Iljušin / Berijev A-50 [kód NATO: Mainstay-A]

Ilyushin/Beriev A-50 Mainstay


The Ilyushin/Beriyev A-50 is an early warning and awareness aircraft.


It was created as a successor to the Tu-126 (by the late 1980s the Russian Air Force used more than 10 of these machines ), which was already obsolete, did not meet the new conditions and was unable to provide air defense requirements. Therefore, the development of a new aircraft was initiated. Based on the Il-76 strategic transport aircraft. The use of the original transport machine became the rule for aircraft of this designation. Transport machines suit the conversion conditions best. Instrumentation can be easily accommodated in the bulky fuselage and the long range of these transport aircraft fully suits the idea of operating flying early warning centres.


The Ilyushin/Beryev A-50 was intended to perform a number of other tasks in addition to the basic task of early warning for the air defence forces, both for the military and the civilian sector. To perform these tasks, the A-50 was equipped with a number of other systems and equipment in addition to its main sensor ( radar ).


Capabilities of the A-50 :


a) - radar reconnaissance of airborne targets at ground to high altitudes at ranges of up to 500 km, their automatic tracking and guidance of own aircraft to designated targets


(b) - reconnaissance and automatic tracking of ground targets at ranges of up to 200 km and guidance of own aircraft to these targets


(c) - reconnaissance and automatic tracking of maritime targets at a range of up to 350 km and the guidance of own aircraft to these targets


(d) - processing data and guiding own aircraft to designated targets. It simultaneously guides up to 30 fighter aircraft in automatic mode and at least 15 more in manual mode


(e) - radio-electronic reconnaissance in the frequency band from 1 to 40 GHz; collection of these data and their overall analysis; identification of radio-electronic devices, signals and types of transmissions; positioning of these devices and recording of all acquired parameters


(f) - general analysis of the atmosphere - determination of its condition and composition in order to detect the presence and measure the concentration of harmful substances and the contamination by various types of harmful and poisonous substances


(g) - conducting optoelectronic and photographic surveys of the Earth in the visible and infrared part of the spectrum with cameras for vertical and lateral imaging


(h) - detect nuclear explosions - these capabilities can also be used to detect and analyse accidents at civil nuclear facilities such as nuclear power plants, nuclear fuel storage facilities, etc. It can also assess the radiation situation and contamination levels



Sources :
http://www.airwar.ru/enc/spy/il76sk.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/ai.html
ATM 10/2006,Prague, ISSN 1336-2003
ATM 7/1993, Prague, ISSN 1210-2849
ATM 9/2005, Prague, ISSN 1336-2003

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay


Letoun A-50 plní většinu svých úkolů většinou ve větších výškách. Létá obvykle ve výškách okolo 10 000 m rychlostí 700 - 800 km/h a běžně provádí lety trvající 4 až 5 hodin. To je hranice vytrvalosti, kterou lze dosáhnout při hlídkování bez doplňování paliva za letu. Letoun A-50 je ale také vybaven zařízením pro doplňování pohonných hmot za letu. Při doplňování paliva z tankovacích letounů může letoun ve vzduchu působit nepřetržitě po dobu více než 20 hodin. Při takovýchto akcích se za letu střídají dvě kompletní směny ( což je pětičlenná letová osádka, patnáctičlenný tým specialistů operátorů, tři technici a velitel ). Letoun je také vybaven tzv. týlovým zabezpečením, určeným k odpočinku a občerstvení posádky. Ta má k dispozici kuchyň, jídelnu, lehátkový kout a sociální zařízení.


