Lucas, Jean Jacques Etienne

Jean Jacques Etienne Lucas


(1764 - 1819)


French naval officer, captain of the ship Rédoutable at the Battle of Trafalgar.


He was born on 28 April 1764 in Marennes, France. At the age of 15, he joined the ranks of the navy and served as a navigator from 1779 to 1782 on the l'Hermione. Aboard her he participated in the American War of Independence, where he gained his first combat experience.


In 1784 he rose up the ship's hierarchy and became assistant helmsman. He proved himself in his new position and in 1788 was appointed second coxswain and three years later first coxswain on the Fidele, with which he visited the Caribbean and the Indian Ocean.
In 1792 he was promoted to lieutenant in the navy (Enseigne de vaisseau) and sailed to the Indian Ocean, where he remained until 1795. Promoted to lieutenant (Lieutenant de vaisseau) in 1794. In December 1796 he takes part in the unsuccessful invasion of Ireland [1].


He becomes a frigate captain (Capitaine de frégate) in 1799, distinguishing himself aboard the ship [i:aaaaa]L'Indomptable during the Battle of the Gulf of Algiers in July 1801 [2]. For his courage and ability, he is promoted to captain of a privateer later that year (Capitaine de vaisseau) and is given command of the 74-gun privateerHannibal, captured during the first phase of the Battle of the Gulf of Algiers. From this it can be inferred that Lucas was probably instrumental in the capture of this ship.


In 1803, he then became captain of the Rédoutable, with which he participated in the Battle of Trafalgar two years later, losing the ship and falling into captivity after a heroic battle. He does not return to France from English captivity until the following year and is personally decorated by Napoleon for his actions during the battle with the "golden cross of the Legion of Honour." This information seems somewhat puzzling, as the gold cross is for officers and commanders, while the silver cross was used for legionnaires (from 1804 onwards knights).


However, as early as 23 October 1805, two days after the battle, Lucas wrote a report on the loss of the Redoutable aboard the English ship Swiftsure, which he signed as "Captain and Officer of the Legion of Honour". It could therefore mean that Lucas had gained the rank of Legion of Honour officer earlier (probably at the Battle of the Gulf of Algiers) and Napoleon had promoted him from officer to commander after Trafalgar [3].


In 1806, however, he is relieved of his command because he defended Admiral Villeneuve's conduct during the Battle of Trafalgar to the Emperor. However, in 1809 he resumes command of the 74-gun ship Régulus, with which he participates in the Battle of Aix [4].


On the night of 11-12 April, the anchored French fleet was attacked by burning branders. Lucas's Régulus, in an attempt to flee the approaching flaming ships, ran aground. Lucas managed to free it in the morning, but had to sacrifice most of the guns he had dropped into the sea in the process. Régulus retained only 12 thirty-six-pounder guns and four eighteen-pounder guns. Régulus headed for Rochefort, pursued by several English brigades and bombardment boats. Lucas had holes punched in the mirror of the ship, and had two guns built on each gun deck level and even in his own cabin, giving Régulus a total of 6 guns aft. As early as 13 April these 6 guns must have fired 450 rounds in a fierce firefight with the English pursuers. Régulus was hit three times by explosive shells from mortars of English bombers; two exploded above the ship, showering her deck with shrapnel - but causing no damage. The last one hit the deck from above, pierced it and exploded all the way to the lower gun deck, injuring four men; in all, Régulus lost 1 dead and 5 wounded of her crew that day.


The following day the engagement lasted three hours and Régulus lost another dead and 4 wounded. At night the French ship managed to break away, but on 16 April Régulus ran aground again near Fouras. With the help of boats, however, he was towed back to the depths. Lucas knew he would be caught again and prepared for battle: he had most of the gunpowder stores soaked to reduce the risk of explosion, and he had a net spliced from spare ropes, which he then stretched over the upper deck to cushion the impact of mortar shells or their splinters. He then used the rolled-up spare sails to make a makeshift bandage for the sides of the ship as protection against cannonballs. He also remembered to prepare the water pumps.


