Trojanov, Vjačeslav Platonovič

generál Vjačeslav Platonovič Trojanov



* 18.10.1875, Charkovská gubernie
+ jaro 1918



- ruský důstojník, který má právo být řazen mezi zakladatele čs. armády na Rusi, mezi hrdiny, kteří svým podílem poctivé práce přispěli nejen k vytvoření naší armády, ale nepřímo pomohli i vytvoření Československé republiky.




V.P.Trojanov se narodil 18. října 1875 v rodině carského úředníka v tehdejší Charkovské gubernii. Jako syn chudého šlechtice byl předurčen pro státní službu a tak po absolvování reálné školy nastoupil jako student do vojenského Čugujevského učiliště. Toto učiliště absolvoval s výtečným hodnocením a po ukončení školy nastoupil jako dobrovolník k 124. voroněžskému pěšímu pluku. Zde byl 29. září 1896 jmenován junkerem a 29. března 1899 byl jmenován do hodnosti podporučíka.


V letech 1904-1905 se jako důstojník zúčastnil rusko-japonské války. Z tohoto období o jeho činnosti nejsou žádné známé podrobné informace, víme ale, že byl vyznamenán těmito řády:


- Řádem Sv. Anny 4. stupně, dekorace s nápisem Za chrabrost (medaile)
- Řádem Sv. Stanislava 3. stupně s meči
- Řádem Sv. Anny 3. stupně s meči¨
- Řádem Sv. Vladímíra 4. stupně (zde není přesně známo, zda byl řád s meči)



Začátek světové války zastihl V.P. Trojanova v hodnosti majora, ale již 1. října 1914 je povýšen do hodnosti podplukovníka. Jako frontový velitel obdržel v době války tyto řádové dekorace:
- Řád Sv. Stanislava 2. stupně s meči
- Řád Sv. Anny 2. stupně s meči
- Řád Sv. Jiří 4. stupně


Posledně jmenovaný řád obdržel za protiútok provedený v noci dne 5. března 1915 se třemi rotami Sěvského pluku, jehož byl v té době velitelem. Při této akci bylo vzato do zajetí 7 důstojníků, 500 vojínů a poddůstojníků a dva kulomety.


V této vzpomínce chci připomenout tohoto výjimečného ruského důstojníka, který byl i našim vojákům velitelem v tom nejlepším slova smyslu. Vjačeslav P. Trojanov byl totiž dne 20. května 1915 ustanoven jako velitel České družiny a zároveň rozkazem z 5. července 1915 povýšen do hodnosti plukovníka. Českou družinu přebíral od pplk. Sozentoviče v době jejího jistého vnitřního rozkladu, zklamání a rozčarování nad tehdejší situaci na frontě, ale i nad stavem českého odboje vůbec. Plk. Trojanov rozpoznal okamžitě, že před sebou nemá bezduchou masu nevzdělaných ruských mužiků, ale dobrovolníky, kteří mají jasný cíl a vědí, proč vedou boj. Jejich myšlenku podporoval a sám se ji snažil u ruského velení prosazovat. V krátké době se mu podařilo stav jednotky zkonsolidovat, zajistit její materiální náležitosti, výzbroj i výstroj.


A tak již 28. září 1915 v první výročí svěcení praporu České družiny a přísahy, stála tato čs. jednotka, plně konsolidována vzorně organizována vojenská síla na území carského Ruska. Po úspěšných vystoupeních části České družiny na frontě a po doplnění jednotky může být proto 21. února 1916 přejmenována na Československý střelecký pluk a 17. dubna 1916 je pluk přeorganizován a doplněn dobrovolníky na Československou střeleckou brigádu. Plukovník Trojanov byl potvrzen ve funkci velitele brigády. Byla to tedy naše první vyšší vojenská jednotky v cizině.


Plukovník Trojanov dovedl „svoji“ jednotku až ke Zborovu, tedy k bitvě tzv. Kerenského ofenzivy. Tato bitva znamenala pro naše dědy symbol statečnosti a odvahy a tímto symbolem zůstává i pro naši generaci. Je pravda, že úspěch bitvy u Zborova byl závislý na odvaze, statečnosti a mnohdy i na sebeobětování dobrovolců, ale je nutné a správné ukázat, že na tomto nadšení a správném vojenské rozhodování měl svůj podíl i velitel této jednotky, ruský důstojník Trojanov. Za tento po pravdě nečekaný úspěch byl plk. Trojanov povýšen dne 21. června 1917 do hodnosti generála, ale v paměti našich dědů žil stále jako "náš plukovník Trojanov".


Dnem 17. července 1917, kdy byla brigáda stažená z fronty k odpočinku do prostoru Jezerná-Ostačovce, se V.P.Trojanov rozloučil s příslušníky brigády, protože v hodnosti generála byl jmenován velitelem 1. finské divize. Zde také končí stopa po tomto statečném a čestném důstojníkovi. V období let 1912-35 se nepodařilo nic zjistit o jeho osudu a ani moje dotazy v letech 1969-72 nepřinesly žádné výsledky. Vojenské muzeum v tehdejším Leningradě i Moskvě na moje žádosti o osudu generála Trojanova po roce 1917 odpovídalo pouze lakonicky tak, že důstojník tohoto jména je v SSSR neznám. Je pravděpodobné, že tento důstojník byl ubit, zavražděn tak jako další oblíbený generál, Radko Dmitrijev.


Můj příspěvek o statečném důstojníkovi byl volně zpracován na základě vzpomínek plukovníka Vavrocha a je dobré si připomenout další statečné důstojníky umučené "rudou sebrankou" jako tomu bylo v případě plk. Ušakova a později armádního generála S.N. Vojcechovského (Zemřel v lágru v roce 1951 a ani jeden čs.politik se o jeho osud nezajímal). Byl i jeden generál, který mohl protestovat, jde o gen. Svobodu, ale ani ten neprojevil zájem o osud bývalého armádního generála.




Prameny:
LaSP: Vzpomínka na plk. Tojanova, článek byl uveřejněn ve faleristickém časopise
S I G N U M Brno v roce 1991.