Tomáš Berka

Komentáře k článkům tohoto autora ...

No tak chlapci a devcata ?? Nejenze nedostavam jako hodnoceni mych clanku ani honorare, kvetiny bonboniery nebo balicky trhavin, ale ani mi nepisete jaky jsem chytry, pracovity, tematu znaly totalne neschopny i***t apod. Takze vubec nevim na cem jsem... Je alespon jisty zajem o pokracovani serialu Letoun a jeho verze ? Mate nejake typy, o kterych mam psat prednostne ?


A kdyz jsme u tech devcat - pokud by poslete misto bonbonier nebo trhavin kalhotky, tak se taky zlobit nebudu. Vzdycky jsem chtel byt neco jako Tom Jones (ale prosil bych narozdil od nej radeji ciste).


Jinak pokud mi je Admin schvali (prosim, prosim) tak brzo uvidite prvni verzi clanku o ruskych pumach. Zatim nic moc, ale je to prvni verze, tak me nebijte (na srazu ani jinde..).

Schvaluju ... a gatky ti poslu svoje, kdyz mas tak malo spodniho pradla

Admine - ja jsem si nepsal o TVOJE sliiiipy (nebo co hrozneho to nosis). Poparavde jsem na sve nabidky necekal zadnou odpoved, ale tohle je jeste horsi nez zadna odpoved.


A co neco k clankum ? To by nebylo ?

Poznámka k článku Sovětští piloti a letectvo... Zrovna jsem to tu objevil a tak mi to nedá, i když je to už postarší věc.
Trochu si rýpnu. K tvrzení, že návrh na Hrdinu pro Lidyi Litvak prošel až poté, kdy v 90. letech vyšuměly principy podezřívavosti, lze konstatovat, že je poněkud zavádějící. Návrh byl schválen především proto, že v prostoru její předpokládané poslední bojové činnosti byly nalezeny ostatky této statečné ženy, čímž se prokázalo, že podezření o zběhnutí je neoprávněné, že opravdu zahynula hrdinskou smrtí v boji proti nepříteli, a tudíž je možné nejvyšší ocenění udělit. Úřední šiml je prostě nezničitelný a nejsilnější silou na světě.


Jinak hezký článeček, díky.

Děkuji za ocenění (a také celkově druhou reakci na mé články za těch pár let, co je tady mám..).
Zmiňovaného faktu jsem si vědom, na druhé straně - že Litvjak nezběhla bylo ovšem jasné i daleko dříve. Pokud by přešla k nepříteli, našly by se o tom záznamy. Proto jsem tuto formulaci v článku zvolil.
Na druhé straně uznávám, že jde o můj pohled na věc a lze si učinit i jiný názor. Ovšem článek již tím, jak je psán, obsahuje řadu mých, do určité míry subjektivních, hodnocení (i když jsem se toho snažil vyvarovat).
Nepochybuji, že ne každý se musí se vším v něm obsaženým ztotožnit. Já jsem hlavně doufal, že spíš lidi přitáhne k tou, aby si sami vyhledali fakta a učinili z nich názor.
Podle vzoru - proč to tam takhle píše, přece to prostě byly neschopní letci, projdu si pár knih a pak mu to ve fóru natřu.. Když si je každý čtenář projde, budu jenom rád (a navíc čerstvě natřený).

Bohužel, Holy si opět zalaškoval a má odpověď zmizela kdesi v hlubinách internetu. Takže se to pokusím ještě jednou sesadit.


