Bitva o Atlantik [1939-1945]

The battle of Atlanik, which is sometimes with regard to the events of the first world war, referred to also as the second battle of the Atlantic was the longest military campaign of the second world war. The duration of the battle is basically identical with the duration of the european part of the war. Started 3. September, in the day when Great Britain and France entered the war, and continued until the surrender of Germany in may 1945. The core of the encounter was the clash of the German submarines, which tried to cripple the allied supply lines, with the allied naval and air protiponorkovými forces. Next to the wolf packs and convoys but include a few encounters between hladinovými vessels.




Friday 1. September
Germany attacked Poland, thereby officially began the second world war. On the move were Britain and France, which had to decide what they will do. The forces and means of the u.s. navy were in accordance with the existing tradition and then the doctrine mainly concentrated on the west coast. The us navy even had no comprehensive plans for the evacuation of american citizens from Europe. The exception was only the plans for the loading of smaller groups in the Mediterranean and their transfer to places of safe embarkation. Office of the chief of naval operations sent a dispatch to the commanders of the Flot United states, Asian flot, the Atlantic squadron, a Squadron of special services and Squadron 40-T. In it is informed that it can be expected that in the Atlantic will be operating on German submarines and armed merchant ships. The count also had to with the fact that the Uk probably takes the same measures as during the previous war. Information was also received by the commanders of the light cruiser St. Louis, who was in Punta Delgada in the Azores, destroyer Anderson, who lives in canada Montreal, and the submarine Spearfish, which was on the way from New York in the brazilian Bahia. Hydrographic office began to issue a special warning about the limitations and dangers of after the outbreak of hostilities. The first was the bay of Gdańsk, which the German government has declared as a dangerous area due to ongoing military operations. The German pocket battleship Admiral Graf Spee, which left 21. August Wilhelmshaven, southwest of the Canary islands met with by Altmark. He brought her fuel purchased in texas, Port Arthur. Sister pocket battleship Deutschland left Wilhelmshaven 24. of August and in early September, waited around in the North Atlantic in order to attack commercial vessels.


Sunday 3. September
Great Britain and France declared war on Germany. German submarines immediately began to attack british shipping. In the context of these attacks got torpedoed by the German submarine U-30 kapitánporučíka Lempa to the south of the Rockall Bank without warning the british passenger liner Athenia. On board were killed, inter alia, 28 american citizens. Lemp later claimed that he thought that firing on an armed merchant ship. The German military and political leadership of the guilt of the German submarines, denied, and accused of him by the British, although the Lemp acted in contradiction with international law, then German law. The british on the basis of this attack assumed that Germany started unrestricted submarine war. Less than three hours after the declaration of war hit the british light cruiser Ajax on the German freighter Olinda, which was sailing from uruguay Montevideo, and because he did not have a man to her recovery, sank her fire of their works. The war that arrived on the american continent. The british Home flota sent aircraft carriers to scout for and sinking German submarines. HMS Ark Royal operated in the northwest approaches, while the ships HMS Courageous and HMS Hermes to guard the southwestern approaches. British authorities detained the american freighter Saccarappa, which was carrying a cargo of phosphates and cotton.





14. September
The submarine U-30 was 14. September bombed by british aircraft, Blackburn Skua aircraft from a carrier HMS Ark Royal. Suffered moderate damage, and 19. September dropped seriously wounded men in Reykjavik in Iceland.

















www.ibiblio.org
www.ibiblio.org
www.ibiblio.org.

Pondělí 4. září
Athenia následkem poškození z předchozího dne klesla ke dnu. Poté, co byla tato skutečnost potvrzena, rozeslalo OKM velitelům všech ponorek na moři depeši s připomínkou toho, že Hitler nařídil neútočit prozatím na osobní lodi, i kdyby byly součásí konvoje. Veřejně německé velení vinu za potopení Athenie odmítalo až do konce války. Úřad náčelníka námořních operací nařídil veliteli Atantické eskadry, aby co nejrychleji zřídil smíšené letecké a námořní hlídky, které měly vyhledávat lodě bojujích států a šifrovaně hlásit jejich pohyb v pásmu od Bostonu po Trinidad. Britský lehký křižní HMS Ajax potopil jihovýhodně od brazilského Rio Grande do Sul německou nákladní loď Carl Frizen.


