váha 4 310 kg


max rychlost 205 km/h
dostup 3 840 m
dolet 510 km



1372 kusů UH-1H bylo vyrobeno pro export, nepočítaje v to licenční výrobu v zahraničních továrnách.


Ve Vietnamu byl Model 205 vybaven zejména kulomety M-60 ve dveřích nákl. prostoru, stejně jako pancéřováním, což omezovalo možnost přepravy na 7-8 osob. UH-1H s výkonějším motorem byl považován za silně nadřazený modelu UH-1D, zejména v "hot and high" prostředí, tedy ve vysokých nadmořských výškách a při vyšší teplotě vzduchu (řidší vzduch měl samozřejmě velký vliv na výkon motoru a na schopnosti rotoru zdvihnout zatížený vrtulník ze země, o tyto situace nebylo v hornatém terénu Vietnamu nouze). Vrtulníky UH-1H se staly typickými záchrannými vrtulníky, označenými červenými kříži a bez výzbroje, ale Vietnamci nebrali na takové označení ohledy a tak tyto zachranné mise bez doprovodu byly velmi rizikové.


Americké jednotky ztratily ve Vientamu celkem 4869 vrtulníků, z čehož bylo nejvíce právě Hueyů, a to 2591. Zajímavé je, že jen 1211 strojů bylo ztraceno v boji, zatímco 1380 bylo ztraceno díky jiným problémům. Statistiky dokazují, že přes všechny obavy nebyl vrtulník tak zranitelný a jedna ztráta připadla na 8000 vzletů. Vysoký počet ztrát reflektuje spíše jejich velmi časté nasazení, které znamenalo poruchy a chyby posádky, než zranitelnost.


Výroba UH-1 samozřejmě sledovala vývoj války ve Vietnamu, z 20 kusů měsíčně v roce 1963 na 160 vyrobených kusů v roce 1967 a zpět na 10 měsíčně v roce 1973. Vietnam byl označen za první válku vrtulníků a Huey zcela jistě zůstane symbolem této války - v paměti nám zůstanou obrázky tohoto stroje vysazujícího pěchotu na rýžových polích i přeplněné stroje evakuující poslední osoby z dobytého Saigonu.

Statistiky produkce

Měsíc/Rok	1965	1960	1967	1968	1969	1970
Leden	57	74	150	85	73	100
Únor	58	81	150	82	82	100
Březen	58	87	155	80	89	94
Duben	60	93	152	85	100	74
Květen	63	99	150	80	100	73
Červen	66	100	143	66	44	74
Červenec	68	102	139	65	100	71
Srpen	67	114	120	65	101	67
Září	70	109	110	65	101	67
Říjen	71	125	106	65	101	64
Listopad	74	133	98	65	101	66
Prosinec	75	142	85	53	101	67

UH-1B





UH-1C





UH-1D

a něco málo akce :

výsadek z UH-1





bojová skupina vzráží zabezpečit přistávací oblast





čekání na druhou vlnu jednotek





modrý tým deváte jízdní vyráží do útoku

Taky letmý pohled do kokpitu:
(Pozice kapitána-velitele stroje- je, oproti zvyklostem,vpravo)

Jednotlivé výzbrojní varianty jsou neuvěřitelně pestré, ale přidám jednu z těch nejzajímavějších… Huey není sice naježený“ hlavněmi, ale kombinace xenonového světla s 500W xenonovými infračervenými vyhledávacími světly a minigunu M-134 udělala v noci svůj díl práce. Tihle ptáci se označovali v Namu taky jako „Killer Hawky“, vzlétly a vyhledávalY Charlieho v noci kolem základny, kdy se ženisté Vietcongu pokoušeli probít do tábora a odpálit tam miny.

zástavba systému M-23

Dovolte, abych i já přispěl svou troškou do mlýna a přiložil snad nejznámější fotku z Vietnamu.

........

.....

Bell UH-1 D

source:
www.saairforce.co.za

Machine Tuneského air force, nezmáma lokácia.

Halmstad, rescue training machine

How you wash a helicopter ...

.