Madison, James

     
Příjmení:
Surname:
Madison Madison
Jméno:
Given Name:
James James
Jméno v originále:
Original Name:
James Madison
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
plukovník Colonel
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
? ?
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
? ?
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
16.03.1751 Port Conway, Colony of Virginia /
16.03.1751 Port Conway, Colony of Virginia /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
28.06.1836 Orange, Virginia
28.06.1836 Orange, Virginia
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
4. prezident USA
5. ministr zahraničí USA
člen Sněmovny reprezentantů
4th President of the United States
5th United States Secretary of State
Member of U.S. House of Representatives
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/James_Madison
URL : https://www.valka.cz/Madison-James-t22508#580392 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

James Madison se narodil 16.března 1751 v Port Conway ve Virginii plukovníkovi Jamesi Madisonovi st.(1723-1801) a Eleanor Rose "Nellie" Conwayové(1731-1929) jako nejstarší z dvanácti jejich dětí(sedm se jich dožilo dospělosti). Jeho rodiče vlastnili otroky a tabákovou plantáž a patřili k bohaté jižanské společnosti. V letech 1769-71 studoval College of New Jersey (dnes známé jako Princetonská univerzita).


V polovině 70.let 18.století poprvé vstoupil do politiky jako chráněnec Thomase Jeffersona, se kterým vypracoval v roce 1779 Deklaraci náboženských svobod. V letech 1780-83 byl delegátem Kontinentálního kongresu, kde si vysloužil pověst právního odborníka a specialisty na právní detaily. V roce 1887 byl členem ústavodárného sněmu, ve kterém působil jako hlavní právní poradce a jako jeden z nejaktivnějších diskutérů silně ovlivnil celý duch ústavy (například silná role Vrchního soudu a nadřazenost federálního práva právům jednotlivých států je jeho dílem). Na obranu nové právě schvalované ústavy spolu s Alexandrem Hamiltonem a Johnem Jayem napsal sbírku esejí "Federalista", která je do dnes považována za brilantní obhajobu myšlenky federace. Na základě schválené ústavy byl zaveden úřad prezidenta a dvoukomorovy Kongres skládající se ze dvou komor: Senátu a Sněmovny reprezentantů, do které byl Madison jako poslanec zvolen a jejímž členem byl následujících 8 let. Ve Sněmovně se zasloužil o přijetí prvních 10 dodatků ústavy, garantujících Američanům základní občanská práva. Madison také varoval před monarchizací úřadu prezidenta a paradoxně i před přespřílišném usurpování moci federální vládou, jejímuž vzniku tolik napomohl. Byl pro pomoc Francii v jejím boji proti Velké Británii. V této době se velice sblížil s Jeffersonovými federalisty.


V roce 1801 se stal v Jeffersonově administrativě státním tajemníkem. K jeho největším úspěchům patří nákup Louisiany od Napoleonské Francie v roce 1803, jež znamenala zdvojnásobení tehdejší rozlohy Spojených států! Za jeho úřadování také došlo ke konfliktu s Berberskými piráty, se kterými měli Američané dlouhodobé problémy, kvůli vyděračským praktikám tripolského paši, který chtěl za "ochranu" amerických lodí horentní sumy. V roce 1801 dokonce Spojeným státům vyhlásil válku během níž se mu v roce 1804 podařilo zajmout americkou fregatu Philadelphia, která byla později zničena odvážnou akcí amerických námořníků. Až v roce 1805 přistoupil paša na výkupné 60 000$(původně chtěl 300 000$) za posádku Philadephie a následný smír.


Od roku 1805 se začaly vyhrocovat spory s Velkou Británií, neboť Američané ovládli obchod se španělskými a francouzskými koloniemi. V roce 1805 však britský námořní soud rozhodl, že převážení francouzského a španělského zboží přes neutrální přístavy nečiní toto zboží neutrálním, ať už je určeno kamkoliv. Dalšími nařízeními utvořili Britové papírově blokádu Evropy. Kdo chtěl obchodovat s Evropou, musel se buď podřídit, pořídit si licenci a podstoupit prohlídku nebo riskovat konfiskaci lodi i nákladu. Navíc Britové začali útočit na americké obchodní lodě nejen z důvodu porušování blokády, ale také kvůli obraně vlastních obchodníků před americkou konkurencí.


