Eden, Anthony Robert

Prime Minister, Foreign Secretary Anthony Robert Eden, 1st Earl of Avon
Ministerský předseda, ministr zahraničních věcí Anthony Robert Eden, 1. hrabě z Avonu




nar.:12.6.1897
zemř.: 14.1. 1977



Anthony Eden se narodil roku 1897. Absolvoval studia na vysoké škole v Etonu, po nichž chtěl vystudovat vojenskou akademii v Sandhurstu. Nebyl však přijat pro špatný zrak. V první světové válce přesto bojoval v důstojnické hodnosti. Do Francie dorazil v červnu 1916 a hned toho roku získal během bitvy na Sommě vyznamenání za zásluhy v boji, Válečný kříž (Military Cross). Válku skončil v hodnosti majora.


Následně si zvolil politickou kariéru a absolvoval studia na Oxfordu (studoval orientální jazyky - perštinu a arabštinu). Roku 1923 usedl za Konzervativní stranu v Dolní sněmovně. Od roku 1926 zastával funkci osobního sekretáře ministra zahraničí Austina Chamberlaina (bratra Nevilla Chamberlaina) v konzervativní vládě, roku 1929 pak Konzervativci prohráli volby. Roku 1931 získal v Národní vládě Ramsay MacDonalda post náměstka ministra zahraničí, od června 1935 byl ministrem pro záležitosti Společnosti národů (toto ministerstvo pro něj bylo speciálně utvořeno) a od prosince 1935 ministrem zahraničí v opět konzervativní vládě Stanley Baldwina.


Baldwina roku 1937 nahradil v čele vlády Neville Chamberlain. Chamberlain pokračoval v už Baldwinem začaté politice appeasementu, se kterou Eden, zastánce silné Společnosti národů, nesouhlasil. Jeho kritika vládní politiky vyústila v únoru 1938 - v souvislosti s napětím kolem událostí Rakouska (chystal se anšlus) a hlavně Chamberlainovou vstřícnou politikou vůči Itálii - v Edenovu rezignaci na ministerský post. Po vypuknutí války následovalo na podzim 1939 krátké intemezzo v podobě postu ministra pro dominia.


Když 10. května 1940 stanul v čele britské vlády Winston Churchill, stal se Eden minstrem války a nejbližším Churchillovým spolupracovníkem. 23. prosince 1940 se pak vrátil na post ministra zahraničí, který zastával až do roku 1945. Poté byl po volebním neúspěchu své strany do roku 1951 jedním z vůdců opozice, v nové Churchilllově konzervativní vládě pak 27. října 1951 opět zasedl na své oblíbené místo ministra zahraničí. Navíc se stal zástupcem předsedy vlády.


Během tohoto svého mandátu pomohl vyřešit několik politických i vojenských krizí po celém světě - roku 1951 se moci v Íránu chopil Mohammad Mossadek a znárodnil anglo-íránskou ropnou společnost, toho času největšího producenta ropy na světě. Eden rozhodl o akci SIS, která prostřednictvím svých agentů pomohla zorganizovat protestní hnutí v Íránu, které po velkých demonstracích a nepokojích (v srpnu 1953 zahynulo při střetu s vládními jednotkami 300 demonstrantů) dosáhlo toho, že Mossadek roku 1954 rezignoval a moci se ujal probritský šáh.
Roku 1954 Eden také přispěl k vyřešení italsko-jugoslávského sporu o oblast Terstu (tento bývalý rakousko-uherský přístav byl po 1. světové válce připojen k Itálii, po její kapitulaci ve druhé světové válce od roku 1943 okupován Německem, 1945-1947 obsazen Jugoslávií, do roku 1954 bylo kvůli sporům vyhlášeno svobodné území pod patronací OSN). Kompromisní dohoda nakonec stanovila, že přístav Terst bude připojen k Itálii, jeho zázemí k Jugoslávii. Eden se kromě toho podílel na jednání o zastavení indočínské války (odchod Francouzů ze své bývalé kolonie a "dočasné" rozdělení Vietnamu na komunistický sever a antikomunistický jih), na jednání o ustanovení Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii (měla zaručovat společnou akci v případě napadení či vnitřního převratu ve zúčastněných zemích; v důsledku války ve Vietnamu nejdříve fakticky a roku 1977 i formálně zanikla), roku 1954 byl také iniciátorem pařížských dohod, které ukončily okupační statut (západního) Německa a umožnily jeho přijetí do NATO.


