Wilhelm Franz

Arcivévoda Vilém František Karel se narodil dne 21. dubna 1827 ve Vídni. Jeho otcem byl arcivévoda Karel, vítěz nad Napoleonem u Aspern, a matkou princezna Henrietta Nassavsko-Weilburská. Vilém byl jejich nejmladším potomkem. Na vzdělání mladého arcivévody dohlížel osobně jeho otec. Vilémovi se dostalo všestranného vzdělání, avšak největší obliby se u něj těšila matematika a též další přírodní vědy. Zajímal se ovšem i o umění, především to múzické. Zálibu našel i v koních a nutno dodat, že byl výborným jezdcem.


V roce 1842 mu císař Ferdinand propůjčil vlastnictví pěšího pluku č. 12 a jemnoval ho do hodnosti plukovníka. V roce 1845 vstoupil do Řádu německých rytířů a o rok později se stal koadjutorem řádu. U arcivévody přetrvávala jeho náklonost k dělostřelectvu, a proto nepřekvapí, že byl ve dvaceti letech povýšen do hodnosti generálmajora a jmenován dělostřeleckým brigadýrem ve Vídni. Když v roce 1848 vypukly boje v Itálii, vydal se tam a dal se k dispozici polnímu maršálovi Radeckému. Prodělal několik operací a projevil se jako statečný a rozvážný voják.


Když se v následujícím roce vrátil do Vídně, byl jmenován sekčním šéfem Generálního ředitelství dělostřelectva. V roce 1853 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a pověřen funkcí předsedajícího konference sekčních šéfů Vrchního armádního velitelství. V následujícím roce mu bylo propůjčeno vlastnictví pluku polního dělostřelectva č. 6. V roce 1857 byl jmenován šéfem Vrchního armádního velitelství.


Ve italském tažení v roce 1859 působil arcivévoda jako ředitel polního dělostřelectva u I. armády. Ačkoli celá akce skončila rakouskou porážkou, byl Vilémovi za jeho výkon propůjčen vojenský záslužný kříž. Ve Vídni poté připravil reorganizaci Vrchního armádního velitelství vministerstvo války. Tato změna byla součástí závanu konstitucionalismu, který přinesla právě porážka u Solferina. Na ministerský post ovšem nepřešel, od října 1860 byl ředitelem polního dělostřelectva u armády v lombardsko-benátském království. V roce 1862 se pak přestěhoval do Mohuče, kde převzal funkci guvernéra místní spolkové pevnosti.


Když v roce 1863 zemřel velmistr Řádu německých rytířů arcivévoda Maxmilián d′Este, nahradil ho na jeho místě právě arcivévoda Vilém, který se tím současně stal majitelem pěšího pluku č. 4. V roce 1864 se vrátil z Mohuče a nastoupil do funkce generálního inspektora dělostřelectva. V kampani roku 1866 zastával v poli funkci ředitele polního dělostřelectva u Severní armády. Ačkoli Rakousko opět prohrálo, mohlo arcivévodu, který byl navíc zraněn střepinou do hlavy, těšit alespoň to, že jeho dělostřelci předvedli slušný výkon.


Císař František Josef I. mu za to propůjčil velkokříž řádu Leopolda s válečnou dekorací a jmenoval ho do hodnosti polního zbrojmistra. Arcivévoda dostal též nové úkoly. Podle nových zákonů měla vzniknout zeměbrana a starosti s jejím vznikem spadly právě na arcivévodu Viléma, který byl jmenován vrchním velitelem zeměbrany, přesněji řečeno té císařsko-královské čili rakouské. Již následující roku ho ovšem na tomto postu vystřídal arcivévoda Rainer a Vilém se opět stal generálním inspektorem dělostřelectva. Vrátil se tak ke své oblíbené zbrani a velmi aktivně pracoval na jejím zdokonalování. Věnoval se reorganizaci, přezbrojování, teorii a výzkumu, výcviku a vzdělávání i administrativnímu zvládnutí.


Arcivéda Vilém zahynul dne 29. července 1894 ve Weikersdorfu (část Badenu u Vídně) během vyjížďky na koni. Kůň se polekal vlaku a stal se neovladatelným. Arcivévoda spadl a utrpěl těžká zranění hlavy, kterým po několika hodinách podlehl. Jeho tělo bylo 2. srpna za přítomnosti císaře uloženo do kapucínské hrobky ve Vídni.




Zdroje:
- Allgemeine Deutsche Biographie, Leipzig 1910
- de.wikipedia.org
- vojenské schematismy

Archduke William of Austria was the 57th Grand Master of the Teutonic Knights. He is depicted in uniform with the insignia of a Grand Master of the Order in the opening photograph. On his chest he has only the basic decorations, i.e:


- The Military Cross of Merit with war decoration
- War Medal 1873
- Service Cross


The Archduke was the recipient of other high orders and decorations, but as Grand Master of the Order he could not wear these decorations at the same time as the insignia belonging to the rank and office of Grand Master of the Teutonic Knights.


As Sovereign of the Order, P. Peter Rigler completed the process of spiritual renewal of the Order that had already begun in the 1940s.


Archduke Wilhelm was prepared in his youth for the difficult life of a soldier, and later he also experienced the pain and suffering of wounded and sick soldiers, not only in the Austrian army. It was thanks to him that the status of Marians ( 1st and 2nd class ) was established, which proved in the years of the Great War 1914-1918 that the Order's motto Humanity and Humanity belonged to the Order.


In the attached picture we see the Archduke as Grand Master of the Order of the Teutonic Knights.


The Grand Master's breast cross - this motif was used on the commemorative badge of the 4th Hoch- und Deutschmeister Infantry Regiment.



Sources:
Ivan Koláčný: Orders and decorations of the Habsburg Monarchy
Robert Rác Fam.OT: Archduke Eugene of Habsburg