SS a policejní - obranný pluk “Sandschak”

SS and Police Self-Defense Regiment Sandjak
SS und Polizei-Selbstschutz-Regiment “Sandschak”
of the SS and police-defense regiment of the "Sandžak"
SS und Polizei-Selbstschutz-Regiment "Sandschak"


the Abstract of the article relating to units of the region of Sandžak

Due to the fact that the deployment of such as the slavic muslims in the framework of the German army, and in the context of the fighting on the territory of Yugoslavia, is not closer described - and in western literature is because of the political-power the history of manipulated - I decided to give the next article on the muslim units on the territory of Yugoslavia.

German recruitment of muslims into the ranks of the Waffen-SS, or into the ranks of the Wehrmacht and police forces did not confine itself only to the Bosnian Muslims and Kosovo's Albanians. The German occupation authorities tried to his German lines to include all the muslim population of Yugoslavia. To the already mentioned regions of Kosovo, Bosnia, Macedonia, the German authorities were also focused on the significant muslim region in Serbia - Raška/Sandžak, which was inhabited by slav muslims, the so-called Bosnians, and also the Albanian muslims.

In Sandžak, the German occupation authorities created the so-called Muslim legion "Sandžak", formally named and included into the structure of the SS as SS - und Polizei-Selbstschutz-Regiment "Sandschak" - SS and police-defence regiment Sandžak. The first commander of this legion became the SS-Standartenführer Karl von Krempler, which unit he commanded from September 1943, when it was officially formed, up to 21. June 1944, when he was replaced by SS-Oberführerem Richard Kaasererem. He commanded the division from 21. June 1944 to 28. November 1944. A majority of the members of this unit formed the so-called Bosňáci, therefore slovanští muslims and then also the Albanian muslims. In most cases, the unit joined members of the muslim pronacistických militias called "Hárun al-Rashid". Those have been called according to Aaron Vzpřímeného, one of the Abbasidských kalifátů, who was in office between the years 786-806.
By the way, a similar name is tako appears in the context of the Ostttürkisch Waffen-Verbande der SS, where one of the commanders was Hárun al Rashid Bej, which was, however, converted customizing German, or the father converted to islam, when at the time of the First world war practiced by the Turkish troops, and so the German officer grew up as a German muslim.

Part of the slavic muslims from the area of Sandžak was also rekrutována into the ranks of the "13. Waffen-Gebirgs-Division der SS Handschar". In this division also was a very strong banner of the kosovo Albanians. The main protagonist of the recruiting of slavic muslims in the division Handšár Herbert von Obwurzer.

Commanders:
SS-Standartenführer Karl von Krempler - September 1943 - 21.June 1944
SS-Oberführerem Richard Kaasererem - 21. June 1944 - 28. November 1944.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#286380 Version : 0
Chapter 1 - History of Sandžak


In the Middle Ages, the region was better known by the name of Raška (the first Serbian kingdom founded in the 7th century AD) and was one of the 4 important centres of the Serbian nation (Raška, Duklja/Zeta, Zahumlje and Travonsko). Over the centuries, there was a further influx of Orthodox Serbs who settled in the vicinity of Raška. This was located in the vicinity of today's Novi Pazar. In the region there were also important Serbian monasteries and churches of the Orthodox Church - Sopocani and Djurdjevi stupa.


Thus, as can be seen already from the outline of the history, Raška is the real cradle of the Serbian state - unlike, for example, Kosovo-Metohija, where this designation is rather purposefully used by the Serbs.


Then in later years there is the arrival of Bosnian Slavs, these inhabitants were closer to the Croats and their religion was similar to the Croatian Roman Catholic one, although they had their own church, the so-called Church of Bosnia - however strong the immigration was still the majority of the region was Serbs 90%.


Other incoming Slavic ethnicities were mainly Montenegrins from the south. These particularly influenced the ethnic composition in the south of Sandžak - in some regions reaching up to 80%. Overall within Sandžak they accounted for between 30-55% depending on the source. The religion of Montenegrins tended to be Orthodox, although some Montenegrins are Roman Catholic (about 3%).


However, in the 15th century (as was the case, for example, in Kosovo), Turkish forces conquered the region and with this began resettlement and changes in ethnic and religious composition. The Sandžak region lies on the route of a strategic trade corridor linking Istanbul/Constantinople and Asia Minor with Bosnia and then Europe. This led, for example, to the founding of the city of Novi Pazar, which translates as New Bazaar, which became one of the most important places in the Ottoman Empire. As this was a critical route and one of the trade arteries of the Turks, it was necessary to secure this route against various bands raiding caravans. Along with this, it was necessary to stabilize the region with a nation or religion that would guarantee that Turkish trade would not be threatened - that is, the Orthodox Serbs and Montenegrins, the Catholic Bosnians or Croats were certainly not such a nation, for, as history has shown, they were not very favorable to Turkish power.


For this reason, Turkey has decided to populate the region primarily with Turks and Muslim Slavs - either from among the converts or from the families of Janissaries. This corridor was also named the "Green Belt", clearly demonstrating the importance and necessity of securing this region for the Ottoman Empire. The Turks referred to these newly settled Slavs as "Poturchen". Orthodox Serbs, Catholic Croats and Bosnians were thus depopulated or outright liquidated in the course of major raids on villages or towns (again, exactly the same history as in the case of Kosovo). In order to further secure the region, the converted Slavs were elevated in social status to a higher group than the original Slavic ethnicities, as well as given various rights (lower taxes, contributions to ceremonies) and amenities or grants. As one of their responsibilities, Slavs under the Devshirme system had to send their male offspring to be raised by Muslim families or directly to the army. Under this provision of the region of Sandžak (incidentally Sandžak comes from the Turkish word sanjak, meaning administrative region), these Muslim Slavs were to ensure that the Slavs, especially the Serbs, were subordinated and did not cause any disturbances.


As another part of its nationality policy, the Turkish Empire resettled one of the Albanian tribes in the area of present-day Bosnia (and our Sanjak) - the Malesor Albanians, who were originally wild mountain tribes in northern Albania. These tribes were resettled in Bosnia/Sanjak around 1710, after the so-called Austro-Turkish War of 1700-1710. Today, around 20% of Bosnia's population has Albanian blood.


