Kjúšú J7W Šinden

Kyushu J7W Shinden - přehled verzí

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Historie:


Velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) vydalo koncem roku 1943 technické specifikace 18-Shi B, ve kterých požaduje přepadovou stíhačku, účinnou pro boj s bombardéry Boeing B-29. Zájem námořnictva o tuto kategorii letadel byl dlouhodobý, již o jeden rok dříve specifikacemi 17-Shi B požadovalo výškovou přepadovou stíhačku, odpovědí byly projekty letadel Kawanishi J3K1, Mitsubishi J4M1 a úprava palubního A7M3 na pozemní přepadovou stíhačku A7M3-J. Na základě nových specifikací továrna 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Kawanishi) mění u svého projektu J3K1 pohonnou jednotku a vzniká projekt J6K1, 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, Koizumi navrhuje s staví prototypy těžkého dvoumotorového stíhače J5N1 a konečně v 第一海軍航空技術廠 - Dai-Ichi Kaigun Kōkū Gijutsu-shō (Námořní letecký arsenál v Jokosuce) je navržen velice zajímavý letoun prozatím označený jako X-18.


X-18 představoval opravdu neobvyklý projekt letounu s uspořádáním křídel typu kachna. Takovéto pojetí letounu nebylo nové. Projekt X-18 vzešel z předešlého výzkumu, první myšlenka na realizaci projektu letadla kachní koncepce vznikla v technickém štábu japonského námořního letectva již v listopadu 1942. Kachní koncepce přináší, jak už to bývá, výhody i nevýhody. Mezi výhody patří možnost instalace mohutné hlavňové výzbroje do přídě letounu a to bez nutnosti synchronizace, zbraně tak mohou střílet bez snížení kadence. Další výhodou pro pilota je dobrý výhled. Nevýhodou je však nižší účinnost tlačné vrtule, která se navíc stává nebezpečnou osádce při nouzovém opuštění letounu (vystřelovací sedačky v Japonsku ještě nebyly). Při samotném návrhu X-18 bylo s dlouhodobou perspektivou zvažována možnost zástavby turbovrtulového nebo proudového motoru. Vývojem takových typů motorů se japonští konstruktéři motorů již zabývali, ale tento vývoj byl dlouhý, mimo jiné náročný na materiál turbíny a výsledky přicházeli velmi pomalu.

Nejprve bylo nutno ověřit navrženou koncepci letounu za letu, proto Dai-Ichi Kaigun Kōkū Gijutsu-shō zadává stavbu zmenšeného kluzáku, který má tvar budoucí stíhačky. Stavba tohoto letounku byla svěřena malé letecké továrně Chigasaki v Kanagawě. V průběhu roku 1943 pak zde vznikají tři kluzáky MXY6. Tyto kluzáky jsou ověřovány za letu, testy proběhly v rozmezí září a října téhož roku. Pro potřeby sofistikovanějších testů byl jeden z těchto kluzáků motorizován, byl do něj instalován invertní čtyřválcový motor Semi-11 o výkonu 22 koní, tento malý motor poháněl tlačnou vrtuli. Zálet těchto kluzáků přinesl vcelku uspokojivé výsledky.
Na základě těchto kladných výsledků byl nísledně dokončen celý projekt X-18 a námořní letectvo zadalo výrobu dvou prototypů. Objednávka byla počátkem roku 1944 předána letecké společnosti 九州飛行機株式会社 - Kyūshū Hikōki Kabushiki Kaisha. Prototyp přepadového stíhače, tedy zatím spiše stavba prototypů byla označena jako "Námořní přepadový stíhač pro pozemní základny 18-Shi B", zkráceně Kyushu J7W1 18-Shi.