Jako reakci na britskou blokádu vyhlásil Napoleon Berlínským dekretem v roce 1806 a doplnil milánským dekretem v roce 1807 tzv. "Kontinentální blokádu". V prvním dekretu nařídil blokádu Británie a v druhém zabavovat lodi, které se podřídí britským nařízením. Američtí obchodníci se tak ocitli v dvojím ohni.
URL : https://www.valka.cz/Madison-James-t22508#244455 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

James Madison se narodil 16.března 1751 v Port Conway ve Virginii plukovníkovi Jamesi Madisonovi st.(1723-1801) a Eleanor Rose "Nellie" Conwayové(1731-1929) jako nejstarší z dvanácti jejich dětí(sedm se jich dožilo dospělosti). Jeho rodiče vlastnili otroky a tabákovou plantáž a patřili k bohaté jižanské společnosti. V letech 1769-71 studoval College of New Jersey (dnes známé jako Princetonská univerzita).


V polovině 70.let 18.století poprvé vstoupil do politiky jako chráněnec Thomase Jeffersona, se kterým vypracoval v roce 1779 Deklaraci náboženských svobod. V letech 1780-83 byl delegátem Kontinentálního kongresu, kde si vysloužil pověst právního odborníka a specialisty na právní detaily. V roce 1887 byl členem ústavodárného sněmu, ve kterém působil jako hlavní právní poradce a jako jeden z nejaktivnějších diskutérů silně ovlivnil celý duch ústavy (například silná role Vrchního soudu a nadřazenost federálního práva právům jednotlivých států je jeho dílem). Na obranu nové právě schvalované ústavy spolu s Alexandrem Hamiltonem a Johnem Jayem napsal sbírku esejí "Federalista", která je do dnes považována za brilantní obhajobu myšlenky federace. Na základě schválené ústavy byl zaveden úřad prezidenta a dvoukomorovy Kongres skládající se ze dvou komor: Senátu a Sněmovny reprezentantů, do které byl Madison jako poslanec zvolen a jejímž členem byl následujících 8 let. Ve Sněmovně se zasloužil o přijetí prvních 10 dodatků ústavy, garantujících Američanům základní občanská práva. Madison také varoval před monarchizací úřadu prezidenta a paradoxně i před přespřílišném usurpování moci federální vládou, jejímuž vzniku tolik napomohl. Byl pro pomoc Francii v jejím boji proti Velké Británii. V této době se velice sblížil s Jeffersonovými federalisty.


V roce 1801 se stal v Jeffersonově administrativě státním tajemníkem. K jeho největším úspěchům patří nákup Louisiany od Napoleonské Francie v roce 1803, jež znamenala zdvojnásobení tehdejší rozlohy Spojených států! Za jeho úřadování také došlo ke konfliktu s Berberskými piráty, se kterými měli Američané dlouhodobé problémy, kvůli vyděračským praktikám tripolského paši, který chtěl za "ochranu" amerických lodí horentní sumy. V roce 1801 dokonce Spojeným státům vyhlásil válku během níž se mu v roce 1804 podařilo zajmout americkou fregatu Philadelphia, která byla později zničena odvážnou akcí amerických námořníků. Až v roce 1805 přistoupil paša na výkupné 60 000$(původně chtěl 300 000$) za posádku Philadephie a následný smír.


Od roku 1805 se začaly vyhrocovat spory s Velkou Británií, neboť Američané ovládli obchod se španělskými a francouzskými koloniemi. V roce 1805 však britský námořní soud rozhodl, že převážení francouzského a španělského zboží přes neutrální přístavy nečiní toto zboží neutrálním, ať už je určeno kamkoliv. Dalšími nařízeními utvořili Britové papírově blokádu Evropy. Kdo chtěl obchodovat s Evropou, musel se buď podřídit, pořídit si licenci a podstoupit prohlídku nebo riskovat konfiskaci lodi i nákladu. Navíc Britové začali útočit na americké obchodní lodě nejen z důvodu porušování blokády, ale také kvůli obraně vlastních obchodníků před americkou konkurencí.


Jako reakci na britskou blokádu vyhlásil Napoleon Berlínským dekretem v roce 1806 a doplnil milánským dekretem v roce 1807 tzv. "Kontinentální blokádu". V prvním dekretu nařídil blokádu Británie a v druhém zabavovat lodi, které se podřídí britským nařízením. Američtí obchodníci se tak ocitli v dvojím ohni.


Navíc během prohlídek docházelo ze strany Britů k únosům námořníků původně britského původu a jejich násilnému naverbování k britskému námořnictvu.


K nejhoršímu incidentu tohoto druhu došlo v létě 1807, kdy britský Leopard zastavil americkou válečnou loď Chesapeake těsně za hranicí výsostných vod. Když americký kapitán odmítl povolit prohlídku, Leopard zahájil palbu, která zabila tři a poranila pět amerických námořníků a donutila americkou loď nepřipravenou k boji ke kapitulaci. Britové pak odvlekli další čtyři námořníky, přičemž jednoho později popravili jako dezertéra.


