Jakovlev Jak-1M

Jakovlev Jak-1M


Historie:
Jak-1M (moděrnizirovannyj) jednalo se modernizovanou verzí stíhacího letounu Jaku-1. V době jeho vzniku se již výroba stabilizovala na již trochu slušnou úroveň, většina konstrukčních nedostatků již byla odstraněna a tak se Jakovlevovo OKB snažilo zvýšit výkony letounu na úroveň Bf-109E.


Pro zvýšení výkonů bylo nutno zvýšit výkon motoru VK-105PA 772 kW (1 036 hp). Nejsnažší cestou jak zvýšit výkon motoru je zvýšit plnící tlak a to pomocí přenastavení regulačního ventilu, motor tak dostane více vzduchu, následně může být zvýšena dodávka paliva a tím vzroste výkon motoru, bohužel, to vše za cenu snížení životnosti motoru. Z tohoto důvodu se tento způsob může použít pouze krátkodobě. První pokusy byly provedeny v srpnu 1941, pilot mohl pákou v kabině zvýšit plnící tlak z 1,197 atm na 1,25 atm, použít se takové zvýšení mohlo pouze v malých výškách a po dobu max. pěti minut.


Od března 1942 bylo zkoušeno razantnější zvýšení plnícího tlaku na motorech VK-105P. Tlak byl zvýšen v rozmezí 1,122 - 1,382 atm. Výkon vzrostl na 868 kW (1,164 hp) nad zemí, v 800 m 890 kW (1,193 hp) a 846 kW (1,134 hp) ve 2 800 m. Zkoušky proběhly u 236. IAP, životnost motoru byla 125 hodin.
Nové motory začal vyrábět závod č. 26 v Ufě od května 1942.

Při montáži motorů do nových Jaků-1 se objevily další problémy - letoun byl těžký na hlavu a motor se prudce přehříval, Došlo to až tak daleko, že bylo povoleno létat pouze na 2 250 ot/min. Problému se ujal výzkumný ústav CAGI, ten navrhl odlehčení letounu a důslednější aerodynamické úpravy.
Do výroby se nová varianta Jak-1B (M-105PF) dostala od prosince 1942 (111. série) a výroba byla ukončena v červenci 1944 (192. série).


Vyvrcholením vývoje Jak-1 byly dva prototypy označené Jak-1M, důležitám znakem bylo rozpětí křídel, které bylo zmenšeno o 800 mm, chladič oleje byl nový a byl přemístněn do kořena křídla, chladič kapaliny byl více zapuštěn a velký důraz byl kladen na povrchovou úpravu. Z letounu vymizel zcela plátěný potah - byl nahrazen panely z překližky. Změn doznal také podvozek, hlavní podvozek měl vyšší zdvih tlumičů pérování a zadní kolečko bylo zatahovatelné. Cíle, které si konstruktéři vytýčili, byly splněny, oproti staršímu Jaku-1 se zvýšila maximální rychlost, obratnost, stoupavost a v neposlední řadě i výhled dozadu. Nový letoun měl za kabinou snížený hřbet trupu a tak kabina vystupovala nad trup. Prototyp byl zalétán 15. 2. 1943, v září se do zkoušek zapojil i druhý prototyp, ten byl poháněn motorem VK-105PF-2. Od tohoto prototypu vedla přímá cesta k výrobě Jaku-3.
Některé starší zdroje nesprávně označují stíhací verzi Jak-1B jako Jak-1M.

Fotografie Jakovlevova Jak-1M.

Trojpohledový náčtrek Jakovlev Jak-1M

Jak-1M druhý prototyp dokončený v září 1943