1. - 8. dobrovolnická jednotka Takasago

Takasago-Giyutai 1-8
Takasago-Giyûtai 1-8

Chapter 1. – The history of Taiwan and the arrival of the Japanese

Before we start with the description of the activities of these units and their wartime experiences, it is necessary to get closer acquainted with the history of Taiwan and the period of japanese colonization. By doing so, we will be able to understand the fanaticism, devotion, and the high fighting quality of these units, which were the Japanese themselves highly valued.

Looking back from the colonization of the island Hokkaido and Okinawa, so is Taiwan's first colonial territory of Japan, acquired as a result of the war (defeat of China - 17. April 1895, the peace treaty in Shimonoseki). Together with this, one of Taiwan among the territories that Japan hold the longest period of time (from 1895 to 1945). Similarly, the residents of Taiwan to Japan still held a very friendly relationship and the Japanese themselves are considered to be the friendliest projaponský nation. Such an approach contrasts sharply with, e.g. post-war attitude of Koreans or mainland Chinese.

Where, however, he took in Tchajwancích such sentiment and affection? In order to understand this affection it is necessary to orientate in the short history of the island from about the year 1700 ad.

Austronéští natives were the first inhabitants of the island who get to the island around 5000 years ago. Throughout the ages, however, led to the migration of ethnic chinese, that these original inhabitants was called as "raw barbarians". Chinese migration began to someone around the year 1600, during the next 400 years were built the roads and infrastructure to areas with the original inhabitants, as they were very rich in natural resources (coal, gold, copper, iron, sugar, wood, thermal springs, etc.) – the first pioneers of this exploitation were the Spaniards and the Dutch. Any other ruling dynasty had on the original inhabitants as barbarians, wild people and trying to physically exterminate or drive away to the mountains.

The expression Austronésané means more family tribes (linguistically related) – this is about the nations of Taiwan, Polynesia, Micronésie, Melanesia, and also some indonesian, malaysian and philippine strains. The taiwanese austronéská culture as such was not a monolithic structure, but was rather a conglomerate of different cultures and ethnicities, which in total produced the indigenous culture. We can distinguish three main linguistic branches - atayalskou, tsouiskou and paiwanskou.

Thanks to modern research we can say that the culture of these indigenous inhabitants of Taiwan can be divided into two large groups:
1) nížinní Austronésané - tribes Babuza, Basay, Hoanya, Ketagalan, Luilang, Pazeh, Popora, Qauqaut, Siraya, Taokas, Trobiawan and Friends
2) mountain Austronésané and Austronésané from the area of eastern Taiwan – tribes of the Atayal, Saisiyat, Tsou, Bunun, Rukai, Paiwan, Ami, Puyuma and Yami

The progressive penetration of Han chinese into the area Austronésanů led to the assimilation and extinction of some of the indigenous cultures (in particular lowland Aborigenců).

Fortunately, they managed, in particular, strains from the eastern region and the mountains hold their customs and traditions. Likewise, most of them housed at its historic tribal territory. Very often also the various tribes fighting amongst themselves, either to secure their hunting territory, or possibly prevent the invasion or to prevent certain parts of the common territory.

The ethnic composition in the beginning of the Second world war so it was very colorful. In brief it can be said that there are two ethnic groups - Han chinese (now constituting a clear majority) and Austronésané (now forming a cultural minority).

However, let's go back to the period before and during the japanese colonization of the island of Formosa.

Once it became Taiwan a japanese colony in 1895, the Japanese sought to the indigenous education (the introduction of the school education system, etc.), as well as tried to change their style of life – or rather the pursuit after the establishment of the tribes and, say, agricultural production. Just as it is e.g. in the case of Germany and the japanese anthropological institute comes to the island and try to carry out various researches and pseudovýzkumy. The very name of Takasago then comes from this institute and is the japanese designation of the Mountain and the eastern Austronésanů (Takasago so, therefore, does not refer to the lowland tribes). The institute has also divided the natives into 9 ethnic groups, depending on the dialect of the language and cultural habits (the tribes of Atayal, Saisiyat, Tsou, Bunun, Rukai, Paiwan, Ami, Puyuma and Yami). As well as this institute is responsible for the theory that Takasago considered to be related to the Japanese. Thanks to this theory so it must all 9 strains Takasago browse the japanese educational system, where the only official language was japanese. All members of the tribes of Takasago are required to speak japanese and are under heavy influence of japonizace.

The japanese language was the main point of the japanese school system. Additional points were then:
1) compulsory school attendance
2) the 4-year-old elementary school - and through this a short time managed to achieve that 80 % of children of natives could read and write
3) focus courses (except japanese) was very practical, focusing on mathematics, forestry, horticulture and agriculture
4) japonizace – part of the subjects was also recitation of Chokugo (the imperial revenues and ediktů), together with the worship of the japanese emperor as a god, these efforts of the Japanese people about the absolute japonizaci strains Takasago magnified in a time of hostilities with China (1937) and with the announcement of the Narodního the fundraising act in 1938, the preparation of strains of Takasago for the war and for the war needs, so she picked up on the momentum and education, Taiwan has been changed rather on emphasizing the martial tradition of Japan, the military cooperation of the nations and sacrifice for the emperor

Another of the strong features of the japonizace Taiwan was a movement Kominka ("the Transformation of the colonized to the imperial citizens"). The aim of this movement was to induce the natives and also Hana, to adopt japanese names, speaking japanese and worshiping the emperor. Together with that, thanks to the support of the colonial government, was among the natives extended the idea that the highest spiritual order, which has every individual to achieve, is to serve the emperor and the (japanese) nation, even if it means sacrificing his own life. Similarly, they also managed to incorporate among the natives typically japanese values - Takasago themselves even stressed Yamatodamashi ("spirit of the people of Yamato") or Nipponseishin ("japanese spirit").

