Micubiši Ki 67 Hirjú [Peggy]

Mitsubishi Ki-67 Hiryū - přehled verzí

Mitsubishi Ki-67 - version overview


キ キ -67 飛龍

Japanese combat name: 飛龍 - Hiryu (Flying Dragon (Japan))

Japanese designation: on 式 重 爆 撃 機/Yon Shiki Jū Bakugekiki/heavy army bomber Type 4

Allied reporting name: Peggy


Designation Aircraft design - description
Mitsubishi Ki-67 4 prototypes and 15 pre-production aircraft, which were tested in various weapons and equipment
Mitsubishi Ki-67-Ia produced version, most were modified for torpedo attacks.
Mitsubishi Ki-67-Ib parallel version of the bombers, differed by more effective defense armaments, interior equipment and minor changes.
Mitsubishi Ki-67-I Kai To-Go suicide modification of a small number , after removing the shooting range, hijacked two bombs of 800 kg each, a detonator on a three-meter antenna
Mitsubishi Ki-67-I? 3 aircraft were used to test turbocharged engines Ha-104Ru
Mitsubishi Ki-67-I? one aircraft carried search radar Taki 1 Model 2
Mitsubishi Ki-67-I? one aircraft was used in tests with Japanese flying bombs Ki-147, Ki-148, Ko-Go and Sa-Go
Mitsubishi Ki-67-I? only long-range bomber project with reduced defense armament and larger wingspan
Mitsubishi Ki-67-I? project of a fighter with extended range and massive cannon armament and extended range (designed to attack B-29 bases in the Mariana Islands)
Mitsubishi Ki-67-II 2 prototypes of an experimental aircraft with a reinforced structure, engines Ha-214 (2,400 hp), production planned for 1946 .
Mitsubishi Ki-69 only project of a long-range escort fighter based on Ki-67, the project was completed in 1942
Mitsubishi Ki-97 partially realized project of fast transport aircraft for transport 21 VIP built wooden mockup.
Mitsubishi Ki-109 24 aircraft in the version of a heavy fighter, cannon armament caliber 75 mm.
Mitsubishi Ki-112 only the project of "economy" aircraft, all-metal skeleton was changed to a mixed skeleton (wooden beams).
Mitsubishi Ki-167 unknown number of selected suicide planes carrying Sakuradan termite charge
Mitsubishi Q2M1 Taiyo only anti-submarine and anti-ship aircraft project with anti-ship radars and naval equipment.


Made a total of 698 bombers and 24 fighters Ki-109.
The production of prototypes took place in the following factories:
Mitsubishi 重工業 株式会社 - Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha in Oe-machi later in Chita and Kumamoto [img_6 comment = Japan (JPN)] https://www.valka.cz/ images/flags/jp.gif[/img_6]
As 崎 航空 工 機 業 株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha in Kagamigahara near Gifu [img_6 comment = Japan (JPN)] https://www.valka.cz/images/ flags/jp.gif[/img_6] 91 airplane
Ipp 国際 航空 工業 - Nippon Kokusai Kōgyū Kabushiki Kaisha v Okubo [img_6 comment = Japan (JPN)] https://www.valka.cz/images/flags/jp.gif[/img_6] 29 aircraft
Ach 川 飛行 機 株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha in Tachikawa [img_6 comment = Japan (JPN)] https://www.valka.cz/images/flags/jp.gif[/img_6] 1 aircraft


Sources used:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Richard M. Bueschel, Mitsubishi Ki-67/Ki-109 Hiryu in Japanese Army Air Force Service, Atglen, PA, Schiffer Publishing, Ltd., 1997. ISBN 0-7643-0350-3.
ja.wikipedia.org
https://www.airwar.ru/enc/bww2/ki67.html

Micubiši Ki 67 Hirjú [Peggy] - Micubiši Ki 67-Ia Hirjú

Micubiši Ki 67-Ia Hirjú
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-67-Hirju-Peggy-t41156#158858 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Mitsubishi Ki-67 – přehled verzí




四式重爆撃機 / 4 Shiki Ju Bakugekiki / těžký armádní bombardér Type 4


飛龍 - Hiryu - Létající drak (jap.)


Allied reporting name: Peggy


Historie:
Technické specifikace na moderní bombardovací letoun předalo 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) přímo svému významnému dodavateli společnosti 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi) již na počátku roku 1941. Armádní letectvo požadovalo těžký bombardér, který měl být velmi obratný a zároveň výkonný a dobře chráněný jak dostatečnou nesenou výzbrojí, tak i svými výkony, ale také účinnou pasivní ochranou. Armádní letectvo ve své specifikaci požadovalo letoun, který mohl zasazovat těžké rány nepříteli na východě – SSSR a až později mírně poopravilo požadavky tak, aby jej mohlo použít například i proti lodím dalšího protivníka.