All the preparations were put to good use on 20 April, when the pursuers again came within range. 173 mortar shells rained down on Régulus, 6 of which hit the target, but fortunately all of them were still in the air, but Régulus was badly damaged rigging, her stern was shot through like a sieve, and her deck was punctured several times. The fight lasted from 2 pm until 6:30 pm, with Régulus losing 2 dead and 4 wounded, firing 400 rounds from her rear 6 guns alone, and damaging two brigs.


The fourth and last engagement began at 7 a.m. on 24 April and was fought until 4 p.m. This time the English attempted to take Régulus in a pincer attack from such an angle that it was impossible to fire either the stern or side guns at their vessels (a brig was attacking from one side and several mortar boats from the other). Lucas had the glass galleries on the stern smashed, which allowed him to bring the stern guns in obliquely. Régulus again fired 500 shots and damaged one brig; he himself was hit 15 times. The sails were particularly hard hit, but the English mortars were not very effective this time - few shrapnel fell on deck. None of the crew were killed, but 6 men were wounded.


The English finally abandoned the pursuit on the night of 25-26 April. Régulus, whose stern "was completely shattered, both by enemy cannonballs and by the concussion from the 1,380 cannon shots we fired during our four engagements", arrived at her anchorage in Rochefort three days later to the thunderous cheers of the townspeople.


For all the merits he had achieved in the service, Lucas would surely become an admiral. However, after the Battle of Aix, he criticised Admiral Allemand for his choice of anchorage, and in particular the concentration of all the French ships close together, which had just exposed them to the threat of a brander attack. This criticism caused him to remain only a captain.


In 1810 he took command of the 74-gun ship Nestor, which served as a school ship for training naval gunners. He remained in this position for six years, but when Napoleon returned from Elba, Lucas again pledged allegiance to him, so after Napoleon's final defeat in 1815, Lucas's further service (in the now Royal Navy) became undesirable and he was retired.


He died in Brest three years later on 29 May 1819 at the age of 55.



Notes:


1 - This was a spectacular action designed to land French troops in Ireland, to ally with the numerous Irish nationalists, and to foment rebellion against English rule. After the defeat of the English forces, the island of Ireland was to become the base for the actual invasion of England. In December, a flotilla of 48-50 ships with 13,000-15,000 troops on board set sail from Brest, avoided the blockading English fleet and headed for Irish shores. However, the fleet was scattered by a violent storm, and only some of the French ships reached the landing site at Bantry Bay in southwest Ireland, but none of the commanders were present. Bad weather prevented the troops from coming ashore, and the ships waited in the storm-battered bay for several days before heading for France, where only 35 ships returned.


2 - The Battle of the Gulf of Algiers refers to two separate engagements between the English and the combined Franco-Spanish fleets, fought on 8-12 July 1801. French Admiral Linois arrived at anchor in the Gulf of Algiers with three privateers and one frigate. The harbour in the bay was protected by four coastal forts and was thus considered a safe anchorage despite its proximity to Gibraltar. The proximity of French ships near Gibraltar was, of course, a thorn in the side of the English and a force was promptly dispatched to eliminate the threat.
In the first phase of the battle, the English, under the command of Admiral Sir James Saumarez, with a force of six ships of the line (a seventh, accompanied by a brig, failed to arrive in time), boldly entered the bay, where French ships were anchored under the protection of the port fortress guns, and were even deliberately run aground to prevent their capture. After a fierce fight, where manoeuvring was made difficult by light winds and numerous shoals, the English lost one ship which ran aground and was captured, 121 English sailors were killed and 240 wounded, the French had 306 dead and 280 wounded. The English then sailed out of the bay and for the next 4 days both sides repaired the damage, the French then pulled their ships off the shoal and prepared them for sailing.
On 12 July the French squadron, reinforced in the meantime by 5 Spanish privateers, put to sea, immediately followed by the English fleet. The English 74-gun ship HMS Superb boldly sailed between the Spanish 112-gun ships Real Carlos and San Hermenegildo and attacked them simultaneously with fire from both sides. In the ensuing confusion and clouds of smoke, the Spanish failed to notice that Superb had passed between them and attacked the French ship St. Antoine, which she later captured. The two Spanish ships, meanwhile, continued to fire, mistakenly shelling each other until they both blew up. Then the battle was over, the English losing 17 dead and 100 wounded, and the Allied losses amounted to 2,000 men, of which, however, 1,700 sailors died on board the two exploded Spanish ships.



