Medaile za práci při osvobození rolníků

Za úsilí při osvobození rolníků
За труды по освовождению крестъян
ÚVOD:
Již v roce 1856 car Alexandr II. před nejvyšší šlechtou Ruska prohlásil:
„ Je lépe zlikvidovat nevolnictví cestou revoluce shora, než čekat, až vše zničí revoluce zdola“
Zároveň pověřil zástupce šlechty vypracováním možnosti a odstranění tohoto problému. Car si uvědomoval,že současný stav, který v Rusku vládl je neudržitelný.
V roce 1856 byl založen tajný výbor, který se touto problematikou zabýval. Vysoká a tedy i velmi bohatá šlechta nebyla jednotná a konzervativci poukazovali na problémy,které mohou nastat a reformu bojkotovali. V roce 1857 však car Alexandr II. veřejně své plány oznámil a výbor přestal byl tajným a dne 8. ledna 1858 byl založen Hlavní výbor pro záležitosti rolníků v Rusku. I zde však například ruský šlechtic Orlov nebyl zastánce carova projektu. Car však své názory prosadil i u knížete Orlova s tím, že je nutno se podřídit a respektovat carovo rozhodnutí.Car byl připraven svůj postoj obhájit a proto osobně navštěvoval provinční výbory ve městech Kostroma, Nižní Novgorod, Tver, Smolensk a řadu dalších měst.
V roce 1859 to již bylo více jak 44 oblastních výboru, kteřé svůj úkol splnili v duchu přání cara. Rozhodující slovo měl ministr vnitra hrabě S.S. Lansky a ministr spravedlnosti hrabě Panin. Dne 28. ledna 1861 hlavní výbor ukončil svoji práci a po kratší diskuzi byl dne 19. února roku 1861 vydán manifest ( nařízení či zákonné opatření), který celou problematiku nevolnictví rolníků vysvětlil, obhájil a završil.
Dne 17. dubna roku 1861 v den oslav narozenin Alexandra II. car vydal rozhodnutí odměnit za tuto práci všechny angažované šlechtice a další občany, kteří svoji práci přispěli ke zrušení nevolnictví v Rusku.
Medaile byla založena dne 17. dubna 1861 Výnosem cara Alexandra II. a potvrzena Senátem ( čj. 36875)
Zlatá medaile byla určena jako vysoká odměna pro gubernátory, generály gubernátory, kteří se aktivně podíleli za práci spojenou se zrušením nevolnictví ruských mužiků(rolníků) v době od 20. ledna 1857 do vyřešení všech úkolů spojených s problematikou nevolnictví.
Stříbrnou medailí se vyznamenávali příslušníci šlechty zapojených do práci na úrovni své gubernie( oblasti) a všem aktivním příslušníkům výboru na této úrovni.
Ve státní mincovně v Petrohradu bylo zhotoveno:
- 250 zlatých medailí
- 650 stříbrných medailí
Je zajímavé a písemně potvrzené, že někteří vysocí šlechtici obdrželi další 2-3 medaile aby je mohli nosit na dalších svých oděvech či služebních stejnokrojích. Neznáme však, či není doloženo, zda tyto medaile jsou započítané v celkovém počtu vyrobených dekorací, či zda jde o medaile nad celkový počet zhotovených dekorací. (Ruští specialisté se kloní k tomu,že jde o medaile vyrobené nad stanovený počet, případně o privátní ražby).
V roce 1898 car Nikolaj II. svým nařízením určil či upřesnil nošení této medaile po smrti majitele. Zlatá i stříbrná medaile přechází na nejstaršího syna v přímé linii.
Rozměr medaile je 28 mm a nosili se na stuze s mašlí řádu Sv. Alexandra Něvského.
Jde o medaile mimořádně vzácné.
Literatura:
Петерс Д. И. Наградные медали Российской империи XIX-XX веков. Каталог. М. 1996.