Later on in history, the so-called Bulgarian Gorani or Gorani (translated into English as "mountains" or "Gorans") also migrated to Sandžak - these are Slavic Bulgarians who converted to Islam. However, most of these Gorani people today live in Kosovo, especially Pristina, and in the Gori region and further north in Albania. On various contemporary maps, these Gorani are mostly referred to as Bosnians or Albanians, which is completely wrong, as both their genetic origins and their language are completely different from Bosnians and Albanians (the latter speak mainly Serbo-Croatian or Albanian dialects, while the Gorani speak one of the archaic dialects of Bulgarian with Albanian influence).


The last wave of Muslims were then the converted Montenegrins (again considered Bosnians) and Bosnian Bosnians who left the region of Montenegro and Bosnia roughly between 1680 and 1880 in connection with the defeats of the Turks and their slow "withdrawal" from the northern Balkans.


The subsequent development of the Sandžak region is very chaotic:
1) The inclusion of this region in the administrative district of Kosovo, the so-called Turkish "sanjak" (i.e. within the state structure of the Turkish Empire, Sandžak was perceived as part of Kosovo), is of great interest.
2) In 1711, with the violence against the converted Montenegrins in Montenegro, there is another strong wave of arrival of Montenegrin Bosniaks.
3) As a result of the defeats of Turkey e.g. the so-called Great War of 1683-90, the wars of Eugene of Savoy in 1716-1718 and the so-called Dubica War, and the growth of the power of Austria-Hungary, a large number of Orthodox Serbs relocated to the northern parts of Serbia or under the administration of Austria-Hungary - the depopulation of Raška took place.
4) Establishment of Serbia - between 1804 and 1867, immigration of part of the Serbian population from the northern countries occurs in Raška - this is mainly the return of families from the original waves of emigration.
5) Sandžak in 1877-78 by the Treaty of Berlin after the Russo-Turkish War became part of Austria-Hungary (presence of Austrian troops), but still part of the Ottoman Empire (administrative unit)
6) Raška or Sandžak fell back to Serbia and Montenegro in 1912 after the First Balkan War. Many Bosnian Muslims left with the Turkish army at this time (as so-called mujahirs) and Serbs took their place.
7) Between 1915-1918, as part of the First World War, the region is re-occupied by Austria-Hungary.
8) After World War I, it again falls as part of the new Kingdom of Serbs, Croats and Slovenes. However, the province of Sandžak is divided into two parts - 6 towns - Novi Pazar, Priboj, Prijepolje, Nova Varos, Sjenica and Tutin were incorporated into Serbia, 5 towns - Berane, Bijelo Polje, Pljevlja, Rozhaje and Plave were incorporated into Montenegro. However, in these towns - Nova Varos, Priboj, Prijepolje, Berane, Bijelo Polje, Pljevlja - the Serbian Orthodox had an overwhelming majority.


However, as can be seen from a glimpse of history, as in other regions of Yugoslavia, the situation, both ethnic and religious, was very complicated, which later (after the invasion of Germany and Italy) caused huge problems and to this day has not been properly resolved (the efforts of some Bosnians to seek independence or annexation to Bosnia). Thus, the Raška region at the time of the Second World War was a divided region with Orthodox Serbs on one side with other Slavs such as Croats, Slovenes and Montenegrins on the other side and Muslim Slavs (Bosnians and Goranians) and Albanians fully continuing the tradition of the Ottoman Empire.
SS a policejní - obranný pluk “Sandschak” - Mapa regionu Sandžak, na tomto náčrtu je krásně vidět kritická poloha mezi Srbskem a Černou Horou, stejně tak severně od Albánie a Kosova.

Mapa regionu Sandžak, na tomto náčrtu je krásně vidět kritická poloha mezi Srbskem a Černou Horou, stejně tak severně od Albánie a Kosova.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#288137 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 2 – Sandžak pod správou fašistické Itálie


Následujíce po německé invazi na Balkán a porážce Jugoslávie, došlo k rozhodnutí, že oblast regionu Sandžak bude rozdělena na dvě části – každá pak bude mít naprosto jinou okupační správu. Jižní část bude přidělena pod správu Itálie a společně s tím dojde k přičlenění této oblasti do tzv. Velké Albánie. Přesněji řečeno se jedná o následující oblasti Bijelo Polje, Plevlja, Tutin, Montenegro (Černá Hora), Kosovo, Metohija, Plav, Gusinje a Rozaje. Tyto oblasti byly zahrnuty do nového projektu na uspořádání Balkánu, který vzešel z dílny Himmlera a Hitlera. Celá tato oblast však zajímavě spadala pod italskou okupační správu – podle dokumentů, které byly objeveny, tím hlavním důvodem byla zpočátku určitá skepse Němců vůči „lidskému potenciálu tohoto regionu“. Šlo zejména o dostatečný počet a kvalitu mužů ochotných bojovat za myšlenku „árijské rasy“ (bližší info o představách muslimů ohledně árijské rasy v další kapitole č. 3 věnované německé správě). Dalším silným důvodem pak bylo dále diplomatické jednání mezi Chorvatskem, Německem a Itálií.

Německá správa si pak ponechala především ortodoxní části Sandžaku tedy Novi Pazar a oblast Sjenica.


Ještě však než začnu bližší nástin historie okupace a vzniku jednotlivých jednotek, rád bych popsal trošku povrchněji celkovou situaci od roku 1941, zhruba do roku 1944. Toto je důležitá část, neboť všechny strany konfliktu (který se opakoval zhruba po 50 letech) do určité míry falšují a lehce ohýbají skutečnost.