Konstrukčních prací se ujal tým konstruktérů pod vedením prof. Hisanojo Ozawy. Požadován byl dvoumotorový letoun pro šest až osm mužů, který měl operovat ve výšce 4-8 000 m rychlostí 550 km/hod. Nosnost pum byla tradičně malá 500 kg normálně a 800 kg maximálně. Na základě zkušeností z bojů v Číně a Chalchin Golu byla požadována silná obranná výzbroj. První prototyp byl dokončen koncem roku 1942 a třetí, poslední z objednaných prototypů, v březnu 1943. Prototypy byly postaveny v závodě na výrobu draků ve městě Nagoya. Výsledným dílem byl nevelký a poměrně štíhlý středoplošník s osádkou šesti až osmi mužů, linie letounu mírně připomínají námořní bombardér G4M Hamaki / Betty a není divu jednalo se o stejného výrobce. Pohon nového letounu zajistily dva, tehdy nejvýkonnější, dvouhvězdicové osmnáctiválce Mitsubishi Ha-104. Tyto motory byly také ve specifikacích doporučeny spolu s dvěma dalšími typy. V nádržích pak bylo neseno 3 886 litrů paliva a podstatná část nádrží byla chráněna samosvornými obaly. Pro dlouhé lety mohly být do pumovnice zavěšeny dvě nádrže pomocné o celkovém objemu 1 230 litrů.

17.12.1942 proběhl první vzlet a nutno říci, že letoun zkušební piloty příjemně překvapil a to jak po stránce dobré ovladatelnosti a obratnosti, tak i malým počtem závad a konstrukčních nedostatků. Jediným parametrem, který se nepodařilo splnit byla maximální rychlost, ta zůstala na hodnotě 537 km/hod. Brzy se do zkoušek mohlo zapojit dalších sedm doobjednaných prototypů a šestnáct předsériových letadel. Předsériové letouny, narozdíl od prototypů, nesly již výzbroj, nejdříve to byl kulomet Type 98 ráže 7,92 mm v přídi, později byl nahrazen účinnějším velkorážním Type 1 Ho-103. Tento velkorážný kulomet byl nejprve ve hřbetní střelecké věži, ale i zde byl brzy nahrazen účinnějším kanónem Ho-5, pro který bylo neseno čtyři sta nábojů. U předsériových strojů byly ještě dva kulomety Type 98 v bočních kapkovitých střelištích, u sériových strojů byly opět nahrazeny kulomety Ho-103. Zadní polosféru mohl bránit střelec kulometem Ho-103 (od 451. sériového letounu zde byl Ho-103 zdvojený).

Do výzbroje byl letoun přijat v roce 1944 jako „těžký armádní bombardér Type 4“ a v systému Kitai byl již dříve, ještě ve stádiu projektu, označen jako Ki-67 a o něco později dostal jméno Hiryu. První jednotky - Sentaie začaly tento moderní bombardér dostávat na konci léta 1944 a poprvé zasáhly do bojů 12.10.1944 torpédovým útokem proti americkému loďstvu severně od Tchaj-wanu. Tento útok byl prvedli příslušníci 98.Sentai, kteří působili v rámci 762.Kokutai. Od prosince 1944 se vyráběly souběžně dvě verze jednak Ki-67-Ia a zároveň i Ki-67-Ib, lišily se od sebe vnitřní konstrukcí a výstrojí, vzhledově se nedají od sebe odlišit.

Letouny Ki-67 byly nasazovány ve svém původním bombardovacím určení především na čínském bojišti a také často napadaly základny pro B-29 na Marianách a to se střídavými úspěchy. Při těchto akcích vzlétaly ze základny v Hammamatsu na japonské pevnině a po mezipřistání, ke kterému využívaly základnu na Iwo-Jimě, tedy pokud byla ještě v japonském držení.

