Calgarth

V roce 1940 se obě továrny firmy Short Brothers v Rochesteru dostaly přímo do cesty německým bombardérům, mířícím na Londýn i dál. Ministerstvo letecké výroby se proto rozhodlo rozptýlit část jejich výroby, konkrétně létacích člunů Sunderland, do bezpečnějších míst. Vzhledem k potřebě velké vodní plochy a místa skrytého před nepřítelem byla vybrána zátoka White Cross Bay na jezeře Windermere. Short na toto místo přemístil část svých dělníků a na břehu jezera, kde do té doby stávala jen usedlost Calgarth Hall z 16. století, vznikla rozsáhlá továrna a brzy také domky pro 200 ženatých a 300 svobodných dělníků. Na konci roku 1942 již na místě vznikla kompletní osada i se základní školou, dvěma obchody i fotbalovým klubem, pojmenovaná podle usedlosti Calgarth.
První dokončený Sunderland, DP176, z jezera vzlétl 16. září 1942 a do roku 1944 jich zde bylo vyrobeno 35. Pak se továrna začala soustředit hlavně na opravy a údržbu. V roce 1945 bylo na jezeře stále ještě zakotveno sedm opravovaných sunderlandů. Po skončení války se většina dělníků odstěhovala za prací, ale kvůli nedostatku bytů ještě mnoho rodin zůstalo na místě a v roce 1947 stále ještě 150 z 250 domů obývaly rodiny bývalých dělníků. To už probíhala jednání o osudu narychlo postavené osady, která se místním zájmovým spolkům příliš nelíbila, a ministerstvo pro leteckou výrobu přislíbio její odstranění, jakmile pomine poválečný bytový nedostatek. Ještě v roce 1945 bylo v opuštěných "svobodárnách" dočasně ubytováno 300 dětí přeživších holocaust (většina z nich přiletěla z Prahy) a také místní úřady sem začaly stěhovat bezprizorní. V roce 1948 se dokonce začalo uvažovat o stavbě druhé školy. V roce 1951 začaly práce na nové osadě v Droomer Stile, kteá měla poskytnou trvalejší ubytování, a o tři roky později začala demolice prvních domů v Calgarthu.
V roce 1960 již byl celý jih osady srovnán se zemí a navrácen do původní podoby, na severu al stále zůstávalo 31 obydlených domů. Ty byly vystěhovány do Droomer Stile na konci roku 1961 a z nyní již bývalé osady nadále několik dalších let sloužila okolním obcím pouze škola.
K místu se vážou dvě legendy. První z nich mluví o dvou křičících lebkách, patřících obětem prvního majitele Calgarth Hall, druhá o Sunderlandu, potopeném někde v jezeře poblíž bývalé osady. Druhá legenda se nakonec ukázala být možná pravdivou. Věří se, že šlo o stroj potopený personálem RAF po válce jako přebytečný, a v roce 2004 byl údajně spatřen skupinou pátračů, která nyní shání peníze na jeho vyzvednutí.

Zdroj:
www.flyingboatsonline.org
www.timesonline.co.uk
www.anotherspace.org.uk
diskuse o nálezu - forum.keypublishing.co.uk