Avšak dosti povídání – v roce 1941 naprostá většina jak muslimů, tak pravoslavných žila vedle sebe bez nějakých větších problémů, i když občasné třenice se vyskytovaly. V roce 1941 však určitá část muslimů vidí možnosti vzniku islámského státu a popř. Velké Albánie – je jedno zda Slované či Albánci, neboť v Jugoslávii se většina lidí identifikuje spíše s náboženstvím než národností (viz. Kapitola č. 1). Podobně také začíná vzkvétat četnické a partyzánské hnutí (určitě je zajímavé uvést, že i zde se nacházeli muslimové, tedy smíšené jednotky), které jsou přímým nepřítelem muslimských milic a jejich idejím. Z tohoto důvodu pak v průběhu několika následujících let dochází k ostrým srážkám mezi oběma tábory. Nicméně prosté obyvatelstvo se spíše kloní k podpoře partyzánů či zůstává stranou. Tento přístup se odrazí pak v letech 1943, kdy velká část mužstva muslimských milicí dezertuje z německých služeb a dává se do služeb buď četniků nebo místních partyzánských oddílů. Ke konci války, s pronikáním komunistických partyzánů do této oblasti, naprostá většina sandžackých partyzánů a četniků bojuje bok po boku proti komunistům. Až do konce války tento region zůstal silně antikomunistickým.
Jak už je vidět z náčrtu, historie regionu je velmi zajímavá, nicméně ne jednoznačně proislámská či na druhou stranu jednoznačně prosrbská, jak se v poslední době objevuje.


První muslimské milice v regionu Sandžak byly vytvořeny v oblasti Tutin zhruba kolem roku 1941/2 – jejich cílem bylo především udržet kontrolu nad důležitým regionem Balkánu, stejně tak dostat pod kontrolu jak katolické Chorvaty či Bosňany, tak pravoslavné Srby. Jednotka byla vyzbrojena především italskou výzbrojí, popř. ze zásob po jugoslávské armádě. Tvůrcem této jednotky byl Dzemail Konicanin (1910-1944), narozený v Konicích blízko Tutin. Tuto jednotku vytvořil ve spolupráci s Dzaferem Devou, což byl muslimský kosovský Albánec, v této době také ministr pro policii a milice ve Velké Albánii pod správou Itálie. Konicanin byl slovanský muslim, který se jednoznačně identifikoval s ideologií velkého muslimského státu na území Balkánu. Stejně tak byl velmi blízký muslimským sandžackým a kosovským Albáncům. Na přiložené fotografii jej můžete vidět s albánskou důstojnickou čepicí se znakem Velké Albánie a Skanderbegu. Dalšími významnými muslimskými členy této jednotky byli Iljaz Brezanin a Husein Hukic. Mužstvo bylo především tvořené Slovany z oblasti Tutin, nicméně byli zde zastoupeni i malesorští Albánci.
Prvním velkým počinem jednotky byl útok na oblast osídlenou pravoslavnými Srby. Po celou dobu války tito Slované bojovali jako tzv. şehidové. Samotný Konicanin zahynul v roce 1944 při jednom z partyzánských útoků.


Ve stejném období kolem roku 1941/2 vznikají také četnické partyzánské oddíly. V rámci Sandžaku jde o těleso o síle zhruba 1 500 četniků, kteří vytvořili tzv. “Přepadovou jednotku Lim-Sandžak” (doslova však pojmenované jako „Létající jednotka”). Jméno jednotky je odvozeno od řeky Lim ležící v regionu Sandžak.


V této části si myslím, že je také dobré trochu si přiblížit i muslimské partyzány. Jak už jsem zmínil většina obyvatel Jugoslávie se v této době identifikovala spíše podle náboženství než národnosti. Nicméně i přesto existovala spousta lidí, kteří obě dvě hlediska spojovali. Mezi takové patřil např. Džafer-beg Kulenovič, bosenský muslim, vicepresident Ustašovců od listopadu 1941 do dubna 1945. On sám se cítil na prvním místě Chorvatem, teprve až na druhém místě byl muslim. Podobně tomu bylo i v regionu Sandžak, kde se dosti muslimů cítilo býti Srby nebo Bosňany. Tito pak velmi úzce spolupracovali s četniky generála Dražy Michajloviče. Jak ukazuje i tento příklad, rozdělující hranice mezi bosenskými muslimy, Srby, Chorvaty, Bosňany a Bosňáky byla velmi tenká a nepřehledná a nemůže být v žádném případě interpretována černobíle tak jako se tomu v současnosti děje.


V únoru 1942 tak dochází k prvnímu boji mezi oběma uskupeními. V tomto boji vítězí milice nad partyzány a ti ustupují z regionu Sandžak. Akce započala přesněji řečeno 1. února 1942, kdy muslimská milice z oblasti Sjenica a okolních vesnic z horské oblasti Pester zaútočila na partyzánské uskupení kolem osídlení Nova Varos. Zhruba kolem 7. února 1942 pak tento úder proti partyzánům pokračuje druhou muslimskou milicí z oblasti Komarami od Nova Varos, která ve spolupráci s italskou 19. divizí „Venezia“, toho času umístěnou v oblasti Prijepolje, zaútočila na pravé křídlo partyzánské obrany a donutila tak četniky k ústupu přes řeku Lim do západní části Sandžaku.


Další z protipartyzánských akcí byla Operace Schwarz (= Černý), která byla spuštěna 15. května 1943 a skončila zhruba 15. června 1943. Na této akci se účastnila většina muslimských milicí společně s německým 724. plukem pěchoty ze 104. divize horských myslivců a italskou divizí Venezia. Zhruba po dobu 1 měsíce jednotky bojovali s partyzány v oblasti západního Sandžaku.


Na území Sandžaku v průběhu italské okupace vznikají ještě další uskupení muslimských milic jako byla tzv. MVAC neboli Milizia Voluntare Anti-Comunista – „Antikomunistická dobrovolnická milice“, která byla - na rozdíl od výše jmenovaných - organizovaná jako zahraniční dobrovolnická legie v rámci italské armády. Zhruba kolem 28. února, 1943, se nacházelo v této jednotce kolem 780 muslimů ze Sandžaku.


Při vzniku všech těchto jednotek se velmi aktivně angažovali zejména tito představitelé muslimů – albánský fašista Saban Poluza, dále Acif Hadziahmetovic (1887-1945), známý také jako Acif-efendija – jeden z předních vůdců kolaborace s Itálií a Německem. Dalším významným činitelem byl také hlavní správce/prezident regionu Sandžak Ahmet-aga Daca.