Pod dohledem konstruktéra a pilota Ing. Lt.Cmdr. Masaoki Tsaruna byl po deseti měsících velmi usilovné práce byl hotov první prototyp. Japonští motoráři sice pokročili s vývojem proudového motoru, ale zatím stále nebyl k dispozici dostatečně výkonný a spolehlivý typ tohoto motoru, proto původní projekt počítal s instalací vysokovýkonného dvouhvězdicového motoru Mitsubishi MK9D. Motor poháněl mohutnou šestilistou vrtuli a celý stroj po svém dokončení vypadal velmi bojechtivě (podle mně to bylo nejkrásnější letadlo z tohoto období). Jednalo se celokovový dolnoplošník s příďovým podvozkem, vrtule byla při vzletu a při přistání chráněna malými podvozkovými koly umístněnými na spodní části obou SOP, tato kolečka byla doplněna až v průběhu pozemních zkoušek, kdy se letoun vychýlil prudce vpravo a konce vrtulových listů se dostaly do kontaktu se zemí a vrtule byla poškozena.
Během zalétávání (celkem to nebyla ani jedna hodina letu v průběhu tří letů) se potvrdily obavy konstruktérů, že přetrvají problémy s chlazením výkonného motoru, který byl velmi těsně kapotován a nepomohlo ani nucené chlazení. Problematikou chlazení se zabývali konstruktéři a technici společně se zástupci Kaigun Kōkū Hombu a to již tři měsíce před prvním vzletem, problém s chlazením byl tedy řešen s předstihem a právě rekonstrukce chlazení motoru způsobila značné zdržení. Krátké testování odhalilo také nepříjemně velký reakční moment mohutné šestilisté vrtule s vysokou hmotností. Tento klopný moment vyvracel letadlo na pravou stranu, dálším neodbrým jevem byly poměrně silné vibrace. Díky kachní konstrukci letounu bylo dosti náročné jeho ovládání, které si žádalo velmi zkušeného pilota, např. start byl neobvykle dlouhý a Shinden se odlepoval od země při rychlosti vyšší než 180 km/h.
Japonské námořní letectvo skládalo do projektu J7W dosti velké naděje, plánovalo rozsáhlou výrobu s dodávkami až 150 letadel měsíčně, průmyslová výroba však byla již velmi přetížena a vážně rozvrácena, jednak velkými nálety a také silným zemětřesením.


Ing. Tsaruna prý od samého začátku práce na projektu věřil, že do Shindenu zabuduje proudový motor, pístový motor bral jako nouzové řešení. Pravdou je, že byla nalezena projektová dokumentace, která počítala se zástavbou proudového motoru Ishikawajima-Shibaura Ne-130, tyto motory měly být na stavbu Shindenů-Kai dodávány v počtu 20-30 ks měsíčně, výroba byla plánována na léto roku 1946. Díky vyšší spotřebě paliva se v projektu počítalo s přídavnými palivovými nádržemi zavěšenými pod křídly. Se stavbou proudových J7W2 se však nezačalo.


Američané po vylodění našli oba prototypy, jeden byl kompletní a druhý měl demontovaný motor, kompletní letoun byl dopraven do USA a dochoval se do dnešních dní v National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C. (http://www.nasm.si.edu/)
URL : https://www.valka.cz/Kjusu-J7W-Sinden-t1276#97126 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Použité prameny:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
William Green a Gordon Swanborough, The Complete Book of Fighters, Salamander Books Ltd; New Ed edition, rok 2001, ISBN-10: 1840652691
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
L+K 16/1967, Letadla 1939 – 45
L+K 6/1993, Letadla 39-45
http://www.combinedfleet.com/ijna/j7w.htm
http://www.eagle.ca/~harry/aircraft/shinden/
www.airbornegrafix.com
www.geocities.jp - foto
http://ja.wikipedia.org/wiki/%E9%9C%87%E9%9B%BB
http://www.airwar.ru/enc/fww2/j7w.html
http://www.samoloty.ow.pl/str381.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Kjusu-J7W-Sinden-t1276#250971 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments


Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more