3 - as commander, he is identified by http://home.arcor.de/thomas_siebe/lucas.html


4 - It is also referred to as the Battle of Aix Roads or Basque Roads. It is a narrow shipping lane between the shallows off the islet of Aix in the Bay of Biscay, bounded by Ile dˇOléron to the west and Ile de Re to the north. To the north of the islet of Aix is the port of La Rochelle, and down to the south-east is the other important port of Rochefort.
It was under the protection of the fortress guns of the Aix islet that the French fleet, consisting of 10 ships of the line, four frigates and one supply ship, under the command of Admiral Zacharie Allemand, took refuge, its mission being to break through to the French possessions overseas. The English Admiralty, alarmed by the concentration of such a force, naturally wanted to destroy the French fleet, but the problem arose as to how to do this among the shoals and near the powerful coastal batteries. The English Admiral John Gambier was advised by the Admiralty to use branders, but Gambier, as a strongly religious man, refused to use this "terrible method of warfare". Captain Lord Thomas Cochrane was therefore put in charge of the action. He decided to use four explosive boats in addition to the 20 branders, as he believed that their explosions would deter the French from attempting to tow the branders away or otherwise approach them. Cochrane personally led the attack on the night of 11-12 April 1809 on the first explosive ships. The ship exploded prematurely, and the crew only just managed to save themselves, but its explosion broke the floating curtain of floating logs (of which the English had no idea) that prevented entry into the fairway. This allowed the other branders to enter. Although only 4 of the branders came within range of the French ships (on which in places they set fire to some of the rigging), and not a single French ship was burned, it became apparent after daylight that the branders had caused such panic among the French that all but two of their ships ran aground in a desperate flight as far away from the flaming branders as possible. Cochrane urged Gambier to attack at once with all his strength, but the latter, fearing the shoals and the shore batteries, refused. Eventually Cochrane attacked alone with his ship, with Gambier hesitantly supporting him with 6 ships only after the tide had reduced the risk of shoals. In the meantime, however, most of the French ships managed to break free of the shoals and sail away; they achieved this, however, only at the cost of dropping most of the guns overboard. Eventually, the English captured three ships, and one was burned by her crew to prevent her falling into enemy hands. The French had 250 killed, 800 wounded, and 650 captured; the English lost only 32 killed and wounded. Cochrane, on his return to England, accused Gambier of having had the opportunity to completely destroy the enemy fleet and failing to do so. Gambier demanded a court-martial, and it acquitted him. In reality, the French fleet was not combat capable without guns and so no supplies or reinforcements sailed to the French colonies.


Sources:


en.wikipedia.org


perso.orange.fr


www.napoleon.org


http://www.histoirepassion.eu/spip.php?article539


www.everything2.com


en.wikipedia.org


http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Algeciras


cgi.ebay.fr


http://home.arcor.de/thomas_siebe/lucas.html


uk.encarta.msn.com


www.bbc.co.uk
[url][/url]
URL : https://www.valka.cz/Lucas-Jean-Jacques-Etienne-t69034#242645 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Ještě přikládám zprávu o potopení Redoutable, sepsanou samotným Lucasem, neboť se domnívám, že si zaslouží, aby se zde objevila.


Nejsem příliš zdatný angličtinář, proto naleznete-li v překladu nepřesnosti (na níže uvedeném odkazu je možno si tuto zprávu přečíst v angličtině), informujte mě prosím.




ZPRÁVA


Vypracována pro Jeho Excelenci ministra pro námořnictvo a kolonie, od M. Lucase, námořního kapitána, důstojníka Čestné legie, o námořní bitvě u Trafalgaru mezi spojenou flotilou Francie a Španělska pod velením admirálů Villeneuvea a Graviny a anglickou flotilou pod velením admirála Nelsona; a zvláště o boji mezi 110dělovou Victory, vlajkovou lodí admirála Nelsona, Temeraire stejné síly a další lodí, dvojpalubníkem, a Redoutable, jejímž velením mě Jeho Veličenstvo pověřilo.