Všechny naše názory v diskusním fóru jsou trošku i více subjektivní. Objektivní je (prý) jen Bůh, a na toho nevěřím. Myslím si ale, podle faktografie, že odložení ocenění Lydie Litvak opravdu bylo přrdevším dokladem obrovské podezřívavosti sovětského systému. Každý totalitní systém je takový. V demokraciích existuje cosi, co se dá nazvat presumpcí neviny. Dokud ti nedokážeme špatnost, jsi dobrý a za nic nemůžeš. Totalitní systémy uplatňují cosi, co lze nazvat presumpcí viny. Dokaž, žes nic neprovedl, jinak jsi padouch a odskáčeš si to. Tento postoj poznaly za a po válce statisíce sovětských občanů, kteří měli tu smůlu a padli do zajetí či "jen" žili na okupovaných územích. Soukromě si myslím, že až fanatická vytrvalost a sebeobětování sovětských vojáků nebyla jen výsledkem kultu stalinovy osobnosti a vlastenectví, ale také prostého strachu, co se stane s ním a rodinou, když bude zajat. Jestliže se zpočátku sovětský voják choval "normálně", tedy bojoval, dokud to mělo smysl, a pak to"zabalil", Pak velmi brzy změnil postoj. Pro Němce nebyl člověkem, natožpak válečným zajatcem s nějakými právy, a často ani pro vlastní. Vojáci, kteří se probili z obklíčení, nebyli vráceni do boje, ale dlouze vyšetřováni a prověřováni, jakto, že nepadli v boji, ale nejen přežili, a dokonce se vrátili zpět. Pak je jasné, že např. britské MIA ( tedy missing in action, zmizel při akci), v SSSR nemělo ekvivalent. Voják buď hrdinsky padl, nebo zradil. A jeho případný předchozí hrdinský život na frontě nebo při útěku ze zajetí či vpartyzánských řadách na tom nic nemohl změnit. Maximálně lehkou polehčující okolnost, takže nebyl okamžitě popraven a mohl si v trestní jednotce (ano. i Sověti je měli ) očistit jméno. Když přežil.
Proto teprve nález ostatků ( a není to pouze případ L. Litvak) mohl opět nastartovat byrokratickou mašinerii, přehodit výhybku z trasy "zrádce" na trasu "hrdina" a přinést závěrečné rozhodnutí.

S Aubisem do určité míry souhlasím, na druhé straně obrovskou obětavost sovětských vojáků, ale i civilistů (na jejichž úsilí za frontou se často zapomíná) nelze vysvětlovat zejména strachem z NKVD. Byť měl značný vliv, tak vojáci byly obětaví od začátku. V pozdější fázi války (Moskva, Stalingrad) měla spíš asi vliv kritická situace na frontě. Vliv na řadu lidí měla i smrt mnoha přátel a příbuzných - poté bojovali beze strachu o sebe, protože pro ně vlastní život ztratil cenu. Dost pravděpodobně tohle hrálo roli u Lydie Litvjak.


Trochu jsem pátral po netu a shodou okolností se mi podařilo nalézt zajímavý text od Henry Sakaida, který potvrzuje mé úvahy o tom, že bylo jisté dříve než v roce 1990, že Litvjak nebyla zrádkyní. Doporučuji i ostatní články Sakaidy na tomto webu - když už nic jiného, tak je zajímavý jeho pohled Američana cestujícího po Rusku.


www.soviet-awards.com


Asi lze doporučit i jeho knihu u Osprey, Heroines of the Soviet Union 1941-45, nicméně některá tvrzení v ní je třeba filtrovat (Naděžda Krupská prostě nebyla manželkou Stalina).

to snake - přirozeně. Když po mně někdo střílí, střílím také. A snažím se. Zabij, nebo budeš zabit. A v situaci, kdy vím, že moji nejbližší nejsou naživu, moji kamarádi, při zjištění, jak zemřeli, ztrácí můj život cenu. Přeroste jej myšlenka pomsty. Pomstít se, ať to stojí, co to stojí. Vrátit to těm sviním.( A to jsem decentní...) Hrdinství vojáka v boji nelze vyjádřit rovnicí. Těch faktorů je hrozně moc. A hrdinství - říkejme tomu tak - prostě buď je, nebo není.
Reaguji na jinou věc. Pochopitelně - o tom, že L. litvak není zrádce, nepochyboval nikdo v jejím okolí ihned po jejím zmizení. Ale něco jiného je osobní přesvědčení, něco jiného je hmatatelný důkaz. A v tak chorobně podezřívavém režimu, jakým byl ten sovětský, se se soukromým přesvědčením nikdo na trh nevrhal. Za války, ani v létech po ní. Proto ta narážka na úředního šimla. Prostě, dokud nebyl k dispozici hmotný důkaz - tedy ostatky dotyčné - pak si nikdo netroufl oficielně obhajovat její nevinu. A nepodléhejme iluzím. Sovětský svaz se své politiky jednání se svými občany nikdy nevzdal, a Rusko KGB cara Putina také zrovna přehnanou demokratičností neoplývá.
A dějiny válek - i té Vlastenecké - jsou plné velice ironických peripetií. Vždyť i superzrádce Vlasov byl původně hrdinou obrany Moskvy z počátečních měsíců války.
Jinak je potěšitelné, že se této kapitole dějin opět věnuje pozornost. Snad se konečně dočkáme objektivnějšího pohledu na věc. Je jen hloupé, že se sovětským dějinám věnují převážně "západní" autoři. Nic proti nim, při vší úctě - ale jejich znalost reálií je občas poněkud zmatečná .

