11. tanková divize [1940-1945]

11. Panzer-Division

Stručná historie 11. tankové divize

Vznikla koncem září 1940 ze Střelecké brigády 11. Bojovou činnost zahájila v dubnu 1941, kdy tehdy útočila z bulharského území na Jugoslávii ve směru Niš-Bělehrad. Do Bělehradu vstoupila 12. dubna.
V červenci 1941 byla převelena na východní frontu, kde byla součástí Skupiny armád Střed. V červenci 1943 se nacházela ve svazku Skupin armád Jih, bojovala u Bělgorodu. Těžké boje vedla u Krivého Rogu a Kyjeva.
Po těžkých ztrátách byla odvelena do jižní Francie, kde se v září 1944 střetla s americkou 7. armádou a francouzskou 1. armádou, které se vylodily na francouzském středomořském pobřeží.
Po ústupu z Francie se nacházela u Remagenu a tam ji v březnu 1945 téměř zcela zničily americké jednotky. Zbytky divize ustoupily do Bavorska a po kapitulaci Německa se dostaly do amerického zajetí.

Nositelé Rytířského kříže kteří byli příslušníci 11. Panzer Division:




Günther Bartsch 11/12/1943
Hans Boelsen 9/17/1943
Theodor Bohlmann-Combrinck 8/8/1941
Bruno Brackel 8/23/1941
Cay-Lorenz Brockdorff 4/14/1945
Ludwig Cruewell 5/14/1941
Franz Danowski 10/18/1944
Anton Donnhauser 7/18/1943
Gerhard Florin 2/2/1942
Willi Frost 9/24/1943
Josef Grabowski 1/18/1944
Otto Grumbt 10/28/1944
Erich Hammon 2/1/1945
Paul Hauser 1/25/1943
Gerhard Hensel 12/26/1941
Albert Henze 1/15/1944
Fritz Jokisch 7/28/1943
Rudolf Kaeppel 2/1/1945
Karl Ketterer 3/24/1943
Ernst Kleinschmidt 9/30/1943
Georg Kolodziejczyk 3/5/1945
Karl Lestmann 1/25/1943
Helwig Luz 11/15/1941
Eberhard Muenzner 8/23/1943
Werner Rupprecht 12/12/1944
Theodor Schimmelmann von Lindenburg 5/14/1941
Karl Sivers 3/6/1944
Johannes Streich 1/31/1941
Karl Thieme 10/30/1943
Helmut Thoma 5/3/1942
Horst Usedom 12/31/1941
Guido Wartenberg 10/6/1943
Willy Welsch 9/29/1941
Heinz Wolff 12/12/1944
Edel Zachariae-Lingenthal 9/18/1943
Jakob Zimmermann 7/31/1943
Hermann Zuerner 12/28/1944

História 11. tankovej divízie:


11. tanková divízia bola zformovaná 1. augusta 1940 z 11. obrnenej brigády a 15. tankového pluku, zložených z 5. tankovej divízie a zo základov 231., 311., a 209. pešej divízie. Členovia divízie boli väčšinou zo Sliezska.


Vyššie uvedené divízie, prešly niekoľkými reorganizáciami. 1. decembra 1941 bol 231. prieskumný oddiel zlúčený z motocyklového praporu, ktorý sa stal 11. tankovým prieskumným oddielom.


277. protilietadlový oddiel sa pripojil k divízií 22. mája 1942 a neskôr aj IV./ tankový delostrelecký pluk 119., ako nezávislá jednotka z 1. mája 1943.


11.tanková divízia bola poprvýkrát nasadená v apríli 1941 v Juhoslávií s XIV. armádnym motorizovaným zborom z 1. tankovej skupiny. Vyšla z Bulharska, pokračovala k Belehradu a pomohla obsadit toto mesto. Ďalej bola odoslaná na Ruský front kde bola pridelená k XXXXVIII. armádnemu motorizovanému zboru, generálovy Kempfovi (1. tanková skupina, skupina armád „Juh“). Jednotka bola zapojená do bitiek o Kyjev a Uman, neskôr sa zúčastnila pochodu na Moskvu s častami XXXXVI. tankového zboru (4. tanková skupina, skupina armád „Stred“).


V júny 1942 bola pridelená k časti 4. tankovej armády a zúčastnila sa ohromnej letnej ofenzívy na Done a Volge, v Stalingrade nebola nasadená, no bojovala na Done a Donetzi s 2. tankovou armádou. V priebehu zimy 1942 - 43 mala divízia obrovské straty, hlavne kôli bojom v Rostovskom sektore.


V júly 1943 sa zúčastnila na operácií Zitadelle, ako časť XXXXVIII. tankového zboru (4. tanková skupina, skupina armád „Stred“).


Divízia bola bojovo nasadená počas bojov o Krivoj Rog koncom roku 1943. Vo februári 1944 bola jedna z častí divízie obkľúčená v okolí Cherkassy. Podarilo sa jej dostať z obkľúčenia no s veľkými stratami. Jej stavy boli doplnené z ostatkov 123. pešej divízie a bola stiahnutá z fronty. Miesto oddychu bolo Bordeaux vo Francúzku. Tu dostala personál zložený z 273. rezervnej tankovej divízie.


V marci 1944 bola pridelená k LXXXI. armádnemu zboru(15. armáda, skupina armád „B“). Neskôr sa premiestnila do južnej časti fronty, aby sa takto vyhla obklúčeniu vojsk umiestnených pri Ruhre.


Potom ako bola umiestnená v sektore Toulouse, bola v júly 1944 presťahovaná do údolia Rhône. Tam potom ustupovala pozdĺž koridoru Rhône, siahajúc až po Besancor. To bolo neskôr obsadené a v Alsace pomáhala pri bránení Belfort Gap, odkiaľ potom ustupovala k Saaru.


V decembri 1944 bojovala v Ardenách s XIII. SS - oddielmi. (1. armáda, skupina armád „G“). Na začiatku bitky, mala 3500 mužov. 11.tanková divízia sa pustila do bojov v Saarland a Moselle, ale zvlášť v sektore Treves ako časť 7. armády (január 1945).


Divízia bola obkľúčená v Remagene so 4000 mužmi, 25 tankami a 18 delami. Napriek veľkým stratám bola v tom čase 11. tanková divízia považovaná za jednu z najsilnejších divízií na západnom fronte.
11. tanková divízia bojovala až do marca 1945, kedy bola pridelená k LXXXV. armádnemu zboru (7. armáda, skupina armád „G“). Posledné pozostatky divízie boli zajaté 4. mája 1945 v Bavarianskom lese 3. americkou armádou.


Zdroj
Paul Carell: Operace Barbarossa, vydavateľsto HEIMDAL (Francois de Lannoy a Jozef Charita: Panzertruppen) - preklad aj z internetu

One of the 12 tanks Pz.Kpfw. IV Ausf. G assigned to Panzer-Regiment 15 belonging 11. Panzer-Division


Source: own archives ....