Monseigneur,
ačkoli je ztráta Redoutable součástí porážky, kterou utrpěly spojené flotily Francie a Španělska v krvavé bitvě nedaleko mysu Trafalgar, tato část týkající se této konkrétní lodi, si přesto zaslouží význačné místo v análech francouzského námořnictva. Proto dlužím, při vzpomínce na odvážné muže, kteří padli během toho hrozného boje, nebo šli ke dnu v troskách Redoutable, když se potopila, a také pro slávu malé skupiny těch, kteří přežili to nepopsatelné zabíjení, předložit ve zprávě pro Vaši Excelenci obraz jejich smělých činů, úsilí jejich odvahy, a nad tím vším projevy jejich lásky k Jeho Císařskému a Královskému Veličenstvu, jehož jméno opakovali tisíckrát s krajním entuziasmem, což jim, zdá se, poskytovalo onu nepřemožitelnost. Nic se nemohlo rovnat zanícení takových hrdinů, když jsem jim oznámil, že se chystáme abordovat anglickou vlajkovou loď; a dokonce sám neohrožený Nelson by nemohl zemřít ušlechtileji, než v boji s nepřáteli tak hodnými jeho kuráže a veliké slávy.


Nyní se ujmu objasnění pohybů obou flotil během celé akce. Byl jsem však obklopený záblesky děl a kouřem, proto jsem dokázal jen chvílemi rozeznat lodě v mé těsné blízkosti... Ale popíši všechny detaily, které se odehrály na palubě Redoutable při střetnutí, během něhož se má loď ocitla před ústím děl a čelila salvě za salvou lodi o sto deseti dělech (tím Lucas míní Victory, ta však ve skutečnosti měla "pouze" 104 děla, pozn. překl.), stejně silné Temeraire (ta měla pouze 98 děl, pozn. překl.), a třetí lodi se dvěma palubami, jejíž jméno neznám.


(Zde je vynechána část zprávy, ve které Lucas popisuje události od rána až do počátku bitvy, pozn. překl.)


V jedenáct hodin flotila vztyčila své barvy. Vlajka Redoutable šla nahoru velmi působivým způsobem; bubny tloukly „Aux Drapeaux“; vojáci vzdávali čest zbraněmi. Pak důstojníci vlajce zasalutovali a mužstvo sedmkrát zvolalo „Ať žije císař!“


Nepřátelský oddíl, který směřoval proti našemu středu, byl v jedenáct hodin na našem levoboku a vlajková loď Bucentaure zahájila palbu. Přikázal jsem několika dělostřeleckým velitelům, aby šli nahoru na příďovou nástavbu a zjistili, proč některé z našich lodí střílely špatně. Oni zpozorovali, že všechny jejich výstřely šly příliš nízko a padly krátké. Pak jsem jim vydal rozkazy, aby se snažili nepřátelskou loď zbavit stěžňů a především mířili rovně. Ve čtvrt na dvanáct Redoutable otevřela palbu salvou z první dělové paluby. Ta uťala vrchol předního stěžně a ráhno Victory, načež se jásot a pokřik rozléhal všude po naší lodi. Naše palba byla dobrá a za méně než deset minut britská vlajková loď ztratila zadní stěžeň, vrchol předního stěžně, a brámovou čnělku hlavního stěžně. Mezitím jsem se stále držel tak blízko za Bucentaurem, že na mě několikrát volali z jejich záďové galerie, že se srazíme; vskutku, čelen Redoutable se dotýkal zábradlí na zádi vlajkové lodi; ale podle mne se nebylo čeho bát.


Poškození způsobená Victory nijak neovlivnila odvážný manévr admirála Nelsona. On stále znovu setrvával v pokusu o přerušení linie před Redoutable, a hrozilo, že do nás vrazí, jestliže mu neuhneme. Ale blízkost britské vlajkové lodi, ačkoli těsně následované Temeraire, místo aby zastrašilo mou neohroženou posádku, jen zvýšila jejich zanícení; a abych ukázal anglickému admirálovi, že se nebojíme jeho pokusu o naše zablokování, nechal jsem rychle připravit abordážní kotvice v našem ráhnoví.