Prezident Jefferson se rozhodl k tzv.“nátlaku mírovou cestou“ a tak byl z jeho návrhu Kongresem schválen zákon o embargu, který zakazoval export veškerého amerického zboží a odbavování amerických lodí v cizích přístavech. Účinně se tím zastavil také export, neboť zahraničním lodím se nevyplácelo vracet se zpět přes oceán prázdné. Jeffersonovo embargo se ukázalo ihned na počátku jako omyl, neboť občané nebyli ochotni podstupovat oběti s ním spojené a jeho porušování bylo směšně jednoduché a obchod byl stále výnosnou ne-li ještě výnosnější činností než před embargem a ani Francie s Anglií jím nebyly vážněji poškozeny. Jediný, kdo jím byl poškozen, byl Jefferson a jeho republikáni, kteří tak dodali nové krve do té doby značně skomírajícím federalistům a vysloužil si vlnu kritiky z Jižních států, kterým zkomplikoval vývoz jejich komodit - tabáku, bavlny a obilí. Embargo po 18 měsících 1. března 1809 těsně před koncem svého mandátu Jefferson zrušil.


Tento krok však už nenapravil škody, které byly napáchány jak republikánům tak i kandidátovi za jeho stranu na úřad prezidenta Madisonovi. Počítalo se s drtivým vítězstvím republikánů, avšak v důsledku začaly raketově stoupat šance federalistů. Naštěstí pro Madisona, se konaly volby dříve, než se stačily důsledky embarga plně projevit, přesto se už od začátku odepisovanému kandidátovi Charlesu Cotesworthu Pickneovy podařilo získat 44 hlasů oproti 122 Madisonovým. Později i Madisom sám přiznal, že kdyby byla volba o pár měsíců později, nestal by se prezidentem.


Madison se od samého počátku musel zabývat zahraničními otázkami. Trval na právech neutrality a svobodné plavby po mořích, čímž pokračoval v Jeffersonově politice “nátlaku mírovou cestou“. Zákon o embargu vystřídal stejně neúčinný zákon o neudržování styků, který obnovoval obchod se všemi státy s výjimkou Velké Británie a Francie, avšak zplnomocňoval prezidenta k obnovení obchodu i s těmito zeměmi, pokud upustí od své dosavadní politiky. Kongres v roce 1810 zákon upravil tak, že pokud jedna z mocnosti odvolá restrikce, budou přerušeny styky s tou druhou. Napoleonův ministr zahraničí vévoda de Cadore ve velmi pečlivě formulovaném dopise stanovil podmínku (odvolání britských vládních dekretů), za kterých bylo císařství ochotno zrušit dekrety z Berlína a Milána. Madison i přesto, že zabavování amerických lodí Francií i nadále pokračovalo, odpověděl, že přerušuje styky s Velkou Británií.


Británie odmítla ustoupit, ale Madison trval na svém. Londýn, obávající se vést vedle války s Napoleonem ještě válku s USA a čelící v té době hospodářské krizi nakonec 16. března 1812 ustoupil a dekrety odvolal. Bylo však již příliš pozdě. 1. června Madison, který se dostal do vleku válečných jestřábů, požádal o vyhlášení války a ten v půlce měsíce souhlasil.


Příčin války však bylo daleko více než jen prolomení blokády a ochrana práv neutrálů. Pro zajímavost proti válce hlasovali zástupci přímořských států (New York, Nová Anglie), neboť ty i přes kontinentální blokádu a britské dekrety na Napoleonských válkách vydělávaly, naopak Jižní státy a nepřímořské státy hlasovaly pro válku, protože embargem hospodářsky trpěly.


Byl tu však také hlad po půdě a po rozšiřování USA. A nejbližším a nejjednodušším místem, kde ji získat byla indiánská území a Kanada. A vzhledem k tomu, že Američané dlouhodobě podezřívali Brity, že z Kanady podporují a organizují nájezdy Indiánů na americká území, byl tu další důvod k válce. Tuto teorii podporoval vžitý rasismus Američanů k Indiánům, neboť ti nevěřili, že Indiáni jsou schopni spojit se a bojovat tak, jak to právě v této době předváděli spojené kmeny Šónijů, Kríků, Čerokíjů, Čoktovů a Čikasavů pod vedením náčelníka Šonijů Tecumseha. Ten po porážce svého povstání v roce 1811 v bitvě u Tippecanoe uprchl do Kanady, čímž utvrdil Američany v jejich teoriích a ve správnosti snah o dobytí Kanady.


