Iljušin Il-38 [kód NATO: May]

přehled verzí

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Iljušin Il-38


Přehled verzí:

Iljušin Il-38
- verze pro sovětské námořní letectvo
- 65 ks (počet není potvrzen z více zdrojů).

Iljušin Il-38 MPA
- verze pro letectvo Indie
- 5 ks

Iljušin Il-38 N
- modernizovaná verze Il-38 určená pro Ruské námořní letectvo
- zatím nebyl upřesněn počet strojů, které projdou modernizací
- vybaven systémem Novela

Iljušin Il-38 SD
- modernizovaná verze Il-38 určená pro Indické námořní letectvo
- plánuje se modernizace všech pěti provozovaných strojů
- vybaven systémem Sea Dragon
URL : https://www.valka.cz/Iljusin-Il-38-kod-NATO-May-t77828#286564 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Iljušin Il-38


Iljušin Il-38 je ruský protiponorkový a námořní hlídkový / pátrací letoun (obdoba amerických Lockheed P2V-7S Neptune a P-3 Orion). Vznikl z dopravního letounu Iljušin Il-18, který měl všechny předpoklady k tomu, aby na jeho základě vznikl nový typ této kategorie. Il-18 se totiž jako stroj využívaný k dálkové dopravě vyznačoval dlouhým doletem (běžně 3700km), schopností létat i za zhoršených povětrnostních podmínek, dostatečnou nosností i na tehdejší ruské poměry relativně hospodárným provozem.


Protiponorkový Il-38 vznikl na bázi stroje Il-18V, což byl 35,9 m dlouhý dálkový dopravní letoun pro 90 cestujících s křídlem o rozpětí 37,42 m a maximální vzletovou hmotností 61 200 kg. Vzhledem k určení nového Il-38 muselo na Il-18 samozřejmě dojít k některým konstrukčním úpravám. Bylo potřeba letoun vyzbrojit a vybavit elektronikou. Konstruktéři nejprve posunuli křídlo směrem kupředu a do trupu zabudovali uzavíratelnou pumovnici. V té našla své místo nejen výzbroj, ale také akustické bóje. Pumovnice pojme jak torpéda, tak i hlubinné a klasické pumy do celkové hmotnosti 5 000 kg. Dále nainstalovali průzkumné elektronické systémy, což výrazně změnilo i vnější vzhled stroje. Pod přídí letounu, za šachtou přední podvozkové nohy, se nově nachází rozměrný překryt antény přehledového radiolokátoru, který je hlavní součástí průzkumného systému Berkut ( "Беркут" ). Součástí tohoto systému je i detektor magnetických anomálií, který konstruktéři umístili na ocase letounu pod svislou ocasní plochou. Samotný detektor se nachází až na konci dlouhého ramene. Toto řešení je konstrukčně nevýhodnější, protože v tomto případě nedochází k rušení detektoru magnetických anomálií samotným letounem.


Iljušiny Il-38 pohání čtyři motory Progress AI-20M o výkonu 4 250 koní, které roztáčejí čtyřlisté stavitelné vrtule AV-64-04A. Ty umožňují letounu dosáhnout ve výšce 7 500 m maximální rychlosti 650 km/h. Běžná rychlost při hlídkování se pohybuje kolem 450 km/h. Proti Il-18 byla u Il-38 zvětšena zásoba pohonných hmot. 30 000 l paliva ve vnitřních nádržích zvýšilo dolet na 7 100 km a maximální přeletovou vzdálenost na 9 500 km.


Prototyp Iljušinu Il-38 byl dokončen v létě roku 1961. Prvně vzlétl 27. září 1961. Za jeho řízením seděl zkušební pilot V.K.Kokkinaki. První let a několik dalších zatím probíhaly bez systému Berkut, který v té době ještě nebyl k dispozici. Po jeho nainstalování se letoun podrobil továrním zkouškám a poté byl Il-38 předán ke zkouškám státním. Ty začaly 6.6.1965 a ukončeny byly 15.12.1965. Bylo při nich provedeno celkem 87 letů v trvání 287 hodin. Na jejich závěru bylo konstatováno, že Il-38 je schopen služby a byl přijat do výzbroje. Sériová výroba Il-38 začala v roce 1967. Od ledna 1969 pak byl tento typ zaveden do operační služby. Produkce Il-38 byla ukončena v roce 1972 po dodání 65 ks (počet není potvrzen z více zdrojů).


Letoun Il-38 byl zařazen nejen do výzbroje ruského námořního letectva, ale byl také exportován. Jediným zahraničním zákazníkem se stala Indie. Ta nakoupila celkem pět letounů. Pod označením Iljušin Il-38 MPA je zařadila do výzbroje námořního letectva a využívá je dodnes. V říjnu 2002 byly dva z pěti provozovaných letounů Il-38 zničeny. Srazily se ve vzduchu a letectvo o oba stroje přišlo. Ve stejném období Rusko snižovalo stavy svých námořních hlídkových letounů. Mimo jiné vyřadilo z výzbroje i čtrnáct svých Il-38. Darováním dvou z nich byla ztráta indického námořního letectva nahrazena. Indie tedy dále provozuje pět letounů Il-38. V roce 2001 podepsala Indie s Ruskem kontrakt v hodnotě 205 mil. USD na modernizaci všech svých pěti Il-38. Modernizované provedení pro Indii bylo prozatím označeno Il-38 SD (Sea Dragon). I Rusko se rozhodlo své provozované Il-38 modernizovat. Tato varianta byla označena Il-38N (Novela).