Victory nyní úspěšně proplula za zádí francouzského admirála, srazila se s námi takovým způsobem, že naše záď ležela vedle její záďové paluby. Z této pozice jsme vrhli kotvice na její palubu. Ty na přídi se přetrhly, kromě těch držených vepředu; a zároveň námi vypálená salva měla za následek hrozné zabíjení. Nějakou dobu jsme pokračovali v palbě, navzdory určitým potížím u děl. Místy jsme museli používat lanové nabijáky (jedná se o třímetrový kus tlustého lana s dřevěnou nabijákovou hlavou na jednom konci a mokrou houbou vytěráku na konci druhém. Tento druh nabijáku se používal pokud byl prostor pro nabití děla omezen, tedy když musely být zavřené střílny, ať už kvůli vlnobití, či kvůli palbě nepřátelských ručních zbraní, pozn. překl.) a střílet s děly zasunutými uvnitř, jsouce neschopni je vytáhnout ven, protože střílny byly zablokované bokem Victory. Zároveň jinde jsme střelbou z mušket prostrčených skrz naše střílny do střílen Victory zabránili nepříteli v nabíjení jejich děl a oni zanedlouho zastavili palbu úplně. Je to den slávy pro Redoutable, jen kdyby mohla bojovat pouze s Victory! Anglické baterie, neschopné nám déle vzdorovat, zastavily palbu. Já si pak počal uvědomovat, že nepřátelská posádka se chystá k pokusu o abordáž. Najednou jsem nechal zaznít trubky, dávajíc tak rozkaz k nástupu na palubu. Všichni se ihned urychleně hnali zdola nahoru, ve skvělé formaci; důstojníci a kadeti se vrhli ke svým lidem, jako by šli na přehlídku. Za méně než minutu se naše paluby hemžily ozbrojenými muži, kteří se s rychlostí rozmístili na zádi i v lanoví a plachtoví.


Je nemožné říci, kdo byl první.


Pak mušketýři zahájili těžkou palbu, ve které admirál Nelson bojoval v čele své posádky. Naše palba byla nicméně tak rychlá, a tak moc překonávala tu jejich, že za méně než čtvrt hodiny jsme umlčeli Victory úplně. Víc než dvě stě ručních granátů jsme mrštili na její palubu s maximálním úspěchem; její paluby byly pokryté mrtvými a raněnými. Admirál Nelson byl zabit palbou našich mušketýrů. Ihned potom byla horní paluba Victory opuštěna a ona znovu zastavila palbu, ale přechod na její palubu se ukázal být obtížným, kvůli pohybům obou lodí, a vyšší horní palubě Victory. Proto jsem vydal rozkaz, aby byly přeseknuty úvazy hlavního ráhna, které by tak mohlo posloužit jako most. Zároveň lodní námořní kadet Yon a čtyři námořníci přelezli na palubu Victory přes její kotvu, a my jsme se tak dověděli, že u jejích baterií nikdo nezůstal. V té chvíli, když je moji odvážní chlapíci spěchali následovat, trojpalubník Temeraire, který viděl, že Victory již nebojuje, což musí jistě znamenat, že je zajata, přirazil pod plnými plachtami k našemu pravém boku. My jsme se ihned ocitli pod plnou palbou jeho děl, které se nás svými ústími téměř dotýkaly.


Je nemožné popsat krveprolití způsobené vražednou salvou této lodi. Víc než dvě stě našich odvážných mužů jí bylo zabito nebo zraněno. Já jsem byl tehdy zraněn také, ale ne tak vážně, abych musel opustit mé stanoviště. Nebyl jsem nyní schopen cokoliv podniknout na straně Victory a odeslal jsem zbytek posádky, aby obsadil baterie na druhé straně a pálil do Temeraire ze všech děl, které při srážce zůstaly vcelku.