Za dobu italské správy provedly milice také spoustu nájezdů na vesnice a města, popř. útočily na židovské farmy a menší osídlení. Jedním z nejhorších počinů byla operace v březnu 1942. Židé z měst Novi Pazar, Tutin, Sjenica a Duga Poljana byly donuceni pochodovat po dobu pěti hodin horským terénem z města Novi Pazar do Rašky (vzdušnou čarou zhruba 24 km). Z tohoto městečka pak byli transportováni vlaky do Kosovska Mitrovica, vesnice blízko města Pridvorica. Zde byli donuceni přesednout na další návazný transport, který je odvezl na konečnou stanici do tábora Kosovska Mitrovica. Židé, kteří v průběhu pochodu nemohli již dále pokračovat, byli zastřeleni na místě, další pak zemřeli v průběhu mučení či znásilnění milicemi. Ze samotného tábora se pak také podařilo zachránit velmi malý počet „osazenstva“.


A co se týče vztahu jak Němců, tak Italů k těmto jednotkám, asi nejlépe jej vystihuje tento tajný rozkaz vydaný 25. dubna 1943. Rozkaz byl vydán Geheimkommandosache–Chefsachen pro všechny německé a italské velitele:
“S nimi [myšleno sandžackými muslimy] musí být zacházeno jako se spojenci a nesmí být za žádných okolností odzbrojeni. Muslimové v oblasti Sandžaku vytvořili muslimskou obrannou milici, která je v podstatě pouze ozbrojenou vesnickou hlídkou. Podle všech dostupných informací čítá tato jednotka zhruba od 8 000 do 10 000 mužů.”
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293167 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Přiložené fotografie dvou z významných velitelů muslimských milicí.
SS a policejní - obranný pluk “Sandschak” - Dzemail Konicanin

Dzemail Konicanin
SS a policejní - obranný pluk “Sandschak” - Acif Efendija

Acif Efendija
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293170 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 3 – Bosenské memorandum Hitlerovi


V roce 1942 se většina muslimských intelektuálů a vůdců orientuje čím dál tím silněji na Německo, zřejmě i díky aktivitě SS. Dochází tak k přijetí memoranda, které nabízí Německu možnosti převzetí Bosny se speciálním statutem. Toto memorandum, vydané 1. listopadu 1941, adresované přímo Adolfu Hitlerovi a podepsané Muslimskou organizací Jugoslávie a Lidovou komisí nejmenovaných bosenských muslimů, vyjadřovalo silnou nespokojenost a averzi vůči Paveličově Chorvatsku a snahu po autonomní Bosně. Společně s tím autoři vyjadřují ochotu bojovat v řadách Wehrmachtu. Představitelé německé moci na Balkánu Siegfried Kasche (německý velvyslanec v Záhřebu) a Gen. d. Inf. Edmund Glaise von Horstenau (později nepřímo zapleten do chystaného převratu v Chorvatsku) toto memorandum odmítli a vznesli silně námitky proti možnosti vybudovat jakékoli divize z mužů Bosny a Hercegoviny, popř. ze slovanských muslimů. Nicméně je nutné brát na zřetel, že oba dva byli velmi těsně vázáni na Ante Paveliče tudíž jejich stanovisko je snadno pochopitelné.


Buď jak buď memorandum bylo odmítnuto a Bosna a Hercegovina zůstala součástí Chorvatska, nicméně Německo začalo silněji uplatňovat svoji moc nad Chorvatskem – nejlepším případem bude vznik 13. Waffen-Gebirgs-Division der SS Handschar. Potenciálním vyústěním pak byl plán Himmlera na vytvoření státečku Bosna a Hercegovina – tento plán však nebyl nikdy plně realizován.


V současné době však také dochází stále ještě k výzkumům, kdo byl vlastně tvůrcem tohoto memoranda a kdo všechno se na něm podílel. Podle Karla von Kremplera, důstojníka SS s velmi dobrými styky mezi muslimy, by měl být autorem memoranda Muhammed Pandža. Tento byl významným členem Ulema Mendžlis, což je nejvyšší náboženská autorita bosenských muslimů a skládá se ze 4 členů a tzv. Reis-ul-Ulema jako předsedy. Tento byl také členem muslimské organizace pro blahobyt Merharmet v Sarajevu. Nicméně podle mikrosnímků z Hooverova Institutu to však vypadá, že Pandža byl zřejmě jedním z autorů, avšak ne jediným. Zajímavý na Pandžarovi je také jeho politický vývoj – nejdříve byl fanatický proněmecky smýšlející muslim, nicméně v průběhu války se jeho názory obrací radikálně a přidává se na stranu muslimských partyzánů a spolupracuje s četniky.


Dalšími autory memoranda pak zřejmě byli - Uzeiraga Hadzihasanovic, prominentní člen Muslimské organizace Jugoslávie, což byla největší politická strana v Bosně, dále pak také bývalý člen C. a K. rakousko-uherské armády Mustafa Softic, 1942 tohoto času starosta Sarajeva, a nakonec Suljaga Salihagic z Banja Luky, který se snažil nejvíce o vznik samostatného bosensko-muslimského státu jako součást nadřazené árijské rasy, tedy německého Herrenvolku. Tento muž je také tvůrcem velmi zajímavé teorie, která byla mezi muslimy z Bosny a Sandžaku velmi silně reflektována:
„My, bosenští muslimové, nevyjadřujeme naší loajalitu německému lidu díky našim současným zájmům. Ne! Třebaže žijeme v zemi, kde většinu obyvatelstva tvoří lidé se slovanskými kořeny, třebaže mluvíme bosenským jazykem, který je podobný srbochorvatštině, my však rasově a pokrevně nejsme Slované, ale potomci germánských Gótů. My Bosňáci jsme přišli na Balkán ve 3. století po Kristu jako germánský kmen!“


Nicméně důležitou implikací pro Sandžak je, že tohoto memoranda se „ujal“ již zmiňovaný Karl von Krempler a rozhodl se toto zrealizovat v rámci Sandžaku po roce 1943, kdy Sandžak přešel do německých rukou. Vraťme se však popořádku k vývoji Sandžaku.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293255 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 4 – Sandžak pod správou nacistického Německa


Poté, co se Itálie poprvé vzdala Spojencům, 9. září 1943, německá 118. divize horských myslivců převzala kontrolu nad celým regionem Sandžak, včetně italského „záboru”.