Výkony a nosnost tohoto výkonného bombardéru s sebou samozřejmě přinesly i snahy o jeho další odlišné využití a určení, brzy vzniká mnoho projektů na těžké stíhací letouny, rychlé transportní, protilodní a protiponorkové, dálkové průzkumné a sebevražedné bombardovací. Všechny tyto požadavky, které vznášely různé složky armádního letectva však začaly brzdit výrobu, která již sama měla velké problémy jak s dodávkami materiálů a surovin, k tomu se přidaly nedostatky s kvalifikací výrobního personálu následně ještě bombardování měst a továren, přesunutí výroby ze zničené továrny v Oe-machi do Chity. Rikugun Koku Hombu muselo rychle přijmout opatření, které mají za ukol zamezit dalším komplikacím ve výrobě a tak vydalo příkaz, kterým byl zastaven vývoj nepodstatných a méně potřebných úprav. Jako potřebná se tak dočkala své realizace sebevražedná bombardovací verze Ki-67-I Kai, v některé literatuře známější jako To-Go Hiryu a pozdější typ Ki-167, který nesl velmi zajímavou zbraň – termitovou nálož Sakuradan. Tento zajímavý letoun je popsán v samostatném příspěvku.

Zcela odlišné určení měl těžký záchytný stíhač Ki-109, který byl také operačně nasazen u 107.Sentai. Ten nesl upravený protiletadlový kanón Type 88 ráže 75 mm o hmotnosti jedné tuny, zásah takovým granátem by dokázal zcela zničit i tak velký letoun jako byl B-29. Operační nasazení mělo charakter spíše ověřovací ež skutečně bojový.

Další vývoj šel cestou zvýšení výkonů a zlepšení výškových vlastností, tomu měly napomoci výkonnější nebo výškovější motory. Relativně jednodušší cesta byla vybavit motor Ha-104 turbokompresorem Ru-3, takto upravený motor byl označen jako Ha-104 Ru a byl zkoušen na Ki-67, výkony ve výškách se zlepšily, ale Japonci neměli vhodné materiály pro výrobu turbokompresorů a tak dobře pracující motor byl velmi zřídkavým jevem. S tímto motorem se počítalo zejména pro další sérii stíhacích Ki-109. Jiné dva Ki-67 dostaly experimentální motory Mitsubishi Ha-214 o max.výkonu 1 970 koní, označení letadlo bylo Ki-67-II .

Nevídanou událostí bylo vlastně již první operační nasazení Hiryu 98.Sentai , která opeovala v podřízenosti námořnímu letectvu, operací v rámci námořnictva se zúčastnila ještě další jednotka - 7.Sentai. Jen nedostatek torpédových letadel s dlouhým doletem vedl k potlačení tradiční nesnášenlivosti obou složek ke společným akcím. Letouny nebyly pro toto použití zvlášť upravovány, torpéda byla nesena pod trupem bombardérů. Tyto letouny nesly jméno Yasukuni – japonská svatyně.

Bombardér Hiryu měl sloužit i jako nosič řízených kluzákových pum Mitsubishi Ki-147 I-Go Model 1. Přibližně dvacet pum bylo pokusně odhozeno a řízeno z upraveného Ki-67-I. Další zkoušky a vývoj pumy byl zastaven koncem války.


U 14.Sentai byl zkoušen jeden letoun s extrémně dlouhým doletem, byl patrně zcela odzbrojen a díky ušetřené hmotnosti nesl úžasných 7 200 litrů paliva. Otázka užití a míra odzbrojení není spolehlivě objasněna, jisté je, že byly demontovány střeliště na hřbetě a na bocích letounu. Zda byla výzbroj v předníma zadním střelišti nelze z fotografií ověřit.
Bombardéry Ki-67 tvořily výzbroj Sentai těchto čísel: 7., 14., 16., 61., 62., 74., 98. a 110. Mnoho odborných pramenů hodnotí Ki-67 jako nejlepší japonský bombardér v období druhé světové války.



Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Richard M. Bueschel, Mitsubishi Ki-67/Ki-109 Hiryu in Japanese Army Air Force Service, Schiffer Military/Aviation History Book, Schiffer Publishing, Ltd.; Revised edition, 1997, ISBN-13: 978-0764303500
Illustrated Warplane History, The XPlanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45, ISBN4-7663-3292-X
Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945. Vol.1. Mitsubishi Aircraft, Shuppan-Kyodo 1981.
William. Green, Famous Bombers of the Second World War, Doubleday, Nov 1976, ISBN-13: 978-0385124676
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
www.historyofwar.org
www.century-of-flight.net
http://www.airwar.ru/enc/bww2/ki67.html
www.aviastar.org
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-67-Hirju-Peggy-t41156#158873 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Jedna Peggy "062" od 14. Sentai, na vrakovišti.





Zdroj: www.facebook.com
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-67-Hirju-Peggy-t41156#690032 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments


Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more