This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Beech U-9 Seminole
Vojenská varianta Beech Model 50 Twin Bonanza:
- YL-23 Seminole - 1952, 4 Model 50 testované US Army, motory O-435.
- L-23A Seminole - 1952, sériová varianta pro US Army, víceúčelový a štábní dopravní letoun; 55 ks + 1 konverze YL-23.
- L-23B Seminole - 1953, mírně upravená varianta odvozená od modelu B50, stavitelné kovové vrtule; 40 ks.
- XL-23C Seminole - 1955, stroj objednaný USAAF, použitý k různým testům.
- L-23D Seminole - 1956, štábní dopravní, varianta odvozená od C50 (E50?), motory O-480, šest pasažérů; 85 ks + 93 konverzí L-23A/B.
- RL-23D Seminole - 1958, průzkumná varianta pro sledování bojiště, radar AN/APS-85 nebo AN/AFQ-86 SLAR, případně systém zaměřování rádiového vysílání; počty jsou nejasné, buď 20 nově postavených a 2 konverze, nebo 11 nových a 29-41 konverzí L-23D.
- L-23E Seminole - 1956, víceúčelová varianta, víceméně standardní D50A (E50?); 6 ks.
- L-23F Seminole - 1958, varianta Model 65 Queen Air - oproti Modelu 50 zvětšená kapacita trupu, 7 pasažérů; 3 "civilní" stroje doplněny 76 nově objednanými.
- U-8D Seminole - v roce 1962 přejmenované L-21D.
- RU-8D Seminole - v roce 1932 přejmenované RL-23D.
- U-8E Seminole - v roce 1962 přejmenované L-23E.
- NU-8E Seminole - 1966, J50 Twin Bonanza použitá k testům elektroniky v prodloužené přídi.
- U-8F Seminole - v roce 1962 přejmenované L-23F.
- NU-8F Seminole - Model 65-90T Queen Air, prototyp varianty s turbovrtulovými motory, později známé jako King Air.
- U-8G Seminole - XL-23C, 7 U-8D/RU-8D a 4 U-8E upravené na společný standard s rozšířenou kabinou a motory O-480.