After reading this chapter, so I guess it is not surprising that after the outbreak of the Second world war in the pacific battlefield was most of the natives of Formosa mentally "ready" for war as was the case with "native Japanese"..
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#235813 Version : 0
Examples of the natives and their traditional dress.


As you can see, physically the Takasago are very similar to the Malay tribes (Malaysia, Philippines).
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#235814 Version : 0
Chapter 2 - The Formation of the Takasago-Giyûtai Units

Before I begin on the units, I would like to note that all of the information presented in this chapter is still under review by modern Taiwanese, Japanese and Australian historians.


There is virtually no mention of these valiant warriors in Japanese documents. Thus, the exact numbers of units, their combat tasks, locations of battles, military training, etc. are still the focus of research by historians. Currently, one of the most important activities is the joint research by the Australian and Japanese governments to map the fighting in New Guinea. One of the items on their agenda is the Takasago units. Unfortunately, the documents produced which detail the structure of the units etc. are not accessible to me.


One of the few pieces of certain information we have on these units is information on the officers. The Japanese officers commanding this unit were always graduates of the Nakano Military Academy, which was established in 1940. The main mission of this academy was to train officers with a focus on the needs of guerrilla warfare in the jungle. As part of the training, they received precise instructions on how to handle documents (how to destroy them, etc.) and also how to use lethal gases and saws in case of capture. Each of the graduates also took an oath never to give out any information regarding their units, assignments, or training. This is also one of the main reasons why there is so little information about Takasago.


To make matters more complicated, the chances of tracking down a Takasago volunteer are very low, as most of them used Japanese names. Then there is no indication of nationality in the archives, as due to the Japanization of Taiwan, the islanders were considered Japanese. This approach contrasts sharply with the post-war attitude where the Japanese turned their backs on those Taiwanese who fought in the service of the Empire. To make matters more complicated, those who managed to survive and returned to Taiwan were forced to change their Japanese names to Chinese ones (again, Nakamura is a classic case). Similarly, the unit members themselves are reluctant to talk about their past due to harsh experiences in combat (see the chapter on Takasago's memoirs for more details), or due to harsh treatment, trials and imprisonment by the Kuomintang, who labelled them as "traitors to the Han".


It was only in 1987, with the end of the so-called Emergency Act (i.e. the "Security Act"), that the obstacles to studying this part of Taiwanese history were removed. Fragments of information about the Takasago troops are beginning to surface.


Most of the data thus draws primarily on documents from the Riban no Tomo ("Friends of Aboriginal Self-Government") office. This Japanese government agency was in charge of all relations with the Takasago, as well as their military enlistment.


With the outbreak of the Pacific War in 1941 and the subsequent hostilities carried out by the Japanese, there was a growing demand for the creation of various auxiliary units to free up additional Japanese reserves for training. These auxiliary units began to be drawn from all the nations conquered by the Japanese - particularly Korea, China, the Philippines, and Malaya. As in these countries, the first volunteer units (referred to by the Japanese as "Special Army Volunteer") begin to form in Taiwan as early as 1942. In this year, the military chief of Taiwan, who coincidentally was also the supreme military commander of the Philippine archipelago region, issued an order allowing young Takasago tribesmen to volunteer for service in the Japanese Imperial Army, Navy or Air Force. In total, however, around 8 Takasago-Giyûtai units were formed within the Imperial Army. Each unit had about 500 men. In 1942, when these units were first recruited, there were around 4,247 Aborigines who were willing to give their lives for Japan. According to the survivors, their main motivation was to prove that they were equal to the Japanese, to "crusade" with the Japanese, and to prove that the Takasago natives were not a lower caste in Taiwanese society. Thus, these motivations brought dozens of Takasago fighters to recruitment centers, who then applied for 500 positions in the units.


In addition to these units, there were also special units (very small in number - these were mainly various specialized sabotage or suicide squads) that were included in other branches of the Empire. In total, at least 8,000 men enlisted in the units during the war. Out of a total Austronesian population of 200,000, this is a very significant number. Over 3,500 men of Takasago units were killed in combat duties during the war, constituting some of the highest casualties of World War II.


In 1944, in the month of September, with the worsening situation, the Japanese are forced to impose conscription on Taiwan - under this order, roughly another 22,000 men are enlisted, some of whom are also Takasago (i.e. not all members of Takasago units are volunteers). This regulation was made even more legislatively stringent in June 1945, when the "Giyugun and Giyutai Law" essentially meant conscription for both men and women!


For the sake of argument, I'll give the statistics for the rest of Taiwan's population: During the entire war, approximately 207,183 men and women enlisted (or were conscripted) into the Japanese army of which 80,433 served as soldiers/sailors/airmen. The rest as civilian employees. Approximately 30,304 Taiwanese (Han Chinese) died fighting for the empire, according to the Public Protection Bureau of the Welfare Ministry.


The area of fighting of the Takasago units mainly includes the so-called "Chinese". South Sea - that is, mainly fighting in the Philippines, New Guinea, Solomon Islands, Rabaul and Moratai area (where one of the last "Japanese" Suniyon alias Terua Nakamura Akio or Lee Kuang-Huei was found in 1974) and other parts of Malaysia or Indonesia. In the beginning, their combat tasks were primarily logistical in nature, i.e. within the transport and supply divisions. With the drastic changes in the combat environment and warfare, they began to be deployed to the front lines as riflemen or scouts (due to their history and hunting experience - excellent jungle awareness, hearing and smell) and served primarily in guerrilla units.
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#235879 Version : 0
The surviving members of the Takasago troops. Today, they have been forced to accept their Chinese names. They both come from the Atayal tribe. They are left with harsh memories of the war and to this day, they still speak virtually nothing of that time. Similarly, the hardships of the war have changed their personalities where they have become deeply withdrawn and basically do not communicate with their surroundings. According to relatives, they sometimes listen mainly to Japanese radios and listen to old Japanese war songs.


