Main Menu
User Menu

Military history website

Benedek, Ludwig August von

     
Příjmení:
Surname:
Benedek von Felsö-Eör
Jméno:
Given Name:
Ludwig August
Jméno v originále:
Original Name:
Ludwig August Benedek von Felsö-Eör
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
polní zbrojmistr
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
rytíř
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
14.07.1804 Sopron
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
27.04.1881 Graz
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://de.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Benedek
en.wikipedia.org
URL : https://www.armedconflicts.com/Benedek-Ludwig-August-von-t38336#145152Version : 0
MOD

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Feldzeugmeister Ludwig August Ritter Benedek von Felsö-Eör
Polní zbrojmistr Ludwig August rytíř Benedek von Felsö-Eör








... ich opfere dem Kaiser meine Soldatenehre... Ich opfere mich für den Kaiser...“



Ludwig von Benedek se narodil v uherské Šoproni (Ödenburg, Sopron) dne 14. července 1804 v rodině lékaře. Mezi pacienty jeho otce patřil i pozdější polní maršál Radecký. Možná to byl jeden z impulsů, jež předurčily budoucí kariéru mladého Ludwiga.


Ve čtrnácti letech nastoupil do Tereziánské vojenské akademie (Theresianische Militärakademie) ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). Po ukončení studia v roce 1822 nastoupil v říjnu jako praporčík (Fähnrich) k 27. pěšímu pluku. V únoru 1825 byl povýšen na podporučíka (Unterlieutenant) a přestěhoval se k 47. pěšímu pluku do Mariboru (Marburg). V březnu 1831 povýšil do hodnosti nadporučíka (Oberlieutenant). V červenci 1833 byl přidělen ke štábu armády v Itálii. V dubnu 1835 si polepšil na kapitána (Hauptmann). Zde v Itálii na něj "dohlížel" Radecký. Osudy obou se opět protnuly.


V květnu 1840 byl k přidělen jako pobočník v hodnosti majora (Major) do štábu hlavního velitelství v haličském Lvově (Lemberg). Benedek se osvědčil a v prosinci postoupil do hodnosti podplukovníka (Oberstlieutenant). V únoru 1846 vypuklo v západních oblastech Haliče povstání. Benedek se u Gdówa a Věličky (Wieliczka) vyznamenal při jeho potlačování. Hbité a rozvážné jednání v rozhodujících okamžicích mu vyneslo rytířský kříž řádu Leopoldova (Ritterkreuz des Leopold-Ordens), čestné občanství města Lvova, povýšení na plukovníka (Oberst) a přezdívku "Sokol od Visly". (Dlužno dodat, že dokázal zabránit zbytečně krvavým odvetným represáliím.) V následujícím roce byl jmenován velitelem 33. pěšího pluku, s nímž byl odeslán do Itálie. Mužům z tohoto pluku velel i v bojích na italské půdě v horkém roce 1848. Stal se velitelem brigády v divizi Ludwiga von Wohlgemutha. Mužstvo brigády tvořili z části právě muži z 33. pěšího pluku.


Po březnovém povstání v Miláně a ztrátě pozic na důležitém mostě u Giota se musel Radecký stáhnout do opevněného území mezi Mantovou, Peschierou, Veronou a Legnanem (Festungsviereck) a čekat zde na posily. Když dorazily, vyrazil ihned do protiútoku. U Curtatone a Montanary ale rakouské síly 29. května narazily na tuhý odpor (jež nakonec přemohly), což poskytlo piemontským silám čas připravit se na vítěznou bitvu u Giota následujícho dne. Benedek se v tomto prvním roce první války za sjednocení Itálie proslavil především odvážným útokem na Curtatone, aniž by čekal, zda mu boje u Mortary neusnadní jeho vlastní akci. Za svoji bojovou činnost v tomto roce byl odměněn ziskem komturským křížem řádu Leopoldova (Kommandeurkreuz des Leopold-Ordens) a rytířským křížem vojenského řádu Marie Terezie (Ritterkreuz des Militär-Maria-Theresia-Orden).


V následujícím roce se Benedek zúčastnil bitev u Mortary 21. března a u Novary 23. března. Radecký byl s jeho výkony velmi spokojen. To Benedekovi vyneslo v dubnu 1849 povýšení do hodnosti generálmajora (Generalmajor) mimo pořadí. Z Itálie byl převelen do Uher.


Dlouho si ale od válečné vřavy neodpočinul. V Uhrách vypuklo povstání a Benedek se podílel na jeho potlačení. Účastnil se bitev u Rábu, Komárna, Uj-Szegedinu a Szöregu, při nichž byl několikrát raněn. Za své zásluhy byl odměněn Vojenským záslužným křížem (Militär-Verdienst-Kreuz) a vlastnictvím 28. pěšího pluku. Po zotavení byl jmenován šéfem Radeckého štábu v Itálii. V říjnu 1852 byl povýšen na polního podmaršála (Feldmarschall-Lieutenant). V březnu 1857 skončil polní maršál Radecký své působení v Itálii a Benedek odešel na místo velitele II. sboru, velmi krátce poté byl jmenován velitelem IV. sboru. Mezitím se stal tajným radou (geheimer Rat). Na začátku války v roce 1959 přebral velení VIII. sboru. S ním se také zúčastnil bitvy u Solferina. Byla to zřejmě jeho nejskvělejší hodina, přestože Rakušané prohráli.