Úterý 5. září
Americký námořní attaché v Německu námořní kapitán Alan Kirk a jeho zástupce námořního attaché pro letectvo komander Norman Hitchock odletěli do irského Galway, kde se setkali s přeživšími z Athenie. Na základě jejich výpovědí dospěli k jednoznačnému závěru, že loď byla torpédována ponorkou. Prezident Roosevelt vyhlásil neutralitu a nařídil námořnictvu, aby zavedlo tzv. neutralitní hlídky. Náčelník námořních operací admrál Harold Stark nařídil veliteli Atlantické eskadry kontradmirálovi Alfredu Johnsonovi, aby zavedl pobežní hlídky, které měly zabezpečeným kanálem hlásit pohyb všech válečných lodí, které se přibližovaly k východnímu pobřeží USA nebo ho opuštěly. To samé se týkalo i Karibiku. Hlášení nemělo být podáváno, pokud se hlášená loď nacházela příliš blízko, aby ho nemohla zachytit, neboť by to mohlo být vyhodnoceno jako chování v rozporu s neutralitou. Torpédoborce Davis a Benham byly vyslány hlídkovat do oblasti Grand Banks. Měly podávat hlášení o pohybu cizích válečných lodí a provádět záchranné práce. Námořní komise nařídil americkým obchodním lodím na cestě do nebo z Evropy, aby po cestě nekličkovaly, nezatemňovaly, na boky namalovaly americkou vlajku a v noci osvětlovaly stěžen s vlajkami. Obdobná opatření byla v menším rozsahu nařízena i lodím v Pacifiku. Americká nákladní loď Black Osprey, která směřovala do Rotterdamu a Antwerp byla u Lizzard Head zastavena britskou válečnou lodí a eskortována do Weymouthu jednoho z pěti bodů, v němž Britové hledali v nákladových prostorech lodí kontraband. Dalšími body byly Ramsgate, Kirkwall, Gibraltat a Haifa. Zadržena byla i nákladní loď Lehigh, která směřovala do Hamburku. V Suezu Britové zadržel dva německé inženýry, kteří cestovali na filipínské motorové lodi Don Isdro, jež byla postavena v Kielu a plula pod americkou vlajkou. Spojené státy proti tomu protestovali jako proti narušení jejich práv neutráního státu.


Středa 6. září
Velitel Atlantické eskadry vyslal mateřské lodě pro hydroplány Gannet a Thrush do portorického San Juan, kde měla být zřízena základna zabezpečující operace těchto letadel. Byl to první krok ke zřízení pobřežních neutralitní hlídky. Kontradmirál Charles Courtney vystřídal kontradmirála Henryho Lackeye v čele Eskadry 40-T. Vlajková loď eskadry, která byla zřízena v roce 1936, aby chránila americké občany a majetek během španělské občanské války, jíž byl lehký křižník Trenton, se nacházela ve Villefranche-sur-Mer. Eskadra podléhala přímo Úřadu náčelníka námořních operací. Francouzské úřady vysadily v Marseilles z americké obchodní lodi Exochorda dva námořníky německé národnosti. Britská Severní hlídka, kterou tvořily 7. a 12. eskadra křižníků, začala operovat v oblasti mezi Shetlandy, Faerskými ostrovy a Islandem. Lehké křižníky HMS Caledon, HMS Calypso, HMS Diomede, HMS Dragon, HMS Effingham, HMS Emerald, HMS Cardiff a HMS Dunedin během následujících tří týdnů zastavily 108 obchodních lodí a 28 z nich doprovodily do Kirkwallu na Orkneyích ke kontrole nákladu.


Čtvrtek 7. září
Divize křižníků 7 kontradmirála Pickense vyrazila střežit pobřežní oblast mezi rhodeislandským Newportem a viržinským Norfolkem. První vyrazily těžké křižníky Quincy a Vincennes, poté je následovaly křižníky San Francisco a Tuscaloosa. Měly hlásit pohyb cizích válečných lodí a poskytovat pomoc při zachráně plavidel a letadel v případě nouze. Britský parník Olivegrove byl torpédován německou ponorkou U-33 severozápadně od Španšlska. Jeho nouzový signál zachytil americký parník Washington, který plul do Británie, aby z Evropy evakuoval americké občany, změnil kurs a zvýšil rychlost, aby pomohl se záchranou osob. Německý velitel kapitánporučík Hans-Wilhelm von Dresky se zachoval vstřícně k britské posádce, neboť vypálil několik nouzových signálních raket, aby do místa potopení své kořisti nasměřoval americké plavidlo, které Brity zachránilo. Americká obchodní loď Lehigh byla po dvou dnech britskými úřady propuštěna. Naopak loď Warrior byla zadržena. Americká osobní loď Santa Paula ńarazila u Curaçaa na britský křižník, který ji donutil zastavit, nicméně po krátkém zdržení ji umožnil další plavbu. Americký tanker I. C. White měl podobné problémy s neidentifikovaným křižníkem u kolumbijské Baranquilly, ale též mohl plout dál.

