Rogožarski IK-3

Рогожарски ИК-3
     
Název:
Name:
Rogožarski IK-3 Rogozharski IK-3
Originální název:
Original Name:
Рогожарски ИК-3
Kategorie:
Category:
stíhací letoun fighter aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1938-DD.MM.1940 Prva srpska fabrika aeroplana Živojin Rogožarski AD, Beograd /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1938-DD.MM.1940
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
12 + prototyp
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.1938 zařazen do služby 1940
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
jiný other
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2068 kg 4559 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
2560 kg 5644 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg ? lb
Rozpětí:
Wingspan:
10,30 m 33ft 9,5in
Délka:
Length:
8,38 m 27ft 6in
Výška:
Height:
3,25 m 10ft 7,95in
Plocha křídla:
Wing Area:
16,50 m2 177.6 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
113 kg/m2 29 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of engines:
1
Typ:
Type:
Avia HS 12Ycrs dvanáctiválec do V, vodou chlazený, 686 kW Avia HS 12Ycrs twelve-cylinder Vee liquid-cooled engine, 920 hp
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
330 l 72,5 Imp gal
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
527 km/h v 5400 m 327.5 mph in 17717 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
400 km/h v ? m 248.5 mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
14,3 m/s 2815 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
7 min do 5000 m 7 min to 16404 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
9400 m 30840 ft
Dolet:
Range:
785 km 487.8 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km ? mi
Výzbroj:
Armament:
1 x 20mm kanón Oerlikon FF
2 x 7,92mm kulomety FN Browning
1 x 20mm Oerlikon FF cannon
2 x 7,92mm FN Browning machine gun
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
Ostrič, Šime; Janiš, Čedomir. IK Fighters (Yugoslavia 1930-1940s), Profile no. 242. Profile Publications, Windsor 1972.
Green, W.; Swanborough, G. Encyklopedie stíhacích letounů. Svojtka & Co., Praha 2002. ISBN 80-7237-341-2.
http://en.wikipedia.org/wiki/Rogozarski_IK-3
http://wapedia.mobi/en/Rogozarski_IK-3
www.ww2aircraft.net
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ik3.html
ww2fighters.e-monsite.com
URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350224 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Ikarus Rogožarski IK-3

Vznik
Ve druhé polovině 30. let bylo velení Jugoslávského královského letectva jasné, že je nutno pomýšlet na modernizaci stíhacího letectva. I když byly k dispozici moderní zahraniční konstrukce (např. Hurricane), letectvo se snažilo získat vlastní stroje. Dvojice konstruktérů firmy Rogožarski Ljubomir Ilić a Kosta Sivčev, autoři úspěšných IK-1 a IK-2 se v maximálním utajení pustili do práce. Od roku 1936 probíhají konstrukční práce, modely stroje procházejí i zkouškami v aerodynamickém tunelu Eiffel v Paříži. V konstrukci se do práce zapojuje ještě inženýr Slobodan Zrnić. Výsledkem bylo, že jugoslávské Ministerstvo letectví zadalo v březnu 1937 firmě Rogožarski A. D. stavbu prototypu.

Prototyp IK-3 poprvé vzlétl na jaře 1938. V kokpitu seděl kapetan Nikole Bjelanović. Letoun byl koncipován jako dolnokřídlý jednomístný jednoplošník, poháněný kapalinou chlazeným řadovým motorem Hispano-Suiza 12Y-29 o výkonu 920 ks (686 kW), který poháněl nestavitelnou vrtuli Hispano-Suiza, což byla licenční produkce Hamilton Standard Constant Speed. Nesl i jeden kanon Hispano-Suiza HS-404 ráže 20 mm se zásobou 60 nábojů a 2 kulomety FN-Browning ráže 7,92 mm s 500 náboji pro každý z nich. Kanon byl uložen mezi válci motoru a střílel dutou hřídelí vrtule, kulometná výzbroj byla ukryta pod kapotou nad motorem a střílela okruhem vrtule. Stroj dostal zatahovací podvozek systému Messier.
Aby byly co nejobjektivnější, provádělo letové zkoušky celkem 6 pilotů. Prototypu se stal osudným 19. leden 1939, kdy během zkušebního letu pilot kapetan Milan Pokorni při provádění akrobatických prvků překročil mezní rychlost při střemhlavém letu a letoun se stal neovladatelným. Po střemhlavém letu z 1 500 m se ve výšce cca 400 m nejprve uvolnil překryt kabiny, potom se zlomil nosník křídla v místě ukotvení podvozku. Stroj byl nárazem na zem zničen, pilot zahynul. Protože ministerská komise, vyšetřující havárii, neshledala vinu v konstrukci stroje, bylo objednáno 12 sériových strojů. 6 mělo být dodáno do konce března, zbylých 6 do konce července 1939.