Benedek byl nemocný, přesto se dostavil v noci z 23. na 24. června na pozice svého sboru u Pozzolenga. Během 24. června dokázal nepřítele svým rozhodným odporem na vyvýšeninách u San Martina zdržet, přinutit nepřítele k převelení části sil určených pro Solferino a krýt tak na pravém křídle se svým sborem ústup rakouských sil právě od nešťastného Solferina. Mohl ustoupit již dříve, po obdržení rozkazu o všeobecném ústupu, ale rozhodl se držet výhodné pozice, dokud to půjde a získávat tak drahocenný čas, pro ústup ostatních sil. Projevené bojové umění a statečnost byly odměněny v říjnu 1859 komturským křížem vojenského řádu Marie Terezie (Kommandeurkreuz des Militär-Maria-Theresia-Orden) a čestným občanstvím mnoha měst. V následujícím měsíci byl povýšen na polního zbrojmistra (Feldzeugmeister).


V lednu 1860 byl jmenován náčelníkem generálního štábu a v dubnu do čela politické i vojenské správy Uher. V říjnu téhož roku byl jmenován velícím generálem v Lombardii-Benátsku, Korutanech, Kraňsku, Tyrolsku a Přímoří. V následujím roce se stal doživotním poslancem Panské sněmovny. V roce 1862 obdržel velkokříž řádu Leopoldova (Großkreuz des Leopold-Orden). Z výše uvedených funkcí působil dlouhodoběji jen v té v rakouské severní Itálii. I to mělo ale skončit. Přišel rok 1866 a s ním i prusko-rakouská válka, v níž měl Bendek sehrát nepříliš šťastnou roli.


Benedek byl jmenován do čela rakouské severní armády (Oberbefehlshaber der Nord-Armee). O tuto funkci nestál, odmítal ji a nechal se přesvědčit až po delším nátlaku (obětoval se). To se samozřejmě negativně projevilo na výsledku celého tažení. Ty tam byly kvalitní příprava a plánování, stejně jako osobní rozhodnost z dob italských bojů. Když se sečetly dohromady tyto faktory: Benedekova nechuť převzít velení spojená s vědomím vlastní nedostatečnosti pro tento úkol s ochromujícím efektem na pružnost velení (tak velkému seskupení ještě nevelel), jeho neznalost místního prostředí, špatná práce štábu, špatné zásahy shora, zastaralá pěchotní taktika, nedisciplinovanost podřízených velitelů, pruská kvalita velení v osobě Moltkeho, jejich rychlý postup a jejich nové jehlovky, byla výsledkem katastrofa v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866 a vůbec prohra celého tažení, resp. celé války přes úspěch císařských sil v Itálii. Přesto se Benedekovi alespoň podařilo provést ústup ve směru na Vídeň (poté, co byl zavržen plán na soustředění sil u Olomouce s cílem svést další bitvu). Vojska směřovala k hlavnímu městu monarchie s cílem vytvořit linii na jeho obranu. Po provedení ústupu se 26. července 1866 Benedek vzdal velení.


Benedek byl spolu s dalšími generály předán vyšetřovací komisi, jež měla zjistit míru zavinění porážky. Nicméně císař zamezil jeho postavení před válečný soud, patrně z obavy, že by vyšel najevo podíl těch "nejvyšších" míst na porážce. Sám Benedek slíbil arcivévodovi Albrechtovi, že o okolnostech porážky pomlčí a své názory si sebe vezmou do hrobu. Později, po odporné a potupné tiskové kampani proti jeho osobě, toho asi litoval, ale svůj slib jako správný rakouský voják dodržel. Nutno dodat, že arcivévoda Albrecht mu to nezapomněl a Benedeka se zastával a dokonce mu poslal svá vyznamenání, poté, co mu jeho vlastní někdo ukradl. Vztah k Habsburkům obecně ale zůstal i přes pozdější pokusy o změnu zatížen hořkostí. Odmítl spolupráci s historikem Alfredem von Vivenotem na zpracování událostí v průběhu prusko-rakouské války. Dokonce spálil své poznámky z té doby.


Polní zbrojmistr Ludwig rytíř Benedek von Felsö-Eör zemřel 27. dubna 1881 ve Štýrském Hradci, kam se kvůli touze po klidném dožití na patnáct let uchýlil. Osudnou se mu stala rakovina. Monarchie tak ztratila statečného, odvážného, až k sebeobětování oddaného a svědomitého velitele s pozoruhodnou prozíravostí. Ve své poslední bitvě ale zkřížil síly s pruským Moltkem, jenž ho ve velitelských schopnostech převyšoval. Navíc za okolností pro Benedeka nepříznivých. Jeho život nelze hodnotit jen prismatem prohraného tažení proti Prusům. Výsledky jeho předchozí vojenské služby dostatečně prokazují jeho schopnosti a zásluhy.
URL : https://www.armedconflicts.com/Benedek-Ludwig-August-von-t38336#165590Version : 0
MOD