Díky nedostatku mužů a obrovské členitosti oblasti, se německé velení rozhodlo svěřit určité části do rukou muslimských milicí pod vedením Hoxhy Hafiz Sulejmana Patčarise – nejlepším příkladem je okupace města Pljevla. Generálmajor Josef Kuebler, velitel 118. divize chtěl, aby sandžacké milice čítaly kolem 5 000 mužů. Moc dobře si uvědomoval nedostatek mužů v bojích proti četnikům a rostoucí síle komunistických partyzánů. Podle hlášení odeslaných na velitelství 118. divize nebyla schopná ani udržet hlavní komunikace, po kterých se dopravovaly zásoby, přisouvaly posily a přesunovaly jednotky.


Problém však nastal s již zmíněným rozmístěním muslimských milicí v rámci Pljevlji, která byla centrem srbského pravoslavného osídlení. Četnici se rozhodli toto město osvobodit od muslimů a začali shromažďovat prostředky a jednotky v okolí města. Za této situace dochází k velmi zajímavé situaci, kdy vedení Waffen-SS v této oblasti kontaktuje komunistické guerilly a dohodne se s nimi na společném postupu proti četnikům a dalším muslimským partyzánům. Tato dohoda vyvolává v rámci četniků a muslimů z regionu ještě větší zlobu vůči komunistickým partyzánům a v dalších letech jim to dají tvrdě pocítit. 20. září 1943 tak 2. proletářská divize zaútočí tvrdě na četniky a zamezí jim ve vstupu a osvobozené města. Do útoku proti četnikům se přidávají muslimské milice a četnici po těžkých ztrátách musí ustoupit od města.


30. října 1943 je poprvé sandžacká milice uvedena v rámci dokumentů SS. V rámci jedné z protipartyzánských operací je nazvána jako „Muslimská skupina von Krempler”, Muselmanengruppe von Krempler. Německé okupační síly se od této doby snažily této jednotce poskytnout vojenský výcvik podobný dalším podobným jednotkám jako 13. horské divize SS "Handschar". Dochází také k příchodu poddůstojníků a důstojníků od jiných formací SS. Podobně dochází k reorganizaci a vytvoření praporů. Jednotka byla přetvořena v dobrovolnickou legii v říjnu 1943 – tedy dostali německé hodnosti, podepsali smluvní závazek a společně s tím došlo k vyzbrojení podle německých standardů. Nicméně vzhledem k nedostatku materiálu a výzbroje, Němci spíše dodali zabavenou italskou výzbroj a část kořistní – např. z Francie či Jugoslávie.


Do čela tohoto uskupení byl jmenován Oberst der Polizei a Waffen-Sturmbannführer der SS Karl von Krempler, známý také pod přezdívkou „Sandžacký princ”. V rámci SS se jednalo o předního odborníka na islámskou problematiku zejména s ohledem na Balkán. V průběhu své vojenské kariéry byl členem 7.SS dobrovolnické horské divize Prinz Eugen a velkou měrou se také zasadil a přispěl k vytvoření bosenské 13. horské divize SS "Handschar". Von Krempler se narodil v Srbsku a mluvil plynně srbsky, německy a turecky. 1. dubna 1944 byl povýšen na novou hodnost SS-Standartenführer der Reserve.


Na přiložené fotografii z roku 1944 je zachycen při rozmluvě se členy Muslimské legie. Von Krempler je oblečen v uniformě Waffen-SS včetně SS-hodnosti na svém límci (jedná se tedy o fotku po jeho povýšení, protože před povýšením jeho hodnost byla Waffen der SS). Stejně tak na pravém rukávu můžeme vidět Edelweiss, odznak pro horské jednotky SS a Wehrmachtu. Co je ale velmi zajímavé, na pravém rukávu se také nachází vyznamenání za ZNIČENÍ TANKU. Do dnešního dne se nepodařilo potvrdit tuto informaci z jakýchkoli dokumentů, nicméně je možné, že toto vyznamenání získal v rámci své služby na Východní frontě.


Na základě von Kremplerova rozhodnutí se muslimským velitelem této legie stal její předchozí velitel tedy Hoxha Hafiz Sulejman Patčaris, i přesto, že faktickou pravomocí disponoval pouze Krempler. Patčaris byl několikrát zachycen na fotografiích, jak velí svým mužům ze hřbetu černého hřebce.


Zajímavou informací také jistě je to, že zhruba na konci roku 1943, tedy v prosinci, podepsal vůdce četniků Mihajlovič dohodu s německou stranou, která v podstatě znamenala, že četnici se stávají spojenci Němců. Pro naše muslimské milice to znamená, že od tohoto roku 1943, tedy spíše od ledna 1944, bojují již pouze proti komunistickým Titovým partyzánům. Společně s tím v některých případech bojují dohromady "ruku v ruce" se svými bývalými nepřáteli.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293256 Version : 0
Another photo related to this unit.


In the photo with Karl von Krempler you can see the difference between the headgear - the boy is wearing an Albanian fez, while the man standing next to him is wearing a white turban.
SS a policejní - obranný pluk “Sandschak” - Legie von Krempler společně se svými bratry z divize Skanderbeg

Legie von Krempler společně se svými bratry z divize Skanderbeg
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293257 Version : 0
Chapter 5 - Major Combat Actions of the Muslim Legion


The German headquarters in Sandžak was located in the town of Sjenica, which was also the headquarters of this legion. On 10 November 1943, this town became the target of an attack by the 2nd Proletarian Division, which had moved there from the territory of Serbia. This was less than two months after the previous cooperation against the Chetniks. I think that this is another example of the chaotic situation that prevailed in Yugoslavia during the Second World War. The Muslim Legion, along with five other German battalions, attacked the Communist partisans, who were forced to withdraw after this attack.