Rozkazy byly splněny; ale od té doby jsme byli tak oslabení a měli tak málo děl, že Temeraire nám odpověděla s ohromnou převahou. Zanedlouho potom se další loď, dvojpalubník, jehož jméno se nemohu vzpomenout, postavila napříč za zádí Redoutable a střílela na nás v rámci dostřelu z pistole (Těžko říci, která z anglických lodí to byla, mohlo se jich zde navíc prostřídat více a ostřelovat Redoutable, když proplouvaly za její zádí, mohlo by jít např. o Neptune, jenž byl třetí v řadě za Témeraire, pozn. překl.) Za méně než půl hodiny byla naše loď tak hrozně rozbitá, že vypadala jen o málo víc než hromada trosek. Soudíce bezpochyby podle tohoto vzhledu, na nás nyní z Témeraire volali, abychom se vzdali a neprodlužovali zbytečný odpor. V odpověď jsem okamžitě nařídil několika vojákům, kteří byli blízko mě, odpovědět jim palbou; což učinili s ohromnou hbitostí. Téměř ve stejném okamžiku hlavní stěžeň Rédoutable padl na palubu anglické lodi. Dva stěžně Témeraire se pak zřítily dolů na naši palubu. Naše celá záď byla proražená, páka kormidla, kormidlo i příď úplně rozbité na třísky, konstrukce zádi i paluby prostřílené skrz na skrz. Všechna naše děla byla buď rozdrcená nebo rozstřílená salvami Victory a Temeraire. Navíc, 18librový kus na dolní palubě (ve skutečnosti míněna horní dělová paluba, pozn. překl.), a 32librová karonáda na příďové nástavbě (tandem Winfield a Roberts uvádějí, že lodě této třídy měly karonády na zadní palubě, pozn. překl.) se roztrhly, zabíjejíce a zraňujíce velké množství mužů. Trup sám byl prostřílený skrz naskrz; palubní nosníky byly zničené; kryty střílen utržené nebo rozbité na kusy. Čtyři z našich šesti pump byly tak poškozené, že byly nepoužitelné. Žebříky zadní paluby byly polámané, což učinilo komunikaci se zbytkem lodi velmi obtížnou. Všechny paluby byly pokryté mrtvými, ležícími pod troskami. Z posádky 634 lidí (jde zřejmě o překlep, většina pramenů uvádí, že posádka Redoutable čítala 643 mužů, čemuž odpovídá i součet 522 + 121, pozn. překl.) jsme měli 522 vyřazených z boje; z toho 300 bylo zabito a 222 zraněno - mezi nimi téměř všichni důstojníci. Řada zraněných zahynula na spodní palubě pod čarou ponoru. Ze zbývajících 121 mužů jich mnoho bylo zaměstnáno ve skladech a prachárně. Baterie a horní paluby byly prakticky opuštěné, a my jsme nebyli schopni dalšího odporu. Nikdo, kdo neviděl stav Redoutable, si vůbec nemůže utvořit představu o její strašné situaci. Opravdu nevím o nikom na palubě, kdo by nebyl postřelen. Uprostřed tohoto hrozného krveprolití a pustošení moji skvostní chlapíci, kteří nebyl zabiti a dokonce také ranění dole na nejspodnější palubě, pokračovali v pokřiku „Ať žije císař!“, „Ještě nejsme zajati!“ a „Je kapitán ještě naživu?“ Nějaká dehtovaná plachta na zádi se vznítila asi touto dobou, ale šťastnou náhodou jsme plameny udrželi pod kontrolou a zanedlouho jsme je uhasili.


Victory v té době již nebojovala. Byla zaměstnána jen snahou dostat se od Redoutable. My jsme mezitím nicméně byli rozsekáni křížovou palbou z Temeraire, se kterou jsme ještě bojovali, a z další lodi, která ještě střílela do nás od zádi. Nebyli jsme již schopni čelit té palbě, a neviděl jsem žádné šance na záchranu, zbytek našich lodí byl příliš daleko na závětrné straně, aby nám mohl přijít na pomoc, a tak jsem již déle neotálel s kapitulací. Prosakování vody bylo dostatečně vážné, aby způsobilo potopení lodi, takže nepřítel by ji nezískal. To mě nakonec uspokojilo a vydal jsem rozkaz ke spuštění vlajky. Vlajka tak či tak spadla spolu se zřícením hlavního stěžně. Pak nás opustila loď, která do nás střílela zezadu, ale Temeraire pokračovala v palbě. Nepřestala, dokud její muži nebyli odvoláni, aby pracovali na uhašení požáru, který vypukl na palubě jejich vlastní lodi. To bylo v půl třetí odpoledne.