The most cruel memories are of cannibalism, wartime hardships, illness and the loss of their friends.
1. - 8. dobrovolnická jednotka Takasago - Chen Kan-hsiung - jeden z mála prvních dobrovolníků jednotek Takasago.

Chen Kan-hsiung - jeden z mála prvních dobrovolníků jednotek Takasago.
1. - 8. dobrovolnická jednotka Takasago - Tseng Shi-yuan

Tseng Shi-yuan
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#235888 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 3. - Významné boje jednotek Takasago


Tato kapitola tak vznikala spíše jako kompilace různých knih, zmínek, poznámek, a má za cíl alespoň trochu přiblížit podmínky a boje, kterých se domorodci z Tchajwanu zúčastnili. Vzhledem ke stále velmi málo dostupným informacím o těchto jednotkách, snažil jsem se v této kapitole uvést především víceméně povrchní informace, protože většina detailů není ani válečnými historiky známa. Proto tak tato kapitola zejména v přesných datech založení jednotek, počtu mužů bude odhadem založeným na výpovědích účastníků či několika přesných dokumentech o těchto jednotkách (Např. vynikající kniha Japanese Army Operations in South Pacific Area, 1942-1943, která je australským překladem originálních japonských válečných deníků.).


V každém případě uvítám jakékoli komentáře k mému článku – vůbec se nebojte psát jakékoli informace. O těchto jednotkách je tak málo informací, že i drobné šprochy jsou více než vítány!


Takasago-Giyûtai 1 – doba trvání zhruba od roku 1942-43, operace dobytí Rabaulu a Port Moresby, Nová Guinea, počet mužů kolem 500.


Japonské námořnictvo a armáda na počátku roku 1942 naplánovalo sérii taktických vylodění, které měly za cíl upevnit japonská postavení a vytvořit jakousi první linii odporu v oblasti Jižního Pacifiku. Jednou z takovýchto misí mělo být vylodění jednotky pro operace v jižních mořích („South Seas Force″) nejdříve v oblasti Rabaulu a poté na Nové Guineji v přístavu Port Moresby, hlavní australské základně v této oblasti. Rabaul i díky logistické podpoře mužů z Takasago-Giyûtai 1 byl dobyt celkem bez potíží, nicméně katastrofa postihla Japonce při dobývání Port Moresby na jižní straně Papuy.


Operace byla původně naplánována na květen 1942, nicméně z důvodu bitev v Korálovém moři, Midway a také vylodění na Guadalcanalu, došlo k přesunutí operace na červen 1942. Stejně tak díky zastavení invazní flotily v Korálovém moři byli Japonci nuceni změnit plán vylodění, který už nespočíval ve vylodění u Port Moresby, ale naopak ve vylodění v severní části Nové Guiney v oblasti Buna a Gona a poté pochod džunglí na Port Moresby. Nicméně v cestě Japoncům stála nebezpečná džungle a horské svahy Owen Stanley Range. Japonci, vědomi si tohoto nebezpečí, doplnili „expediční sbor Yokoyama“ (přesný název „Yokoyama Advance Party“) o zhruba 500 mužů transportních jednotek Takasago-Giyûtai 1 a také 500 Korejců. K tomu navíc se jim podařilo naverbovat něco kolem 1200-2000 domorodců z Papuy.


Nicméně i přes tato opatření se nedostatečné logistické zabezpečení ukázalo jako velmi tragické pro výsledek operace. Podle závěrečných zpráv Japonců bylo třeba pro úspěšnou operaci mít poměr počtu mužů pro logistiku ku počtu aktivně bojujících mužů (riflemen) zhruba 10:1. Ve skutečnosti skutečný poměr nedosáhl zhruba ani plánovaných 4:1 - expediční sbor složený především z částí 55. divize měl z počátku něco kolem 5 000 mužů (z nich zhruba polovina na zajištění logistiky), 1 000 koní a 100 vozidel a k tomu zhruba 2 500 mužů podpůrných jednotek (Takasago, Korejci, domorodci). Stejně tak Japonci díky potřebám Guadalcanalu a dalších vylodění velmi oslabili původní celkový počet mužů, který měl být kolem 16 000 na zhruba 10 000. Výsledkem byla tragédie, Australané dobře opevnění a zásobení, ubránili nápor na Port Moresby a s příchodem nových čerstvých posil z domova, zahnali Japonce do výchozích vyloďovacích prostorů kolem Buny a Gony. Japonci zde sváděli těžké boje až do února 1943, kdy poslední jednotky byly evakuovány nebo se vzdaly Australanům. Tento vývoj byl zapříčiněn zejména naprostým krachem japonské logistiky - každá z jednotek na počátku operace obdržela pouze příděl na 16 dnů bojových operací a zbytek měl být zabezpečen příchozími posilami a podpůrnými logistickými jednotkami. Nicméně bojové operace si vyžadovali posily dříve, neboť Japonci čelili dvěma problémům – sílící tlak Australanů tlačil na nárůst bojových jednotek Japonců a tento faktor, plus faktor geografický, naopak vyžadovaly drastický nárůst transportních jednotek. Bohužel tato druhá část byla oslabena i díky tomu, že transportní jednotky byly převeleny do bojových. Výsledkem těchto dvou faktorů byl krach logistiky – nulový přísun potravin a munice. Většina jednotek v této době podléhá kanibalizaci mrtvých nepřátel, honu na domorodce Papuy, či zabíjení slabších jedinců z jednotek. Pád posledních bašt odporů do rukou Australanů tak byl spíše pro většinu jednotek vysvobozením.


