Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
? kg
? lb
Rozpětí: Wingspan:
14,30 m
46ft 10,99in
Délka: Length:
10,25 m
33ft 7,54in
Výška: Height:
3,94 m
12ft 11,12in
Plocha křídla: Wing Area:
29,00 m2
312.15 ft2
Plošné zatížení: Wing Loading:
? kg/m2
? lb/ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
pístový
piston
Počet motorů: Number of Engines:
1
Typ: Type:
Tumanskij M-88A o výkonu 735 kW/1000 k v 6000 m třílistá stavitelná vrtule
Tumansky M-88A, power 986 hp at 19685 ft three-bladed variable-pitch propeller
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
460 km/h v ? m
285.8 mph in ? ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Čas výstupu na výšku: Time to Climb to:
? min do ? m
? min to ? ft
Operační dostup: Service Ceiling:
8800 m
28871 ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
920 km
571.7 mi
Výzbroj: Armament:
4x kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm 1x kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm ve hřbetní věži MV-5 1x kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm v podlaze
600 kg pum
4x 7.62 mm ShKAS machine gun 1x 7.62 mm ShKAS machine gun in the MV-5 dorsal turret 1x 7.62 mm ShKAS machine gun in the ventral hatch
1323 lb of bombs
Uživatelské státy: User States:
-
-
Poznámka: Note:
-
-
Zdroje: Sources:
Хазанов, Дмитрий. Со-2 принимает бой: Чудо-Оружие или самолет-шакал? Яуза, Москва 2010. ISBN 978-5-699-45468-6. Якубович, Николай. Все авиашедевры Сухого – от Су-2 до Су-27 и Т-50. Яуза, Москва 2015. ISBN 978-5-699-78965-8. Antonov, Vladimir; Gordon, Yefim et al. OKB Sukhoi: A History of the Design Bureau and its Aircraft. Midland Publishing, Hinckley 1996. ISBN 1-85780-012-5. http://www.suchoj.com/bis1949/SchB/home.shtml
This post has not been translated to English yet. Please use the TRANSLATE button above to see machine translation of this post.
Suchoj ŠB
Letoun vznikl na základě tzv. Programu Ivanov. Zadání znělo na pancéřovaný letoun, schopný účinně napadat pozemní cíle a s přiměřenou vlastní ochranou před jeho zbraněmi. Program se rozběhl ve třicátých letech a přinesl několik prototypů: R-9 konstrukce Sergeje A. Kočerigina R-10 (též ChAI-5) konstrukce I. G. Němana stroj konstrukce N. N. Polikarpova DG-58R D. P. Grigorjeviče
K sériové produkci byl vybrán Němanův R-10. Od r. 1937 bylo postaveno cca 500 ks. Protože výsledky letadla nebyly jednoznačné, proběhlo „druhé kolo“ Projektu Ivanov. Zadání bylo upřesněno tak, aby primárním určením stroje bylo bombardování. Proto bylo zvoleno označení ŠB, tedy Šturmovik/Bombardirovščik (Střemhlavý bitevník, bombardér). Tohoto kola se zúčastnila i OKB A. N. Tupoleva, který vlastní prací pověřil Pavla Osipoviče Suchého. Vedle nich se soutěže účastnila i OKB Sergeje Iljušina.
Suchoj využil svou konstrukci Su-2, dolnokřídlý jednomotorový jednoplošník. Dodal výkonnější motor A. Švecova M-88 s výkonem 950 hp a dodatečným pancéřováním chránil palivové nádrže a kokpit. Pokusil se i aerodynamicky zjemnit kryt motoru. Hlavní podvozek se zatahoval vzad naplocho do křídel, přičemž se otočil o 90 stupňů. Přidaný pancéř výrazně zvýšil hmotnost letounu. Oproti 4 345 kg standartního Su-2 byla vzletová hmotnost Šb plných 4 500 kg.
Letové zkoušky probíhaly od léta 1940. Letoun vykazoval přijatelné vlastnosti, ale v konkurenci se specializovaným šturmovikem Iljušinovy konstrukce nakonec prohrál a do sériové výroby zařazen nebyl.
Suchoj svou konstrukci rozvinul ještě jednou, když k draku připojil experimentální motor M-90, řadový osmnáctiválec o 2 100 hp. Nový stroj byl přeznačen na Su-4 a poprvé vzlétl v r. 1941. Výkony stroje byly podstatně lepší – maximální rychlost 450 km/h u mořské hladiny a 515 km/h v 5 800 m. Protože použitý motor byl pouze experimentálním, Su-4 se dále nevyvíjel a byl zrušen. Suchého OKB se pak věnovala projektům výškových stíhačů.
