Bell P-39D Airacobra

Zprávy z evropského bojiště vedly USAAC k tomu, že čerstvě rozestavěné P-39C prohlásily za nevhodné pro původní účely kvůli slabému pancéřování a výzbroji. 13. září 1940 byla proto vypsána nová objednávka na 394 P-39D (Model 15), s přidělenými čísly 41-6722 až 7115. Den poté byla také změněna objednávka pro P-39C a zbývajících 60 kusů (40-2991 až 3050) mělo být dokončeno také ve standardu P-39D. Hlavním rozdílem mezi oběma verzemi byla těžší výzbroj. Z přídě zmizely oba 7,62mm Browningy, místo nich ale přibyly čtyři stejné zbraně s 1000 náboji na zbraň do překonstruovaných křídel. 12,7mm kulomety zůstaly zachovány, stejně jako 37mm kanón Oldsmobile, kterému ale byla zvýšena zásoba munice na 30. Čelní štítek kabiny dostal desky z neprůstřelného skla, další pancéřování přibylo i na jiných místech kabiny a motorového prostoru. Nové nádrže byly samosvorné, byla ovšem o třetinu omezena jejich kapacita. Pod trupem proto přibyl úchytný bod pro 329litrovou přídavnou nádrž, na který mohla být umístěna také 136 nebo 272kg puma. Vrtule byla nahrazena novou stavitelnou vrtulí Curtiss Electric o průměru 3175 mm a trup byl prodloužen. Veškeré změny vedly k nárůstu hmotnosti o 110 kg a poklesu výkonů ve větších výškách.

První P-39D Airacobra vstoupily do služby u USAAC v únoru 1941, kdy jimi byly vybaveny 39., 40. a 41. stíhací peruť 31. stíhací skupiny na základně Selfridge Field, Michigan. Společně s P-400 byly P-39D prvními stroji USAAC, které prošly bojem, přestože měly ještě dost problémů, jednak obecný problém s nedostatkem výkonu ve větších výškách, jednak problém se zamrzáním zbraní, které neměly ohřívání, a další.

Vznikly také dvě další série, P-39D-1-BE a D-2-BE, objednané pro dodávky v rámci Lend-Lease. 150 P-39D-1-BE bylo objednáno 11. června 1941 a 185 dalších 17. září, jeden stroj pak na zvláštní objednávku. Teto stroje nesly firemní označení Bell Model 14A a hlavním rozdílem proti původní verzi byla instalace 20mm kanónu M1 místo Oldsmobilu, zbytek výzbroje zůstal zachován. Dalších 158 strojů pro Lend-Lease bylo označeno P-39D-2-BE (Model 14A-1) a objednány byly 1. června 1941. Tyto stroje měly motor V-1710-63 (E6) zpřevodovaný v poměru 2:1. Až na to, že byl vrácen 37mm kanón, se prakticky nelišily od veze D-1. Většina těchto letadel byla původně určena pro Velkou Británii, ale britské letectvo Airacobry odmítlo a většina proto byla doručena do SSSR. Několik tuctů ale převzalo USAAC, několik P-39D-1 létalo společně s P-400 u 347. stíhací skupiny v srpnu 1942 na Guadalcanalu a u 31. stíhací skupiny v roce 1943 v Severní Africe.

26 strojů P-39D bylo upraveno na průzkumné P-39D-3, což znamenalo umístění fotokamer K-24 a K-25 do zadní části trupu a přídavné pancéřování hladičů proti střelbě ze země. P-39D-4-BE bylo 11 strojů stejným způsobem upravených z P-39D-1. Obě tyto verze byly nasazeny pouze v Itálii.

Zdroj:
Pelletier, A. J.: Bell Aircraft Since 1935, Putnam, London 1992. ISBN 1-55750-056-8
Bartoszewski, Piotr: Samolot myśliwski P-39 Airacobra, TBiU Nr.85, Warszawa 1983
McDowell, Ernest: P-39 Airacobra in Action, Aircraft No.43. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1980. ISBN 0-89747-102-4
Dorr, Robert F., Scutts, Jerry C.: Bell P-39 Airacobra. Crowood Press Ltd., Marlborough 2000. ISBN 1-86126-348-1
Juszczak, Artur, Pęczkowski, Robert: Bell P-39 Airacobra. Mushroom Model Publications, Sandomierz 2003. ISBN 83-916327-9-2
http://home.att.net/~jbaugher1/p39_4.html
http://home.att.net/~jbaugher1/p39_6.html
http://www.aerofiles.com/_bell.html
http://en.wikipedia.org/wiki/P-39_Airacobra