25 liberní kanón

Anglický název : Ordnance Quick Firing 25pounder Gun Mark II


Ráže : 3,44 palce (cca 87,6 mm)


Celková hmotnost zbraně : 3968 liber (cca 1803 kg)


Celková délka zbraně : 106,7 palce (cca 271 cm)


Náměr : -5 stupňů až +40 stupňů


Odměr : 8 stupňů na dvoukolovém podvozku nebo 360 stupňů na kruhové točně
Úsťová rychlost střely : 1700 stop (cca 518 metrů) za sekundu


Protipancéřová střela probíjela 70 mm silný pancíř, skloněný pod úhlem 10 stupňů, na vzdálenost 400 metrů

Celkový pohled, pěkně je vidět dvoukomorová úsťová brzda

Pohled z boku ze strany miřiče

Detail muniční kolesny

Detail klínového závěru

Pohled na kanón v pochodové poloze směrem od muniční kolesny

zadní část kolesny

pohled na uchycení kolébky hlavně zleva

pohled z druhé strany

detail náměrové stupnice a ovládání náměru a odměru

Přesto že snaha nahradit starší 18 liberní dělo byla v britské armádě odstartována hned po prvé světové válce, trval vývoj jeho následníka vlivem hospodářských potíží neuvěřitelně dlouho. V průběhu vývoje bylo rozhodnuto jednotným dělem nahradit i 4,5 palcovou houfnici, takže výsledkem byla 25 liberní kanónová houfnice. Šlo o jedno z nejlepších a nejznámějších děl své třídy na světě, což dokládá i délka jeho služby. První děla byla použita počátkem WWII (bylo jich v té době méně než 80) a z britské výzbroje byla vyřazena v roce 1967 a z rezerv britské armády v roce 1975. Přes malý počet kusů na začátku WWII se stala velmi rychle standardním britskou houfnicí a o kvalitě konstrukce svědčí i minimální změny zavedené v průběhu její služby. Nejvýznamnější bylo přidání úsťové brzdy v roce 1942, to umožnilo palbu municí s větší náloží prachu, užívanou k průbojným střelám proti tankům. Děla která padla do rukou němcům byla použita k pobřežní obraně a nesla označení : FK 281 (e) nebo 8.76cm FK 280 (e) Hlavním rozdílem proti předchozím polním dělům, byla u této zbraně dělená munice, která umožňovala použití zbraně i jako houfnice a změnu dálky střelby změnou velikosti nálože v nábojce. Existovaly různé velikosti náloží (dohromady 5 různých ) z nich nejsilnější byla Super. S nejsilnější náloží byl dostřel cca 13400 yardů. Touto nejsilnější náloží bylo možno střílet jen z děl vybavených úsťovou brzdou. Základní střelou byl tříštivotrhavý granát (HE) ale existovaly i kouřové, osvětlovací a propagandistické střely. Pro střelbu na pancéřované cíle byly zavedeny lehčí AP granáty s vyšší úsťovou rychlostí. Kromě Británie se dělo vyrábělo i v Kanadě v
V zásadě existovaly 3 verze této kanónové houfnice byly to Mk.I, Mk.II, Mk.III


Mark I
V době kdy británie cítila nutnost s horšící se mezinárodní situací doplnit a modernizovat svou výzbroj padlo rozhodnutí použít pro montáž nové houfnice lafety starého 18 liberního kanonu. Byly vyrobeny doplňkové sady a spolu s novými hlavněmi byly montovány na staré lafety původních kanonů, to umožnilo v krátké době vyzbrojit novou zbraní velký počet jednotek. Mnoho těchto děl bylo ztraceno u Dunquerke.

Mark II
Hlavní verze použitá za WWII. Byla zavedena 7.12. 1937 a výroba začala počátkem roku 1939, ale ve výzbrojí bylo v době zahájení války jen 78 kusů. Do boje se prvně dostaly při tažení v Norsku v roce 1940, přes prohru v tomto tažení se zbraň osvědčila a změny na ní prováděné byly minimální. Úsťová brzda montovaná v roce 1942, byla údajně inspirována brzdou německé houfnice le. FH 18 ráže 105mm. Hlavním důvodem bylo snížením sil v zákluzu umožnit použití silnějšího střeliva (označeného jako „Super“) k boji proti těžším tankům. Tato zbraň byla také montována na pásové podvozky a tak vznikla děla Sexton, Bishop a tank Sentinel ACIII

Mark III
Verze zavedená v roce 1944, od předchozí verze se liší jen změnou na závěru umožňující snazší nabíjení, jde o poslední válečnou verzi
Zdroj : Ian V Hogg, British and American Artillery of World War 2

TTD
Ráže : 87.6 mm
Délka hlavně : L/28 – L/28,8 (dle verze) 2.71m
Váha hlavně se závěrem : 453.6 kg
Váha HE střely : 11,43 kg
Úsťová rychlost : 453 – 620m/s dle nálože
Dostřel : 12 248 m (se střelivem Super) 10790 m s normálním střelivem
Odměr : 8° , na podkladovém kole 360°
Náměr : -5°až +40°
Váha děla : 1605 kg (v palebném postavení)
Váha s kolesnou : 3327 kg (přepravní)
Rychlost palby : 12 – 14 ran za minutu
Vyrobeno : více než 12 000 kusů v průběhu války.

MUNICE
náboj: Mark ID S/L I Mark ID S/L I Mark ID S/L I Mark ID S/L I
typ: HE I HE I HE HE I AP


Hmotnost střely:11.3 kg I 11.3 kg I 11.3 kg I 11.3 kg I 9 kg


Náplně 1 I 2 I 3 I Super I Super


Úsťová rychlost: 200 m/s I 300 m/s I 450 m/s I 520 m/s I 610 m/s


Maximální dostřel: I 12,250 m I

... snad jen na doplnění
Charakteristická dvoukomorová úsťová brzda se podle některých pramenů montovala až do Mk III.
Kromě již zmíněné Kanady byla vyráběna také v Austrálii a Indii. Kromě základního typu byly vyráběny i další verze označované jako "Short", "Baby", nebo "Jungle" , což byla (y) modifikace pro boj v džunglích jihovýchodní Asie. Zbraň měla kratší hlaveň bez úsťové brzdy, chyběl ochranný pancéřový štít a na zadní části zkrácené lafety bylo malé kolo pro snadnější manévrování v náročném terénu.


Po II. světové válce se zbraň objevila v nejrůznějších konfliktech. Byla použita např. v izraelsko-arabském konfliktu v r. 1948. Ve větší míře v korejské válce, za indicko-pákistánské války v r. 1971 ji použily obě bojující strany.


Byla ve výzbroji dělostřeleckého pluku naší armády ve Velké Británii v počtu 24 ks.

,

Přidávám pár fotografií pětadvacetiliberky v palebném postavení a její příslušenství.



zdroj: vlastní foto

Imperial War Museum London


Vlastné foto

Britské 25-liberní polní dělo vystavené na nádvoří londýnského Toweru.
Tento kus byl používán k ceremoniálním účelům u jednotky Honourable Artillery Company do roku 2001.
Emblém jednotky je vyobrazen na štítu a je na něm motto "Arma Pacis Fulcra", ve volném překladu "Zbraně jsou podporou míru".


Zdroj:
popiska u exponátu

© Radek Havelka

archiv autora

©Radek Havelka

source:
www.reddit.com

.

Zde je link na Youtube, poslední střelby 25liberních kanonů v Irské armádě, 30.7.2009


Je tam hezky vidět nabíjení.