Jednotky Takasago v průběhu tohoto tažení změnily od základu původní záměr Japonců. Díky svým vynikajícím zkušenostem v přežití a průzkumu v džungli se stali rychle z transportních jednotek průzkumníky a součástí bojových jednotek. Nejdříve působili jako součást 15. nezávislého ženijního pluku (15th Independent Engineer Regiment), poté však s pokračujícími boji z nich byly vytvořeny nové jednotky – např. 26. listopadu 1942 v jižním prostoru Giruwa pevnosti Buna nezávislá bojová skupina.


Zhruba ve stejné době na středním úseku fronty Buna, kolem opevnění Basabua blízko Gony, byla vytvořena tzv. Jednotka Nakamura, která měla za úkol narušovat svými výpady zejména logistiku Australanů. Tato jednotka byla první, která byla zmíněna v hlášeních Japonců o jednotkách Takasago. Její příběh jasně demonstruje vůli a fanatismus těchto vojáků - jednotka Nakamura, toho času součástí Jednotky silniční konstrukce majora Yamamoto Tsuneichiho ze stavu 17. armády, byla ze tří stran pod útokem australských jednotek 14. a 27. praporu z australské 21. brigády. Yamamotova jednotka se snažila zadržet útok. Jednotky z prostory Buny se snažily tuto oblast doplnit posilami, které měly proplout po moři na gumových člunech. Australané tento postup za cenu těžkých ztrát zastavili a obklíčení Japonci se tak rozhodli pro „gyokusai“ – tedy boj do posledního muže bez zajetí. Australanům se až 3. prosince 1942 podařilo za cenu obrovských ztrát (každá vlna útoku končila ztrátou až 50 mužů) zlomit odpor této jednotky, ze které přežil jediný dobrovolník Takasago, který přinesl závěrečnou zprávu od majora Yamamota do štábu 18. Armády.


Konečná bilance tohoto boje kolem Gony je zhruba 2měsíční boj, který stál Japonce 638 mrtvých (zhruba kolem 200 byli Takasago). Na druhou stranu Australané ztratili vysoce přes 750 mrtvých, což bylo hodně draze zaplacené vítězství.


Toto tažení přežilo velmi málo mužů z jednotek Takasago – pouze 65 mužů, což je ve srovnání s ostatními podobnými jednotkami ještě relativně vysoké číslo - např. z Korejců přežilo pouze 15, některé japonské jednotky podobného účelu 0.
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#243995 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Takasago-Giyûtai 2 – tato jednotka měla být vytvořena kolem přelomu roků 1942-43. Operace dobytí Port Moresby a poté Nové Guiney až do roku 1944. Počet mužů podle Kadowakiho je pouze 100, nicméně podle dalších výzkumů (Hayashi, Huang) byl počet převyšující 1 000 – z tohoto počtu se vrátilo na Tchajwan pouze 57 mužů!


Tato jednotka byla vytvořena jako podpora pro jednotky bojující kolem Port Moresby. Díky už v té době pozitivní reputaci, byly jednotky Takasago vyžadovány pro armádní operace. Části jednotek s největší pravděpodobností zasáhly do bojů kolem Buny a Gony, nicméně byly evakuovány do dalších částí Papuy. V této oblasti bojují až do roku 1944, kdy se vrací domů na Tchajwan.


Takasago-Giyûtai 3 – velmi podobné jednotce 2, měla být vytvořena kolem roku 1943 a poté převelena do jižních moří do oblasti bojů na Nové Guiney. Zde bojuje až do konce, kdy je evakuována na Tchajwan. Počet mužů podle Kadowakiho je 618 mužů, Hayashi a Huang uvádí přes 1 200 mužů. Nicméně z původní jednotky zůstalo velmi málo mužů, jejich počet je těžké vyjádřit, neboť se vraceli v několika různých transportech a bojeschopné jednotky byly použity na jiných bojištích.


Takasago-Giyûtai 4 – vytvořena z největší pravděpodobností kolem konce roku 1943. Na rozdíl od původních 3 jednotek, je velmi pravděpodobné, že část mužů této jednotky nebyli dobrovolníci, ale regulérní odvedenci, tak jako zřejmě nejslavnější člen této jednotky Terua Nakamura. Bližší informace o tomto bojovníkovi naleznete zde - Suniyon.


Jednotka byla nasazena v roce 1944 na ostrově Morotai v oblasti Indonésie, kde svádí těžké boje s příchozími spojeneckými jednotkami. Jednotka je velmi těžce pochroumána a těsně před kapitulací jednotek na tomto ostrově jsou určité části evakuovány zpět na Tchajwan.


Takasago-Giyûtai 5 – velmi málo informací o této jednotce! Tato jednotka měla být vytvořena kolem přelomu roků 1943-44. Poté zřejmě převelena do oblasti Nové Guiney až do roku 1945. Počet mužů odhadován na 600–1000. Počet přeživších neznám.



Takasago-Giyûtai 6 – velmi málo informací o této jednotce! Tato jednotka měla být vytvořena v průběhu roku 1944. Poté zřejmě převelena do oblasti Šalamounových ostrovů až do roku 1945. Počet mužů odhadován na 800. Počet přeživších neznám.
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#243998 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Takasago-Giyûtai 7 – velmi málo informací o této jednotce! Tato jednotka měla být vytvořena v průběhu roku 1944. Poté zřejmě převelena do oblasti Filipín, kde bojovala společně s Takasago-Giyûtai 8 v oblasti severního a středního Luzonu. Zde úspěšně čelí americkým jednotkám a poté je evakuována na Tchajwan. Počet mužů odhadován na 800–1000. Počet přeživších neznám.