Konstrukce byla smíšená, křídlo dřevěné s kovovým kováním, konstrukce trupu z ocelových trubek a dotvarovaná dřevěnou konstrukcí, příď s motorem až za pilotní sedadlo potažena duralovým plechem, zadní část trupu, stejně jako křídlo potaženy plátnem podobně jako u Hawker Hurricane. Křidélka i řídící plochy hliníkové, potažené plátnem. Hlavní i záďový podvozek osazen koly Dunlop. Laborovalo se i se zatažitelným záďovým kolečkem. Stroj č. 2-2151/1 nesl radiostanici Telefunken FUG VIIa s dosahem 60 km.

Produkce
Sériové stroje se od prototypu v některých detailech odlišovaly. Původní francouzský motor byl nahrazen v ČSR licenčně vyráběným motorem Avia H. S.12Ycrs, kabina dostala nový čelní štítek s neprůstřelným sklem a dozadu odsouvaný překryt. Vrtule Hamilton Standard neslo i prvních 6 sériových strojů. Druhá šestice dostala vrtule Chauviere 351m. Palivové nádrže - 1 v trupu a 2 v křídlech pojaly celkem 330 litrů paliva.

Dodávky začaly v létě 1940 a piloti nový stroj hodnotili jako obratný a snadný k pilotování. Piloti jej upřednostňovali oproti Hawker Hurricane Mk. I. i Messerschmittu Bf 109E-3, se kterými také létali. Zvláště se jim líbila jeho schopnost létat zatáčky s velmi malým poloměrem. Byla objednána další série 25 strojů a jednalo se o licenční výrobě v Turecku. S rozběhem sériové výroby se konstrukční práce se zaměřily na další vývoj - jednalo se především o možnosti zástavby výkonnějšího motoru. Ve hře bylo několik alternativ: nový Hispano-Suiza 12Y-51 o výkonu 1,100 k.s., Daimler-Benz DB601A, Rolls-Royce Merlin III o výkonu dokonce 1,030 HP. Na papíře vznikal i projekt IK-5 se dvěma motory H.S. 12Y. Ten měl dostat dokonce dvojí podobu - jednomístný stíhač, nebo dvoumístný dálkový těžký stíhač s mohutnou hlavňovou výzbrojí, soustředěnou v přídi. Modely IK-5 již byly testovány v aerodynamickém tunelu a připravovala se výroba prototypu. Ale německý vpád do Jugoslávie 6. dubna změnil situaci. IK-5 zůstal v modelech, výroba druhé série IK-3 byla zrušena. Ze stejného důvodu sešlo i z licenční výroby v Turecku.

Vyrobeno bylo celkem 12 strojů + 1 prototyp. Výroba byla rozdělena mezi závody Ikarus A. D. a Rogožarski A-.D., protože Rogožarski byl společně s továrnou Zmaj A.D. vytížen licenční produkcí 100 kusů stíhacích Hawker Hurricane Mk.I.