Pátek 8. září
Spojenci vyhlásili blokádu Německa. Britské úřady zabavily náklad fosfátů a bavlny z americké nákladní lodi Saccarappa, kterou poté propustily. Podtajemník amerického ministerstva zahraničních věcí Sumner Welles mezitím požádal o setkání mimo záznam s britským ambasadorem lordem Lothianem ohledně situace kolem zadržení osobní lodi Santa Paula předchozího dne. Welles Lothiana informoval, že kapitán lodi měl britskému křižníku poskytnout formální záruky, že na palubě nemá německé pasažéry. Pokud by tak neučinil, měl očekávat, že důstojníci z křižníku na jeho loď vpadnou a případné Němce si odvedou. Welles Lothiana diplomatickou řečí varoval, že takovýto krok britského plavidla vůči osobní lodi tak blízko amerických břehů by navodil vysoce nepříznivý dojem na americkou veřejnost, což je samo o sobě nežádoucí, neboť takovýto krok posádky britského křižníku by byl flagrantním porušením mezinárodního práva. Lord Lothian souhlasil a slíbil, že podnikne kroky potřebné k tomu, aby se situacím tohoto typu do budoucna zabránilo.


Sobota 9. září
Americká nákladní loď Wacosta plující z Glasgow do New Yorku byla zastavena německou ponorkou a zadržována tři hodiny. Němci prozkoumali její doklady a prohledali nákladový prostor. Poté ji nechali plout dál. Americký parník President Harding byl zadržen francouzskými úřady, které z lodi nechaly vyložit část nákladu, především měď a ropné produkty. Poté loď okamžitě propustily.


Neděle 10. září
Americká nákladní loď Hybert byla zadržována dvě hodiny německou ponorkou. Ta ji poté propustila, nicméně jí nařídila, aby po dobu 24 hodin nepoužívala vysílačku.


Pondělí 11. září
Německo vyhlásilo blokádu Spojenců. Americký tanker R. G. Stewart byl zastaven německou ponorkou U-38, která provedla varovný výstřel přes jeho příď poblíž francouzského Ushantu. Krátce nato tato ponorka toprédovala britský motorový tanker Inverliffey. Americký tanker poté zachránil jeho posádku, kterou po krátké chvíli přesunul na americkou nákladní loď City of Joliet, která je svezla do Antwerp. Německá kapesní bitevní loď Graf Spee provedla doplnění zásob z Altmarku. Do oblasti setkání se blížil britský těžký křižník Cumberland, ale Graf Spee po setkání s Altmarkem preventivně vypustil do vzduchu letouny Ar-196. Graf Spee byl tedy varován a změnil kurs, takže britské plavidlo jej nespozorovalo.


Úterý 12. září
Americká 21. průzkumná peruť majora Howarda Craiga se na floridském Miami ohlásila veliteli Atlantické eskadry k plnění povinností v souvislosti s neutralitním hlídkováním. Instrukce pro toto hlídkování byly v té době pozměněny, aby zahrnovaly i přístupy do Mexického zálivu přes Yucatánský kanál a Floridské úžiny. Americká nákladní loď Black Eagle byla zadržena britskými úřady v kotvišti Downs poblíž pobřeží Kentu.


Středa 13. září
Americká nákladní loď Black Osprey zadržovaná ve Weymouthu byla propuštěna. Norská motorová loď Ronda narazila u nizozemského ostrova Terschelling na minu. O život přišlo několik osob, včetně dvou Američanů. Několik dalších osob se zachránilo, mezi nimi i čtyři Američané, když je naložila italská nákladních loď Providencia.

Čtvrtek 14. září
Prostředky neutralitní hlídky Atlantické eskadry byly nasazeny ke 14. září takto: torpédoborce Davis, Jouett, Benham a Ellet operovaly mezi Halifaxem a Zálivem Placentia (oblast tzv. Grand Banks); torpédoborce Hamilton a Leary u Georges Shoals; torpédoborce Goff a Hopkins společně s letadly PBY-2 hlídkové perutě 54 (VP 54) a mateřskou lodí hydroplánů Owl u Narragansett Bay; toprédoborce Decatur, Barry a Reuben James společně s transportní lodí Manley a z pevniny startujících letadel hlídkové perutě 52 a 53 u Chesapeake Bay; torpédoborce Babbitt a Claxton u Floridského průlivu; těžké křižníky San Francisco a Tuscaloosa společně s torpédoborci Truxtun, Simpson, Broome a Borie, hlídkovými perutěmi 33 a 51 a mateřskými loděmi hydroplánů Lapwing, Thrush a Gannet v Karibiku a atlantické straně Malých Antill; těžké křižníky Quincy a Vincennes u Mysu Hatteras. V Hampton Roads vyčkávala v záloze úderná síla sestávající z letadlové lodě Ranger s perutěmi VB 4, VF 4, VS 41 and VS 42, bitevních lodí New York a Texas. Bitevní lodě Arkansas a Wyoming sloužily jako základna pro výcvik záložních námořníků.

RoBoT: TODO