Takasago-Giyûtai 8 – velmi málo informací o této jednotce! Tato jednotka měla být vytvořena v průběhu roku 1944. Poté zřejmě převelena do oblasti Filipín, kde bojovala společně s Takasago-Giyûtai 7 v oblasti severního a středního Luzonu. Zde úspěšně čelí americkým jednotkám a poté je evakuována na Tchajwan. Počet mužů odhadován na 1000–1200. Počet přeživších neznám.


Společně s další jednotkou Takasago-Giyûtai 7 je tato jednotka součástí obranných jednotek Filipín – součást „Saitovi speciální dobrovolnické divize“. Jeji bojový prostor byl zejména v oblasti džunglí středního Luzonu, tedy oblast filipínských Kordiller a poté po úspěšném postupu Američanů pak oblast Manilského zálivu – poloostrov Bataan. Tento poloostrov se tak během 3 let stal svědkem 2 naprosto identických bitev se stejným obsahem. Obsazení však bylo převrácené - zatímco v prvním případě dobývání Filipín Japonci v roce 1941 se americké jednotky, složené především z filipínské Commonwealth Army a s velmi mizivou podporou Američanů, bránily úspěšně přesile Japonců. Poté se evakuovaly na ostrov Coregidor, kde kapitulovaly.


O několik let později, roku 1944, v převrácené roli, se naopak Japonci brání masivní přesile Američanů příchozích ze severní části Filipín. Tato bitva se stala jediným oficiálním vítězstvím jednotek Takasago, neboť jako součást Saitovi speciální dobrovolnické divize se jim podařilo udržet Američany a umožnit tak většině jednotek Japonců evakuovat se na Coregidor. Samotní Takasago pak byli částečně evakuováni na Tchajwan, částečně na Coregidor.
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#243999 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Další jednotky, kde sloužili Takasago, které však nespadaly do Takasago-Giyûtai:


1) 2nd Raiding Group - Jednotka složena zhruba ze 750 mužů (pouze velmi malá část z nich jsou Takasago). V noci ze 6. na 7. prosince 1944 tato jednotka zaútočila na několik cílů na ostrovech Leyte (zřejmě letiště blízko Taclobanu) a Dulag. Jednotka měla být přepravena v Ki-57 (13 mužů na letadlo). Nicméně na místa výsadku se dostalo pouze zhruba 300 mužů, zbytek byl sestřelen. Na několik hodin se jim podařilo zadržet provoz letiště a způsobit Američanům vážné problémy, nicméně celkový dopad akce byl velmi marginální.


2) Kaoru Airforce Attack Corpse, popř. Kaoru Airborne Raiding Detachment - Jednotka vytvořena zřejmě kolem roku 1943 na ostrově Formosa. Jejími členy se stali především mladí studenti z kmenů Takasago, kteří byli fanaticky oddáni myšlence Japonského císařství. Byli vycvičeni k záškodnickému - v podstatě sebevražednému - útoku na spojeneckého nepřítele.


Co se týče organizace, tak oddíl Kaoru byl součástí tzv. Výsadkové nájezdní jednotky Gi-Go (Gi-Go Airborne Raiding Unit), což byla jednotka zvláštního určení se speciálním výcvikem pro přepadové akce, ale i se základním pěchotním výcvikem. Jednalo se o útvar, který byl složen z menších jednotek zhruba v síle roty. Tato výsadková jednotka spadala pod velitelství japonské 4. letecké armády. Samotná jednotka Gi-Go dále spadalo pod 1. nájezdnickou jednotku (1st Raiding Unit), jejíž většina byla odeslána na ostrov Morotai (Indonésie) a nebo Novou Guineu. Jedna rota, náš oddíl Kaoru zůstal na Filipínách a připravoval se na nebezpečný výsadek na americkém letišti.


Jejich prvním a posledním nasazením byl útok na postupující Američany na ostrově Luzon, letiště v oblasti Burauen a Dulag - jednalo se o tzv. Jižní a Severní letiště Burauen. Akce započala 26. listopadu, kdy se jednotka toho času kolem 60-80 mužů (15 důstojníků a 45-65 vojáků) vznesla z letiště Lipa v oblasti Ornocu na ostrově Leyte. Dvě hodiny poté nahlásili, že se nachází nad cílem. Od této doby s nimi nebylo žádné spojení, nicméně podle amerických zdrojů a výsledků operace lze dovodit následující.

Jejich útok proběhl na provizorních amerických letištích, kde tato jednotka přistála se svými stroji "na břicho" a zaútočila na nejbližší jednotky. Američanům způsobila celkem velké problémy - i menší ztráty na životech. Zřejmě se jim podařilo vyhodit do povětří i některá zařízení, protože tato letiště nebyla schopna po dobu zhruba 2-3 dnů operovat. Nad oblastí Ornoc se neobjevila žádná letadla, což umožnilo Japoncům přisunout posily a zásoby. Nicméně celkem vzato lidské, stejně tak i materiální ztráty byly u Američanů naprosto minimální a tak tento heroický útok nezpůsobil Američanům vážnější potíže. Příslušníci jednotky buď zahynuli pod palbou Američanů či se "ztratili" v džungli.


Celkově lze závěrem říci asi toto - ze zhruba více než 8 000 mužů sloužících v armádních jednotkách zahynulo podle odhadů přes 3 500 mužů. Přesné číslo se však zřejmě bude blížit pouze 800 přeživším mužům - odvozeno od průměrných ztrát běžných japonských jednotek na bojištích, kde bojovali Takasago (např. Nová Guinea ze 160 000 bojujících Japonců přežilo pouze 11 000).
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#248853 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Fotka č.2 (Takasago 2.jpg) - zachycuje s největší pravděpodobností části 1st Raiding Group těsně před 6.-7. prosincem 1944.