Bojové nasazení
Vyrobených 12 IK-3 mělo různé osudy. Jeden stroj (v. č. 2156 s trupovým číslem 6) byl ztracen ještě před vypuknutím bojů, když se 6. září 1940 zřítil do Dunaje při simulovaném souboji. Pilot kapetan Anton Ercigoj ztratil vědomí při přetížení - tzv. "blackout" - a zahynul. Jeden stroj byl vrácen továrně Rogožarskij a byl použit jako základ přestavby na II. sérii. 4 zbylé stroje byly na počátku bojů (tzv "dubnová válka") uzemněny kvůli pravidelné technické kontrole. Ostatních 6 strojů schopných operačního nasazení bylo zařazeno k 51. stíhací skupině se sídlem na letišti Zemun, určené k obraně Bělehradu. Zde působily v letkách č. 161 a 162, po 3 v každé.
Ráno 6. dubna 1941 pětice IK-3 vzlétla proti německému náletu. Po skončení bojů piloti hlásili 5 vítězství, ale utrpěli i jednu ztrátu - padl potporućnik Dušan Borćić a 2 piloti byli raněni (tehnički činovnik Eduard Bamfić, kapetan Savo Poljanec). Letkám zbyly jen 3 letuschopné stroje. Téhož dne absolvovali piloti IK-3 ještě jeden bojový vzlet a sestřelili 2 Ju 87 a jeden BF 109E. Následujícího dne - tedy 7. dubna, vzlétly 3 IK-3 opět a piloti nahlásili několik vítězství. Narednik Milislav Semiz přistál s těžce poškozeným strojem, ale mohl jej nahradit právě dodaným zbrusu novým. 11. 4. tento pilot hlásil opět sestřel jednoho Bf 109D, kapetan Todor Gojić a narednik Dušan Vujćić hlásili každý po jednou Ju 87. Tento den byl také posledním dnem bojů. Přeživší 3 stroje letci v noci z 11. na 12. 4. na pomocném letišti Veliki Radinci spálili. Spolu s nimi shořelo i 5 Hawker Hurricane, 8 (některé prameny uvádějí 11) Me 109, 1 Me 110 a 1 Ikarus IK-2 a jisté množství školních strojů. Piloti 51. stíhací skupiny si nárokovali celkem 11 vítězství. Pilot narednik Milislav Semiz se na IK-3 stal esem se 4 sestřely. 17. dubna Jugoslávie kapitulovala. Jedním z pilotů, kteří na IK-3 létali, byl i kapetan Savo Poljanec. Tento pilot byl jedním ze 2 Jugoslávců, kteří bojovali v Kombinované letce z letiště Tri duby v období SNP.

Konec ostatních zbylých strojů je nejasný, podle existujících fotografií nejméně 2 IK-3 padly do rukou Němců a minimálně jeden z nich byl podroben zkouškám ve zkušebním středisku v Rechlinu.

Úspěšná konstrukce IK-3 se po válce dočkala pokusu o obnovení, ovšem se sovětským motorem VK 105PF2 z letadla Jak-3. 45 vyrobených strojů neslo označení Ikarus S49A.
URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350379 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Na doplnění několik fotografií podle http://www.airwar.ru/enc/fww2/ik3.html
Rogožarski IK-3 - foto prototypu
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-2.jpg

foto prototypu
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-2.jpg

Rogožarski IK-3 - Sériová podoba
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.jpg

Sériová podoba
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.jpg

Rogožarski IK-3 - Sériová podoba - pohled shora
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-5.jpg

Sériová podoba - pohled shora
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-5.jpg

Rogožarski IK-3 - IK - 3 v německých barvách
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-8.jpg

IK - 3 v německých barvách
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-8.jpg

Rogožarski IK-3 - IK - 3 v muzeu v Bělehradě
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-3.jpg

IK - 3 v muzeu v Bělehradě
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-3.jpg

URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350227 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

A ještě třípohledový nákres. Pramen též airwar.ru.
Rogožarski IK-3 - Třípohled
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.gif

Třípohled
http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.gif

URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350229 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Na závěr několik zajímavostí. Prameny uvedeny u obrázků.
Rogožarski IK-3 - pramen:
http://ww2fighters.e-monsite.com/rubrique,rogozarski-ik-3,243059.html

pramen:
ww2fighters.e-monsite.com

URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#350377 Version : 0
In serial machines ochre motorboat Avia HS 12Ycrs (632 kW / 860 HP) put cannons Oerlikon MG FF with bubnom pre 60 nábojov. Len one machine Slovak series got rádiostanicu Telefunken FuG VII.
Neskôr got company Rogožarski an order for 48 machines, but the German attack on the Juhosláviu bolo in the building of flax 25 machines. One machine sa they prerábal on the engine DB-601 AND and it was considered sa aj about prestavbe on the engine Rolls-Royce Merlin II.


Hmotnosť empty lietadla - 2068 kg
Takeoff hmotnosť - 2630 kg
Max. the rate of pri the country - 421 km/h
Range 785 km
Availab 9400 m


Source:
Nemecek, Václav: Rogožarski IK-3, the Aviation and aerospace 1989 / 19.
URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#485466 Version : 0
en.topwar.ru

Rogožarski IK-3 -


Rogožarski IK-3 -


URL : https://www.valka.cz/Rogozarski-IK-3-t93506#671895 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments


Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more