Victory, Redoutable, Temeraire a Mercure (sic! Zde jde zjevně o omyl, žádná loď toho jména se bitvy nezúčastnila ani na jedné straně, a navíc, žádná další loď už Redoutable nezahákovala a spojeny tak byly jen tři lodi, vzhledem k Lucasově dezorientaci způsobené oblaky kouře a záblesky děl z bezprostřední blízkosti je takový omyl zcela pochopitelný, pozn. překl.) byly po celou dobu spojeny, kvůli jejich stěžňoví spadenému z jedné lodi na druhou. Nemohly použít svých kormidel a tak tvořily jednu masu, která driftovala vydána na milost větru. Tímto způsobem pak vrazily do Fougueux, která bojovala proti několika nepřátelským lodím a zůstala jimi opuštěna, aniž by spustila vlajku. Ona byla zbavena stěžňů a plachtoví a plula zcela neovladatelná a vyřazená. Po zachycení skupinou našich lodí ji abordovala Temeraire. Fougueux byla stejně neschopna vážného odporu. Její odvážný kapitán, Baudouin, se o něj sice dokonce pokusil, avšak marně. Byl zabit hned na začátku a jeho zástupce byl zraněný v stejném okamžiku; načež několik mužů Temeraire naskákalo na palubu a zmocnili se lodi.


Nepřítel nepodnikal žádné kroky k tomu, aby se zmocnil Redoutable, jejíž netěsnosti byly tak značné, že jsem se začal obávat, aby loď neklesla ke dnu dřív, než budou zachráněni ranění. Oznámil jsem stav věcí na Temeraire a varoval je, že jestliže nám nepošlou nějaké lidi s vodními pumpami a neposkytnou nám okamžitou pomoc, budu nucen na naší lodi založit požár, jenž by pak zachvátil i Temeraire a Victory. Ihned po tom dva důstojníci a několik námořníků a pěšáků přešlo na naši palubu a zmocnilo se lodi. Jeden anglický pěšák, který prolezl na dolní palubu skrze střílnu, byl napaden jedním z našich zraněných námořníků ozbrojeným mušketou s bodákem. Vrhl se na Angličana s běsněním a křikem, „musím zabít ještě jednoho z nich!“ Vrazil bajonet mariňákovi do stehna a muž se zřítil mezi obě lodi. Navzdory tomuto incidentu jsem byl nicméně schopen přesvědčit Angličany, aby zůstali na naší palubě. Chtěli se totiž vrátit na svoji loď a nás ponechat osudu.


Bylo ke třem hodinám, když několik lodí našeho předvoje, který byl proti větru, nás křižovalo na pravoboku a zřejmě se právě stahovaly z bitvy, ačkoli nebyly znatelně poškozeny. Vypálily na naší skupinu několik výstřelů, ale z velké dálky. Několik jejich dělových koulí dopadlo na palubu Redoutable, jednomu z anglických důstojníků utrhly stehno a on za chvíli zemřel.


V půl čtvrté se Victory oddělila od Redoutable, ale byla v tak rozbitém stavu, že zůstala neschopna z boje. Až v sedm večer se dostala Redoutable od Temeraire, který stejně ještě zůstala zaklesnuta s Fougueux. My jsme ještě nebyli formálně vzati do zajetí, ale anglická Swiftsure nyní přijela a vzala nás do vleku.


Celou noc jsme strávili u dvou pump, které jediné zůstaly funkční, aniž by jakkoli byly schopné udržet nízkou hladinu vody. Jen málo Francouzů bylo schopno plnit své povinnosti ve spojení s anglickou jednotkou na palubě v pumpování, utěsňování netěsností, zakrývání otvorů střílen, a pak nastoupili na záď lodi, která hrozila zhroucením. Vskutku, žádná dřina nebyla pro ně příliš tvrdá. Uprostřed celého zmatku a hrozného nepořádku na palubě, stěží udržujíce loď nad vodou, s mezipalubími a bateriemi zavalenými mrtvými, jsem zpozoroval několik z mých odvážných chlapíků, zvláště mladých kadetů, z toho několik raněných, jak sbírají zbraně, které pak ukrývali na dolních palubách, se záměrem, jak mi řekli, k opětovnému převzetí lodi. Nikdy nebylo tolik projevů neohroženosti, srdnatosti a odvahy předvedeno na palubě jedné lodi; celá historie našeho loďstva se nemůže pochlubit tím, čím oni.