Fotka č. 1 (Takasago.jpg) - několik členů jednotek Takasago, s největší pravděpodobností jde o fotku jednotky Kaoru Airforce Attack Corpse.

Zajímavé je zejména jejich výstroj a výzbroj, kde jak je vidět jde jednoznačně o výsadkové vybavení uzpůsobené pro boj v tropech či subtropech.

Popisky k oběma fotkám mohou být trochu jiné než je skutečnost, přeci jenom jde o zdroj, kde se zejména o Takasago objevují částečné a nepřesné informace.

Zdroj:
Osprey - Men at Arms 369, P. Jowett - The Japanese Army 1931-45, dil (2) 1942-1945
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#248854 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 4. - Jednotky Takasago a jejich příslušníci v pamětech


V této kapitole bych se zaměřil především a pouze na vzpomínky Japonců, Korejců, Australanů a dalších, kteří se v průběhu svého působení v Pacifiku měli možnost s jednotkami Takasago střetnout.


Boje jednotek Takasago-Giyûtai 1 v oblasti Nové Guiney v průběhu neúspěšného boje o dobytí Port Moresby, zejména z obklíčení Gony.


Suzuki Masami (Major, zdravotnický důstojník, 18. armáda):
„8. prosinec 1943. Jamamotovi jednotky obklíčené v oblasti Buna na severním pobřeží Nové Guiney byly všechny zničeny (již zmíněné gyokusai). Tyto jednotky byly především vytvořeny z mužů pomocných jednotek – inženýrské a transportní síly. Většina z členů však byly především muži z Takasago-Giyûtai.


Závěrečná zpráva majora Jamamota byla doručena bezpečně jediným z dobrovolníků Takasago, který jako jediný z jednotek přežil. Jamomoto samotný vysoce cenil Takasago pro jejich zkušenost při bojích v džungli, jejich obrovskou spirituální sílu (zřejmě myšlena esprit d’corps), jejich vynikající smysly zejména sluch a zrak, jejich ostražitost při detekci pohybu nepřátelských jednotek či letadel a samozřejmě také jejich vynikající střelecké schopnosti. V bojích v džungli v oblasti Jižních moří tak tyto jednotky ukázali několikanásobně větší bojové schopnosti než japonští vojáci.


Na Nové Guiney, kde zejména při pobřeží panuje tropické podnebí, zatímco ve vnitrozemských horách naopak sněží a panuje velmi chladné podnebí, měli japonští vojáci obrovské problémy, přičemž většina z nich zemřela na vyčerpání podél cesty pochodu. Není to žádné přehánění, když řeknu, že pouze jednotky Takasago si udržely stoprocentní bojovou připravenost a také bojové schopnosti. Jejich duch sounáležitosti je držel při sobě v době bojů, zásobovacích pochodů či pěších přesunů. Velká spousta japonských jednotek žádala okamžité přidělení těchto jednotek jako oči, uši, nohy a ruce, tedy jako plnohodnotné průzkumné jednotky.


Tak, jak jsme prohrávali válku a ztráceli na frontách muže, tak jsme také ztráceli muže Takasago. Nikdo – důstojník či vojín ze tří divizí 18. armády účastnících se bojů na Nové Guiney - však nikdy nevyjádřil ani nejmenší nespokojenost byť i s jen jediným Takasago.“


Pohled z druhé strany, australské zápisky z bojů u Buny.
„Australský 2/14. a 2/27. prapor 21. brigády dosáhl oblasti Gona, kde zhruba kolem 28. listopadu započal s akcemi proti japonskému uskupení. První z jejich akcí bylo prozkoumat oblast a zajistit si dobré výchozí postavení. V průběhu hned první z patrol jednotky nenarazily na nepřítele a tak nahlásili, že oblast je vyčištěna a bezpečná pro útok.
Druhý den ráno se jednotka přesunula na toto místo, nicméně byla překvapena palbou z dobře ukrytých stanovišť, které se nepovedlo první den identifikovat. Jednotka utrpěla ztráty 32 mužů, aniž by se jakkoli dostala do kontaktu byť jen s jediným Japoncem.


Po letecké útoku na přilehlá území kolem Gony, započala druhá vlna útoku. 27. prapor si prosekal cestu džunglí v oblasti Basabua. Stejně jako v předešlém případě jednotka narazila na dobře ukrytá obranná postavení a utrpěla ztrátu 55 mužů, aniž by se dostala do styku s nepřítelem.


Stejně se tento den vedlo i 14. praporu, který zaútočil západním směrem - směrem k pobřeží na pravém křídle japonských pozic. Narazil na nové dobře utajené obranné linie a během 5 minut palby přišel o 38 mužů.


Během dvou dnů tak brigáda přišla celkově o 138 mrtvých a další zhruba 100 zraněných, aniž by získala něco více než jen souvislou linii k útoku.


Po náležitém plánování a přípravě započal 30. listopadu masivní útok, jehož cílem bylo dobýt pláže kolem Basabuy a Gony a zabránit tak posilování Gony z oblasti Buny. 27. prapor postupoval stále západním směrem proti pravému křídlu Japonců, a stejně jako den předtím, narazil na nové obranné postavení a během chvíle tak ztratil dalších 55 mužů bez jakéhokoli kontaktu s nepřítelem. Morálka mužů se začala pomalu rozplývat. Naštěstí pro Australany dosáhl 14. prapor velkého úspěchu, kdy se mu při ztrátě pouze 11 mužů podařilo prolomit obranu levého křídla a dobýt tak pláže Gony.