Přitom Eden roku 1953 vážně onemocněl a prodělal několik operací. Přestože plnému zdraví se již nikdy netěšil, jeho politické nasazení tím nijak neutrpělo. 6. dubna 1955 vystřídal nemocného Churchilla, který se konečně stáhl z politiky, na místě ministerského předsedy. To už se ale blížil Edenův politický pád.


Americký prezident Eisenhower v červenci 1956 z obavy před probíhajícím sbližováním Egypta se Sovětským svazem zrušil přislíbenou dotaci ve výši 56 mil. dolarů na stavbu gigantické Asuánské přehrady. Egyptský prezident Násir reagoval okamžitě - 26. července 1956 znárodnil Suezský průplav, jehož majoritními vlastníky byli Britové společně s Francouzi. Británie a Francie se obávaly ztráty mocenského vlivu v této veledůležité oblasti, růstu vlivu SSSR a odříznutí Evropy od zdrojů ropy. Proto uzavřely tajnou smlouvu s Izraelem o následné akci, známé jako "Velké divadlo". Izrael 29. října 1956 vtrhl na egyptský Sinaj, během týdne ho kompletně obsadil, a Velká Británie s Francií vydaly ultimátum požadující zastavení bojů a stažení obou stran od Suezského průplavu, který bude okupován "neutrálními vojsky k rozdělení válčících stran". 5. listopadu se britsko-francouzské jednotky u Port Said skutečně vylodily.


Celá akce však narazila na odpor světa, OSN a hlavně USA a SSSR, a obě země i Izrael pod nátlekm svolily ke stažení svých jednotek. Ty byly v prosinci nahrazeny sbory OSN, které měly oddělovat Egypt od Izraele. Suez zůstal v egyptských rukou. Výsledkem byla snížená produkce ropy, ke které Násir přesvědčil ostatní arabské státy (v některých zemích dokonce musel být zaveden přídělový systém), a dočasné zablokování Suezského průplavu.


Poražený Anthony Eden 9. ledna 1957 rezignoval a odešel z politického života, oficiálně ze zdravotních důvodů. Už roku 1954 byl pasován na rytíře, roku 1961 dostal titul Hrabě z Avonu (Earl of Avon) a usedl tak do Sněmovny Lordů. Kromě zaslouženého odpočinku se věnoval psaní memoárů (vyšly ve třech dílech v rozmezí let 1960-1965). Zemřel roku 1977, ve věku 80 let. Anthony Eden je jako schopný a prozíravý politik jednou z nejvýraznějších britských postav 20. století.

British PM's awards at auction

In the June auction by British firm Woolley & Wallis Salisbury, former Prime Minister Captain (Robert) Anthony Eden's decorations were auctioned under lot 32. The lot included the Military Cross, British War Medal 1914-20 (CAPT R.A. EDEN.), Victory Medal with Mention in Despatches emblem (CAPT R.A. EDEN.), Jubilee Medal 1935, Coronation Medal 1937, and Coronation Medal 1953. There are also two clutches of relevant miniatures.


When World War I broke out, young Anthony Eden was a member of the Eton College Officer Training Corps and immediately enlisted in the army. This was probably helped by the fact that his brother Jack had been killed in action in 1914. His poor eyesight was a hindrance, but it helped when a family friend, the Earl of Feversham, started a new battalion. As a junior officer in the 21st Battalion King's Royal Rifle Corps (Yeoman Rifles) he went to the Western Front. When Commander Lord Feversham was killed on the Somme in September 1916, his successor appointed Eden adjutant. He was one of the youngest in this post, being only 19 years old. His superiors praised his bravery and intelligence.


This was reflected in his political career. In 1923, at the age of 26, he was elected to Parliament. He was Foreign Secretary from 1935, but resigned in 1938 in protest at Chamberlain's links with Fascist Italy.


He served as prime minister from 1955 to 1957. Exhaustion caused, among other things, by the Suez crisis of 1956 caused him to resign on the advice of his doctors. In 1961 he became a member of the House of Lords as 1st Earl of Avon. He died in 1977. His widow, Lady Avon (Winston Churchill's niece Anne Clarissa Spencer-Churchill) is still alive, having turned 100 last year.


This is the first time a Prime Minister's honours have been sold. The starting price was GBP 7-10,000. The achieved price was GBP 22,000 plus auction mark-up of 25%, for a total of GBP 27,500. That is some GBP 825 000.

Sources:
www.woolleyandwallis.co.uk

© Ing. Jan Sehnal 2021

Anthony Robert Eden
britský premiér


zdroj:
www.geschichte.2me.net