Druhý den ráno kapitán Swiftsure poslal člun, aby mě vzal na palubu, společně s nadporučíkem Dupotetem a námořním kadetem Ducrestem, a my jsme tam byli náležitě uvedeni. V poledne Redoutable ztratila přední stěžeň a zůstal jí jen jeden. V pět večer voda stoupla až k pumpám, proto velitel kořistníků (překladatelský oříšek - v originále použito slovo prizemaster, tedy něco jako loďmistr ukořistěné lodi, pozn. překl.) vyvěsil nouzový signál a všechny čluny Swiftsure byly spouštěny, aby zachránily posádku. Vítr byl tehdy velmi silný, a moře se vzdouvalo velmi vysoko, což činilo vynášení zraněných velmi obtížným. Ti ubozí chlapíci, ve své podstatě si uvědomující, že loď jde ke dnu, byli téměř všichni vyneseni a položeni na zadní palubě. Bylo možno zachránit jen několik z nich. V sedm večer byla záď zcela ponořená. Redoutable se potopila s velkým množstvím raněných na palubě. Potkali smrt s kuráží hodnou lepšího osudu. A sto šedesát devět mužů, tvořících zbytek odvážné posádky Redoutable, se ocitlo společně na palubě anglické lodi. Sedmdesát bylo vážně zraněno a šedesát čtyři mělo zranění méně vážná. Všichni ranění byli odesláni do Cádizu pod bílou vlajkou příměří a nakonec jen třicet pět mužů z Redoutable bylo vzato do Anglie jako váleční zajatci.


Výsledek bitvy, pokud se týče Redoutable, byl tento: ztráta lodi a zničení tří čtvrtin její posádky. Na druhé straně bez pomoci poutala během bitvy pozornost dvou třípalubních lodí, Victory a Temeraire; a tímto způsobem plně zaměstnávala samotného admirála Nelsona, který by se mohl uvolnit jen s nadměrnou odvahou. Anglie ztratila hrdinu jejího loďstva, který padl před odvážnými muži Redoutable. Víc než tři sta mužů, několik z nich vyšší důstojníci, bylo vyřazeno z boje na palubách nepřátelských lodí. Victory ztratila zadní a hlavní stěžeň; a obecně veškeré její paluby byly těžce poškozené, stejně jako kormidlo. Temeraire ztratila dva stěžně; dvě spodní ráhna, páka kormidla a kormidlo bylo zničené děly naší horní paluby. Obě lodě se musely vrátit do Anglie, aby podstoupily velké opravy.


Přikládám k této zprávě oba soupisy lodní posádky Redoutable, před bitvou i po ní. Ukáží vám ztráty lidí všech tříd. Také přikládám jmenovitý seznam důstojníků, jak zařazených, tak kadetů. Pochvaly a uznání, jež jsou ode mne očekávány k jednomu každému z nich, nelze vyjádřit. Nikdo, kdo neviděl odvahu důstojníků a mladých kadetů, stojících v čele našich nastupujících čet, si nemůže utvořit představu o jejich překypujícím zanícení, jejich skvostné odvaze, zvlášť když stáli v čele odvážných mužů, kterým veleli, před síťovou bandáží (myšlena bandáž smotaná z houpacích sítí, jimiž byla v bitvě tvořeno provizorní ochrana boků paluby, pozn. překl.) ozbrojeni pistolemi a tesáky, jiní s karabinami, ze všech stran ostřelováni mušketýry a vrhající granáty. Proto lodní důstojníci i důstojníci pěšího pluku, námořníci i vojáci, předvedli všichni stejnou měrou nepřekonatelnou statečnost, a v mém předloženém seznamu je nemožné jmenovat některé, kteří by byli nejzasloužilejší.


Monseigneur, já mám tu čest být nejpokornější a nejoddanější služebník Vaší Excelence.


Kapitán Redoutable


Zdroj: http://www.wtj.com/archives/lucas_01.htm
URL : https://www.valka.cz/Lucas-Jean-Jacques-Etienne-t69034#242788 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more