Boje pak pokračovaly dobýváním Gony, kde opět došlo k několika tragédiím, kdy např. 3. praporu se nepodařilo spojit při útoku na střed japonského uskupení s jednotkami 16. a 27. praporu. Výsledkem byla tragédie, kdy se Japoncům skoro podařilo obklíčit jednotku – nakonec se však Australané stáhli, nicméně tato epizoda je stála dalších 58 mužů.


Po dalších bojích došlo díky obrovským ztrátám ke spojení 16. a 27. praporu. Naštěstí pro Australany, stále disponovali obrovskou početní přesilou, zásobováním a hlavně japonské jednotky byly na pokraji kolapsu (bez munice, jídla, obrovsky unavení). 8. prosince tak Australané zahájili poslední mohutný útok, který rozdrtil zbytky (zhruba 300 Japonců). V této době se Jamamoto pokusil se skupinou asi 100 mužů o poslední únik z obklíčení koridorem kolem Giruwy, nicméně v noci byl zastaven palbou australských Brenů.


9. prosince tak došlo k ukončení všech akcí kolem Gony – japonské jednotky v oblasti bojovaly s obrovským fanatismem a zuřivostí, která naše vojáky udivovala. Japonci ani neměli čas pohřbívat své mrtvé, místo toho jich použili na budování obranných postavení, používali je v zákopech jako podstavce pro kulomety, pušky či jako podstavce pod nohy. Zápach z rozkládajících se těl byl tak silný, že většina jednotek bojovala v plynových maskách.“

Ke stejnému tématu jeden z australských reportérů:

„Rozkládající se těla byla již několik týdnů stará. Většina z nich byla použita při budování opevnění. Žijící stříleli přes mrtvá těla, spali s nimi bok po boku. V jednom ze zákopů byl Japonec, který nebyl naprosto schopen ani vstát. Přesto však dokázal položit hlavu na hlaveň pušky a palcem u nohy zmáčknout spoušť a ustřelit si tak hlavu.


Všude, myšleno úplně všude, byl neuvěřitelný zápach z těl, který se nedal vydržet.


Po konci bojů Australané pohřbili kolem 638 Japonců zabitých v oblasti Gony. Na druhou stranu naši hoši ztratili vysoce přes 750 mužů.“
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#248855 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Co se týče dalších bojů jednotek Takasago, tak pár vzpomínek ze Šalamounových ostrovů a dalších bojišť.

Tatemichi Omori, japonský válečný korespondent:

„Příslušníci jednotky Kaoru Airforce Attack Force byli mladí příslušníci národa Takasago. Byli skromní, čestní, disciplinovaní a inteligentní. Jednoznačně překonávali Japonce v tom být Japonci.“


Tamotsu Ueno, velitel čety z Takasago-Giyûtai 5:
„Nařídil jsem třem mužům Takasago, aby se starali o poručíka Yahanedu, který trpěl dysentérií a vyčerpáním. Bez jakýchkoli připomínek vykonali můj rozkaz a okamžitě vytvořili pro poručíka nosítka. Svůj úkol vykonávali naprosto výtečně v podmínkách absolutního nedostatku jídla, vyčerpávajících pochodů a útoků nepřítele. Po dokončení naší akce jsem byl tak obdivný výkonu těchto mužů, kteří nebrali ohled na sebe sama, své potřeby, že jsem se jim hluboce uklonil i přesto, že to byli moji podřízení.“


Yozo Komata velitel čety Takasago-Giyûtai 2 a později Saitovy speciální útočné divize:
„Bez mužů Takasago bych nikdy nežil, protože oni dokázali najít jídlo v džungli v době, kdy žádné dodávky od armády nepřicházely. Jejich skromnost, sebeobětování, počestnost a hlavně obrovská pohostinnost a starost o ostatní mě nepřestávala udivovat po celou válku. Do dnešního dne každý Nový rok vezmu svoji rodinu do buddhistického kláštera, kde se hluboce klaníme ve směru Tchajwanu. Také zapaluji svíčky na svém domácím oltáři a modlím se za tyto muže z Takasago-Giyûtai.“


Keysuke Hori, armádní doktor:
„Na Šalamounových ostrovech se nacházela také jednotka Takasago. Tito muži byli mnohem statečnější než Japonci a dokonce byli i mnohem více věrní císaři než jakýkoli Japonec.“

Shin Moriyama, armádní instruktor pro Takasago-Giyûtai 1:

„Když jsem byl poprvé přidělen, abych velel výcviku jednotek Takasago, byl jsem naprosto zklamaný. Nicméně, když jsem s nimi poprvé přišel do styku, okamžitě jsem změnil svůj názor – byly vynikající fyzické konstituce, jejich kůže měla podobnou barvu jako naše, a hlavně vůbec neztráceli čas prázdnými konverzacemi. Jejich srdce byla naplněna duchem patriotismu Yamatodamashi a věrnosti císaři a Japonsku. Tito rekruti byli na mnohem vyšší úrovni než ti, co jsem zažil v Japonsku.“
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#248963 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 5. – Vzpomínky samotných veteránů Takasago


A také něco ze vzpomínek těchto zapomenutých a prokletých hrdinů.