Budu citovat:
"But in 1979, they learned that people in the village of Dmitriyeva had found the remains of a small pilot in the wreckage of a plane in 1969, and was buried there. The remains were disinterred and forensic examination proved that they were the remains of Lydia Litvyak."


Pokud předpokládáme, že analýza netrvala 10 let (a pokud se čekalo na dostatek peněz, tak je to chyba státního aparátu, který by na identifikaci zemřelých měl mít zájem), tak udělení hvězdy po 11 letech od nalezení těla svědčí o tom, že i s důkazy v ruce se sovětská státní moc nijak nesnažila ocenit padlou hrdinku.

snake - už jsi někdy potkal úředníka, který by spěchal? Kterého by trápilo, že má stůl plný nevyřízených spisů? Úřední šiml je nejen velice žravý, ale také veeeeliiiiceeee poooomaaaalýýýýý. 10 let na vyřízení jednoho spisu je docela svižné tempo. A to myslím bez ironie. To je hořká životní zkušenost.
A kromě toho. Státní (a někdy i nestátní) úředník nemá zájem. Na ničem. Státní aparátpůsobí někdy dojmem, že funguje proto, aby produkoval práci sám pro sebe. Kdo zná Murphyho zákony, ví, o čem je řeč. Proto znovu tvrdím - 11 let na vyřízení případu člověka, který je nota bene dávno mrtvý a potomky, kteří by netrpělivě věc popoháněli, nemá, je vlastně velice rychlá a perfektní práce.

Chtěl bych se zeptat, kde se dá sehnat kniha "Soviet Tank-Transporter and Heavy-Duty Truck MAZ-535 and MAZ-537". Máš ji uvedenou jako pužitou literaturu k článku MAZ-535 a MAZ-537. Dík za odpověď.

No, musím tě zklamat, ale momentálně nevím. Mně se ji povedlo náhodou zakoupil v pražském knihkupectví Krakatit, ovšem před jeho reorganizací, po které již mají silně omezený sortiment, takže tuhle knihu už tam zřejmě mít nebudou.
Protože ji vydalo jakési německé nakladatelství, které se zřejmě skládá z jediného člověka, tak si myslím, že obecně je tahle kniha prakticky nedostupná. Pokud ji nějakou náhodou nebudou mít někde zastrčenou, tak už asi není ke koupi. Prodejci jako Amazon nebo Alibris tu knihu nemají. Možná bych zkusil nějaké německé internetové obchody, ale v těch se neorientuji,
Jinak ta kniha je asi jediná na dané téma v anglickém jazyce.

Snake by měl dodat i nějaké nákresy k té Vojenské terminologii, aby to bylo srozumitelné i pro úplné amatéry jako třeba mě. Jinak samozřejmě pochvala za tyto články .

Děkuji za reakci. S článkem Vojenská terminologie mám dva plány - nejdříve rozšířit o více termínů (a přidat schématické nákresy, které tam opravdu dost chybí). Potom časem úplně přepracovat, aby fungoval jako rozcestník na články další - Jak letadlo létá, Co je radar, Co je proudový motor a další.
Původní záměr, totiž aby do tohohle článku něco napsali i ostatní se nějak nevydařil a nenapsal do něj nikdo nic, takže co tam nedám já, to tam nebude.

Mal by som brobný doplnok k článku o VR 3 Rejs - jeden kus stroja sa nachádza aj v leteckom múzeu v Košiciach