Another operation in which the Muslim Legion indirectly participated was the so-called Operation Kugelblitz (=Ball Lightning). This was planned as a mopping-up operation south of the town of Tuzla in eastern Bosnia. However, as the Sandžak region was very difficult to pass through due to partisan activities, on 21 November 1943 the German Second Panzer Army ordered the Siegfried Group to secure the Sjenica area. This Siegfried Group consisted of "our" Muslim Legion von Krempler, the German 524th Grenadier Regiment, the 2nd Regiment of the "Brandenburg" Division, which was reinforced by a tank platoon and one battery of artillery. This operation ended in success when Sjenica was opened and allowed the German 1st Mountain Division to move into the area of eastern Bosnia to the base area for Operation Kugelblitz.


By the end of 1943, from the German perspective, all objectives of most operations had been achieved and Sandžak was in the hands of the German military administration. Most of the guerrillas were badly bruised, and the communist guerrillas withdrew closer to the borders with Romania or Bulgaria. At the end of the year there was also an inspection of the Muslim Legion by von Krempler. As part of this inspection, plans were approved to expand this legion to a strength of about 4 battalions. In some of the photographs from this inspection it is possible to see a very varied mix of equipment and armament of this legion - some of the soldiers are dressed in Wehrmacht uniforms, some are dressed in Waffen-SS uniforms for mountain units and most of them have military blouses, trousers and boots for German mountain hunters. As far as headgear is concerned, as in the uniforms, there is a great variety - some of the troops wear Turkish fezes from the Ottoman Empire, which are recognisable by their red colour and specific shape. There are also Albanerfez on their heads, i.e. Albanian fezes, white Albanian caps. Some Muslims are also pictured wearing white turbans.


On January 16 and 17, 1944, the Muslim Legion von Krumpler takes part in the German attack against the partisan forces around Sjenica. The 7th and 4th Proletarian Brigade moved here after a new regrouping and replenishment after the losses of the previous year. The aim was to open all roads leading north and south of the town to the Montenegro area. The first attack met with complete failure. On 6 February and 8 February the Germans again attempted an attack in the same direction and with the same objectives, but again the operation ended in complete failure. Thus, the minor success was at least the capture of the town of Meljak, which forced the 4th Proletarian Brigade into a partial retreat. The communist guerrillas grew stronger by the day, thanks to the strong advance of the Red Army and the supply of arms from the Allies. The Luftwaffe absolutely could not prevent this air supply, as most of the airmen and machines were transferred to the Eastern Front.


Also during February, important political decisions were made regarding the Sandžak region - the Germans decided to grant autonomy, or rather a form of independence, to the Muslims of Sandžak. Von Krempler prepared proposals for a Muslim administration in Sjenica, which were intended to ensure that Sandžak would still be under Nazi control. February 1944, the Higher Headquarters of the SS and Police "Serbia" (HSSPF Serbien), namely SS-Gruppenführer August Meyszner, reported to the Military Headquarters Southeast (Militarbefehlshaber Sudost) to Infantry General Hans Felber that von Krempler's (this is the Muslim Division von Krempler) forces in Sandžak had no more than 800 men divided into two battalions.


Militarbefehlshaber Sudost also sent the following message to the headquarters of the German Second Panzer Army:
1. The total number of men in the Muslim militias under the von Krempler administration is approximately 4,000 to 5,000 men.
2. Of these 2,000 will be sent to form a new Bosnian-Muslim division (probably the Kama division).
3. the Sandžak Legion will be organized on the model of the Handshar Division, equipped, supplied and uniformed like the German forces in the Balkans. Included in this report is an addendum that the Muslim Legion must receive the same rations as the German troops.


On 18 March, militia units from the Priboj area, together with German troops and parts of the 4th Regiment of the Brandenburg Division from Prijepolje, launched a new attack on the units of the 4th Krajina and 2nd Proletarian Brigade assembled around the town of Priboj.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293361 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

26. března, 1944 Vojenské velitelství Jihovýchod informuje do Berlína Heinricha Himmlera, že sandžacké milice a části již formované Muslimské legie by měly být převeleny pod velení 2. tankové armády. Velitelství by se tak pro tyto jednotky ze Sandžaku přemístilo do osady Nishka Banja, které se nachází blízko města Nish v Srbsku. HSSPF “Serbien” však bude stále zodpovědné za službu a organizaci těchto jednotek. 30. března Himmler toto nové velitelské schéma odsouhlasil, nicméně zvolil Karla von Kremplera novým SS-velitelem oblasti Sandžak, přesněji “SS-Führer im Gebiet Sandschak”. Po dobu dalších 5 měsíců tak von Krempler rozhodoval, kde všude budou muslimské milice nasazeny.

4. dubna 1944 se Muslimská legie stává součástí německé Operace Kammerjäger (= Vyhubitel), což byla dobře naplánovaná, koordinovaná, masivní akce trvající zhruba 7 týdnů. Legie se zúčastnila boje proti komunistickým guerillám zejména v oblasti Jižního Srbska. Tyto akce vyústily zhruba 11. dubna 1944 k tvrdé konfrontaci s jednotkami partyzánské 37. proletářské divize, jihozápadně od města Sjenica podél cesty spojující Bijelo Polje a Brodarevo. Boje probíhaly ve velmi těžkém terénu – jednalo se především o strmá údolí kolem řek Lim a Tara. Výsledkem boje byl však kvapný ústup partyzánů. Operace pak pokračovala 18. až 24. června kdy dva prapory německých jednotek a zhruba 400 mužů Muslimské legie zaútočilo ze Sjenice velmi agresivně ve směru na Bijelo Polje proti partyzánské Garibaldiho divizi, která byla tvořena především italskými komunistickými dobrovolníky bojujícími na straně Titovi partyzánské armády. Sandžacká milice a německé síly však neuspěly v dobytí Bijelo Polje a utrpěli ztráty 150 mrtvých a zraněných.