Attol Taukin (Akimoto Takeji) z kmena Tayal:
„Když vypukla válka, byl jsem jediným synem v naší rodině. Můj otec a další členové naší obce nechtěli, abych šel do války. Nicméně já jsem byl tak okouzlen statečností a reputací jednotek Takasago, že jsem se rozhodl následovat. Řízl jsem se do prstu a svou vlastní krví jsem napsal dopis, kterým jsem přísahal věrnost našemu císaři, a že se mu tímto dopisem odevzdávám pro dobro naší vlasti. Poté, co jsem tento dopis napsal a odeslal, jsem pocítil obrovský příliv klidu.“

Buyan Nawi (Tokunaga Mitsuo) z kmene Tayal, Takasago-Giyûtai 5:

„Když se můj bratr přihlásil do Takasago-Giyûtai 3, můj otec neprolil ani slzu – naopak jej podpořil, aby sloužil naší vlasti svým plným srdcem. Moje matka ukázala mnohem složitější reakci, na jednu stranu byla šťastná, na druhou stranu byla smutná z odchodu syna. Již od dávných dob kmen Tayal posílal své muže čelit smrti, a nikdo z nás by kvůli tomu necítil žádný smutek. Když jsem se přidal do 5. jednotky Takasago, byl jsem naprosto připravený a celý kmen pro mně vystrojil nádhernou rozlučkovou oslavu, která se protáhla až do rána. Já osobně jsem slíbil, že budu věrně sloužit Japonsku a císaři. My, bojovníci kmene Tayal jsme vždy byli stateční a nebáli jsme se jít do války. Pro nás to je čest!“
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#248964 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

A ještě menší vzpomínky na jedny z krutých záležitostí války v džungli - kanibalismus a nedostatek jídla.


Prin Suyan (Yasuoka Tsugio) z kmene Tayal, Takasago-Giyûtai 3:
„Japonská armáda byla velmi silná a mocná. Japonci a Takasago si byli rovni duchem a odhodláním, a nikdy se nám nestalo, že bychom byli Japonci překonáni. Když jsme se pohybovali po džungli, Japonci byli ohromeni, když jsem šli vpřed odhodlaní, stateční, v rukou držící pouze naše tradiční nože. Po určité době jsem si získali jejich respekt a vždy, když jsem šli do akce, nás zdravili zvoláním: Tchajwanská armáda! Vojenský duch jednotek Takasago byl jednoznačně ohromující a obdivuhodný, byl naprosto rovnocenný s Japonci.“


Arucu’ucu Rava (Noguchi Yoshikichi) z kmene Paiwan, Takasago-Giyûtai 1:
„Jako lidská bytost, toto je největší věc, za kterou se hluboce stydím. Jedli jsme maso australských vojáků. Na ostré hranici mezi smrtí z hladu a životem, lidé jsou donuceni k zoufalým skutkům a opatřením. Toto je největší lítost mého života...
...Po zhruba několika měsících bez pořádného jídla, mrtvý nepřítel vypadá velmi chutně. Hodně Japonců kleslo na mrtvá těla Australanů a svými noži ukrajovali jejich maso a jedli ho ještě za syrova. Poté byla těla ještě uvařena až z nich zůstali pouze bílé kosti. Pohledem dnešního světa zpět se toto jeví jako bezmezná krutost, ale my jsme neměli jinou možnost, pokud jsme chtěli přežít. Pokud bych byl sám, tak bych se k takovému činu ani neodhodlal, nicméně díky skupině tam byl takový zvláštní pocit bezpečí a sounáležitosti ze spáchání takovéhoto činu.“
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#250647 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Zdroje a odkazy:

1) Austronesane:

The Yamatodamashi of Takasago volunteers of Taiwan, Chih-Huei Huang, 2005
The Formosan Language Archive: Linguistic Analysis and Language Processing - kniha zabyvajici se vyvojem a historii jazyku Austronesanu, Elizabeth Zeitoun, Ching-Hua Yu, 2005
Populating PEP II: the dispersal of humans and agriculture through Austral-Asia and Oceania - opet kniha o Austronesanech, Michael I. Bird, Geoffrey Hope, David Taylor, 2004
Plains Tribes of Central Taiwan, Hong, Mei Yuan, 1997
Puyuma Ethnohistory and Linguistics A Review Article, Kaneko Erika, Tsuchida Shigeru, 1993
Osprey - Men at Arms 369, P.Jowett - The Japanese Army 1931-45, dil (2) 1942-1945
Official war history South Pacific Area army operations, vol.2: Guadalcanal-Buna campaigns, Asagumo Shinbunsha, 1969
Southern Cross: Reflections on the East New Guinea campaigns, Tôbu Nyûginia Kai, 1955
Official war history South Pacific Area army operations, vol.1: Port Moresby-Guadalcanal first campaigns, Asagumo Shinbunsha, 1968


2) Historie Tchajwanu:
Globalizing Japan - Etnography of Japanese Presence in Asia, Europe, and America, Harumi Befu, Sylvie Guichard-Anguis, 2001
Land Rights in Qing Era Taiwan, Chen, Chiu-kun,. 1997
From Landlords To Local Strongmen: The Transformation Of Local Elites In Mid-Ch'ing Taiwan, 1780-1862, Chen, Chiukun, 1999
Becoming "Japanese" Colonial Taiwan and The Politics of Identity Formation, Ching, Leo T.S., 2001
The Chinese Settlement of the Ilan Plain, Hsu, Cho-yun, 1980
Frontier Organization and Social Disorder in Ch'ing Taiwan, Hsu, Wen-hsiung, 1980
Taiwan at the end of The 20th Century:The Gains and Losses, Chu, Jou-juo, 2001
Taiwanese History for the Taiwanese, Guo, Hongbin, 2003
Formosa Betrayed, George H. Kerr, 1992
Formosa's First Nations and the Japanese: from colonial rule to postcolonial resistance, Scott Simon, 2005, clanek je dostupny i na: http://japanfocus.org/products/details/1565
URL : https://www.valka.cz/1-8-dobrovolnicka-jednotka-Takasago-t66598#250648 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more