Základním průzkumným prostředkem LSŘU A-50 je víceúčelový třídimenzní impulzní dopplerovský radiolokátor blíže neupřesněného typu, který spolu s jinými systémy tvoří tzv. radiolokační komplex "Шмель". Pracuje v kmitočtovém pásmu od 2 do 4 GHz s minimálním impulzním výkonem 1 MW a proměnnými parametry radiolokačního signálu. V součinnosti s palubním počítačem je schopen rozpoznávat typy a identifikovat druhy zjištěných cílů. Samotná anténa radiolokátoru se nachází v diskovém krytu,. Ten má průměr 9 m, výšku 1,8 m a je umístěn na dvou nosnících na hřbetě trupu letounu. Při běžném provozu se anténa radiolokátoru otáčí rychlostí 6 otáček za minutu. V tzv. klidovém / pohotovostním režimu pak rychlostí 0,25 otáček za minutu. V horizontální rovině je snímání radiolokátoru mechanické a v rovině vertikální elektronické. Hlavní plošná fázovaná anténa radiolokátoru je sloučena s vedlejší anténou identifikačního zařízení. Součástí tohoto kompletu jsou také antény zabezpečující přenos dat vlastním naváděným letounům.


Vnitřní vybavení samotného bojového centra tvoří hlavní jednoúčelový počítač neupřesněného typu ( určený ke sběru, třídění a vyhodnocování dat zjištěných radiolokátorem ), vedlejší počítač určený ke zpracování dat z ostatních systémů, ovládací pulty operátorů a elektronické části některých podsystémů. Celkem 15 specialistů - operátorů na víceúčelových ovládacích pultech s velkoplošnými barevnými obrazovkami, pracuje s již počítačem připravenými daty. Informace lze zobrazovat v alfanumerickém nebo grafickém režimu. Důležitým prvkem z hlediska hlavního určení letounu je navigační systém. Ten u letounu A-50 využívá tří nezávislých a na různých principech pracujících podsystémů. Prvním je klasický rádiový, druhý je inerciální a třetí rádiový družicový. Hlavním prvkem pro spojité určování polohy letounu a cílů je družicový navigační systém Glonass. Celková přesnost určení polohy je garantována na 50 m.




Zdroje :
http://www.airwar.ru/enc/spy/il76sk.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/ai.html
ATM 10/2006,Praha, ISSN 1336-2003
ATM 7/1993, Praha, ISSN 1210-2849
ATM 9/2005, Praha, ISSN 1336-2003

Berijev provedl tuto rekonstrukci (zaměřil se především na sestavení avionické výstroje a návrhu radiolokátoru a vnitřního uspořádání), ale zároveň na ní spolupracovala i OKB Iljušin (především aerodynamické nástavby a nosná konstrukce radomu).

Iljušin izd.976


Tento typ, zavedený do výzbroje v polovině 80.let pod zkratkou SKIP (samoljotnyj komandno-izmeritělnyj punkt) představovat jakýsi hybrid mezi Il-76 a A-50. Nejmarkantnějším rozlišovacím znakem je instalace rotující radarové antény a zároveň existence prosklené přední části trupu letounu.

Základní TTD radiolokátoru letounu A-50 Mainstay





Zdroje :
http://www.airwar.ru/enc/spy/il76sk.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/ai.html
ATM 10/2006,Praha, ISSN 1336-2003
ATM 7/1993, Praha, ISSN 1210-2849
ATM 9/2005, Praha, ISSN 1336-2003

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

...

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

.

23.03.2018 bolo on satelitných záberoch Russian military base Chumajnim identified the other airplane And-50.

.

And-50 over North Hamau (North of Hama), 10.04.2018
.

Možné aktívne А-50 ruských leteckých síl:
Červená 43, registračné neznáme, 1987
Červená 51, registračné neznáme, 1988
Červená 46, registračné neznáme, 1983
Červená 50, registračné neznáme, 1987

Zakonzervované lietadlá А-50, vrátane „starých prepraviek“, možno pravdepodobne identifikovať podľa nasledujúcich koncových čísel: 10 (prototyp), 15 (možno prototyp), 17, 20, 30, 46, 38, 34, 39, 48, 31, 32, 49, 35, 36, 40 a 51.

mil.in.ua