V červenci 1944 Sandžacká milice zaútočí blízko města Stitari a podaří se jí zajistit předmostí na druhém břehu řeky Lim. Naneštěstí pro Muslimskou legii Němci nemají dostatek logistických prostředků k zabezpečení včasného přísunu zásob a munice. Partyzánské jednotky byly také silně zakopány v tomto regionu, což nasvědčovalo v silnější materiálovou válku, na kterou nebyla německá logistika plně připravena. Z tohoto důvodu tak Legie obdržela rozkaz ke stažení a opuštění území.


Kapitola 6 – Zformování a zánik SS und Polizei-Selbstschutz-Regimentu „Sandschak“


Vraťme se však ještě k formování naší Muslimské divize – 28. dubna 1944 HSSPF Serbien pod velením SS-Gruppenführera a Generalleutnanta der Polizei Hermanna Behrendse podala zprávu do Berlína pro samotného Himmlera, že Legie von Krempler je velmi blízko k úspěšnému zformování. Společně s tím také velitelství SS dodalo, že v tomto úsilí jim byl také velmi užitečný Hlavní úřad Orpo v Berlíně.
V červenci 1944 dochází ke konečné a dychtivě očekávané reorganizaci a oficiálnímu uvedení do archivů SS jako SS a Policejní obranný pluk “Sandschak”, v originále jako SS und Polizei-Selbstschutzt-Regiment “Sandschak”. Celkový počet mužů v tomto pluku dosáhl 3 000 mužů. Vzhledem k velikosti regionu a celkové situace je to jistě zajímavé číslo.
Čísla polní pošty byla také přiřazena – pro celý pluk to bylo číslo 21 095. Pro jednotlivé prapory pak:
- 1. prapor -22 118
- 2. prapor -23 051
- 3. prapor -24 125
- 4. prapor -24 983


Struktura divize tak odpovídala spíše balkánským operacím. Ve skutečnosti však celkový plánovaný počet (až 5 000 mužů) nebyl nikdy dosažen. Společně s pokračujícími dezercemi s přibližující se frontou a stejně tak se změnami nálad mezi muslimským obyvatelstvem, nebyli Němci schopni zabezpečit potřebný počet mužů. Dokonce i se zhoršující se ekonomickou situací Říše nebyli schopni zabezpečit ani potřebnou výzbroj a výstroj – proto je na spoustě fotek i po „dni oficiální reorganizace“ možno vidět příslušníky pluku v civilních šatech.
SS a policejní - obranný pluk “Sandschak” - Tesne pred svoji popravou v Belehrade.

Zdroj: www.islandfarm.fsnet.co.uk

Tesne pred svoji popravou v Belehrade.

Zdroj: www.islandfarm.fsnet.co.uk

URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#294164 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

18. července 1944 zahajují německé síly Operaci “Draufganger” (=Odvážlivec, Násilník), jejímž cílem je zabránit partyzánům okupovat údolí Ibar. Pluk Sandžak je rozmístěn v blízkosti města Bionica na východním břehu řeky Lim mezi městečky Bijelo Polje a Berane.


12. srpna 1944 se pluk “Sandžak” zapojuje do Operace “Rübezahl” (=Krakonoš). Jednotka útočí v těsné spolupráci s albánskou divizí SS Skanderbeg, SS-divizí Prinz Eugen a 1. horskou divizí ve směru Bijelo Polje a Prijepolje. Primárním účelem této akce bylo zamezit partyzánům navázat kontakt s Rudou armádou, která postupovala z Rumunska. Nicméně, když Rumunsko přeměnilo kabát, Německo a jeho Spojenci se na Balkáně ocitli v podstatě v bezvýchodné situaci.


V září 1944, se pluk rozmístil na horské linii Priboj-Prijepolje-Rozaj-Pester. V rámci plánované operace se stal součástí tzv. Kampfgruppe “Bendel”, která se skládala ze dvou praporů muslimů z tzv. Albánské armády. Němci díky zhoršující se strategické pozici Německa už v této době plánovali ústup z Jugoslávie tak, aby zabránili odříznutí celkem ještě velké vojenské síly, která se na Balkáně nacházela. Sověti postupovali velmi rychle a každý den se možnosti stažení snižovaly. Problémem byly i civilní osoby, neboť společně s německou armádou se stahovali také němečtí osadníci, resp. etničtí Němci, kteří si velmi dobře uvědomovali následky německé politiky na Balkáně a potenciální nebezpečí ze strany Jugoslávců.


Německé síly tak zajistily pozice zejména v oblasti Banátu a Bašky, aby umožnily Heeresgruppe E konsolidovaně ustoupit směr Rakousko. Společně s tím pokračovalo rychlé stahování německých sil z Řecka, Kosova a Makedonie. Náš muslimský pluk byl v rámci stahování donucen se přemístit do oblasti Sjenice, kde byl však na úsvitu 14. října napaden příchozími partyzánskými jednotkami komunistických sil. Pluk “Sandžak” byl donucen vyklidit své pozice a pod tlakem partyzánů ustoupit směrem k Duga Poljana. Německé jednotky byly schopné znovu dobýt Sjenicu až 25. října po tvrdých bojích. Nicméně v důsledku těchto bojů byl pluk fakticky zničen – došlo k velkým ztrátám materiálním i lidským. Některé z nich způsobené i masivní dezercí k partyzánům. Většina muslimských milic z oblasti Sandžaku byla také schopna přejít na stranu partyzánů, neboť komunističtí partyzáni vyhlásili amnestii v měsíci září. Tento faktor zapříčinil velmi silnou dezintegraci většiny německých pomocných jednotek.


Nicméně i po těchto událostech stále bylo zhruba 700 mužů ochotno bojovat za myšlenku muslimského státečku a německých teorií. V listopadu 1944 tato skupina muslimů pod vedením nám již známého Padčarise a jeho velitele štábu majora Ramize Sipiloviče ustoupila do Sarajeva. Zde byly dáni pod velení velitele místních Ustašovců generála Vjekoslava Maxe Luburiče, který sem byl poslán Ante Paveličem, aby řídil zdejší vojenské operace. Od tohoto kroku si také Pavelič sliboval zvýšený počet muslimů v řadách Ustaši. Nicméně došlo pouze k reorganizaci Sandžackého pluku a jeho včlenění do Ustaši. Padčarisovi byla udělena hodnost plukovníka Ustaši. Po tvrdých bojích a ústupu směrem do Rakouska byl pluk oficiálně rozpuštěn v průběhu počátku roku 1945 německou vojenskou správou ve Štyrském Hradci v Rakousku, nicméně muži byly přiděleny do jiných jednotek. SS-Standartenführer der Reserve und Oberst Polizei Karl vov Krempler byl poté převelen k jiné jednotce.


