Antonov An-225 Mrija [kód NATO: Cossack]

An-225 (imatrikulace UR-82060, výrobní číslo 19530503763).

Tento rok dostalo letadlo nový kabát, narozdíl od ostatních letadel společnosti Antonov Design Burea, která mají jeden modrý pruh (viz třeba An-124 Ruslan), dostala modrý a žlutý pruh, vzadu na trupu se křížící (ukrajinské barvy). Zpráva a fotografie se objevila dnes, 28.7.2009.


Zdroj:
aerovokzal.net.ua
spotters.net.ua

An-225 Mrija UR-82060, Kyjev Gostomel září 2008


Автор: Игорь Бубин

Antonov An-225 Mrija (RU-82060)
Mošnov 31.1.2015.

Pôvod: ZSSR, súčasný výrobca leží na území Ukrajiny, ale jednotliví dodávatelia sú z viacerých krajín SNŠ vrátane Ruska (ale nakoľko sa už lietadlo myslím nevyrába, tak je to celkom jedno).


Sídlo firmy:
ул. Туполева, 1, г. Киев, 03062, Украина;
тел.: (+380 44) 454 31 49;
факс: (+380 44) 400 81 44;
E-mail: info@antonov.com
WEB-site: https://www.antonov.com


(stránky sú funkčné, ale treba vpravo hore zmeniť jazyk na ruštinu, v neangličtine je väčšinou chyba 404).


Čo sa týka počtu vyrobených kusov - nič moc, vyzerá to tak že v súčasnej dobe existujú len 2 ks - jeden vyrobený v roku 1988 a druhý po niekoľkoročnej prestávke mal byť dokončený v roku 2008.... (aspoň tak to tvrdí wikipedia s odvolávkou na výrobcu).

Letoun byl vyprojektován a postaven v rámci tehdejšího sovětského kosmického programu Buran. I když je někdy označován jako strategický dopravní letoun, s jeho vojenským využitím se prakticky nepočítalo. Měly být vyrobeny celkem 2 kusy s tím, že budou v rámci zmíněného kosmického programu přepravovat samotný raketoplán Buran a dále komponenty velké nákladní rakety Eněrgija. Příprava projektu a koneckonců i samotná stavba provázela celá řada zmatků, nejasností a krizových situací. I když v tehdejším SSSR byly určité zkušenosti se stavbou velkých letadel, tento projekt předčil všechno co zde do té doby bylo. Nastala také paradoxní situace. Nikde v SSSR nebyla tak velká hala, kde by se stroj mohl montovat a tak došlo k tomu, že se letoun stavěl společně s montážní halou. V SSSR bylo možné všechno, nicméně sám šéfkonstruktér ing. Balabajev (jak se později vyjádřil) sám moc nevěřil, že se stroj podaří dostat do vzduchu a měl i určité obavy, že to vůbec poletí.
Nicméně v roce 1988 byl jeden stroj dokončen, druhý byl částečně rozestavěn. V souvislosti s ukončením programu Buran pak zůstalo jen u tohoto jednoho stroje, který létá do současné doby.
I když se dnes nejedná o kdovíjaký technický zázrak, stále se jedná o největší a také stále nejvytíženější nákladní letoun světa, který se na své domovské základně vyskytuje jen zřídka, a to většinou za účelem oprav a údržby, kterou nelze provést jinde ve světě. I když je nájem letounu velmi drahý, stále se vyplácí zejména velkým těžařským společnostem pro dopravu vrtných souprav a komponentů, velkými uživateli jsou paradoxně i takové firmy jako Boeing, Airbus a pod., které jej využívají k přepravě komponentů jimi vyráběných strojů mezi jednotlivými závody.
V červnu 1989 jsme měl možnost osobně si stroj prohlédnout na letišti v Praze Ruzyni, kde přistál
pro poruchu hydrualiky při přeletu z Paříže. Musím říct, že se jedná vskutku o impozantní stroj a pro letecké fanoušky byl zážitek již jen jeho odjezd ze stojánky a příprava na start. O samotném odletu ani nemluvím.