Vojna u Příbrami (NPT – U)

VOJNA U PŘÍBRAMI (NPT – U)


Bývalý zajatecký tábor z let 1947-1949 pro německé válečné zajatce, poté v období 1949-1951 tábor nucených prací a následně vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu z let 1951-1961.
Uprostřed lesů 5 km jihovýchodně od Příbrami, na rozhraní katastrů obcí Lazsko, Lešetice a osady Zavržice, v místě známém výskytem železné, stříbrné a uranové rudy, byl nejprve v letech 1947-1949 vybudován německými válečnými zajatci pracovní tábor; pojmenování dostal podle nedalekého vrchu Vojna (666 m), na jehož úpatí se nachází. Obdobná zařízení existovala rovněž na Jáchymovsku a Slavkovsku ve spojitosti s těžbou již zmíněné strategické uranové rudy. Na přelomu 40. a 50. let 20. století museli být němečtí zajatci dle uzavřených mezinárodních smluv odsunuti do Německa. Nastal problém, jak zaplnit uvolněná pracovní místa. V důsledku komunistického převratu v únoru 1948 a následného společensko-právního vývoje se rozhodlo tehdejší vedení státu využít pro tyto účely značné množství pracovní síly z řad tzv. chovanců tábora nucených prací, kteří začali od poloviny roku 1949 naplňovat bývalý zajatecký pracovní tábor na Vojně. Jednalo se o lidi, kteří byli z politických důvodů, protiprávné, internováni bez soudu. Postupně zde vznikl největší tábor nucených prací v oblasti těžby uranu v Československu. K 3. 3. 1950 měl 530 chovanců a k 3. 5. 1951 již 761. Byli využíváni k plnění úkolů v rámci důlní činnosti i k zajišťování chodu lágru, včetně jeho rozšiřování. Ostrahu areálu vykonávala od května 1950 samostatná rota speciálního útvaru Sboru národní bezpečnosti (SNB) s názvem Jeřáb III.
Reorganizací byl v roce 1951 Tábor nucených prací Vojna přeměněn v Nápravně pracovní tábor Vojna (v dobovém označení NPT - U), což bylo vězeňské zařízení. Na Vojnu byli umisťováni především „...nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci...", tedy lidé z řad stoupenců demokracie odsouzení nejednou ve vykonstruovaných procesech na 10 a více let, nejčastěji za velezradu, pokus o velezradu, napomáhání k velezradě, vyzvědačství, pokus o nedovolené opuštění republiky, podvracení lidově demokratického zřízení (zejména podle zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky a zákona č. 86/1950 Sb.). Spolu s nimi zde absolvovali výkon trestu také vězni kriminální, retribuční a odsouzení za tzv. černý obchod.
Ze záznamů Centrálního archivu Vězeňské služby ČR v Praze lze vyčíst, že v NPT Vojna bylo k 1. 9. 1952 umístěno 719 vězňů, k 1. 3. 1953 již 964 a k 1. 7. 1956 při předávání z působnosti vězeňského zařízení Ostrov nad Ohří pod sféru Krajské správy Ministerstva vnitra v Praze dokonce 1517 potrestaných. Na základě dohody z 21. 10. 1949 a následného ujednání z 28. 7. 1950 mezi Ministerstvem spravedlnosti, velitelstvím Sboru vězeňské stráže a národním podnikem Československé doly o pracovním nasazení vězňů se tito podíleli na práci v příbramských uranových dolech a dále na výstavbě nové části města Příbram.
V souvislosti s úbytkem vězňů po amnestii v roce 1960 a s ohledem na další provozní důvody byl NPT-U Vojna k 1. 6.1961 zrušen. Zbylí vězni byli z části převedeni do nedalekého NPT Bytíz (v dobovém označení NPT-Z). Toto vězeňské zařízení funguje doposud, avšak v jiných podmínkách. Areál Vojny využívala v letech 1961-2000 armáda.
V dlouhé řadě jmen politických vězňů upoutají pozornost ta, která patří lidem, co se v předchozím historickém vývoji výrazným způsobem zasloužili o náš stát. Poúnorové Československo se jim „odměnilo" nuceným pracovním nasazením při těžbě uranu za ostnatými dráty. Nechyběli mezi nimi významní vědci, umělci, duchovní, politici, sportovci (hokejoví reprezentanti, mistři světa z let 1947 a 1949).
Zvlášť hořkou ironií osudu je skutečnost, že se zde objevili mnozí hrdinové protifašistického odboje a spolu s nimi i jejich nedávní protivníci, hitlerovští váleční zločinci, příslušníci bývalého nacistického aparátu, kolaboranti a zrádci, které v nejednom případě vedení tábora záměrně dosazovalo na místa kápa mezi potrestanými. A s těmito vězni museli strádat dlouhá léta lidé zcela nevinní.
Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední lokalitu, kde se zachovaly některé autentické vězeňské objekty z doby komunistické perzekuce, rozhodla vláda ČR svým usnesením č. 609 ze dne 16.6.1999 vybudovat zde památník jako pietní místo připomínající utrpení občanů v době komunistické zvůle a toto své rozhodnutí potvrdila i usnesením č. 264 ze dne 15. 3. 2000. Realizace částečné rekonstrukce bývalého tábora Vojna na Příbramsku byla spojena s vybudováním tematické expozice v areálu Památníku Vojna, jako pobočky Hornického muzea Příbram, na které se podílelo také Muzeum III. odboje Příbram a Konfederace politických vězňů ČR. Z šestnácti historicky nejdůležitějších staveb, které se zde dochovaly, si mohou návštěvníci prohlédnout například budovu velitelství tábora, korekci, bunkr, kulturní dům, ubytovací objekt G, někdejší vězeňskou ošetřovnu a další, situované mezi bývalými uranovými šachtami Vojna č. I a II.
Historie vězeňského lágru Vojna nebyla dlouhá, avšak povědomí o jeho existenci a jemu podobných musí být zachováno pro další generace.
V lednu 2001 byl areál vyhlášen kulturní památkou.


Text zveřejněn na základě souhlasu Hornického muzea v Příbrami.
Další informace lze získat na www.muzeum-pribram.cz

Diskusi o muzeu, které funguje na místě tohoto tábora nucených prací najdete - zde