V březnu 1945 poslední zbytek mužů z pluku “Sandžak” zasáhl do tvrdých a rozhořčených bojů v okolí města Sarajevo, přesněji v horském sedlu Ivan. Nicméně spojené chorvatsko-maďarsko-německé síly nebyly schopny tuto kótu udržet a musí se stáhnout. Sarajevo je pak dobyto partyzány 6. dubna 1945. Bohužel část mužů byla zajata partyzány – tito byli okamžitě popraveni.


Malá hrstka přeživších mužů pak přešla do oblasti Šišak, jižně od Záhřebu a zde byli dáni pod velení ustašovské brigády „Obrana” pod velením samotného Luburiče – tato brigáda však byla záhy reorganizována „na papíře” jako 18. útočná divize.


8. května 1945 však partyzáni dobývají i Zahřeb a část muslimů bojuje do posledního muže, zbytek se stahuje s Chorvaty do Rakouska, kde jsou pak zajati Spojenci.


Tímto veškeré vojenské záznamy této zajímavé kapitoly, týkající se slovanských muslimů v rámci německé armády, končí.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#296071 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Kapitola 7 - Životopisy hlavních protagonistů Sandžaku


1) Karl von Krempler - narodil se 26. května 1896 ve městě Pirot toho času na území Srbska. Mluvil plynně několika jazyky zejména však turecky, srbsky a německy. Po válce se mu podařilo uniknout spravedlnosti za jeho činy na židovském obyvatelstvu Srbska. Zemřel 17. dubna, 1972 v Salcburku v Rakousku. Krempler kromě formování legie Sandžak se také "zasloužil" o vytvoření 13. divize SS Handšár. Společně s tím byl také po určitou dobu členem divize "Prinz Eugen". Společně s Franzem von Scheigerem a Džaferem Devou byli klíčovými lidmi, kteří ustanovili o také zároveň obnovili myšlenku Velké Albánie v rámci nacistické geopolitické strategie zaměřené na Balkán. Všichni tři byli nacistickými odborníky v otázce islámu a jejich použití pro nacistickou ideologii.
Krempler byl také nazýván "Sandžackým princem" díky jeho docíleným výsledkům v oblasti Sandžaku.


2) Richard Kaaserer - Kaaserer byl za První světové války členem Rakousko-uherské armády. Po Druhé světové válce byl předán do Jugoslávie, kd byl souzen za své válečné zločiny v rámci Srbska - byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1947 popraven.


3) Hermann Behrends - SS-Gruppenführer a Generalleutnant der Polizei Hermann Behrends byl od 1. dubna, 1944 do října 1944 hlavním velitelem, přesněji Höhere SS und Polizei Führer "Serbien, Sandschak, und Montenegro" s velitelstvím v Bělehradě. Byl tak hlavním představitelem německé moci v Srbsku. Po válce byl popraven za své zločiny v Bělehradě, dne 4. prosince 1948.


Zdroje:
Axis Europa Magazine, Vol. II/III (No. 9). The Moslem Militia and Legion of the Sandjak. 1996, pp.3-14.
Bender, Roger James and Hugh Page Taylor. Uniforms, Organization and History of the Waffen-SS.
Kumm, Otto. 7. SS-Gebirgs-Division "Prinz Eugen”
Lepre, George. Himmler’s Bosnian Division: The Waffen-SS Handschar Division 1943-1944.
Pencz, Rudolf. For the Homeland! The History of the 31st Waffen SS Volunteer Grenadier Division. West Midlands, UK: Helion & Co., 2003.
Andrejevich, Milan. "The Sandzak: The Next Balkan Theater of War?"
Munoz, Antonio, ed. The East Came West. NY: Axis Europa Books, 2001.
Schmidt, Fabian. "The Sandzak: Muslims between Serbia and Montenegro."
Stojanovic, Srdjan. "Serbia’s Sandzak: Still Forgotten.” Europe Report N. 162. International Crisis Group
http://www.axishistory.com/index.php?id=3169
http://www.axishistory.com/index.php?id=5805
http://feldgrau.com
Jozo Tomasevich. "War and Revolution in Yugoslavia, 1941-1945"
Nigel Thomas, K. Mikulan, D. Pavelic. "Axis Forces in Yugoslavia 1941-45"
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#293171 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Jak je videt na fotkach, uniformy byly takovou pestrou smesici italskych uniforem dodanych pro vytvoreni armady tzv. "Velke Albanie", dale se jednalo o nemecke vystrojni casti zejmena kosile ci kalhoty.


K tomu pak prislunici pluku nosili bile spicate cepice s bilymi satky ci bilymi turbany.


Vyzbroj pochazela predevsim ze dvou zdroju - italska predevsim tezka vyzbroj jako kulomety, apod. a nemecka zejmena pusky a pistole.


Zdroj: fotky pochazi ze serveru Serbianna, zejmena ze sloupku Carla Saviche, Sandzak’s Nazi Past: Still Forgotten
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#287581 Version : 0

This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.

Jeste dalsi fotografie zachycuji predevsim muze se slovanskymi rysy.

Na treti fotce je predevsim zachycena italska vyzbroj v rukach Sandzaku.

Na prvni fotce Sandzak-milice 4.jpg je take nadherne videt klasicky turecky fez, neseny na hlave muze v cele.
URL : https://www.valka.cz/SS-a-policejni-obranny-pluk-Sandschak-t77785#287582 Version : 0
Discussion post Fact post
Attachments

Join us

We believe that there are people with different interests and experiences who could contribute their knowledge and ideas. If you love military history and have experience in historical research, writing articles, editing text, moderating, creating images, graphics or videos, or simply have a desire to contribute to our unique system, you can join us and help us create content that will be interesting and beneficial to other readers.

Find out more