Iljušin Il-38 N / SD


Obě varianty ( N pro Rusko i SD pro Indii ) jsou postaveny na novém průzkumném a sledovacím systému nové generace Novela, který je nabízen na export jako 2SD Sea Dragon. Na nabídku modernizace Il-38 reagovali oba provozovatelé daného typu v roce 2000. V Rusku se v současné době modernizují letouny jak pro domácí námořní letectvo (verze N), tak i pro námořní letectvo Indie (verze SD).


Systém Novela / Sea Dragon se skládá z operačního počítačového centra a několika vzájemně propojených podsystémů.


Hlavním senzorem systému je přehledový radiolokátor 2SD1. Ten je vybaven štěrbinovou anténou s celokruhovým otáčením. Ta je umístěna pod překrytem původního radiolokátoru. Díky tomu není nutné podstatně zasahovat do původní konstrukce této části letounu. Radar 2SD1 má maximální / impulzní výkon 30 kW. V běžném přehledovém režimu se průměrný výkon pohybuje kolem 1 kW. Je schopen prohledávat zájmový prostor rychlostí 0 – 720° za vteřinu. Šířka paprsku dosahuje 1,5° v horizontální rovině a 4° ve vertikální rovině. Radar může sledovat současně až 32 cílů. Hmotnost celého radaru je cca 220 kg. Dalším důležitým senzorem systému Novela je digitální hydroakustický podsystém označovaný 2SD2. Jedná se o 96-kanálový sonarový subsystém. Jeho součástí jsou i nové sonarové bóje RGB-48E a RGB-58. Nově byl do systému integrován termovizní podsystém 2SD5. Tvoří ho stabilizované otočné pouzdro s optickými přístroji, barevný zobrazovací monitor a modul pro zpracování dat. Otočná hlavice podsystému je umístěna pod přídí stroje těsně před dvířky přední podvozkové nohy. Další novou částí celého systému je zcela pasivní ( naslouchací ) podsystém radiotechnického průzkumu 2SD6. Jeho anténní blok je umístěný v pouzdře na podpěrách nad pilotní kabinou. Jeho hlavním úkolem je zachycení, určení směru, polohy a také identifikace zdrojů radiového vyzařování. Hmotnost celého kompletu 2SD6 je 250 kg. Schopnosti modernizovaného letounu Iljušin Il-38 N / SD jsou následující ...


Kapacita (počet cílů) :
… vyhledávání a identifikace … ano ( počet neupřesněn )
… automatické sledování ... současně až 32
… manuální sledování ... současně až 15

Identifikace vzdušných cílů : ano
Identifikace námořních cílů : ano
Schopnost radiotechnického průzkumu : ano
Schopnost fotografického průzkumu : ano
Schopnost průzkumu a analýzy ovzduší : ne ( bylo plánováno )
Schopnost optoelektronického průzkumu : ano

Dosah radiolokačního systému 2SD1:
… vzdušné cíle ve výškách … do 90 km
… vzdušné cíle v přízemních a malých výškách … do 130 km
… velké hladinové cíle ( křižník a větší ) … do 320 km
… střední velké hladinové cíle ( korveta až torpédoborec ) … do 200 km
… malé hladinové cíle ( záchranné čluny ) … do 50 km

Dosah termovizního systému 2SD5:
… velké hladinové cíle ( křižník a větší ) … přes 30 km
… střední velké hladinové cíle ( korveta až torpédoborec ) … do 30 km
… malé hladinové cíle ( záchranné čluny ) … do 17 km
… malé hladinové cíle ( osoby ) … do 3,2 km

Jak již bývá u Ruských zbraní pravidlem, byly i v případě tohoto letounu zveřejněny údaje vztahující se k exportní Il-38 SD. Schopnosti ruských Il-38 N budou nejspíše mírně vyšší. V současné době již (dle odborného tisku) Rusko i Indie převzaly své první modernizované stroje. Indie byla s novou verzí údajně velmi spokojena a dále počítá s úpravou všech pěti provozovaných strojů. Verze Il-38N vyhovuje i ruskému letectvu. Stále se ale neví, kolik letounů Rusko vlastně hodlá modernizovat.




Zdroje k Il-38, Il-38N, Il-38 SD :
V.Němeček, Vojenská letadla 1 – 5, Naše vojsko 1990, ISBN 80-206-0114-7 (soubor)
V.Němeček, Sovětská letadla, Naše vojsko 1969, 28-082-68
http://www.airwar.ru/enc/sea/il38n.html
http://www.airwar.ru/enc/sea/il38.html
ATM 4/2004, Praha, ISSN 1336-2003
ATM 6/2004, Praha, ISSN 1336-2003
URL : https://www.valka.cz/Iljusin-Il-38-kod-NATO-May-t77828#286566 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments


Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more