I přes nadšení, které tato válka vzbuzovala (a díky níž Madison hladce po druhé zvítězil v prezidentských volbách) nebyl stav americké armády právě nejlepší. Vzhledem k neustálému snižování nákladů na armádu v 10 předešlých letech před válkou, měla americká armáda jen 6700 špatně vybavených a vycvičených důstojníků. Ještě horší byl stav důstojnictva, jež tehdy mladý virginský důstojník Winfield Scott se o něm vyjádřil jako o spolku zlenivělých, ztupělých a alkoholu propadlých starců.


Námořnictvo, naproti stavu v armádě, bylo v dobrém stavu a zakalené válečnou zkušeností od Tripolisu. Všech jeho 16 lodí bylo v dobrém stavu a bylo dobře vybaveno. Proto také získalo v občasných soubojích s Brity jediné vítězství, které se v prvním roce války Američanům podařilo získat. Bylo to však jen dočasné pozvednutí morálky, neboť Britům se podařilo během roku zorganizovat blokádu celého pobřeží USA (až na Novou Anglii, kde chtěli Britové svoji“benevolencí“podpořit protiválečné nálady) a většina námořní flotily tak musela po zbytek války zůstat v přístavech.


Daleko nejhorší však byla situace ve financování války. Se zahájením britské blokády se zhroutil zahraniční obchod a poklesl příjem z cel a proto byla vláda nucena si půjčit 2/3 výdajů na válku ze soukromých zdrojů, které společnost ovšem na Severovýchodě válku odmítali a tedy odpírali vládě i půjčky. Tento neúspěch byl hlavně přičítán neschopnosti Madisona zpopularizovat válku.


Válka byla vedena se střídavými úspěchy dva roky. Během ní došlo k největšímu ponížení amerického národa, když Britové 24. srpna 1814 dobyli Washington a všechny úřady a ministerstva (až na Patentní úřad) byly vypáleny. Obě strany byly válkou vyčerpané a tak 24. prosince 1814 podepsaly v Gentu mírovou smlouvu, ve které se dohodly na ukončení bojů, obnovení původních hranic, výměně zajatců a na rozhodnutí, že už se na ničem víc domlouvat nebudou. Paradoxně, 14 dní po jejím podepsání byla svedena u New Orleans, největší bitva celé války, kterou Američané, v čele s Andrew Jacksonem, vyhráli. Na konečný výsledek války už však neměla žádný vliv.


Ještě za války se 15. prosince 1814 sešlo v Hartfordu 22 zástupců federalistů z pěti parlamentů států unie. Požadovali omezení prezidentství na jedno období, prezident nesměl být po další dvě volební období ze stejného státu, zrušení třípětinového kompromisu, zákaz embarga delšího 60 dnů a zákaz zaměstnávání lidí narozených v cizině ve federálních službách. Jejich rezoluce obsahovala jasnou výhrůžku odtržení jejich států od USA v případě jejich nesplnění.


Avšak když poslové z Hartfordu dorazili do Washingtonu, pobořené hlavní město právě slavilo Gentský mír a vítězství u New Orleans. Federalistická strana dostala díky tomuto neloajálnímu shromážděním ránu, ze které už se nikdy nevzpamatovala.


Válka, i přes nevalný a nerozhodný výsledek vzbudila v Američanech velké pocity vlastenectví. Byla považována za “druhou válku za nezávislost“a znamenala potvrzení životaschopnosti USA.


Válka odhalila velké nedostatky ve vnitroamerické dopravní síti. Bylo potřeba nových průplavů, silnic, mostů. Co bylo však nejdůležitější - Amerika se díky válce zbavila závislosti na dovozu a válka podpořila vznik manufaktur v nebývalém množství.


Celkově znamenala válka znamenala potvrzení Spojených států jako svébytné a nezávislé mocnosti


Po svém odchodu z úřadu prezidenta se usadil na své tabákové plantáži Montpelier ve státě Virginie. Jeho poslední veřejné vystoupení bylo při revizi Virginské ústavy v roce 1829. Jednalo se o to, že i otroci se započítávali mezi voliče, i když nemohli volit a západní část Virginie se cítila poškozená, protože na rozdíl od východní Virginie, zde bylo málo otroků, a protože mandáty se rozdělovaly dle počtu obyvatelstva, byl východ v značné nevýhodě.


Tehdy už dosti nemocný Madison se s vervou pustil do boje. Navrhl započítávat pouze 3/5 otroků a tím napravit tuto disproporci. Bohužel, západní plantážníci, kteří díky tomuto systému získávali nadměrnou moc, celý Madisonův plán zmařili.


Debakl roku 1829 Madisona zlomil nejen psychicky ale i fyzicky. Do své smrti už se do veřejného života nezapojoval a 26. června 1836, jako poslední signatář Ústavy Spojených států amerických, zemřel.


Zdroj:Dějiny USA, Petr Mareš Prezidenti Spojených států, wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Madison-James-t22508#246329 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more