Kříž generála Kellera

Cross general K e l l e r and
Cross of general Keller

The commander of the 3. the driving section, general count Keller already in the first days of the February revolution he refused to take the oath of obedience and fidelity to the Provisional government. General count Keller was one of the few senior officers who publicly confessed allegiance to the tsar and the monarchy.

Resigned from the command , forward your unit to the general Krymovi and went to Kharkov. Here he lived as a retired soldier. But already at the beginning of November 1918 for the general come the envoys of the Northern army (later called the North-western army ) . General Keller was invited to put himself at the head of this higher units and launched a struggle against the bolsheviks. Count Keller agrees and on 12 . November is leaving to Kiev with the aim of becoming the commander of this army, which is formed in the space of the Pskova.

In Kiev, however from the decision of the Hetmanské of the government appointed to the post of commander in Chief of all the armed forces of Ukraine. Keller agreed, but with one condition. His wish was, to all units, sections and the guerrillas, who have been subject to Hetmanské the government of the united and within the Dobrovolecké army into submission gen Denikinovi. This organization, however, did not suit Hetmanské the government and so the general of Keller wrote my function and tried to get to Kiev to go.

At this time, however, is Kiev unexpectedly occupied by troops of Petliura. Keller was betrayed, issued petljurovcům and in the night from 20 to 21. December was shot at the Sofia square eleven shots in the back. At the same time with the general was shot by his adjutant, colonel Panteleev and captain Ivanov, who completely volunteered their life teamed up with the count. Both had the possibility of Kiev to escape, but we both have accepted death before betrayal.

After the death of general Keller becomes the commander of the army general Vandam, later colonel von Neff, colonel Dzerzhinsky and ultimately the general Rodzjanko.


For the soldiers of the Northern army founded ( or rather wanted to establish a) count Keller memorial and honorary cross :

CROSS GENERAL KELLER

Description of the cross:

It's about the cross type of the Maltese order, which resembles náprsnímu the cross of the order of the knights of Malta. Decoration in the shape of a cross was in the size of 54 mm. The award of this decoration but it is unlikely for earl Keller in command of the Northern army arrived, and so naskytá the question of when and how could this cross actually set up.

Expert and author of publications about the decorations of the Civil war period, 1917-1922 gene. Paškov it is reported that in the private collection of viscount Robert Gruvela in Paris was this cross bred, the author saw it. Paškov states that the cross is just covered with white lacquer, then isn't he enameled.. The decorations earned the viscount at the same time with other awards and decorations army Bermon-Avalova in Germany in 1919.

For illustration we shall serve only the image,which is taken from the books of mr. Paškova.

Literature:
General P.Avalov: In the Struggle with Bolshevism. Berlin 1921
P. Paskov : Orders and Badges in the Civil War of 1917-1922 . Paris 1961.

Kříž Generála Kellera byl založen pravděpodobně v dubnu 1919 velitelem Ruské Západní dobrovolnické armády generálmajorem knížetem P.R. Bermondtem-Avalovem pro vojáky samostatného partyzánského oddílu, který byl nazván jménem generála jezdectva hraběte Kellera. Oddíl se účastnil bojů s bolševiky v pobaltí.


Kříž generála Kellera byl vyráběn zpočátku v Rusku a poté také v Německu a Francii.






Zdroj: bolshoyforum.org

Kolega Radim vložil příspěvek ke kříži gen. Kellera. Zároveň jsme se dohodli, že k tomuto kříži zaujmeme opatrný a kritický přístup. Jak mi Radim napsal, své závěry převzal z ruských stránek, které by měli být zárukou seriozního přístupu k dané problematice. Zde se však autor mýlí neb ruští sběratelé, ale i profesionální historici hledají nové poznatky k bojům Občanské války, která v letech 1918-24 probíhala na území bývalého carského Ruska.

Dekorace z období Občanské války byli v Rusku "TABU". Tato problematika jako-by neexistovala a ani renomovaní historici (faleristé jako byl např. Dr. Spasskij) na toto téma nesměli publikovat. První nesmělé kroky přicházejí až s nástupem Gorbačova, ale teprve později se začíná bádat, hledat, studovat. Bohužel v Rusku v archivech (o vyznamenáních vojáků Bílé armády nic není, nebo snad prozatím nic není nalezeno).

Jedinou kapacitou, která je uznávaná v cizině, ale naštěstí již také v Rusku byl a je stále generál Paškov. Je to celkem pochopitelné a jasné, neb "bělogvardějci" žili v Evropě, jejich střediska (Paříž, Bělehrad, Berlín, Praha) byla centra, kde se tito lidé scházeli a v vzpomínali. Paskov byl jedním z nich a jeho snahou bylo zachytit jednotky, jejich boj proti bolševikům a v neposlední řadě i vyznamenání, odznaky a další památky na tyto statečné vojáky.

Na našich stránkách je věnovaná pozornost i této problematice, jsou zde známé a dostupné dekorace, ale je zde i soupis nových, zcela vymyšlených odznak, křížů, medailí, vyrobených jen ze ziskuchtivosti hrabivých obchodníků. Každá věc, aby byla prodejná potřebuje reklamu, publicitu. A tak se objevují noví atamani, z muzikantů jsou knížata a z podvodníků stateční vojáci. V současné době se již sami Ruští sběratelé k této problematice staví zodpovědně a publikují nové knihy, kde popisuji tyto praktiky obchodníků. Především A. Kuzněcov, který zcela vychází ze základní práce gen. Paškova přiznává své omyly a napravuje své chybky.

Jistě, je poněkud paradoxem, že právě ruské stránky, různá diskusní setkání jsou plná omylů a šovinismu. Problematikou dekorací Občanské války se zabývám dlouhou dobu a i proto jsem na stránkách www.valka.cz věnoval pozornost této problematice.

Kolega Radim nám předvedl, že na ruských stránkách najdeme opravdu vše možné a nemožné. Dovolím si vložit dva obrázky a Vás nechám trápit, jde-nebo nejde o kříže gen. Kellera ???


Toto krátké pojednání připisuji panu kolegovi Radimovi a zároveň mu děkuji za zajímavý, byť jiný pohled na dané téma.

Potřebná a dostupná literatura je uvedena u jednotlivých článků v sekci Bílé Rusko.