1. horská divize [1938-1945]

1. Gebirgs-Division

tato formace, která byla vzorem pro všechny budoucí horské divize německé armády a SS, byla zřízena 9.4.1938 v Garmisch-Partenkirchenu z horské brigády, která existovala od 1.6.1935. Když byla divize 26.8.1939 mobilizována, skládala se ze tří, (nikoliv ze dvou) pluků horských myslivců, 98. pluk byl posádkou v Mittenwaldu, 99. ve Füsenu a 100. v Bad Reichehallu. 79. pluk horského dělostřelectva se nacházel v Germisch- Partenkirchenu. Od 3.11.1940 byl 100. pluk horských myslivců, který byl nad stav, spolu s několika dělostřeleckými jednotkami použit v výstavbě 5. horské divize. V roku 1943 přibyly ke stavu dodatečné jednotky - 2. vysokoorský prapor a 54. náhradní prapor. I. prapor 98. pluku byl odvelen 20.11.1943 a stal se z něj 3. vysokohorský prapor (Heerestruppen). Divize byla přejmenována 12.3.1945 a stala se z ní 1. lidová horská divize. Přidání jména "Lidová" bylo propagandistickým tahem nacistické strany, který měl zdůraznit vazbu mezi ozbrojenými silami a německým lidem.
1. horská divize sloužila v jižním Polsku jakou součást skupiny armád "Jih" a přijala kapitulaci Lvova. Potom byla přesunuta na západní frontu a bojovala v tažení ve Francii, kde se vyznamenala při překročení Másy, Aisny a Loiry. Po skončení bojů ve Francii byla 1.horská divize vybrána mezi formace, které se připravovaly k invazi do Velké Británie a když byla tato operace zrušena, cvičila se pro útok na Gibraltar. také z této akce však sešlo.
jako součást 2.armády se 1.horská divize přesunula do Korutan, nejjižnější provincie Rakouska, a bojovala ve válce roti Jugoslávii. Spolu s většinou německé armády se 1. horská divize přemístila na východ do války proti Sovětskému svazu, ve které bojovala jako součást skupiny armád "Jih", účastnila se obklíčení u Umaně, dobytí Stalina a bojů na řece Mius. V postavení na této řece zůstala od 12/ 1941 až do konce 05/ 1942, kdy byla odvelena od XXXXIX. horského sboru k XI. armádnímu sboru 1. tankové armády a bojovala v Doněcké oblasti. 1. divize byla jednou ze dvou horských divizí, které se účastnily postupu na Kavkaz během německé letní ofenzivy roku 1942 a zůstal v jižním Rusku až do 03/ 1943, kdy se přesunula do Srbska. Potom následovala řda přesunů v Jugoslávi, Řecku a na Korfu až do 04/ 1944, kdy byla jako součást zálohy OKH umístěna do Maďarska, odku se však v srpnu vrátila zpět na Balkán. Zpět do Maďarska se vrátila ve 12/ 1944 a v prvních měsících nového roku sloužila u 2. tankové armády, se kterou se účastnila protiofenzivy u Blatenského jezera. V té době byl název divize změněn a bylo do něj zahrnuto označení "Lidová" (Volks). V 04/ 1945 bojovala německá 6. armáda, ke které 1. horská divize patřila, v horách nejvýchodnější rakouské provincie Štýrsko, a právě tam byla velká většina divize na konci války zajata Rudou armádou.

Polské tažení.


Plán - postup slovenskem a úder z oblasti Dukelského průsmyku a postupovat východně. 99. a 100. pluk západně od průsmyku a průzkumný prapor východně, protože štáb předpokládal že samotný průsmyk bude silně bráněn a probíjení přes něj by znamenalo ztrátu času a mužů. východně o Noweho Sacze se měli setkat s 2. horskou divizí a postupovat na Lvov.
11.9.1939 vyslána motorizovaná bojová skupina k pokusu dobýt Lvov z chodu, skládala se ze čtyř rot horských myslivců plus oddílů protitankového, protiletadlového a 15 centimetrového dělostřelectva a ženijního oddílu.
14. 9. 39 dosáhla předmostí severně a západně od Lvova, obklíčena čerstvými polskými oddíly postupujícími od Przemyslu. Bitvu u Lvova je možné rozdělit do dvou etap, z nichž první je průlom bojové skupiny, která dosáhla předmostí a dobyla výšiny. Druhou etapou bylo obrobí útoku a obrany hlavních sil od 15. do 21. 9. kdy došlo ke kapitulaci - Poláci trvali na tom že se město vzdá pouze 1. horské divizi, která se udržela proti útokům ze všech stran a ne Ruským invazním oddílům. po kapitulaci 25 000 zajatců a jiné kořisti se muselo měslo evakuovat protože mělo být součástí ruské okupační zony.


generál Kübler byl jako první velitel divize vyznamenám Rytířským křížem Železného kříže.

Operace Polsko - 09.1939


1 Dywizja Górska:
dowódca dywizji – gen. mjr Ludwig Kübler,
dowódca 98 Pułku Strzelców Górskich – płk Ferdinand Schörner,
dowódca 99 Pułk Strzelców Górskich – ppłk Hermann Kress,
dowódca 100 Pułku Strzelców Górskich – ppłk Willibald Utz,
dowódca 79 Pułku Artylerii Górskiej – płk Karl Wintergerst




Etatowo Dywizja liczyła 459 oficerów, 16 729 podoficerów i szeregowców. W swoim uzbrojeniu miała m.in.:
8 haubic kalibru 155 mm,
16 armat kalibru 105mm,
12 armat piechoty kalibru 75 mm,
48 armat przeciwpancernych kalibru 37 mm,
36 moździerzy kalibru 81 mm,
66 lekkich granatników kalibru 46 mm,
72 ckm,
275 rkm i lkm.
Dysponowała również 4845 końmi i 618 samochodami ciężarowymi.



Roland Kaltenegger, Ludwig Kübler. General der Gebirgstruppe, wyd. 1998
Roland Kaltenegger, Die Stammdivision der deutschen Gebirgstruppe. Weg und Kampf der 1. Gebirgs-Division 1935-1945, wyd. 1981

Generálmajor Ludwig Kübler