Sugita, Šóiči

Šóiči Sugita
Stal se jedním z vedoucím es 204. Kokutai v průběhu kampaně nad Šalamounovými ostrovy a jedním z pěti nejvýše skórujících pilotů japonského námořního letectva.


Narodil se roku 1924 v prefektuře Niigata, kde ve věku 15 let opustil zemědělskou školu a vstoupil do císařského námořnictva. V březnu 1942 Sugita ukončil letecký výcvik a dorazil na svou první válečnou základnu Buin v říjnu 1942.


Křest ohněm prodělal 1.12.1942, když se podílel nad svým letištěm na společném sestřelu B-17, přičemž v průběhu boje pravým křídlem vrazil do bombardéru, ale podařilo se mu bezpečně přistát. 28.12.1942 se Sugita podílel na zničení další B-17 nad letištěm Buin. 2.1.1943 bojoval s Wildcaty od VMF-121 nad Mundou a nárokoval jedno vzdušné vítězství (ztraceny byly dva stroje). Do konce ledna zvítězil nad dalšími třemi F4F a podílel se na zničení B-24.


18.4.1943 pilotoval jedno ze šesti zer, které letěly eskortu pro dva bombardéry Betty, v nichž letěl admirál Jamamoto a jeho štáb. Bombardéry byly napadeny a sestřeleny speciálně k tomu účelu vyslanými P-38. V následném divokém souboji Sugita zasáhl a poškodil P-38 pilotovaný 1Lt. Raymondem K. Hinem. Nárokoval sice dvě vítězství, ale Hine byl jediným ztraceným Američanem při této misi. Jeho vítězství ale nic neznamenalo ve srovnání s celkovým selháním doprovodu bombardérů a ochraně velitele Spojeného loďstva.


Doprovodní piloti dostali šanci získat zpět svou čest smrtí v boji a tak vzlétali při každé vhodné příležitosti k boji. Během tří měsíců čtyři z nich našli svou smrt,
pátým byl Kenji Janagija, který utrpěl vážné zranění a byl poslán zpět do Japonska. Koho smrt nepotkala, byl Sugita, který díky svému pilotnímu umění a extrémní agresivitě stále přežíval ve stále stoupajícím počtu soubojů.


Sugita poprvé zničil Corsair 12.6.1943, když se střetl s VMF-112 nad Guadalcanalem. Jeden sestřelil samostatně, na zničení dalšího se podílel ve spolupráci. O čtyři dny později přidal další F4U (VMF-112). O den později se karta obrátila a na oplátku byl zasažen Sugita v souboji s Corsairy VMF-214 nebo VMF-215 jihýchodně od Shortlandu. S vážnými popáleninami se mu podařilo vyskočit, zranění si následně vyžádala jeho odeslání do Japonska.


V březnu 1944 Sugita po vyléčení nastoupil ke 263. Kokutai a zúčastnil se těžkých bojů nad Karolinami a Mariánskými ostrovy. 8.7.1944 byla formace šesti Zer (velel jí Jasuhiro Šigemacu) na cestě k Palau zaskočena převahou Hellcatů z VF-31 nedaleko ostrova Yap. Japonské stíhačky byly zničeny, Sugitovi se podařilo uniknout k Peleliu. Nicméně poté, co na Guamu z celé jednotky zůstal pouze půl tucet použitelných letadel, byla celá jednotka o deset dní později rozpuštěna. Sugita s několika přeživšími piloty byl odeslán na sever na Filipíny.


Jeho další jednotkou se stala 201. Kokutai na Filipínách. Opět se zapojil do neustávajících bojů, v nichž se mu dařilo hromadit vítězství, zatímco jeho spolubojovníci podléhali americké přesile. Než dozrál čas k jeho návratu do Japonska. V lednu 1945 jeho bojové konto čítalo 120 vzdušných vítězství.


Jeho novou jednotkou se stala elitní 343. Kokutai se stíhačkami Šiden-kai, do níž si Sugitu osobně vyžádal její velitel Minoru Genda. Jeho první souboj na nové stíhačce proběhl 19.3.1945 nad námořní základnou Kure, kde Sugita a jeho roj zničil tři Hellcaty.


15.4.1945 napadly domovské letiště 343. Kokutai americké stíhačky, uprostřed útoku Hellcatů VF-46 odstartoval Sugita na čísle s Tojomi Mijazawou. Vzlétající Sugitův Šiden-kai se stal cílem palby LtCdr. Roberta Weatherupa. Sugita nasadil do únikové zatáčky, ale bylo pozdě, střely svůj cíl zasáhly a jeho stroj padl obalen plameny na konci letiště na zem. O něco později bylo setřeleno i jeho číslo. Šojiči Sugita tak našel svého přemožitele a ve smrti svou čest. 1.8.1945 mu bylo zpětně přiznáno 70 individuálních a 40 společných vzdušných vítězství. Jako uznání jeho výkonů byl 1.8.1945 posmrtně povýšen do hodnosti podporučíka.

Zdroj:
Henry Sakaida - Aces of the rising sun 1937-1945
H. Sakaida, K.Takaki – Gendův Meč 343. Kókútai – jednotka leteckých es